Broccolita
přečtené 201
Jáma
2019,
C. J. Tudor
Nevím, jestli se to dá klasifikovat jako spoiler, ale minimálně jsem se přišla trošku rozčílit, tak pokud se Vám kniha líbila, nebo se na ni těšíte, tak můj komentář jednoduše přeskočte. Chápu, že to má své čtenáře, ale... No... Kříďák se mi taky nelíbil, ale když jsem zjistila, že je Jáma kvalitně namluvena formou audioknihy, rozhodla jsem se tomu dát šanci. Přiznávám, byla jsem skeptická, ale potřebovala jsem něco poslouchat při domácích pracích a k tomu potřebuju něco jednoduššího, neboť mám mozkovou kapacitu labradora a neumím multi tasking. Poslouchat k žehlení Waltariho, nebo k vaření Bulgakova prostě nemůžu. Jáma je ale přesně něco dostatečně nudného a průměrného, že se na to dočista vůbec nemusím soustředit. Od začátku je zde opět jasná "inspirace", respektive vykrádačka Kinga. Tentokrát k oblíbenému To přidala C.J. Tudor i Řbitov zviřátek a měla jsem pocit, že se tam mihl snad i Cujo. Mně se tahle podivná chiméra moc nepozdává. Už jen chybělo cestování časem ze seriálu Dark a bylo by to nádherně nesnesitelné. Připadalo mi to jako Freeway Cola z Lidlu ve srovnání s Coca Colou - vypadá jako Cola, chtěla by být Cola, ale není. Ne, ne. Je to nedobrý. Zůstává po ní pachuť. Nevadí mi až tak styl psaní, dokonce jsem ochotná připustit, že je poměrně chytlavý, ale obešla bych se bez toho nadměrného množství tělních tekutin a odpadů. Myslím, že neuběhla kapitola, kde by někdo neměl aspoň křeččí exkrement ve vlasech, nebo moč na kalhotech a to prostě není můj šálek jasmínového té. Postavy byly ploché, černobílé. Děj naprosto předvídatelný, špatně vyeskalovaný a nepřinesl nic nového. Celá záležitost s lichváři byla zcela nadbytečná a překážela mi, upřímně autorka měla problém udržet jednu dějovou linii a nepodělat ji. Troufnout si na prolínání přítomnosti a minulosti v kombinaci s těmi vymahači není odvážné, ale poněkud chamtivé - C.J. Tudor působí jako typ člověka,co se rozhodne uběhnout bez tréninku maraton. Ambice, které má, podle mě neodpovídají jejím dovednostem - alespoň prozatím. Zda je tam potenciál nedokážu dobře posoudit... dle komentářů patřím jistě do tábora "proč číst Tudor, když můžu mít Kinga" spíš než skupina antistephenking. Nevadí mi, když je v knihách evidentní inspirace jiným dílem, ale v tomto případě mám pocit, že už autorka začíná vykrádat i sama sebe a to ještě nenapsala ani 10 knih, má na to času dost. Celek je takový nepříjemně rozbitý, uvařený pejskem a kočičkou ze všech horrorů a thrillerů, co mají nejraději a působí na mě spíš jako fanfikce na To+Řbitov zviřátek nebo jako nějaká creepypasta - v podstatě amatérsky. Jestli ještě někdy seženu od autorky audioknihu, nebráním se poslechu, ale svůj čas (aktivní četbou papírové knihy) a své volné večery bych tomu nevěnovala a dokud autorka nebude ochotná opustit koncept 'parta dětí (chlapců+1 dívka), které se před 15-30 lety stalo to a to a ó né, teď se to děje zase! Pojďme skákat ze současnosti do minulosti aby to bylo napínavé a předvést si základní archetypy: šprt chytroprd, co koktá, nebo má brýle, drsňák šikanér co má v sobě skrytý cit a protřelý hlavní hrdina, co nemá tělo z posilovny, ale zase má hlavu!' tak se podle mě nikam neposune a zůstane uvězněná v téhle nudě amatérsky podprůněrně napsaného, okoukaného ničeho. Jediné, za co děkuji, je krásný přednes a příjemný hlas Vasila Fridricha.... celý text
