callahanh přečtené 479

Marťan 2014, Andy Weir

Velmi dobrá kniha, které asi z mého pohledu ublížil všeobecný hype, protože jsem čekal něco výjimečného, ale ono se to nedostavilo. Předně tu na můj vkus bylo až moc odborných pasáží, popisů a takřka výkladů, takže jako člověk, kterému jsou fyzika a chemie naprosto cizí, jsem se v těchto místech trochu nudil a vůbec jsem je nechápal. Naštěstí je ale hlavní hrdina natolik sympatický, i když vlastně dokonalý, protože umí úplně vše, že tyhle části trochu kompenzuje a především je tu taky notně cynický humor, který vše příjemně vyvažuje. Kniha je zkrátka taková pohodovka, která je plná optimismu, vlastně ignoruje jakékoli smutky hlavní postavy, nikdy nepracuje s nějakým strachem o ni a de facto jí ani nedává možnost dělat nějaké chyby a ono to překvapivě funguje a je vlastně úplně jedno, jestli v ní jsou nějaké faktické omyly. Ačkoli se k ní už asi nikdy nevrátím, chápu, proč se stala tak populární a uchvátila tolik lidí. 70% PS: FIlm je na velmi podobné úrovni, jen v rámci široké přístupnosti tvůrci obrousili hrany a udělali z příběhu možná ještě bezstarostnější záležitost než kniha.... celý text

Mrtvé duše 2002, Nikolaj Vasiljevič Gogol

Velmi lehce a s velkou nadsázkou psaný román, který zmiňuje snad všechny neduhy (nejen) tzv. vyšší společnosti a ukazuje naprostou absurditu byrokracie carského Ruska, s níž si ale dnešní doba kdekoli na světě příliš nezadá. Ano, je škoda, že Gogol dílo nedokončil a čtenář se tak vlastně pořádně nedozví, co má Čičikov s dušemi v plánu a ani to, proč mu v jednom z mála fragmentů druhé části hrozí vězení a co se s dušemi stalo. Kniha je ale tak svěží a čtivá, že by člověk skoro nepoznal, že je z devatenáctého století. Gogol si dává záležet na popisu všedních situací, statků i roztodivných postaviček, které mají "velké" osobní starosti, které jsou ale v kontextu společnosti vlastně banální. Jeho inteligentní a nenucený humor přecházející v satiru se mi hodně líbí a je to jeden z důvodů, proč jeho dílo překonalo propast času a dá se bez problémů číst i dnes. Pochválit musím české vydání Odeonu z roku 2016, které je výborně přeložené a čtivé. Jen je škoda, že v něm chybí jakýkoli znalecký doslov, který by objasnil, jak to s románem celé bylo, kolik měl mít původně částí a co v nich mělo být, takhle jsem si to musel dohledat v laických internetových encyklopediích. 80%... celý text

Písečný muž 2013, Lars Kepler

Tentokrát půjdu proti proudu, což se mi nestává často, protože povětšinou se s názorem většiny ztotožňuji, i když to není záměr. V případě Písečného muže tomu tak ale není, a to hned z několika důvodů. Při čtení jsem si totiž připadal, jako bych četl dílo psané podle příručky a vytvořené na poptávku - je potřeba mít charismatického policistu, který kašle na předpisy a má trauma z minulosti, dáme ho tam, je potřeba mít děsivého vraha, který asi vraždí, i když je ve vězení, dáme ho tam, je potřeba vymyslet postavu krásné policistky, která je schopná, dáme ji tam. Stejně tak s přibývajícími stránkami mi kniha připomínala řemeslně zručný, leč klišovitý hollywoodský thriller, v němž hapruje logika a nesmí se nad ním moc přemýšlet. NÁSLEDUJÍ MENŠÍ SPOILERY - Joona Lina okamžitě objeví skrýš vraha v dlouhé řadě domů a je samozřejmě sám, přežije snad všechny útoky a v závěru najde svou přítelkyni v jednom z kontejnerů, aniž by měl jakékoli vodítko, že tam bude - KONEC SPOILERŮ. Oběma manželům nelze upřít to, že umí psát, vymyslet zajímavou zápletku, a především opravdu nebezpečného a charismatického zabijáka, jenže se prostě nedokážu ubránit pocitu, že jedou podle mustru, který naplňují a nenabízejí žádný přesah a vlastně ani důvod, proč se někdy k této knize vrátit. Horší než Paganiniho smlouva to určitě není, ale osobně bych přivítal větší skromnost, komornost a rozhodně ne tak rozmáchlý a zdánlivě efektní konec. 60%... celý text

