bookfan přečtené 74

My, Ludvík XIV. král francouzský 2016, Ève de Castro

Velmi smutná a zároveň krásná kniha. Jedná se o záznam myšlenek a pocitů krále Ludvíka XIV. na úplném konci života. Výborně zachycuje pochmurnou atmosféru, směs velikáštví, lidskosti a zmoudření tohoto panovníka. Nejedná se o historický román ani o životopis, spíše o úvahy člověka na konci života. Ačkoliv úvahy Ludvíka na smrtelné posteli nikdo znát nemůže, nejedná se o čirou fikci. Mnoho událostí oněch dní je podloženo deníky jeho služebnictva, korespondencí a lékařskými záznamy. Doporučuji i čtenářům, kteří si v knihách o historických postavách stejně jako já nelibují. Myslím, že kniha trpí tím, že se nachází na pomezí žánru literatury faktu a historického románu, takže se jí dostane méně pozornosti než si zaslouží.... celý text

Tři mince pro Charona 2015, Franck Ferric

Tuto knihu bych si určitě dobrovolně ke čtení nevybrala, dostala jsem se k ní dá se říci "z pracovních důvodů". Žánrově naprosto nezařaditelná, historický román to tedy opravdu není. Je však natolik bizarní, že mě nakonec hodně zaujala a hodnotím ji velmi kladně. Zajímavá směsice hrůz a zvláštní komiky, krvavá absurdita lidských dějin vyjádřená v hlavní osobě putující dějinami od počátku věků až ke konci světa. Řekla bych, že ji mohou ocenit lidé, kteří jsou takovým tím sympatickým způsobem "ujetí".... celý text

Valčík stromů a nebe 2017, Jean-Michel Guenassia

Od knihy jsem příliš neočekávala, ale velmi se mi líbila. Možná půjdu trošku proti proudu, když ji považuji za mnohem lepší než Žízeň po životě. Může to být i tím, že Žízeň po životě jsem četla skoro ještě v dětském věku a zřejmě vše správně nechápala. Vincent van Gogh se mi tehdy téměř zprotivil, i když jako malíř mě odjakživa fascinoval. Naopak v této knize, i když je považována za fikci, mi jeho postava přijde velmi uvěřitelná. Stejně jako postava hlavní hrdinky se vší její naivitou a vášní - podobné myšlenkové pochody jsem v jistém věku měla také, a to se považuji spíše za racionální osobu ;-) Zpočátku jsem si myslela, že kniha je pouze fantazií a čirou fikcí a maličko autorovi zazlívala, že dávno zesnulé osoby (např. doktora Gacheta) staví do velmi špatného světla aniž by dostatečně zdůraznil, že popisované charaktery a osudy jsou čistá smyšlenka. Ke konci knihy jsem neodolala a začala pátrat po příčině smrti VvG a velmi jsem se podivila, když jsem zjistila, že vše mohlo být úplně jinak než jak je zapsáno v obecném povědomí. Pro mne tedy velmi hodnotná kniha, fascinující byly popisy jak VvG maloval, upřímné uvědomování si nedostatku talentu u hlavní hrdinky i ukázky z dobových novin a korespondence VvG. Plný počet hvězdiček nedávám asi jen z důvodu srovnání s knihou Klub nenapravitelných optimistů od téhož autora, neboť tato kniha na mne zapůsobila ještě více.... celý text

Klub nenapravitelných optimistů 2012, Jean-Michel Guenassia

Krásná kniha, předčila mé očekávání. Bohužel nedovedu přesně popsat, proč mě tolik oslovila a čím byla výjimečná. Možná tím, že se autorovi podařilo výborně navodit atmosféru tehdejší doby? Jak pasáže ze života dospívajícího hlavního hrdiny, tak osudy emigrantů z východního bloku byly velmi dobře zpracované. Zajímavé pro mě byly i informace ohledně války v Alžíru.... celý text

Noční lov 2017, Robert Bryndza

Druhá kniha od Roberta Bryndzy, kterou mám přečtenou. Hodnotím lépe než Dívku v ledu (vlastně už úplně nevím proč), i když trpí podobnými nešvary (nevěrohodné postavy, málo prostoru pro detektivní práci, zbytečně nechutné "obrazy"). Proč musí být současné detektivky plné pro čtenáře atraktivních týpků, tj. minorit s všemožnými úchylkami? Je fajn, že už se nemusí zamlčovat, že ve společnosti žijí homosexuálové, etnické menšiny, tělesně postižení apod., ale nabízí se myšlenka, jestli to není náhodou proto, že napsat dobrou zápletku je dost pracné a intelektuálně náročné a tak je třeba knihu okořenit jinak?... celý text

