callahanh přečtené 479

Americká noc 2016, Jim Morrison

Velmi těžce hodnotitelná sbírka básní, protože poezie sama o sobě je hodně subjektivní a na každého působí jinak. Ze všech textů je znát, že Morrison měl rozervanou duši, byl složitá osobnost a přemýšlel nad mnoha věcmi. Jeho poezie je plná jinotajů, skoro neidentifikovatelných symbolů a je velmi těžko pochopitelná i po několikátém přečtení. Střídají se tu básně epické a dlouhé s lyrickými a krátkými, dost podobnými haiku. Ke čtení by bylo možná potřeba být pod vlivem, aby se před čtenářem otevřel nějaký ucelený význam. Na českém vydání oceňuji opravdu citlivý a řekl bych i výborný překlad a především doslov, který trochu pomáhá s výkladem a orientací v autorově poezii. Temnou a poněkud depresivní atmosféru dotváří abstraktní ilustrace. Dobrá práce na knize, která umožňuje poznat Morrisona jako člověka, který má k bohémské star, kterou nepochbyně byl, na míle daleko. 70 %... celý text

Lidská bestie 1900, Émile Zola

Z dnešního pohledu se dá říct, že Lidská bestie je regulérní psychothriller, který je sice zpočátku zdlouhavý a jeho hlavním hrdinou úplně není Jacob, jak se píše v synopsi, postupem času ale nabere na obrátkách a na konci zcela strhne. Zola nijak zásadně nevykresluje psychologii postav, ale soustředí se spíš na detailní popis prostředí, v němž se pohybují a které je do značné míry předurčuje k tomu, co je nevyhnutelné. Někdy je těch popisů opravdu až moc, ale většinu toho pak Zola vykompenzuje na konci, který je skvěle vypointovaný, naprosto strhující a navíc dokazuje, že ne vše, co je logické, musí být pravdivé. Krom toho se tu zabývá i tím, že pro někoho je existence neživé věci mnohem důležitější než lidský život, což je pravdivé a smutné. Lidská bestie mi přijde jako nejpropracovanější Zolovo dílo, s nímž jsem se dosud setkal a má co nabídnout i současnému čtenáři, protože svou atmosférou a popisem různých zločinů a bitek si v ničem nezadá s moderními thrillery. 85%... celý text

Divočina 2015, Cheryl Strayed

S knihou mám podobný problém jako s filmem. Autorka mě dost štvala svou naivitou a absolutní nepřipraveností na trek a nebyla po všech stránkách sympatická. Na druhou stranu je její odhodlání hodně silné a pozitivem je, že vše nevzdala a dokázala ujít celou vzdálenost. Její vůle a některé příhody jsou tím nejlepším na celé knize, která je jinak hrozně zdlouhavá, plná zbytečné vaty, ačkoli chápu, že autorka potřebovala dostat na papír všechno, co se jí přihodilo a jak se cítila. Je zkrátka znát, že vychází z vlastních deníkových záznamů a chybí jí cit pro výběr toho nejdůležitějšího. Přesto se kniha poměrně dobře čte, dodá čtenáři naději, že i když se dějí hodně špatné věci, je z nich cesta ven a někteří si i uvědomí, že v běžném životě řešíme opravdu malichernosti. Každý má zkrátka svůj způsob, jak se vyrovnat s nepřízní osudu a najít sám sebe v době krize. Já bych asi podobnou túru neabsolvoval, ale skláním se před těmi, kteří takovou odvahu mají. 70%... celý text

Krev na sněhu 2015, Jo Nesbø

Bez Harryho Holea to tentokrát, na rozdíl od Lovců hlav, moc nejde a novela dost drhne. Zásadní problém vidím v tom, že příběh není nijak osobitý, ale pouze variuje různé hollywoodské thrillery, takže nemá příliš co nabídnout. Zvraty tu sice jsou, jsou ovšem trochu předvídatelné a navíc je jasné, že mnoho postav nejedná tak, jak se zdá, že jedná, protože by to nedávalo smysl. Hlavní hrdina není až zas takový sympaťák, ale spíš prosťáček, k němuž není možné si vytvořit nějaký hlubší vztah, protože je dost naivní. Nesbo si ale tohoto všeho byl nejspíš dobře vědom, protože novela není dlouhá, takže není čas na moc zbytečných dějových linek a jede vlastně přímočaře až k cíli, navíc je to pořád čtivé a svižně psané, takže se čtenář vlastně nenudí. Jakožto takový netradiční odskok v Nesboho kariéře je kniha vesměs v pořádku a naprosto neškodná oddechovka, měl-li by ale takhle psát dál, nebylo by to dobré. 60%... celý text