Právo nálezce 2015, Stephen King

Nevím, jak to ten King dělá, ale vždycky mě dostane, i když variuje sám sebe a není originální. Právo nálezce je tak trochu kombinací Misery a Vykoupení z věznice Shawshank, což mu lze vytýkat, stejně jako to, že by se děj vlastně obešel bez tří hrdinů z Pana Mercedese a nepochybuji o tom, že kdyby tenhle román psal King někdy v mladších letech, tyto tři postavy by se tam nevyskytovaly. Ono to ale vlastně nevadí, protože i když je celý závěr trošku akčnější, než je u Kinga zvykem a možná tak trochu nepravděpodobný, pořád skvěle funguje, je výborně napsaný a má spád. To ostatně platí o celé knize (možná až na trochu pomalejší rozjezd). Postava Morrise Bellamyho je naprosto perfektní a dokonale vykreslený "magor", jehož motivaci ale jakožto vášnivý čtenář rozhodně chápu, akorát, že situaci řešil radikálněji a celá pasáž při jeho setkání s majitelem antikvariátu je typicky kingovská a nemá nejmenší chybu. I Pete je výtečně vykreslen a jeho morální dilema je naprosto pochopitelné a podobně je na tom vlastně i jeho sestra. Trojice svérázných detektivů je docela sympatická, jejich špičkování děj příjemně osvěžuje a zejména Bill Hodges je další Kingův zajímavý hrdina. Vysoce oceňuji závěrečnou kapitolou, která je lákadlem na završení trilogie, které by se mohlo vrátit k hororovým kořenům. Rozhodně potěší i to, že celá kniha je protknuta hodně svéráznou láskou k literatuře a literární tvorbě, což všichni oddaní čtenáři jistě chápou. 75%... celý text

Farma 2016, Tom Rob Smith

Těžko tady napsat něco výrazně jiného než ostatní, protože komentáře se tu vesměs shodují. Tom Rob Smith se svezl na módní vlně severských thrillerů a pokusil se napsat podobně temný román s tajemstvím, ne zcela normálními hrdiny a šokující pointou. Podařilo se mu to tak nějak napůl a napsal sice čtivý a svižný, ale ve své podstatě rutinní thriller, který překvapí málokoho. První polovina je založena na dost nedůvěryhodné výpovědi matky, které se vzhledem k její evidentní paranoie věří jen těžko, protože vždy, když to začne být trochu důvěryhodné, tak se vše shodí důrazem na banální detail, který čtenáře jen přesvědčí o tom, že musí vše brát s velkou rezervou. Druhá polovina je pak založena na odhalování pravdy, které proběhne na můj vkus trochu moc rychle a zejména setkání klíčových lidí je dost za vlasy přitažené a trochu nepravděpodobné. Pointa není až tak šokující, jak jsem si myslel a ani není napsána tak, aby se čtenářem trošku víc emočně pohnula. Škoda, že závěr (stejně jako ono "čerstvé tajemství hlavního hrdiny", které není absolutně využito) vyšumí do ztracena a není trochu rozveden. Proč tedy čtyři hvězdy? Protože kniha je čtivá, má svěží tempo a ať chceme, nebo ne, zajímá nás její rozuzlení a pořád jde o slušnou žánrovku, ke které se ale čtenář vrátí jen málokdy. Vesměs taková relativně slušná oddechovka. 70%... celý text

