bookfan přečtené 74

Hold Katalánsku 2015, George Orwell (p)

Knížka není tak slavná jako Farma zvířat nebo 1984, přesto mi nezbývá než vzdát HOLD autorovi a jeho brilantním postřehům. Také je poměrně zajímavé dozvědět se víc o španělské válce z pohledu člověka, který se jí jako zahraničí dobrovolník osobně zúčastnil a má dar své zážitky předat dál. Mnoho úvah a názorů je nadčasových, na ukázku věta, která mě v době postcovidové a krize na Ukrajině zaujala: "Pokud jde o masy lidí, pak střemhlavé změny názorů, emoce, které lze nabudit i potlačit jakoby otočením kohoutku, jsou výsledkem novinové a rozhlasové hypnózy." Stačilo by vyměnit za slova televizní a internetové hypnózy, nemyslíte? V knížce mě nejvíc zaujaly pasáže z fronty, objasnění politických souvislostí se nečte sice tak dobře, ale zase odkrývá poměrně zajímavé souvislosti a i zde lze najít mnohé paralely s dnešní dobou, stejně jako pojednání o roli a vlivu některých mocností. Víc nebudu prozrazovat, doporučuji přečíst knížku.... celý text

Tulák po hvězdách 2001, Jack London

Těžko se mi hodnotí kniha s tak dobrými recenzemi od autora, který příliš nezapadá do mého čtenářského záběru. K četbě mě inspirovala právě kladná hodnocení zde a také doporučení od známého. Takže: líbí se mi nápad knihy, propojit několik dobrodružných příběhů jako líčení minulých životů hlavního hrdiny a líbí se mi také vítězství ducha nad tělem a odpoutání se od tělesné schránky, pomocí kterého hlavní hrdina "cestuje" svými minulými životy. Jeho příběhy mě většinou bavily, i když se v nich opakoval jistý stereotyp silného, výjimečného a výjimečně odolného a životaschopného muže nadaného extrémní houževnatostí. Někdy toho chlapáctví bylo až příliš, ale u dobrodružných příběhů to lze chápat. Téma reinkarnace mi není proti mysli, takže celkově mě vyznění knihy v tomto směru potěšilo. Co se mi líbilo méně byla závěrečná oslava lásky k ženě, která přišla až příliš nečekaně a ze které mi žena vyšla jako stvoření velmi hodné lásky, ale poněkud přízemní a tělesné. Jako ženu mě tento pohled příliš netěší. Co mi vadilo asi nejvíc, byla snad až idealizace vězňů, se kterými se hlavní hrdina přátelil ve svém aktuálním životě. Adorace jejich chlapáckého charakteru mi přišla neúměrná, když uvážíme, že ve svém předvězeňském životě spáchali závažné zločiny, patrně i vraždy. O těchto zločinech nebyla ani zmínka, žádné zamyšlení se, žádné pokání, což se týká i hlavního hrdiny. Podobně ani náznak, aby se zamyslel nad svými předchozími životy, plnými násilí. Celá kniha mi tudíž vyzněla jako oslava přímočarého násilí a obžaloba násilí posvěceného úřady a společností. Nejsem příznivce krutého zacházení s odsouzenými, nicméně tato jednostranná obžaloba vězeňského systému a "ctihodných občanů", kteří to tolerují, se mi zdála nevyvážená. I v případě reinkarnací by mě potěšilo, kdyby se hlavní hrdina nad svými minulými životy a jejich konci zamyslel a vyvodil z nich nějaké ponaučení, provedl sebereflexi a některé své činy kriticky zhodnotil. Překvapilo mě, že se ani jednou nepozastavil a neprojevil lítost nad tím, že zavraždil svého kolegu profesora. Pouze nenáviděl kruté dozorce a vyjadřoval respekt některým spoluvězňům, kteří obdobně jako on vzdorovali dozorcům a správci věznice. Absence takovéto sebereflexe hlavního hrdiny vedla k tomu, že knihu hodnotím pouze třemi hvězdičkami... celý text

Stíny mých otců 1984, Helena Šmahelová

Helenu Šmahelovou jsem znala z dětství jako autorku knížek pro mládež, že napsala i tuto rodinnou ságu jsem zjistila zcela náhodou. První díl se mi líbil, je to čtení tradičního formátu, bez experimentů, ale poctivě a poutavě napsané. Zároveň se čtenář dozví plno informací o hospodaření a zvycích v 17. a 18. století i celkově o tehdejší době a hlavních tématech, která lidi zajímala. Doba to byla pro nás těžko představitelná, nejistá, těžká. Upracovaní lidé umírali mladí a pohroma nebyla nikdy daleko. Přesto to není vůbec smutná kniha, spíš z ní vyzařuje nejen pokora, ale i odvaha se s těžkým životem co nejlépe vypořádat. Ze začátku je hrdinům věnováno více prostoru, později se začnou generace střídat rychleji. Chtěla bych si přečíst i další díly. Udržet si v paměti tolik postav se mi stěží podaří, ale doufám, že část informací o této době mi v hlavě zůstane.... celý text

