capricorn__
přečtené 440
Ta přede mnou
2017,
J. P. Delaney (p)
Knížku jsem četl hned, co vyšla (tedy na podzim 2017) a dodnes si pamatuju děj, dokonce i hlavní jména postav, což beru u knih jako úspěch. Zaujala mě především atmosféra tohoto díla, otázky psychologických testů za kapitolami byly taky pěkné odlehčení. Thriller si nezakládal na šokových momentech, ale na temné atmosféře, která se postupně stupňuje, až na konci úplně vyhrotí. Při čtení mě sice trochu rozčilovalo, že u vypravování jedné z hlavních postav chybí uvozovky u přímé řeči, ale hádám, že to byl autorův záměr, aby na čtenáře přenesl zmatení (?). Za co ale strhávám hvězdičku, a co mi trochu zkazilo dojem, byl úplný závěr. Kniha je originální a jedinečná - konec (nebo respektive asi dvě poslední kapitoly) byl takový přetažený za vlasy a akorát otevřel spoustu zbytečných otázek.... celý text
Věř mi
2018,
J. P. Delaney (p)
Knížku přečtete rychle, je dost poutavá a se spádem, autor používá stručné věty, obratně se posouvá v ději, hlavní postavy vykreslí stručně a jasně - proti tomu nic. Jenže pokud se vás někdo zeptá, o čem "Věř mi" je, nebudete schopni odpovědět. Příběh je tak moc zamotaný a zapletený, že mám dojem, že ani sám autor vlastně neví, o čem pořádně psal. A k čemu vlastně je takovou knížku číst?... celý text
Ptačí tribunál
2018,
Agnes Ravatn
Knížka mi připomínala filmový snímek "Matka" s Jennifer Lawrence v hlavní roli. Nejvíce se mi líbila hutná atmosféra a přemýšlení dvou bláznivých postav, jak se chovaly a jak reagovaly na podměty, co je k čemu vedlo... Připadalo mi to zajímavé, takový trochu oddechový thriller (nikdy by mě nenapadlo, že takové spojení napíšu :D), který je spíš zaměřený na psychologii postav.... celý text
V plamenech
2013,
Rosamund Lupton
ztráta času
Autorka si ukousla příliš velké sousto: rozhodla se spojit dohromady detektivku a jakousi duchovní, spirituální rovinu. (Nebo já nevím, jak to nazvat - posmrtnému životu si říkejte, jak chcete.) A to je strašně dobrý a jedinečný nápad, proto jsem nakonec po knížce sáhl - čekal jsem, že by detektivka mohla být psaná v podobné atmosféře jako filmový snímek Duch z devadesátek. (Nebyla, to vůbec ne...) Problém byl v tom, že ani jedna z těchto dějových linií mi nepřipadala dotažená do konce a autorka využila svého potenciálu jen asi napůl... Vadila mi taky -du forma a neschopnost hlavní postavy zasahovat do děje, přitom se pořád vztekala a chtěla věci změnit, což se dalo pochopit, ale i tak to nic nemění na čtivosti (to mě docela frustrovalo). Děj byl dost předvídatelný a dal se dobře odhadnout. Konec byl... Achjo…... celý text
P.S.
2015,
Aňa Geislerová (p)
Já moc nemusím knížky od celebrit, protože je jasné, že vydavatelství od nich vezme všechno, protože je jasné, že knížku budou lidé rádi a hodně kupovat, a podle toho taky často vypadá kvalita. P. S. není nutně špatná knížka, docela mě i bavila, je poměrně oddechová a klidná, jenže jsem si nevšiml žádné převratné literární hodnoty. (Magnesia Litera?!) Nějak nechápu, proč se o knize jednu dobu tolik mluvilo. V knize jsem nepřečetl nic, co by mě nutilo přemýšlet... Fejetony mi jen tak projely hlavou a nic víc. Kdyby P.S. napsal kdokoliv jiný, nakladatelství by se rozhodně texty nezabývala... PS: Ilustrace jsou moc hezké! Proti nim nic!... celý text
Dívka na kusy
2018,
Kathleen Glasgow
Píšu komentář za člověka, který si před lety prošel téměř tím samým, co Charlotte. "Dívka na kusy" vyšla příhodně v době, kdy jsem na tom byl nejhůř a já si od knížky sliboval především porozumění psychických problémů a sebedestruktivním myšlenkám. (Žádnou jinou knížku o podobné problematice jsem v té době nečetl.) Nic z toho nepřišlo, akorát zklamání. "Dívka na kusy" na mě hodila podobný efekt jako "Třináct důvodů proč": předat vinu na ostatní, udělat ze sebe oběť, protože já to mám tak těžký, že tomu nikdo nerozumí a nikdy rozumět nemůže. Proto takové zklamání. Hlavní postava a vše, se odehrává v jejím životě, je popsáno velice povrchově a mdle. Konec je hezký a za ten dávám hvězdičku, ale zbytek mi připadal plytký. Psát o psychických poruchách teenagerů je složité, jsem si toho vědom, ale věřím, že právě proto by měly být kvalitnější.... celý text