Robert De Niro 2011, John Parker

Hodně slušná a poměrně stručná biografie jedné z největších filmových hvězd ji představí jak těm, kteří už o ní něco vědí, tak i těm, kteří netuší vůbec nic. Autor se soustředí jen na to nejdůležitější a příliš se nezaobírá méně podstatnými věcmi a vždy píše jen o těch zásadních rolích. Biografie je cenná hlavně kvůli popisu prvních De Nirových rolí a snahou vylíčit jeho důkladné přípravy na každou roli. I když nejde úplně do hloubky, to nejdůležitější vystihuje, což je dobře. Je možná škoda, že ne každému filmu se autor věnuje obšírně, to ale asi v jejich obrovském množství ani nejde, tudíž některé zmíní jen letmo a de facto telegraficky. Dotýká se i De Nirova osobního života, nikdy nesklouzne k bulváru, na druhou stranu ho ale nijak neshrne, čili čtenář ve výsledku netuší, kolik má vlastně dětí a kolikrát byl ženatý. U českého vydání pak zamrzí zbytečné chyby v gramatice a někdy i překlepy a nedostatečná kontrola údajů (v závěrečné filmografii je jeden film zmíněn dvakrát, ale pokaždé s jinými tvůrci, protože vypadl název, konkrétně jde o satiru Vrtěti psem). Jakožto jednohubka a nenáročná biografie ale kniha účel splní. 70%... celý text

Vánoční říše 2013, Joe Hill (p)

Jablko tady opravdu nepadlo daleko od stromu a Joe Hill dost připomíná svého otce v jeho nejlepších letech. Jakoby se Stephen King "převtělil" a zvolil si nový pseudonym, protože tohle téma je typicky kingovské. Je pravda, že Hill mohl trošku ubrat z objemu, protože kniha je někdy až moc dlouhá a některé popisy jsou zbytečně natahované a není to úplně strhující. To je ale asi jediná výtka, kterou ke knize mohu mít. Jinak je v ní totiž úplně vše - skvělé téma, děsivý záporák, který věří, že koná dobro, silná hlavní hrdinka, která bojuje s vnitřními démony, napětí a několik parádně hororových scén, v nichž figurují strašidelné děti. Autorovi se taktéž daří výborně pracovat s psychologií postav a snad žádná tu není jednorozměrná, ale jejich motivace jsou pochopitelné a pořádně rozvedené. Možná je škoda, že konec není tak efektní a úderný, jak by se k předchozímu ději hodilo, Hill má ale pořád ještě čas se pořádně "vypsat". Máte-li načteného Kinga a chybí vám, jeho syn je hodně dobrou alternativou. 70% PS: Chválím i hodně povedenou českou obálku.... celý text

Stoletý stařík, který vylezl z okna a zmizel 2012, Jonas Jonasson

Nevím, zda je to dáno všeobecným hypem, který se kolem knihy vytvořil, ale ve výsledku mě vlastně trochu zklamala. Jonassonovi se nedá upřít čtivost a spád, takže je román přečtený opravdu hodně rychle a je psán dost svěžím stylem. Některé nápady jsou výborné a některé situace opravdu vtipné, což je ale dáno i tím, že osobně mám poměrně rád myšlenku alternativní historie. Co mi ale asi nejvíc vadilo, byla překombinovanost děje, která byla v kombinaci s dvěma příběhovými a časovými liniemi opravdu přehnaná. S tím souvisí i to, že pár momentů už mi přišlo vyloženě absurdních a jejich pointa už byla až moc "náhodná" a vysloveně o štěstí, což se mi zdálo hodně nepravděpodobné. Chvílemi se mi taky zdálo, že Forrestem Gumpem se autor přece jen inspiruje až moc a snaha ho napodobit a možná i překonat byla až moc viditelná (tohle ale může být dáno i tím, že jsem knihu přečetl až teď a mohl jsem se na to díky různým upozorněním soustředit víc). Rozhodně ale nejde o špatné dílo, jen je otázkou, zda to někdo bude číst vícekrát, protože na podobná témata už bylo napsáno víc knih a podle mě i lépe. 70%... celý text