Lolita 2007, Vladimir Nabokov

Hodně už tu toho bylo napsáno, takže rozhodně nepřinesu nic nového, každopádně měl-li bych to shrnout, tak Lolita je kvalitní kniha, k níž se ale nebudu vracet. Především mi tu vadí odtažitost, kterou dílo má, kterou symbolizuje spousta odkazů a francouzských slovíček, jejichž význam musíte hledat ve vysvětlivkách a stejně většinou moc netušíte, o co jde. Taktéž hlavní postava je strašlivě nesympatická, protože přehnaně sebevědomá, narcistní a i když ví, že je natolik destruktivní a nebezpečná okolí, nic moc s tím nedělá. Samotná Lolita pak nadčasově symbolizuje prvoplánovou krásku, která spoléhá na svůj vzhled, s muži si pohrává a nemá v sobě moc citu. Poslední velká výtka směřuje k nevyrovnanému tempu, protože zatímco první polovina je čtivá a svižná, druhá je roztáhlá, pomalá a trochu víc zahleděná sama do sebe. Na druhou stranu ale musím pochválit perfektní jazykové podání, které vyniká i v překladu, opravdu zajímavý a netradiční námět, decentní erotické scény, které nejsou nijak explicitní, ale spíš dotváří zvláštní atmosféru celého příběhu a taktéž přítomnost mnohdy ironického humoru, který knihu potřebně odlehčuje. Celkově vzato tak jde o kvalitní dílo, které čtenáři nejde moc naproti a chvílemi působí zahleděně samo do sebe a je zbytečně natahované a složité. 70%... celý text

Čaroděj a sklo 2001, Stephen King

Zatím rozhodně nejlepší kniha z celé série, která je v závěru maximálně strhující. Po úvodu, v němž King dořeší splašený vlak z dílu předchozího, už čtenáře v jednom velkém flashbacku zavede do Rolandova mládí a rozehraje romantický western z dávnověků, v nichž se něco stalo, zatím ale nevíme co. Charaktery jsou tu opět fantasticky propracované a každý má svou hloubku a je až fascinující, jak King dokáže na charakteru starosty, který se tu moc neobjevuje, přenést na čtenáře znechucení jeho postavou a chlípností. Jsou tu i výborní záporáci, mezi nimiž vynikají stará čarodějnice, teta Susan a Jonas a výborně funguje i romantický vztah Rolanda se Susan. Z celé knihy je vůbec cítit značná osudovost a epičnost, což se mi u Kinga ještě nestalo v takové míře a čtenář po celou dobu ví, že má co dělat s opravdu důležitým a zásadním příběhem. Hodnocení posouvá samotný závěr, v němž jsou většinou popisovány opravdu hodně brutální bitky a přestřelky a celé to má obrovský spád a čtenář se v tom ani na chvilku neztratí. Je pravda, že kniha je chvílemi zdlouhavá a šla by asi o takových sto stránek zkrátit, to ale není taková vada na kráse, protože to, jak King pracuje s rozvíjením celé ságy a velmi jemně přináší další tajemství, která snad odhalí, je naprosto fascinující. Věrný čtenář si navíc může užít přímý odkaz na román Svědectví a částečné propojení obou světů. Baže, vynikající dílo. 90%... celý text

Carol 2015, Patricia Highsmith

Určitě zajímavá kniha, u níž je ale nutno počítat s tím, že vlastně nemá děj, ale je hodně o pocitech a vztazích mezi postavami, což může být malinko problém. Highsmith to čtenáři moc neusnadňuje a celá kniha je psána zvláštním odtažitým stylem a působí dost chladně. Proto trvá, než se čtenář tzv. začte a těžko říct, zda se to někdy úplně podaří, protože román nikdy nestrhne a nemá spád. Vztah obou žen je každopádně zachycen citlivě a detailně, čili máme možnost nahlédnout do jejich psychiky a naprosto chápat jejich motivaci. Hodně zachraňuje závěr, který už je poměrně svižný a částečně nečekaný. Opravdu škoda, že to celé působí tak odtažitě a chladně, každopádně vzhledem k době, kdy román vznikl, jde o neotřelý a odvážný kousek. 60%... celý text

