braunerova přečtené 1003

Černá krysa 1 1931, Jan Václav Rosůlek

Tak tohle je hodně velká slabota. Dočetl jsem na stranu 100, další knihy tohoto autora už číst nebudu.

Vlašťovka 1927, Henry Rider Haggard

Krásné a dojemné čtení. Příběh plný dobrodužství, romantické lásky, nenávisti k Angličanům, bojů s Kafry a Zuly, víry v Boha a magie. Velký trek Búrů začal v roce 1836, román byl napsaný v roce 1896. Dnes by už kniha vyjít nemohla, neboť románový padouch se jmenuje Zwarte Piet, česky Černý Petr, což je nekorektní a rasistické. Výborně byla popsána slavná obrana tábora u Vechtkopu, napadaného vojáky vládce Moselikatseho, které se zúčastnil i 11letý Paul Kruger, pozdější prezident búrské republiky Transvaal.... celý text

Žlutá lest 1934, Frederick Moore

Autor byl sice americkým zpravodajským důstojníkem a korespondentem v rusko-japonské válce, ale tato povídka je podprůměrné dílko, značně naivní. Kniha poputuje do knihobudky.... celý text

Amulet tisíce divů 1935, Walter Heichen

Jen málokdy nedočtu knihu, ale toto byla ztráta času. Vyprávění se točí kolem posvátného amuletu, který uctívají domorodí obyvatelé Sumatry. Prostoduchý a naivní příběh.... celý text

Černý Napoleon 1925, Henry Rider Haggard

Nejde o žádnou oddechovou četbu. Když pobýval mladý Haggard v Africe, král Čaka už byl dávno mrtev. Budoucí spisovatel sbíral materiál pro knihu od lidí, kteří vládu tohoto brutálního psychopata přežili. Vyprávění je mixem historických faktů, vzpomínek pamětníků, autorovi fantazie a domorodé víry v kouzelníky a duchy. Haggard představuje tehdejší africkou realitu bez příkras, skvěle je vykreslená atmosféra té doby. Vypravěč Mopo má předlohu v historické osobnosti Umbopa, vraha Čaky. Příběhy válečníků Galaziho-Vlka a Bulalia-Zabiječe byly smutné, ale jak řekl Mopo, v oněch dnech bylo všechno smutné. "Svět je trnitou pustinou, dcero má, a jeho trny jsou smočeny deštěm krve, a my putujeme jako zbloudilí pocestní ve své bídě mlhou." "Napoleon národa Zulů, jeden z největších géniů a nejhorších lidí, kteří kdy žili. Byl zabit roku 1828, když zavraždil více než milion lidí." poznámka autora... celý text

Květy smrti 1935, Ernst Friedrich Löhndorff

Ernst Löhndorff zažil mnohé, mimo jiné se živil sběrem kaučuku a hledáním vzácných orchidejí v Brazílii. Příběh o výpravě lovců orchidejí po Amazonce, jejího přítoku Madeiry a po řece San Jacinto vyvolává dojem cestopisu. Těžko však říct, co jsou vlastní zážitky autora, co odposlechnuté historky a co literární fantazie. V pralese na dobrodruhy číhá spousta nebezpečí, krokodýli, hadi, všežraví mravenci, domorodci s otrávenými šípy nebo malárie. Autor píše poetickým jazykem o krásách amazonského pralesa, o bahenní horečce, brlozích plných kořalky a děvek a otrocké práci na kaučukových plantážích. "V každém plavidle veslují tři Indiáni. Lidé, spojení provazem kolem krku a hledící na nás velikýma, smutnýma očima. Brazilec na zádi kouří cigaretu. Biče sviští kolem nahých, shrbených hřbetů a rychle se vzdaluje malé loďstvo černého Juana." Indiáni doprovázející výpravu nemají jména, pro bělochy to jsou jen čísla Uno, Due a Tre.... celý text

Alexander Něvský a boj ruského národa za nezávislost v XIII.století 1952, Vladimir Terenťjevič Pašuto