Vražda v Orient-expresu 2003, Agatha Christie

Moje první kniha od Agathy Christie a .... super! Bála jsem se, že to bude nuda, ale opak je pravdou (televizní zpracování případů Hercula Poirota mě dosud neoslovilo, ale já obecně na filmy moc nejsem...). Originální nápad, pro mě šokující rozuzlení, tak akorát délka textu. S paní Agathou jsem určitě neskončila!... celý text

Eleanor se má vážně skvěle 2017, Gail Honeyman

Knížku jsem přečetla během dvou odpolední, četla se opravdu dobře, líbilo se mi, že hlavní hrdinka je introvert a mimoň, téma je zajímavé i užitečné, postřehy jsou často vtipné i trefné, ale přesto mám strašlivé nutkání ji trošičku zkritizovat. Takže: přes všechny klady výše uvedené tato kniha prostě není propracované literární dílo a pět hvězdiček jí nemohu dát. Poměrně brzy jsem přišla na to, k jaké tragédii došlo a kdo a proč zemřel (a to nejsem žádný šerlok, náznaků bylo poměrně dost). Ledasco je přitažené za vlasy, těžko uvěřit, že by vysokoškolsky vzdělaná mladá žena z kanceláře neznala například rozdíl mezi laptopem a tabletem, tomu prostě uniknout nejde. Občas jsem měla dojem, jako by přišla z pustého ostrova nebo se jednalo o puberťačku. Neuvěřitelný byl např. impuls se zpěvákem, který spolu s několika dalšími okolnostmi spustil zásadní zvrat v životě hlavní hrdinky. Eleanor vykazuje autistické projevy, ale autistka zcela jistě není, podle toho, jak poměrně rychle své staré návyky opustí. Z duševních problémů jejího typu se člověk fakt nevyhrabe během necelých dvou měsíců, za tak krátkou dobu se obvykle pacient nedostane ani z blbého zhroucení se z práce. Taky mě u těchto knížek pro ženy, kdy se z ošklivého káčatka stane labuť, štve to, že ze začátku jsou popisovány a vnímají se jako ošklivé, ale postupně se dozvíme, že vlastně mají krásné husté vlasy do pasu (popsané jako fádní), jemný nos (kritizovaný za to, že je příliš malý), jemnou pleť a přiměřenou postavu. A dokonce i jizvy se poměrně snadno podaří zatřít make-upem. Uvítala bych raději postavu, co když už má být ošklivka, tak má třeba křivý nos, disharmonii dolní čelisti, zapadlá šilhající očička, hrb a jiné nenapravitelné vady, nebo alespoň ať vypadá jako většina běžných smrtelníků ve fázi, kdy o sebe nedbají. Protože když se ukáže, že ošklivka je téměř vždy vlastně krasavice a stačí si koupit nové oblečení, umýt vlasy a nalíčit se, je to prostě k naštvání! S Eleanor jsem soucítila, přes poměrně velké množství vtipných situací ve mě kniha zanechala spíš smutek, vzhledem k traumatu, kterým si musela projít, a od kterého jsem se jako čtenářka nemohla oprostit a vtipné situace si náležitě užít. Nakonec dávám tři hvězdičky, je to knížka napsaná s dobrým úmyslem, ale naivní a ne příliš propracovaná.... celý text

Gold za všechny peníze 1983, Joseph Heller

Začátek pro mě krušný, nechápala jsem, neorientovala jsem se, nebavilo ... nicméně poučena z minulosti, že pro kvalitu je někdy ze začátku třeba trpět, jsem vytrvala ... (pro ilustraci, Hlavu XXII jsem zvládla až na třetí pokus, ale zato se potom zařadila mezi mé nejoblíbenější knihy). Dobře jsem udělala, protože kolem padesáté strany mi přece jen došlo, že jde o absurdní humor a začalo se mi to líbit. Dokonce jsem se poměrně často nahlas smála. Kniha nemá nijak zajímavý příběh, ale je to dobrý bizár a zajímavý pohled na americkou politickou scénu a židovskou komunitu. Místy mi připomínala mé oblíbené povídky Woodyho Allena ... Nicméně jednu hvězdičku ubírám, neboť Hlava XXII a Allenovy povídky mi seděly víc, a přece jen bych tuto knížku uvítala ve stručnější verzi, bylo toho pro mě najednou až moc.... celý text