Doba z druhé ruky 2015, Světlana Alexandrovna Alexijevič

Kniha je místy opravdu jen pro silné povahy. Vzpomínky na pracovní tábory, dětské domovy, kde chovanci umírali hlady, mučení, ... Částečně osvětluje, proč se Rusové i v dnešní době (např. v hotelu na dovolené) chovají jako páni světa. Oni se tak opravdu cítí a i stále vnímají, že to byli oni, kdo vyhrál 2. světovou válku. Vzpomínkám na ni je věnován poměrně velký prostor, neboť mnoho pamětníků ji navzdory všem prožitým útrapám a ztrátám považuje za vrchol a nejšťastnější období svého života. Z knihy mám dojem, že největší rozdíl mezi Čechy a Rusy spočívá ve víře. Čech obvykle nevěří ničemu a nikomu a vše relativizuje. Rus potřebuje naprosto nutně něčemu věřit a pro svoji víru je ochoten i zemřít. Ať už se jedná o víru v Boha, nebo komunismus, vítězství ve válce, Stalina, nebo o naději na změnu na počátku 90. let. A tato víra překoná snad všechna zklamání a útrapy. Je neuvěřitelné, že pozůstalí po obětech stalinských čistek jsou stále schopni věřit v dobro svého vůdce a jeho portrét mít v úctě pověšený na zdi. Jediné, co lze knize vytknout, je příliš velký rozsah a skutečnost, že některé z příběhů si jsou příliš podobné.... celý text

Příběh těch, co odcházejí, a těch, kteří zůstanou 2017, Elena Ferrante

Po prvních dvou dílech je tento třetí pro mě určitým zklamáním. Nicméně vytrvám a chystám se i na čtvrtý díl, své hrdinky neopustím. U prvních dvou dílů mě fascinovalo zejména prostředí Neapole, které bylo vykreslené naprosto perfektně včetně literárních postav. Třetí díl se odehrává převážně na "severu" a soustředí se hlavně na Elenu a její nepříliš podařené manželství. Škoda, že v knize není více informací o tehdejší politické situaci a situaci ve společnosti vůbec. Scény z manželského života mě příliš nebavily a také Elena mi začala lézt na nervy. I tak je tato sága počinem, který hodnotím velmi kladně.... celý text

Zemřít na jaře 2017, Ralf Rothmann

Kniha je prezentována jako největší německý válečný román od dob Güntera Grasse. Ačkoliv se mi toto tvrzení zdá jako velmi odvážné, jedná se skutečně o dobrý román. Spíš než jako válečný bych ho označila jako protiválečný. Scény z bitev v něm nenajdeme, jedná se v podstatě o popis ústupu německé armády probíhající na území dnešního Maďarska na jaře 1945. Místo bojových scén a hrdinství se dočkáme výmluvných momentek "ze života". Podle mého názoru kniha odhaluje žalostně pitomou tvář války a mnoha jejích účastníků. Literární styl je stručný, jednotlivé události se nijak nerozpitvávají a ani věty nejsou příliš košaté. Přesto kniha dobře vystihuje atmosféru deziluzí, skepse, rozkladu a chaosu. Brutální scény se najdou, ale není jich příliš mnoho. Možná mnohem víc než syrové popisy na mě zapůsobily pasáže, ve kterých násilí neprobíhá, ale povahová zvrhlost účastníků se projeví jiným způsobem. Například část, ve které důstojník poučuje hlavního hrdinu (povoláním dojiče), žádajícího o milost pro nejlepšího kamaráda, o gramatice, a zkouší jej ze slovesných pádů...... celý text

Hovězí kostky 2014, Emil Hakl (p)

Hovězí kostky je „chlapská“ knížka. Postavy v povídkách jsou chlápci, co se tak trošku odnikud nikam plácají ve svém životě, který, objektivně i subjektivně vzato, poněkud promarnili. Vztahy se nepovedly, kariéra nic moc, dost pijí. Přesto jsou něčím sympatičtí, nejsou to žádní tupci nebo chudáci, co spadli na samé dno. Ani dílo celkově nepůsobí depresivně. Naopak, při četbě mě několikrát napadlo, že tak dobrou knížku jsem už dlouho neměla v ruce. Postřehy, kterými postavy ať už nahlas nebo v duchu s patřičnou skepsí komentují svoji situaci, nemají chybu. I když jsem tuto knížku označila za „chlapskou“, klidně ji doporučím i ženám, zvlášť pokud by si chtěly posílit svůj životní nadhled. A pokud by vám bylo poněkud nevolno po přečtení nějaké příliš sladké nebo „moudré“ knížečky, tak guláš z hovězích kostek je výborný vyprošťovák.... celý text

Jezero 2016, Bianca Bellová

Vynikají kniha, napsaná krásným jazykem. Autorka skvěle vystihuje atmosféru místa, které v knize není blíže určeno, ale zasadila jsem si jej do okolí Aralského jezera. Vysychající jezero, toxické prostředí, rezavějící zbytky techniky, krutost lidí, primitivní pudy. A mezi tím dospívající chlapec Nami, který je nucen postarat se sám o sebe v tomto toxickém světě. Doporučuji, nemohla jsem se od knížky odtrhnout. Literatura z nakladatelství Host nezklame.... celý text