Hned zkraje knihy se autor pochlubil, že dostal notičky, jak má správně vykládat historii. Uvádí, že bolševická strana rozvinula širokou akci na vypracování hodnotných historických učebnic, přičemž bylo požadováno správné zhodnocení bitvy na Čudském jezeře, kdy byli zastaveni germánští okupanti. V předmluvě také píše, že německé kroniky jsou krajně tendenční a tak čerpá především z ruských letopisů a pověstí, například cituje pohádkového bohatýra Ilju Muromce. Pro mě bylo překvapením, že se ruská knížectví a Velký Novgorod snažili již od 10.století ovládnout pobaltské země a Finsko, tehdy obývané Čudy (Estonsko), Lotyši, Jemy (Finsko) a dalšími kmeny. Pro autora to byl ovšem důkaz, že na tyto země má Rusko historický nárok, což si koneckonců myslí Rusové dodnes. Vcelku bezvýznamnou bitvu na Čudském jezeře popisuje autor plně v duchu ruské a později sovětské propagandy jako obrovské vítězství nad západními uchvatiteli. Ve skutečnosti velel biskup Hermann asi 1000 rytířů, zbrojnošů a tartské domobrany a zhruba stejnému počtu estonských odvedenců, kteří hned na počátku boje utekli. Proti nim stálo 6000 Rusů. "je samé pobili a chrámy spálili a ženy a děti odvedli domů" ruská výprava proti Estonsku v roce 1131... celý text

Nepřítel 2007, Erich Maria Remarque (p)

Skvělá sbírka, člověk se jen těžko brání dojetí. Povídky Nepřítel a Josefova žena řadím k těm nejsilnějším výpovědím o hrůzách války co jsem kdy četl.

Ďáblova zátočka 1929, Rudolf Fiedler

Detektivky normálně nečtu, zde jsem udělal výjimku. Jednak je to dílo mého oblíbeného autora, druhak uživatel Rasken objasnil v anotaci tajemství ďáblovi zatáčky, takže v cca polovině knihy bylo jasné, kdo je zločinec. Část příběhu se odehrává na Aljašce a část v Alpách. Jako u všech knih Rolfa Fremonta hrají hlavní roli Osud a Náhoda.... celý text

Alžírský zajatec 1932, Emma Osipovna Vygodská

Beletristicky zpracovaný životopis mě překvapil pohnutými osudy autora. Výborné čtení. "Miguel Cervantes zemřel, ale jeho myšlenky žijí. A budou žít. V jeho knize o potulném rytíři Donu Quijotovi, v knize o několika stech stránkách, které psal spisovatel husími brky. V knize, kterou ani oheň nezničí i kdyby jí strávil na popel. Její myšlenky jsou věčné."... celý text

Žlutý bůh 1925, Henry Rider Haggard

Haggardovi přezdívali „Otec románu ztracené rasy“. V tomto příběhu se major Vernon se svým černým sluhou Jeekie vydá za prastarou zapomenutou rasou Asiků někam na území dnešní Nigérie. S cestovateli se vrací do svého domova i žlutý bůh, bohyně smrti zvaná Malá Bonsa. Žlutý bůh evokuje lidskou honbu po zlatě - některým lidem přinese štěstí a bohatství, většina jich ale propadne šílenství a smrti. Už dlouho jsem se tak nezasmál jako při proslovech starého Jeekieho, jeho milující matky nebo náčelníka lidojedů Fahna: "Náčelník Fahni doznal, že by on i jeho kmen rádi vzdali se lidožroutsví - vyjma o svátcích. Načež dodal smutně, že za krátko beztak jim nezbude nic jiného než umřít, ježto jedlého lidu je již namále a oni zeleninu nemají v lásce" "Máš snad na mysli svého otce, toho s tím pokřiveným nosem, který byl obětován dřív, než jsi utekl s bílým mužem? Well, ohlédni se po něm, až se dostaneš do říše strašidel, neboť řekl, že si tam na tebe počká s tou nejtlustší holí, kterou najde."... celý text