Buddenbrookovi 1980, Thomas Mann

Pro mě velký čtenářský zážitek. Knihu jsem plánovala přečíst dlouho, ale v obchodech nebyla k dostání, takže nakonec pomohla knihovna. Ze začátku jsem měla jisté obavy, zda ji zvládnu, neboť náhlý příval postav a jmen na rodinné sešlosti se mi zdál nepřehledný. Stačilo však jen chviličku vytrvat, situace se zpřehlednila a potom už následoval vytříbeným jazykem napsaný výborný a komplexní román. Ocenila jsem zvláštní autorův humor, i opakování určitých motivů v textu, stejně jako vykreslení celkové společenské situace. Nakonec se rozptýlily i mé počáteční obavy, jak asi bude vypadat onen "úpadek měšťanské rodiny", neboť takto je román obvykle uváděn. Ano, ohledně majetku se skutečně jednalo "úpadek" a také mnoho postav zemřelo, nicméně označila bych tyto skutečnosti spíš jako vývoj, od vyrovnaných, racionálních a čilých obchodníků po více do sebe orientované a citlivější jedince. Optimistický závěr se sice nekoná, ale tento vývoj se zdá být spíše zákonitý, ostatně jinak by to nebyl "vývoj", ale stagnace, a nebylo by až tak o čem psát ... Závěr - rozhodně doporučuji.... celý text

Já, Claudius 2006, Robert Graves

Velká spokojenost a příjemné překvapení. Několik let jsem knihu měla doma a otálela s jejím přečtením (v obavě, že bude suchopárná), ale mohu jedině doporučit. Je napsána čtivě a lze říci že i s vtipem a nadhledem, zároveň však poskytne základní orientaci v jednom úseku dějin antického Říma a možná v leckom probudí zájem dějiny. Je zapotřebí zorientovat se v poměrně velkém množství postav a jejich příbuzenských vztazích, ale naštěstí je připojen přehledný rodokmen. Jakmile jsem začala číst, nemohla jsem se od četby odtrhnout.... celý text

Platforma 2008, Michel Houellebecq

Tuto knížku mám od M.H. nejraději. Hodně beznaděje, ale po mnoha letech jsem měla chuť si některé pasáže vypsat, natolik mi přišly trefné. Což je vlastně smutné ....... celý text

Klikaté cesty 2019, Elin Olofsson

Knížka mě od začátku bavila. Chladné prostředí Švédska hezky ladilo se zimním obdobím, ve kterém jsem ji četla. Příběh se nedal brát sice příliš vážně, na to byl až moc nereálný, ale hlavní hrdinky (zvlášť jedna z nich) byly sympaticky trhlé, zápletka přiměřeně dobrodružná, konec nadějný. Hezké oddychové čtení, které se netváří, že by bylo třeba je brát smrtelně vážně.... celý text

Dej si pohov! A začni žít 2019, Fabrice Midal

Autor je zmatený jak lesní včela po postřiku. Nejdou mu tabulky v Excelu, tak se do nich naváží. Ze svých nedostatků si nic nedělá, píše si knihy (a zřejmě i přednáší) o tom, jak je dobré se na mnohé snahy vyprdnout. Ach bože, to je tedy přístup k životu. Hrůza, během knihy jsem paradoxně málem dostala amok. Já vím, on to asi s námi myslí dobře, ale důsledkem jeho přístupu je mimo jiné i kniha, která působí jako dost odbytá.... celý text

Knihkupectví na Bylinkovém náměstí 2019, Eric de Kermel

Muž se rozhodne napsat knihu. Knihy více kupují ženy, a tak aby se dobře prodávala, opatří ji názvem vzbuzujícím pocit útulnosti. Opatří ji hrdinkou, která je citlivá, vzdělaná, laskavá, chápavá, starostlivá, ochotná, navíc "bydlenka". Aby neměl autor s knihou moc práce, vybere knihy, které napsali jiní, a obalí je troškou příběhu. Je náhoda, že velkou část doporučovaných knih vydalo ve Francii nakladatelství, se kterým je autor propojen? Tolik asi úvahy k tomu, proč tato kniha mohla vzniknout. Výsledkem je pro mě až moc přeslazené dílko, ze kterého dobro tryská proudem, a to tak úplně nemám ráda. Na druhou stranu, kniha vyzařuje lásku ke knihám, což je určitě dobře, knihy si ji zaslouží. A čtivou formou upozorňuje na zajímavé knihy, kterých bychom si jinak nevšimli. Ale celkově si myslím, že tento autorův pokus vcítit se do ženské duše knihovnice moc nevyšel. Většina příběhů se mi zdá být hodně mimo.... celý text