Dnešek není naposled
2017,
Elan Mastai
Tahle knížka má obrovský potenciál, skvělý nápad, autor umí i dobře psát, ale provedení knihy mě velice zklamalo. Přeskakování z místa na místo, mnohdy prázdné kapitoly, nepříjemný hlavní hrdina, který nikdy moc nevěděl, co chce... Konec taky docela zvláštní... Tohle bylo asi jedno z nejnudnějších sci-fi, které jsem kdy přečetl.... celý text
Zmizelé z Cooley Ridge
2017,
Megan Miranda
ztráta času
Čteno cca před rokem - z knihy si nepamatuju absolutně nic, jen to, že mě příšerně nudila a já si říkal, proč někdo autorčin styl psaní přirovnával ke Gillian Flynnové. Jediné, co se mi na knize líbí, je obálka. Jinak nic. Absolutní ztráta času.... celý text
Snaž se nedýchat
2017,
Holly Seddon
"Snaž se nedýchat" není špatná kniha, autorka v ní neudělala vlastně nic špatného, co se týče například stylistiky textu nebo průběhu děje. Nápad je zajímavý a líbí se mi i hlavní postavy, hutná atmosféra taky není špatná. Můj problém je s tím, že mi tato kniha připadala strašně nevýrazná a nedokázal jsem se do ní ponořit natolik, abych autorčiny spisovatelské schopnosti (které má, to bezpochyby) dovedl pořádně ocenit. Taková kniha, která zapadne a ve výsledku mi nic nedá.... celý text
Dokonalý cizinec
2016,
Renée Knight
ztráta času
Štve mě, když napíší na obal srovnání s dvěma knihami, které mají společného s tou, kterou se chystáte číst, možná jen detektivní zápletku a nepříjemnou hlavní hrdinku. Fanoušek Zmizelé nebo Dívky ve vlaku Dokonalého cizince neocení, protože to zkrátka není ono... Za co dávám to nejnižší hodnocení, které jde, je opravdu nudný styl psaní - kniha je opravdu tenká, ale i tak mi dělalo obrovský problém se jí prokousat, jak moc jsem se nudil a pokoukával po konci. Kniha je napsaná tak, aby seděla do žánru, který se nyní nejlépe prodává a po kterém - jak se zdá - sahají snad úplně všichni autoři, kteří zaplňují první příčky bestsellerů. Není v ní nic extra, nic, co by vás nutilo knihu ještě někdy otevřít. Hlavní postavy mi možná nebyly tolik nepříjemné, jenže mně byly úplně jedno, a to je druhý extrém, který je možná ještě horší, než kdybych je neměl rád. Je fakt zvláštní, když se hlavní postavě dějí ty nejhorší věci na světě, a vy necítíte vůbec nic.... celý text
Za zavřenými dveřmi
2017,
B. A. Paris (p)
Na mě boom okolo téhle knížky nějak nedolehl. Kniha je sice dost krátká, ale i tak mi přišla v určitých chvílích zdlouhavá, přespříliš popisná a mnohdy jsem se nutil do čtení, protože se mi fakt nelíbil styl psaní. Napětí jsem necítil takřka žádné a psychologie postav by se podle mého dala dotáhnout dál. Jde o zajímavý nápad, to rozhodně, jen si zkrátka myslím, že o domácím násilí existují lepší knížky. Tady mi to přišlo takové... Já nevím... Strašně nahodilé. Ze četby jsem měl dojem, že autorka vaří z vody a nemá děj tolik promyšlený.... celý text
Jeden z nás lže
2017,
Karen M. McManus
ztráta času
Knížku jsem četl, když mi bylo čerstvých 17 s tím, že jsem chtěl okusit žánr, který - alespoň podle všech eshopů s knihami - má být perfektně střižený pro moji věkovou kategorii. "Jeden z nás lže" mě příšerně nebavila. V té době už jsem za sebou měl pár (zdařilých či nezdařilých) detektivek, takže jsem autorčin záměr prokoukl už během prvních padesáti stran. Ale tak dobře - vím, jak to skončí, tak mě třeba překvapí postavy nebo styl psaní? Ne. Bohužel ani jedno. K hlavním postavám mám jen to, že autorka nemohla být méně originálnější, než šlo... Chci říct, tolik archetypů, které jsou v každém puberťáckém filmu?Problémový kluk, nafintěná holka, nerd... Problém je, že tyto postavy obvykle nemají hloubku, jsou předvídatelné, co se jejich životního příběhu, myšlení i příštího chování týče. (K tomu všemu jsou strašně nereálné, protože já nikdy nepoznal nikoho, kdo by odpovídal těmto typům postav.) Knížku jsem dočetl na sílu, protože takhle jsem v té době prostě četl knížky - byl pro mě hřích odložit nedočtenou knížku, ale vůbec jsem si ji neužil.... celý text