Královna jitra 1926, Henry Rider Haggard

V anotaci se sice píše, že se jedná o historický román, ve skutečnosti si autor celý příběh vybájil. Rider Haggard věřil, že světu odpradávna vládnou tajné společnosti. Není to nic divného, i dnes tuto víru sdílí mnoho lidí, jen zednáře nahradili George Soros, Bill Gates a Mark Zuckerberg. Děj se odehráva v době panování 16.dynastie, kdy Egypt ovládaly pastevecké kmeny Hyksosů. Jejich král Apopi porazil faraona Sekenenre Tao (v knize nazývaný Kheperra), který vládl v Thébách v Horním Egyptě. V románu se utlačovatelům postaví členové tajného Řádu Jitra. Historická fakta jsou poněkud jiná. Po smrti faraona Taa s Apopim válčil jeho syn Kamose, Hyksosové nejezdili na koních, ale na dvoukolých vozících, babylónská říše byla v té době rozvrácena útoky Asyřanů atd. O stejném období pojednává podstatně lepší trilogie Vládcové Obou zemí od Pauline Gedge.... celý text

Žabí bratrstvo 1970, Edgar Wallace

Dcera Montezumova 1923, Henry Rider Haggard

Haggardovo dílo mě dlouho míjelo. Považoval jsem jeho knihy za nesmyslné fantazie ala Indiana Jones a bylo proto pro mě velké překvapení, jak pečlivě autor k přistupuje k historickým faktům. Tento román má navíc pohnutý osud. Když Haggard se svojí ženou pobýval v roce 1891 v Mexiku, zemřel v Anglii jejich syn Jock na spalničky. Zdrcený otec napsal Montezumovu dceru, do které promítl řadu autobiografických prvků. Tomáš Wingfield se narodil stejně jako autor v hrabství Dithingham v Norfolku, jeho první láskou také byla Lilly a také ztratil svého syna. V románu Tomáš Wingfield říká: "Tato událost a vzpomínka na ní budí se dosud ve mně den po dni a hodinu po hodině a zůstane ve mně, dokud neumřu a nesejdu se svým synem." Vzpomněl jsem si na tato slova, když jsem na googlu našel fotografii hrobu Haggardova syna Johna. Na náhrobku je vytesáno: "I shall go to him, but he shall not return to me" Kniha začíná předmluvou, ve které je vypsána stručná historie Cortézovy výpravy. V duchu viktoriánských mravů je v románu jen málo podrobností z bitevních scén, aztéckých lidských obětí nebo zmínek o kanibalismu indiánů. Naopak na mnoha stránkách Tomáš rozjímá o lásce a nenávisti, přátelství, zradě a smrti. Potěšilo mě setkání s Bernalem Díazem, conquistadorem a autorem pamětí vydaných u nás pod názvem Pravdivá historie dobývání Mexika.... celý text

Za časů Jeho Milosti 1977, Eyvind Johnson

Od knihy jsem měl velká očekávání, která vzala rychle za své. Pro autora jsou historické události v letech 775 až 809 jen kulisami, ve kterých neskutečně zdlouhavě a rozvláčně popisuje charaktery a osudy členů lombardské rodiny Lupigiů. Jak sám autor píše, jeho hrdinové jsou smyšlení, i když se inspiroval skutečnými osobami. Vadil mi obraz Karla Velikého jako krvavého diktátora. Autor jaksi zapomněl, že v době jeho panování došlo k nebývalému rozkvětu vzdělanosti, výtvarného umění a stavitelství. Polární noc ve Švédsku trvá asi měsíc, pro četbu románu čas asi ideální, já jsem skončil na straně 100.... celý text