Zlatá slova českého fotbalu: Slavné fotbalové hlášky 2015, Štěpán Filípek

Zábavná sbírka glos, hlášek a citátů, které se opravdu můžou zrodit jen v tuzemském fotbalovém prostředí. Je vidět, že autor sbírá dlouho a dokáže výroky rozdělit do několika tematických kapitol, které jsou ale bohužel rozsahově nevyrovnané a některé by určitě zasloužily prodloužit. Faktem je, že zájemce o fotbal kniha pobaví hláškami legend, jakými jsou Petr "John" Uličný, Ladislav Škorpil, Karel Brückner, ale také dva největší teoretici - soudruh Hřebík a několikanásobný vítěz Ligy Mistrů Josef Csaplár, nechybí ani Milan Luhový a Ladislav Vízek. Samostatnou kapitolou pak jsou citace odposlechů funkcionářů, které absolutně zlidověly, zakořenily v běžné mluvě a především povýšily vulgarismy na umění. Na jednu stranu jde o úsměvné čtení, na tu druhou je ale smutné a poukazuje, že náš fotbal je opravdu hodně svérázný a specifický. Jako oddechová četba naprosto ideální. 80%... celý text

Marco 2014, Jussi Adler-Olsen

Přikláním se na stranu těch, kteří tvrdí, že Marco je nejslabší z celé pětice příběhů o oddělení Q. Adler-Olsen tentokrát rozehrává zbytečně moc příběhů (první případ s lodí, Marco a život komunity, politici a dotace) a přivádí na scénu zbytečně moc postav, z čehož rezultuje to, že začátek je dost roztahaný a není tak čtivý, jak jsme u autora zvyklí. Postupem času se to zlepší, nicméně Carl a celé oddělení Q jako by tentokráte byli vedlejšími postavami, což není úplně dobře, navíc postupem času už začíná být přitažené za vlasy, z čeho všeho se dokáže Marco dostat, celku neprospívá ani přehnaně akční závěr. Na druhou stranu se tu opět rozvíjí vztahy mezi členy Oddělení Q, lehce se nám odkrývá Asadova minulost a samotná tematika zneužívání dotačních fondů je dostatečně atraktivní. V kombinaci s typicky autorovým svižným a lehkým stylem to nakonec dává lehký nadprůměr, který ale ve většině prvků zaostává za předešlými díly a ten nejzásadnější důvod, proč ho přečíst, je ten, abychom věděli, jakým směrem se vyvinuly klíčové postavy vyšetřovatelů. 70%... celý text

Bazar zlých snů 2016, Stephen King

Každá povídková sbírka se hodnotí těžko, protože na každého krátké příběhy působí jinak a každý od nich čeká něco trochu jiného. Co se týče komunikace se čtenářem je ale King hodně pokrokový a otevřený, i proto se na každou povídku těším, neboť mi odhalí inspirační zdroj, což je pro mě jako pro člověka, který by chtěl napsat knihu, naprosto fascinující a inspirující. Co se Bazaru zlých snů týče, jsou v něm povídky vynikající, velmi dobré, průměrné, i ty, které jsem moc nepochopil a příliš mě neoslovily. Příkladem těch prvních jsou především Duna a Zlý chlapeček, které mají nečekanou a šokující pointu, dále pak UR, který odkazuje i k Temné věži, Pod psa, která je skvěle sestavená, působivá a čtenáře vede k očekávané, ale přesto děsivé pointě a je asi jako jediná více hororová a taktéž Nekrology, které považuji za vůbec nejlepší příspěvek v celé knize. Ze zbytku bych vyzdvihl asi smutně realistickou Ten autobus je jiný svět, která řeší dilema mezi altruismem a přirozeným strachem se zaplést do čehokoli nebezpečného, Posmrtný život, která má zajímavý námět, Blokáda Billy, které u neamerického čtenáře škodí jen to, že je z prostředí baseballu, Opilé rachejtle, která je i přes seriózní téma docela odlehčená a lehce humorná a Letní bouři, která má melancholickou a tíživou atmosféru konce civilizace. Za zmínku určitě stojí i úvodní Míle 81, která je trochu "vykrádačkou" Christine a Z buicku 81, nicméně má velký potenciál na román a bylo by zajímavé sledovat, co se s dětmi dělo dál. Zbytek už mě tolik neoslovil, případně jsem ho nepochopil (obě básně), nebo jen nejsou tak dobré, jak jsme u Mistra zvyklí. Každá má ale něco do sebe a vesměs vychází z klasických životních situací, do nichž se někdy dostane každý (příkladem budiž docela povedená Morálka). Bazar zlých snů není povídková sbírka, ke které bych se často vracel, některé povídky ale na druhou stranu patří k tomu nejlepšímu, co King v posledních letech napsal. 70%... celý text