Chladnokrevně 2018, Robert Bryndza

Je to už několikátá kniha od Bryndzy, kterou jsem četla (v blízkém okolí mám osobu, která si jeho knihy oblíbila a půjčuje mi je). Líbila se mi zatím nejvíc, i když zde vůbec nejde o to, přijít na to, kdo je vrah. SPOILER Pachatel(é) jsou velmi brzy zjevní. Přesto je kniha napínavá a dobře se čte, líbilo se mi také, že čtenář může nahlédnout do mysli pachatele. Uvítala bych, kdyby víc prostoru dostal i větší "pošuk" z obou zločinců. "Zajímavá persona" je i jeho matka. Krve je v příběhu spousty, ale o nic krutější než v jiných detektivkách to myslím není - oběti to mají celkem rychle za sebou a porcuje se až potom. Trošku mi vadí, že autor knihu nazval stejně, jako se jmenuje mnohem hodnotnější dílo od Trumana Capoteho. To se mi zdá být nevhodné. Ale jinak dobrá oddechovka na rychlé přečtení.... celý text

Hana 2017, Alena Mornštajnová

Kniha se mi líbila, ale k úplné dokonalosti jí podle mého názoru něco málo chybělo. Oceňuji to, jak reálně působí. Hana, která přežije holocaust, nevyjde jako zocelená železná žena, která o svých zážitcích bez rozpaků vypráví, ale jako zlomená troska. Myslím, že spíš tak nějak to muselo v podobných případech být ... Komentářů ke knize je mnoho, více psát proto už nebudu, opakovala bych již uvedené.... celý text

Český ráj 2018, Jaroslav Rudiš

Mně se to hodně líbilo. Hvězdičku ubírám jen proto, že Konci punku v Helsinkách nebo Grandhotelu se tato kniha nevyrovná. Ale jinak dobrý, zejména: opakující se motivy, opakující se hlášky, typické pro jednotlivé postavy, střídání ročních období. V sauně jsem byla naposledy jako dítě a skoro nic si nepamatuji, ale tady jsem ji viděla jako "živou". A ti chlapi mi byli všichni tak nějak sympatičtí - na jednu stranu sice takoví ti "naši" Češi - pupky, plzně, depky, tu a tam xenofobie a česká "malost", na druhou stranu nám je autor představí tak, že je čtenář/ka musí mí chtě nechtě rád/a a mít pro ně pochopení (jak by ne, vždyť jsou "naši"). Moc by se mi líbilo být na chvilku chlapem a chodit s chlapy do sauny a vést podobné řeči, ale jsem fyzicky i psychicky žena, tak to nejde. Můžu říct jen to, že ženská setkání takto nikdy bohužel nevypadají. Chybí v nich ten nadhled, přímost a lakoničnost - "chceš do držky" ti nikdo neřekne, ale co se děje po tvém odchodu z ženské skupinky, to fakt raději nevědět.... celý text

Do vody 2017, Paula Hawkins

Nejprve srovnání s Dívkou ve vlaku: tato kniha se mi zdála lepší, Dívku bych označila jako "přeceňovanou". Od této knihy jsem nečekala nic extra, četla jsem ji proto, že mi byla trošku vnucena/půjčena. Takže jsem byla příjemně překvapená, že je celkem dobře propracovaná. Bavilo mě střídání postav i trocha záhad. Na druhou stranu těch postav možná bylo až příliš. A co nejhůř - nejsem z těch, kdo dobře chápou náznaky a umí dobře číst mezi řádky. Mnoho věcí mě mátlo a i po dočtení knihy mi zůstalo celkem dost věcí nejasných, a to mi vadí.... celý text

Podvolení 2015, Michel Houellebecq

Kniha se mi líbila, i když jsem čekala něco úplně jiného (skočila jsem na lep povrchním komentářům, že bude pojednávat o převzetí moci v Evropě islamisty). Jako bych neznala Houellebecqua! Kniha byla opět v jeho stylu. Hlavní hrdina - frustrovaný jedinec mužského pohlaví, ne zrovna sympaťák. Specifický přístup hlavního hrdiny k sexu. Co se mi líbilo: sonda do akademického prostředí - bohužel mám pocit, že poměrně trefná, tj. nadbytek nabubřelých blbů, kteří kromě své specializace nic jiného dobře nezvládají. Dobrý nástin toho, jak současný Evropan půjde jako ovce za tím, kdo mu nabídne pravidla, blahobyt a snadný přístup k ženám. Pasáže se zajímavými úvahami. Škoda, že vůbec neznám Huysmanse a nemohla jsem si vychutnat případné paralely. A v čem nemám jasno? Jestli jsou Houellebecquovi hrdinové odrazem jeho samého a nebo jestli jeho knihy jsou kritikou takovýchto jedinců...... celý text