Utrpení knížete Sternenhocha 2004, Ladislav Klíma

Hodně zvláštní kniha, která je v našich končinách unikátní. Klíma zpočátku docela láká na zvrhlý, ale zajímavý příběh německého velmože, který si vezme nevzhlednou a od pohledu nepříjemnou ženu. Když se ale čtenář dostane do deníkových zápisků, začíná být kniha hodně bizarní a lze jen těžko odhadovat, kde je skutečnost, kde hrdinovy představy a zda to vlastně není jen jeden velký přelud chovance ústavu pro choromyslné. Je asi pozitivum, že Klíma si nebere servítky a docela otevřeně popisuje sodomii, masochismus, sexuální styk a v závěru i nekrofilii. Některé výjevy jsou hodně nekompromisní a brutální, navíc se tu nešetří ani vulgarismy. Je škoda, že je to celé psané tak komplikovaně a v závěru už je to ubíjející svou monotónností, samotný závěr toho ale dost zachraňuje. Zřejmě bude platit, že čím víc znáte filozofii Schopenhauera a Nietzscheho, tím víc se Vám bude líbít Klímovo dílo. I tak je to ale velmi dobrá ukázka české dekadence. 65%... celý text

Himmlerova kuchařka 2014, Franz-Olivier Giesbert

Tak nějak nevím, co ke knize více psát. Je to vlastně další z dlouhé řady fiktivních příběhů obyčejných lidí na pozadí reálných událostí a není ničím výjimečná. Hlavní hrdinka je chvílemi sympatická, chvílemi protivná, ale některé situace glosuje velmi dobře, nejoriginálnější na knize tak je její kamarád mlok. Giesbert píše svižně a čtivě, díky čemuž je kniha rychle přečtená a nemusí se nad ní moc přemýšlet. Je ale škoda, že v ní chybějí větší emoce a jak události legrační, tak ty tragické jsou popisovány tak suše, že vlastně se čtenářem nijak nepohnou. Celé to plyne monotónně, události ubíhají jedna za druhou a autor se nikde moc nezdržuje. Je mi jasné, že tyto příběhy je čím dál těžší vymýšlet, i proto je kniha docela fajn a příjemná a nabídne několik životních pravd. Znovu bych si ji ale nepřečetl a myslím si, že existují i lepší. O tom, že je to poctivá žánrovka, ale netřeba pochybovat. 60%... celý text

Daleko od hlučícího davu 1981, Thomas Hardy

V podstatě standardní viktoriánský román, který ty, co už nějaké přečetli, ničím nepřekvapí, ale ani nezklame. Hardyho styl je zvláštní a trochu nevyrovnaný - na jedné straně volí dlouhé, těžkopádné a zbytečně detailní popisy krajiny, prostředí a různých činností, které chvílemi unavují, na tu druhou ale píše svěží dialogy, zajímavou zápletku, která plyne rychle dopředu. Bathsheba vlastně není nijak výjimečná postava (mimo to, že říká, co si myslí) a chová se ve své podstatě hloupě a naivně a její sympatie jsou po celou dobu na hraně. Nejsympatičtější postavou je tak vlastně Oak, který je moudrý a snaží se jí radit, nicméně ví, že vše si musí rozhodnout sama a nést důsledky. Výrazným pozitivem je trochu nečekané zakončení, které nepostrádá překvapení a jasnou motivaci postav. Označení červená knihovna bych se trochu bránil, neboť Far from The Madding Crowd je na podobný subžánr až příliš dobrý, i když ústředním tématem k němu má pochopitelně blízko, jenže není tak jednoduchý a primitivní. 75% PS: Kdyby mi někdo vysvětlil, proč má kniha takový název, nezlobil bych se :-)... celý text