Nesmrtelnost 2000, Milan Kundera

Velkou výhodou Nesmrtelnosti je, že je čtivá a opravdu se čte velmi rychle, navíc není psána nikterak složitým jazykem. Kdo by ale hledal ucelený příběh, se zlou se potáže, protože ten tu chybí a místo něj je tu popis osudů několika postav, který je pro autora příležitostí k tomu pohrát si s románovou formou a pustit se do několika zajímavých a nadčasových úvah. Mnoho myšlenek je tu hodně zajímavých (třeba ta, že každý se snaží o svou nesmrtelnost tím, že chce po sobě něco zanechat), mnoho ale šlo mimo mě. Co mi trošku vadilo, byla určitá zahleděnost knihy sama do sebe, kdy Kundera evidentně zcela záměrně nejde čtenáři naproti a vyžívá se v tom, že ten toho mnoho nechápe. Závěrečný doslov hodně objasnil, takže zpětně se čtenář může podívat na pasáže, které se rázem dostanou do trochu jiného světla. Celkově vzato si troufnu říct, že Nesmrtelnost je výborná kniha, která by ale mohla být o něco přístupnější a možná i trochu příběhově jasnější. Každopádně by asi nebylo od věci se k ní za čas vrátit. 80%... celý text

Petr Uličný: bouřlivák John 2015, Roman Smutný

Neznám fotbalového fanouška, který by neměl rád Petra Uličného, ať už fandí tomu, nebo onomu, Petra Uličného prostě nelze mít nerad. Jeho zpověď psaná formou rozhovorů je upřímná, čtivá a řekl bych, že i taková jako pan Uličný - na nic si nehraje, nebere si servítky a je v ní plno vtipných a humorných situací a historek. Oživují ji i názory různých známých a kolegů na Uličného osobu, které jsou krátké, výstižné a vždy v nich je alespoň jedna příhoda, kterou si člověk zapamatuje. Potěší i závěrečná kapitola, kde pan Uličný nabídne čtenářům i pohled a názor na věci nefotbalové a tím se mu přiblíží ještě víc. Jediná výtka je snad ta, že autor sem nezařadil alespoň jeden názor hráče, který si s panem Uličným do oka nepadl, to ale nejspíš ani nezamýšlel. Po přečtení je ale jasné, že Petr Uličný je krásný člověk, který se řadí do prvního šuplíčku. 80%... celý text

Popel všechny zarovná 2015, Dominik Dán

Kdybych si tu nepřečetl, že jde o autorovu prvotinu, ani bych to nepoznal, protože Popel všechny zarovná je hodně strhující a zajímavé čtení, které mi z těch, co jsem zatím četl (a není jich moc), přijde nejlepší. Je tedy pravda, že některé popisy jsou zdlouhavé a odlišení časových linií tu chybí a čtenář se v nich ztratí a také to, že postavy jsou sice sympatické, ale zjednodušené a inspirace ze slavnějších zahraničních detektivek je tu asi hodně velká (nevím ale, zda jsou všichni policisté takhle "zaškatulkovatelní"), to jsou ale jediné výtky, které mám. Je sympatické, že se tu řeší dva paralelní a nesouvisející případy a policejní práce je tu ukázána ve vší své rutině i náročnosti a Krauz s Fischerem jsou poctiví hrdinové, kterých je v podobných románech třeba. Autorovi se sice úplně nepovedly popisy akčních scén a celý konec je možná trochu přestřelený, ale závěrečná pasáž, která přichází s pro čtenáře hodně zajímavou a nezodpovězenou otázkou, knihu povyšuje na opravdu výbornou žánrovku, kterých je u nás málo. Navíc věřím tomu, že podobným způsobem je propojen zločin s policií i u nás, nedělám si iluze a je mi z toho smutno. 80%... celý text