Poslední muž z Admirála 1929, Franz Treller

Příběh je hodně naivní, spousta neuvěřitelných náhod, určeno spíše pro menší děti. Ty ale zase nebudou bavit rozvleklé pasáže, jako například na několika stránkách popisované jezdecké peripetie krejčího Jana.... celý text

Ve znamení kola a draka 1958, Helena Bochořáková

Velké překvapení. Výborný román, který nutí k zamyšlení nad tehdejší složitou dobou, vyprávění prodchnuté láskou obou autorů k Brnu a rodné Moravě. Spousta mikropříběhů historických osobností i obyčejných lidiček. Z těch známnějších třeba švédského maršála Lennarta Torstensona, velitele města Raduita de Souchesa, prachaře mistra Petra Hauka nebo rektora jezuitských kolejí Martina Středy. Proti malé posádce, měšťanům a studentům stála přesila zkušených žoldáků 20:1. Obléhání trvalo čtyři měsíce a zemřela při něm třetina švédské armády. "S tou myší dírou budu hotov do tří dnů." Lennart Torstenson... celý text

Černé srdce a bílé srdce 1926, Henry Rider Haggard

Černé srdce a bílé srdce: Výborná povídka. Děj se odehrává v jižní Africe těsně před Britsko-zulskou válkou v roce 1879. Dobrodružství obchodníka Filipa Haddena, který musel kvůli podvodům utéct z Natalu na území Zulů. Uvěřitelný příběh, ve kterém postavy nejsou černobílé. Elissa: Spíše pohádka pro dospělé. V roce 1870 byly v tehdejší Rhodesii nalezeny ruiny města Zimbabwe. Jeho objevitel Karl Mauch se domníval, že by se mohlo jednat o zlatý Ofir, obchodní stanici založenou Féničany. V novele navštíví město židovský princ Aziel, vnuk samotného Šalamouna, a potká zde Elissu, fénickou kněžku boha Baala a dceru guvernéra města Sakona. Nejzajímavější postavou je ale Metem, fénický obchodník pronikavého úsudku, pro kterého jsou peníze důležitější než láska nebo náboženství.... celý text

Velká Morava 1947, Josef František Karas

Hodnověrnost knihy značně utrpěla protiněmeckými a protikatolickými postoji autora. Na některá fakta prostě "zapoměl", třeba že knížete Rostislava dosadil na trůn král Ludvík Němec nebo že Rostislav byl dlouho spojenec jeho syna Karlomana. Karas také zvolil hodně archaický jazyk, aby přiblížil dobu, ale je to spíše překážkou ve čtení. Vrcholem pak bylo jak hrubě pohaněl moravské víno čili kykeon. Přečetl jsem jen první část. "Otroci Radslavovi mu podali doušek hrubě kyselého vína, které by i mrtvého vzkřísilo. Pil již ledacos na světě, ale tohle je nad ocet. Potichu obdivoval se moravským žaludkům, které snesou nápoj, odpornější než kykeon lidí achajských."... celý text

Spartakus 1936, James Leslie Mitchell

J.L.Mitchell pojal příběh Spartakova povstání jako důkaz selhání civilizace, která už od dob faraónů přináší lidem otrockou práci, utrpení a smrt. Jeho Spartakus sní o Zlatém věku, v podstatě o prvobytně pospolné společnosti. V příběhu nejsou moc rozpracovány jednotlivé postavy, ať už je to Spartakus, kleštěnec Kleon nebo židovský šlechtic Geršom ben Sanballat. Vzbouření otroci v románu nebojují za nový společenský řád. Někteří chtějí jen loupit a zabíjet pány, jiní se chtějí vrátit domů a další sní o novém státě, kde oni budou páni a Římané otroky. Autor se drží historických faktů, které se dochovaly v dílech římských autorů. O tom, jaké poměry panovaly mezi povstalci, žádné zprávy nemáme. "Za Skythií, v zemi věčných pralesů, je prý zlatý věk ještě dosud; sám prý tam žil u lesního národa, který neznal války ani vlády, měst ani zbraní, pánů ani otroků."... celý text