Básnik 2013, Dominik Dán

Svižná detektivka a troufnu si říct, že něco, co v našich vodách chybí. Dán se spoléhá na atraktivní období přelomu komunismu a kapitalismu v Československu a děj posouvá na periferii velkého města. Neopomíná ani atmosféru, která malinko připomíná severské thrillery, i když není tak hutná a je přizpůsobená specifickému československému prostředí. Hrdinové jsou sympatičtí, ačkoli typicky knižní (Krauz je prototyp odvážného hrdiny, který se vzpírá předpisům, těch asi v reálu moc nebude), sehraní a jejich osudy jsou dost zajímavé a atraktivní. Celé to má velký spád, sevřený děj, který nikam příliš neuhýbá a nestřídá několik rovin, a především strhující příběh, který je uvěřitelný, dává smysl a až do poslední chvíle není znám pachatel, což je moc fajn a vůbec nevadí, že se tam vlastně moc neobjevuje. Je samozřejmě otázka, zda to není až moc "pohádkové" vzhledem ke kontextu doby končícího komunismu a kritizovat můžeme i konec, který je spíše filmový a typicky žánrový. Jinak je ale Básník skvělé čtení se skvělou zápletkou a popisuje opravdu jen to nutné a důležité, čili je v něm minimálně vaty. 80%... celý text

Tvé překrásné já 2015, Chuck Palahniuk

Po dvou slabších Palahniukových knihách jsem se u jeho četby opět konečně pobavil a především jsem se netrápil s nesrozumitelností. Beautiful You je parodie na současný medializovaný svět, v němž nadvládu přebírají velké korporace, lidé nosí, čtou a sledují jen to, co jim někdo nařídí a samozřejmě i na lidskou touhu po slávě. Zároveň jde o jakousi parafrázi starých bondovek s arcipadouchem a sexy hrdinkou, která proti němu bojuje. Vše je dovedeno do naprosté absurdity a celou dobu neopouští poměrně velkou nadsázku. Je tu mnoho vtipných momentů (nápad s testováním různých sexuálních pomůcek, jejich vymýšlení, dálkové ovládání "na orgasmus"), bohužel se ale kniha hodně často opakuje a občas tu najdeme i několik nelogičností. Samotný závěr už je pak hodně přestřelený a postava dvousetleté stařeny mi taky přišla trochu mimo, pořád ale jde o solidní satiru, která donutí k zamyšlení a ukazuje, že Palahniuk ještě nenapsal poslední slovo. 70%... celý text

Oblomov 2007, Ivan Alexandrovič Gončarov

Absolutní a především nadčasová klasika má pořád co říct. Jak už tu bylo několikrát zmíněno, každý z nás má v sobě kus Oblomova, jenže okolní podmínky nás nutí být Štolcem, což je asi dobře. Gončarov vykresluje téměř dokonalou atmosféru Ruska devatenáctého století a do středu dění staví extrémně pasivního člověka, který má několikrát šanci vykročit jiným směrem, vždy se toho ale lekne a vrátí se ke své pasivitě. Vztah mezi ním a Olgou je ozdobou knihy a Gončarov na něm ukazuje, že někdy se člověk musí velké lásky zříci, protože to zkrátka nejde jinak. Vše popisuje velmi citlivě a empaticky a ke konci knihy dokonce nechá jedinkrát vystoupit Oblomova z jeho ulity a vykonat záslužný čin. Nechybí tu ani laskavý humor a ironie, které se vztahují právě na zbytečné lidi a ruskou šlechtu jako celek. Z dnešního pohledu už jsou některé pasáže zdlouhavější a kniha nemá takový spád, z celé ruské klasiky ji ale rozhodně řadím k těm schůdnějším i pro ty, kteří podobnou literaturu nečtou. 85%... celý text