Diamanty jsou věčné 2008, Ian Fleming

Fleming umí i lépe a s odstupem času můžu jednoznačně napsat, že Diamonds Are Forever zastaralo ze všech jeho děl, která jsem zatím četl, úplně nejvíc a je celkově hodně nevýrazné a zcela chápu, že filmová podoba je úplně jiná a scenáristé předlohu vesměs ignorovali a zachovali jen několik základních prvků. Knize chybí pořádný záporák a taktéž nějaký zapamatovatelný moment, vše se vyřeší dost rychle a Bond tu vlastně nemá čas cokoli zásadního předvést. Nejlepší tak je hodně detailní popis fungování kasina v Las Vegas a dostihového podvodu, ale opět platí, že z toho Fleming nevytěžil úplně maximum. Novelu ale určitě doporučuji těm, kteří si myslí, že 007 je pouze macho, protože ve své knižní podobě je úplně jiný a hodně civilní, což může mnohé překvapit. Jen asi není dobré začínat zrovna tímhle románem, jemuž chybí lepší zápletka a zajímavější hrdinové. 60%... celý text

Jménem republiky! 2016, Ivana Bláhová

Velmi užitečná kniha, která má velkou výhodu v tom, že se nezabývá žádnými známými procesy, ale většinou těmi, které nebyly až tak "významné" a dnes se o nich nemluví. O to větší je vlastně její hodnota, protože na zdánlivě obyčejných příbězích je dokonale vidět, jak zrůdná a propracovaná byla totalitní mašinérie, proti které neměl nikdo šanci na spravedlnost ani spravedlivou obhajobu. V těchto příbězích je ukryto mnoho zapomenutých hrdinů, kteří se zvůli dokázali postavit a zdánlivě malými činy si podepsali rozsudky smrti, nebo dlouholetých žalářů. Na knize je znát, že každý z osmi příspěvků psal jiný autor, protože některé jsou přes spousty fakt krásně čtivé, jiné naopak dost drhnou a čtenář se chvilkami ztrácí ve spoustě postav a jejich činů. Lehkou výtku mám i k samotnému úvodu, který se na můj vkus až moc důkladně a dlouze věnuje popisu procesů v kontextu tehdejšího práva, což je sice zajímavé, ale vzhledem k množství právnické mluvy a paragrafů trochu únavné, ale chápu, že podobná věc v knize být musí. Knihu určitě doporučuji všem zájemcům o naše (smutné) moderní dějiny, i těm, kteří už zapomněli, co se v padesátých letech dělo. 80%... celý text

Pod rouškou noci 2016, Dennis Lehane

Pravda je, že Lehane umí i lépe a je vidět, že v gangsterce není úplně nejpevnější, protože k dokonalosti přece jen něco chybí. Spíše to působí tak, že je to napsáno podle šablony, v níž není nic špatně, zároveň tu ale chybí nějaký výraznější nebo překvapivější moment, který by trošku osvěžil jinak zajímavý, ale trošku klišovitý děj. Joe Coughlin je rozhodně zajímavá postava, která má potenciál a trošku netradiční je v tom, že odmítá bezúčelné násilí a zabíjení a tím pádem je vesměs sympatický. Nechybí tu ani osudové ženy, které mají svou typickou úlohu a nejsou moc emancipované, což se ale k téhle době hodí. Oceňuji také výbornou dobovou atmosféru. Škoda jen, že záporáci nejsou tak charismatičtí a výrazní a chybí jim určitá slizkost, kterou jejich "kolegové" z ostatních gangsterek mají, horší byl i popis akčních scén, který byl chvílemi dost nepřehledný a zmatený. Live by Night je opatrný začátek série, která má potenciál a věřím, že další díly budou lepší, protože Lehane bude získávat jistotu, která mu tady chybí, takže jen eklekticky vybírá to nejlepší ze žánru a skládá to za sebe. Dělá to ale hodně dobře. 70%... celý text