S elegancí ježka 2008, Muriel Barbery

Málokterá kniha mě nadzvedla ze židle jako tato. A proč? 1) Velmi, ale velmi podivné hrdinky. Domovnice, která je v dnešní době "nucena" zapírat svoji třeskutou inteligenci a dělat ze sebe chuděrku. Proč to proboha dělá? A ta přemoudřelá holka - zasloužila by sérii facek. 2) Japonec = vrchol dokonalosti. Vše, co je nádherné, je japonské? Trošku objektivity, prosím. Ví naše autorka japanofilka, co dělali Japonci poměrně nedávno svým nepřátelům (2. světová válka)? A nejsou třeba takové bonsaje tak trochu mrzačení rostlinek? Shrnuto, jediné, co mě u "japonských pasáží" zaujalo, je hudba na WC - fakt dobrý nápad. 3) Autorka je pro mě typickou ukázkou pseudointelektuálky. Jejími idoly jsou zřejmě ženy, které poslouchají pouze vysoce kvalitní klasiku, jakou duševní plebs nemůže ocenit, čtou hluboké knihy a slavné filosofy a neustále nad nimi hloubají. Ve skutečnosti jsou tyto hrdinky psychicky narušené osoby. 4) Bohatí jsou ti "zlí" a "proletariát" jsou ošumělí filosofové? To snad ne! (opravdu nemám nic proti dělnické třídě, ale toto mi zavání ideologií dob naštěstí již minulých. 5) Autorka se toho zřejmě hodně naučila na filosofické fakultě a musí nám to všechno říct. Respektive nacpat do svého dílka. Ó, my se máme. Kant sem, Kant tam. Vím, že tento komentář je hnusný a jízlivý. Obvykle se tak nevyjadřuji, ale asi mě tato kniha nějak inspirovala. A mimochodem, pokud máte nějakého kamaráda, který umí dobře francouzsky, tak jej zkuste poprosit, ať si originál srovná s českým překladem. Překlad totiž poněkud pokulhává.... celý text

Spolčení hlupců 1995, John Kennedy Toole

Četba knihy pro mě byla celkem útrpná, ale vydržela jsem až do konce. Možná ji ocením až po několika dalších pokusech stejně jako Hlavu 22, kterou jsem dočetla sice až napotřetí, ale velmi si jí od té doby cením a patří zřejmě navěky mezi mé oblíbené. Spolčení hlupců je pro mě rozvleklé, užvaněné, postavy krajně nesympatické. Nejhorší se mi zdá nechutný Ignácius a senilní slečna Trixie. Vím, že postavy zřejmě mají parodovat určité lidské typy, které se v tehdejší společnosti vyskytovaly, ale pro tento druh humoru nemám vůbec žádné buňky. Dvě hvězdičky dávám knize kvůli velmi kvalitnímu překladu pana Kořána, nicméně si dovoluji upozornit na jednu malou nepřesnost v případě pověstné Ignáciovy "záklopky". V originální verzi je uvedeno "pyloric valve", což je obyčejný anatomický termín vyjádřený v češtině jako "pylorická chlopeň" nebo "pylorický svěrač".... celý text

Pletení v otázkách a odpovědích 2007, Margaret Radcliffe

Jedná se o knížku, která mile překvapí. Navzdory malému formátu, černobílému tisku a obyčejnému papíru v ní najdete spousty opravdu užitečných informací. Je velice levná, ale pro mě mnohem užitečnější než výpravné publikace s mnoha fotografiemi na křídovém papíře, ale málo slovy. Pokud s pletením spíše začínáte a nemáte po ruce nikoho zkušeného, kdo vám s pletením poradí, myslím, že tato knížka vám může pomoci. Více jsem o ní napsala na svém "pletařském" blogu https://klubicko58.webnode.cz... celý text

Jsou světla, která nevidíme 2015, Anthony Doerr

Dle mého názoru se jedná o konstrukt. Kniha se veze na módní vlně dojemných příběhů v atmosféře 2. světové (Zlodějka knih apod.), takže autora podezírám, že knihu nenapsal z nutkavé potřeby něco sdělit, ale trošku kalkuloval. Sice se čte dobře, mladí hrdinové jsou sympatičtí (mně hlavně Werner), ale ne příliš uvěřitelní. Kniha na mě působí, jako by ji napsala žena /promiňte, ženy spisovatelky, ale o válečné knihy se celkem zajímám a soudím, že muži je umí napsat lépe/. Taky nacházím dost nelogičností - opravdu lze z ulice ve 23 hodin ve válečném čase /kdy by se moc svítit nemělo/ spatřit anténu vysouvající se podél komína na vysokém domě? Lze ilegálně vysílat poměrně silný radiový signál s primitivně šifrovanými zprávami po dobu dvou let na okupovaném území, aniž by si toho někdo všiml? Je pro německé okupanty Francie tak složité zjistit, komu svěřil vyslýchaný ředitel pařížského muzea originál drahokamu i jeho tři kopie a tyto osoby vypátrat? Nevím nevím, ale ocenění pro tuto knihu vidím spíš za snahu ukázat, že i na straně "nepřítele" žijí milí a vnímaví lidé než za nějaké literární kvality. Možná to však není zase tak málo.... celý text