Hledání Aljašky 2013, John Green

Zpočátku vše vypadá jako slušná, i když ničím výrazná teenagerská romance o nepochopení okolím a prvních láskách, které nás vesměs ovlivní na celý život. Pak se ale NĚCO stane a kniha nabere úplně jiný směr a mění se v přemýšlivější román o ztrátách, nálezech, tajemstvích, smyslu života a odpouštění. Jelikož jsou před tato témata postaveni teenageři, je řešení mnohdy roztomile naivní a plné omylů, což k tomuto věku ale určitě patří a každý si myslí, že právě on má ten největší problém na světě. Kniha má spád i slušné tempo, je psána jednoduše a čtivě a atmosférou vystihuje přesně onu bezstarostnost dospívání, která kontrastuje právě s druhou polovinou, kdy jsou hrdinové postaveni před závažnější trápení. Postavy jsou sympatické a de facto autentické, protože se v nich najde snad každý ve své mladší podobě. Je pravda, že konec mohl být doslovnější a ohledně motivace postav mohl být Green konkrétnější a onen motiv posledních slov zůstává trochu nevyužit, to ale vlastně vůbec nevadí, protože autor píše citlivě, nepodbízí se a ukazuje, že i do mládí může zasáhnout to, co by nikdo nečekal. Hvězdy nám nepřály mají závažnější téma a jsou vtipnější, proto možná pro někoho subjektivně lepší, Hledání Aljašky je ale o chloupeček lepší. 75%... celý text

Nic není svaté 2015, Dennis Lehane

Výborná moderní noirovka. Lehane umí vymyslet zdánlivě jednoduchý, uvnitř však složitý případ, v němž si všichni na něco hrají a něco zatajují a do poslední chvíle (a vlastně ani po přečtení) není úplně jasné, na čí straně je pravda. Gennaro i Kenzie jsou sympatické postavy, mezi nimiž je zřetelné erotické jiskření a jsou přesně oním prototypem detektivů z drsné školy, jimž čtenář musí chtě nechtě držet palce. Je pravda, že akce mu moc nejde a její popis je značně chaotický a někdy si v ději pomůže až velkou a absurdní náhodou, to ale zásadně nevadí, i když to trochu kazí dojem. Víc ale není co vytknout, protože děj má spád, je dostatečně atraktivní a jeho rozuzlení natolik nejasné, že až do posledních stránek má co nabídnout. Pro fanoušky autora se navíc zase o něco dál posouvá vztah dvou hlavních hrdinů. Hodně solidní a kvalitní oddechové čtení. 80%... celý text

Růže od Stalina 2015, Monika Zgustová

Sice čtivá, ale opravdu trochu povrchní kniha, která přeskakuje mezi časovými rovinami a tím pádem dost značně zamlžuje motivaci hlavní hrdinky. Její život byl určitě zajímavý a velice smutný a některé pasáže by vydaly na samostatný román, Zgustová toho ale nedokáže úplně využít. O lásce k židovskému lékaři se zmiňuje jen letmo, takže na čtenáře úplně nezapůsobí to, co pak Stalin udělal. Ke každému období se zmiňuje opravdu jen dost povrchně, což je znát hlavně u toho, kdy se Světlana zaplete se sektou (jak se k ní vůbec dostala? proč ji kontakovala?) a chybí tu širší kontext. Samotná Světlana pak nepůsobí jako silná hrdinka, ale spíš jako naivní a nevyzrálá dívka, s níž se snadno manipuluje a vlastně nedokáže sama rozhodovat - kdyby to, proč tomu tak je, autorka více rozvedla, bylo by to asi lepší a pochopitelnější. Abych ale jen nekritizoval - kniha přináší náhled do světa uvnitř SSSR, kde by opravdu chtěl žít jen málokdo a poukazuje na obrovské rozdíly mezi lidmi z komunistického bloku a těmi ostatními. Někdy mi bylo Světlany až líto (bezmoc nad osudem syna), proto je škoda, že není vykreslena trochu lépe a jakožto silnější osobnost. Určitě je zajímavé si knihu přečíst, ale potenciál, který mohla splnit, určitě nenaplnila. 60%... celý text

Hráč / Věčný manžel / Nemilá příhoda 2002, Fjodor Michajlovič Dostojevskij

Trojice zajímavých novel je různorodá, v jádru je ale pořád o tom samém - o prostém člověku a jeho slabostech, vášních i strachu ze společenského znemožnění v kontextu společenských konvencí. Ať už v prvním Hráčovi, který je psán s nadhledem a jde vlastně o lehkou novelu o gamblerství, které se různě omlouvá, aby se člověk nakonec stal "závislým", ve druhém Věčném manželovi, což je trochu zvláštní novela o latentním homosexuálovi, který se zamiluje do milence své zesnulé manželky, bez níž není schopen žít, nebo ve třetí Nemilé příhodě, která je čtenářsky nejpřístupnější a je vlastně satirou na všechny generály a vysoce postavené činovníky, kterým nikdo nic neřekne, ale většinou jsou trapní. I když nepatří k tomu nejlepšímu od Dostojevského, ukazují, jak nadčasový je to autor a jak stále aktuální témata si dokázal vybírat. Je pravda, že nejsou psány úplně přístupně a větná skladba je trošku jiná, pro náročnějšího čtenáře zvyklého na klasiku to ale nemůže být obtíž. Možná, kdyby to celé bylo trošku hutnější a temnější, hodnotil bych lépe. 70%... celý text