Mladý mesiáš 2016, Anne Rice (p)

Velmi zvláštní kniha, která mě vůbec nestrhla a připadalo mi, že se v ní vlastně zas tolik neděje. Historická přesnost je dokonalá a o životě ve starověké Judeji si čtenář udělá plastický a poměrně jasný obrázek, to je ale tak všechno, co se dá výrazněji chválit. Příběh není špatný, ale plyne hodně pomalu a chybí mu nějaký zvrat a dějový oblouk, protože Ježíš je v nevědomosti udržován až moc dlouho a jeho proměna proto není tak působivá, jak asi měla být. Spíš mi román připomíná reportáž jednoho roku Ježíšova života, v níž chybí výraznější postavy a jde hlavně o popis doby, okolí a celkové atmosféry. Naštěstí kniha není moc dlouhá, takže je přečtena rychle, i když čtenáře tolik nebaví a není tak čtivá. Chápu, co tím autorka sledovala a proč knihu napsala, myslím ale, že jí měla dát větší spád a trošku atraktivnější příběh. 60%... celý text

Platanová alej 2015, John Grisham

Velmi důstojné volné pokračování autorovy prvotiny ...A je čas zabíjet se dá hodnotit vlastně úplně stejně. Grisham umí velmi jednoduše a čtivě vytvořit atraktivní právnickou kauzu, která je docela zamotaná a její vyznění nemusí být jednoznačné. Rozsáhlé délky není třeba se bát, protože příběh je čtivý, svižný a rychle odsýpá. Vysloveně potěší i to, že když už se děj zdá předvídatelný, rozuzlení docela překvapí a především samotný závěr je hodně realistický a vše, co by se u něj dalo kritizovat, sám osvětlí. Autor navíc nikomu nestranní a i strana odpůrců, jakkoli je chamtivá, se dá pochopit a není popisována démonicky. Jediné, co bych tak Grishamovi vytkl, je zbytečné množství postav a dějových linek (minimálně ta s předsedou poroty nehrála žádnou zásadní roli), které trochu zdržují a odvádějí pozornost. Jinak je ale moc fajn znovu poznat některé hrdiny, podívat se, jak se (ne)změnili a držet jim palce k (snad) úspěšnému konci. 80%... celý text

Pustiny 2000, Stephen King

Jelikož fantasy úplně nevyhledávám a je to jediný žánr, jehož četbě se programově vyhýbám, Pustiny mě neoslovily tak jako Tři vyvolení, protože jsou právě spíše fantasy, což ale neznamená, že je to špatná kniha. Naopak. King nikam nespěchá, protože má opravdu hodně času na rozvíjení příbehu prolínajícího se několika časovými i prostorovými rovinami, v němž se objeví hodně postav. Pustiny nejsou strhující a některé popisy jsou zdlouhavé, King ale dokáže knize dát takovou zvláštní atmosféru, která mísí kouzlo starých časů a westernů a fantaskního světa, kde je možné úplně vše. Ústřední čtyřka je sympatická a čtenářsky atraktivní a je znát, že Roland je charismatická postava, která za sebou má těžký osud a těším se, až ho budu odkrývat. Nejlepší částí třetího dílu série je rozhodně závěr, v němž je strhující boj o osud Jakea a jízda inteligentním vlakem, který má rád hádanky. King nechává otevřený konec, který nechává čtenáře na pochybách, zároveň ale nutí číst dál. Promyšlená sága, která se může vyvíjet naprosto nečekaně. Ačkoli je třetí díl pro mě slabší, jsem zvědav, jak bude vše pokračovat. 70%... celý text