Černobyl: Historie jaderné katastrofy 2019, Serhii Plokhy

Této knihy si opravdu velmi cením. Velký obdiv autorovi, který odvedl opravdu neuvěřitelný kus práce, když posbíral snad všechny dostupné informace a vytvořil toto dílo, které celou havárii dává kontextu doby a režimu. Uvítala jsem i vysvětlení technických detailů, tj. toho, jak se lišily typy reaktorů, jak byl zkonstruován ten černobylský, jak probíhá jaderná reakce, co ji ovlivňuje, jak ji lze korigovat atd. Nevím, jestli je to náhoda nebo ne, ale dobře se sešlo i to, že kniha byla dostupná v době vysílání seriálu HBO, který po informační stránce doplňuje. Seriál hodnotím také jako výborný, ale je fakt, že ředitel Brjuchanov, Djatlov a další pracovníci elektrárny z něj vyšli dost špatně - téměř jako zavrženíhodné postavy. V knize se jim dostalo dle mého jakéhosi očištění. Sice udělali chybná rozhodnutí, nicméně zjistíme, že jejich výchozí situace a podmínky pro "experiment s reaktorem" byly velmi špatné a bylo spíš vinou režimu, politického tlaku, utajování vad reaktoru, fušerství a honby za plněním nereálných plánů to, že vše dopadlo jak dopadlo. Když nic, tak musíme ocenit, že zaměstnanci elektrárny neprchli a přijali odpovědnost za situaci a snažili se ji řešit. Což není samozřejmost, vzhledem k vlivu silného záření nejen na jejich tělo ale i psychiku (nevolnost, popáleniny, ochromení, deprese,...)... celý text

Tělo a krev 2014, Michael Cunningham

Kniha je dle mého názoru výborná, i když zcela na začátku četby jsem měla pochybnosti. To, co se nejprve jeví jako ničím výjimečný popis "amerického snu" v 50. letech minulého století je naštěstí brzy rozmetáno. Jakmile končí 50. léta, dostává se kniha správné obrátky. Nastává uvolnění 60. let a éra 70. let a navenek prezentované rodinné štěstí je to tam a také hrdinové knihy se začínají odhalovat ve své pravé podstatě. Oceňuji, jak jsou vykresleny jednotlivé charaktery, žádná postava není jednoznačně "dobrá" ani "zlá". Každá má své světlé i stinné stránky osobnosti. Je pravda, že na jednu rodinu je abnormalit až příliš, ale v knize těchto kvalit mi to vůbec nevadilo. Ať už je to Constantine, znázorňující "pravého chlapa" tradičního stylu včetně skonů k prchlivému chování, jeho ženu Mary - uměřenou hospodyňku, ale zároveň neurotičku a kleptomanku, jejich děti - navenek spořádaná Susan, gay Will nebo Zoe, která je "mimo", nebo i další postavy, mezi nimiž jistě nejednoho zaujme transvestita Cassandra. Výborné je to, že asi každý z hrdinů knihy má vlastnosti, které ve čtenáři vzbudí sympatie a zároveň i další, které způsobí reakce opačné. Kupodivu na mě kniha nepůsobí depresivně, i když osud postav rozhodně není nekomplikovaný. Je to asi tím, že navzdory nelehkému osudu je i postavám, které se vymykají představám o normalitě a spořádanosti dopřáno prožít chvíle štěstí, spokojenosti i smíření a žádný hrdina netrpí "od začátku do konce".... celý text

Cizinka 2010, Diana Gabaldon

Úúúúú, to bylo utrpení. Knihu jsem měla půjčenou od kolegyně a bůhvíproč měla dojem, že ji proto musím dočíst. Taková rozvleklá pseudohistorická nesmyslnost. Chápala bych, když někdo ujíždí na sexuálních scénách v historických kostýmech, ale proč to natahovat na stovky stran? Stačí soulože víc nahustit, trošku přitvrdit, obměnit pozice, ubrat cca 500 stran a účel je splněn rovněž. Nehledě na to, že čtenářka bude mít více času pro praktikování skutečného sexu (třeba v kostýmu "Skotky a Skota").... celý text