Černý dům 2003, Stephen King

Opět nevím, jaká byla reálná dělba práce mezi oběma autory, ale jejich společný styl mne úplně neuchvátil. Zpočátku je ono "poletování" zajímavé a nápadité, později už ale dost stereotypní a jakási postava vševědoucího vypravěče se mi do knihy příliš nehodila, ale zvykl jsem si. Jelikož fantasy obecně moc nemusím a s Temnou věží teprve začínám, nemohl jsem plně docenit všechny pasáže, které na ni odkazují, takže jsem si knihu úplně neužil. Nápad s masovým vrahem dětí byl ale super a typicky kingovský a při některých momentech jsem si vzpomněl na jeho zlatá léta. Bylo ale zajímavé sledovat, co se stalo s Jackem Sawyerem po letech a jak opět jeho zvláštní dětství ovlivnilo dospělý život. Škoda také, že tu bylo asi zbytečně moc postav a malinko zdlouhavý začátek. Černý dům si už asi nikdy znovu nepřečtu, ale "kingovka" je to dobrá, akorát že ji člověk docení až po přečtení kompletní Temné věže. 70%... celý text

Psycho 1995, Robert Bloch

Je škoda, že díky slavnému filmu znají pointu příběhu i ti, kteří ho vlastně nikdy neviděli ani nečetli knihu. Většina čtenářů je tak ochuzena o závěrečné překvapení, to ale tolik nevadí. Bloch se nijak nezabývá sáhodlouhými popisy nebo přehnanou psychologií a jde rovnou na věc. V útlé knížce opravdu "pouze" vypráví jeden dnes už ne tak děsivý příběh o zvláštním muži (je pravda, že podoba Anthonyho Perkinse mi k němu sedí víc než zde popsaný obtloustlý starší muž), který má dost vnitřních problémů. Nechybí tu napětí, zajímavé líčení vražd a stručné a úderné dialogy. Vůbec nevadí, že příběh není nijak složitý, protože Bloch umí zaujmout i tak prostinkým námětem, jakým je vražda v osamělém motelu. Bates je natolik silná postava, že celé dílo utáhne sám a odhalovat jeho osud je svým způsobem zábavné i děsivé zároveň. K opakovanému čtení to moc není, ale jakožto klasický thriller pro nenáročného čtenáře funguje novela výborně. 80%... celý text

Rudý kapitán 2015, Dominik Dán

Těžko říct, jestli to bylo překladem, ale přiznám se, že Rudý kapitán mě až tak neoslovil. Dánovi nelze upřít, že píše čtivě a svižně a děj vlastně ubíhá směle dál. Zároveň se mu povedlo příběh umístit do atraktivní doby těsně před rozpadem Československa, čímž má zvláštní atmosféru a troufnu si říct, že docela věrně zachycuje období, kdy se mohlo prakticky vše a staré struktury musely převléknout kabáty. Postava policisty Krauze je poměrně sympatická, jenže jeho kolegové nejsou tak výrazní a jsou to spíše figurky, takže jsem měl trošku problém je rozlišit. Moc mi nevyhovovalo ani střídání několika rovin, kterých se mi zdálo být až příliš. Dialogy mi někdy přišly hrozně toporné a nepřirozené, stejně tak určité popisy a akce, která byla asi zbytečně filmová. Zakomponování Svobodných zednářů nebyl špatný nápad, ale zdál se mi trochu nevyužit, některé věci se dle mého tak úplně nevyjasnily. Ve výsledku tak Rudého kapitána považuji za lehce nadprůměrnou knihu, která splní účel oddechovky, ale o moc víc nenabízí. 60%... celý text