Nejproblematičtější a při čtení vlastně vyloženě rušivý mi připadal ten úkrok k prvkům magického realismu v podobě zhmotnění metaforické podzemní železnice, která se v příběhu vždycky zjeví tak trochu jako deus ex machina a posouvá Coru a spolu s ní děj po nekonečných podzemních kolejích dál do dalšího státu a k dalším hrůzným zážitkům. Vždyť to téma je samo o sobě tak silné a "neskutečné", že tato berlička (nebo možná snaha uchopit známé téma nějak netradičně?) knize spíš škodí.... celý text