capricorn__
přečtené 440
Božská komedie
1952,
Dante Alighieri
Já jsem nějak ani nečekal, že mě renasanční dílo bude bavit. Taky jsem po "Božské komedii" nesáhl z pozice někoho, kdo rád čte, ale spíš z pozice někoho, koho zajímá dějepis a prostřednictvím starých knih se snaží dozvědět, jak v té době lidé přemýšleli. Z toho se taky odrazilo i hodnocení - pokud bych měl hodnotit, jak jsem si užil četbu jako čtenář, asi bych dal o hvězdičku méně. "Božská komedie" se nečte úplně snadno, nejhorší pro mě byla asi část s peklem, kdy jsem si myslel, že to vzdám. Očistec byl naopak nejlepší a ráj byl takový lepší průměr. Taky jsem se na konci snažil dočíst doslov, který je (alespoň v mé verzi) podobně dlouhý jako poezie, ale nakonec jsem to taky vzdal, protože jsem se nedozvěděl vlastně nic kvůli přehnaně poetickému jazyku, který se tam nehodil. Takhle to vypadá, že "Božskou komedii" kritizuju, já vím, ale já jsem moc rád, že jsem ji přečetl a určitě ji doporučuju. Jenom... No... Je to renesance, co čekat? Byl jsem moc rád, když jsem se s nějakými myšlenkami ztotožnil a když jsem pochopil autorův záměr a hlavní myšlenku a hlavně, když jsem si udělal lepší obrázek o tehdejší společnosti.... celý text
Destrukční deník
2014,
Keri Smith
ztráta času
("Destrukční deník" jsem dostal ve čtrnácti letech a i v té době jsem z toho nebyl odvařený, to myslím mluví za své.) K čemu tahle "knížka" vlastně je? Nechápu její smysl. Dobře, dobře, pokud vás budou bavit všechny úkoly, stejně pak knížku budete muset vyhodit, protože skončí v tak mizerném stavu (a nejspíš nebude ani moc vonět), že pokud se nerozpadne, bude to štěstí. Pokud zhodnotím úkoly jako takové: stejně nejdou splnit všechny, protože pokud knížku rozšlapete, umyjete a vyválíte bůhví v čem, další stránky se slepí či zničí, takže i tento aspekt je silně nedomyšlený. Co se ale strategie autorky týče, jo, ta je fajn. Na "Destrukčním deníku" mohla vydělat dost.... celý text
Vesmír v kabale
1994,
Z'ev ben Shimon Halevi (p)
Kabala mě zajímá už několik let především kvůli nahlížení na svět, ale až nyní jsem se k ní dostal. Ke knížce jako takové bych řekl, že není úplně vhodná pro někoho, kdo o kabale skoro nic neví - nedoporučoval bych ji někomu, kdo kabalu alespoň trochu nezná. Autor sice všechno popisuje velice jasně a přehledně, ale se spoustou "cizích slov". Já o kabale zjevně nevěděl dostatek, protože jsem občas při čtení tápal a ztrácel se - i tak jsem ale pochopil hlavní myšlenky a myslím, že teď mám o kabale lepší představu. Rozhodně bych si o ní chtěl ještě přečíst něco dalšího.... celý text
Mléko a med
2017,
Rupi Kaur
Dobře, dobře, než se vrhnu do kritizování, začnu s něčím pozitivním: co se tohohle stylu psaní poezie týče, Rupi Kaur je jedna z lepších autorek. (Četl jsem horší poezie psané podobným stylem, které si hrály na to, jak jsou hluboké, přitom byly akorát trapné a autoři si namastili kapsy na tomhle laciném trendu.) Líbí se mi, že autorka si dělá sama ilustrace a - pokud pominete obsah - na knihu se docela dobře kouká. Našel jsem v knížce pár poezií, které se mi líbily a ke kterým se rád vracím, ale celkově? Ne, tohle není pro mě... A nemyslím si, že je problém v tom, že nejsem cílová skupina Rupi Kaur a nemohl bych se s problémy, se kterými se autorka svěřuje, nějak ztotožnit. Spíš mi vadí tenhle líný styl psaní. A ano, budu tomu říkat líný, protože líný je. Potom, co jsme zažili historické básníky, kteří si hráli se zvukomalbou, s perfektními metaforami nebo přirovnáními, autory, kteří tvořili například haiku, při které musíte myslet nad každým slovem, mi tohle nepřipadá úplně kvalitní. Autorka si toho zjevně zažila dost, její básničky mají příběh, to se tomu nedá odepřít, ale sakra, vždyť vymyslet aspoň rým není nic tak těžkého, ne? Podle mě tohle není nic, co by bylo hodnotné pro literární (svět) A nějak nemůžu pochopit, proč se "Mléko a med" daří takové popularitě. Je to jiné, to jo, ale pro mě zkrátka líné a primitivní. Možná, že kdyby tato kniha nespadala pod poezii, ale třeba pod citáty, asi bych taky hodnotil jinak, ale tohle prostě není poezie.... celý text
Tajemství
2008,
Rhonda Byrne
Říct, že "Tajemství" je nejlepší kniha o zákonu přitažlivosti, by bylo pěkně urážlivé. Co mně osobně na knížce vadí - po přečtení dalších několika knihách s touto myšlenkou - je to, jak vybízí člověka k materialismu, narcismu a přehnané kontrole nad vším, což jde do protikladu s New Age spiritualitou, o kterou se "Tajemství" dost opírá. Knihu i tak ale hodnotím pěti hvězdičkami a zařazuji do sekce "doporučuji", protože to byl první krok k tomu, abych se na svět kolem sebe díval jinak a začal se o spiritualitu zajímat více do hloubky a hledat takové myšlenky jinde. "Tajemství" není tak přelomová knížka, jak o sobě ráda říká - myšlenky o tom, že vaše myšlenky odrazují realitu, naleznete od "Alchymisty" od P. Coelha až po Bibli. Chápu komentáře některých lidí, kteří píší, že kniha je vlezlá a že se jim nelíbí, že jaksi hází problémy za hlavu s touhle filozofií "ono se to vyřeší samo, já si budu myslet pozitivně, to stačí" a ono to tak skutečně z "Tajemství" vyplívá. Proto doporučuji jiné knihy, starší, které nejsou tak komické tím, jak se namáhají vás přesvědčit, že před vámi drží lék na všechno kolem vás. K tomu všemu: je to filozofie, spiritualita, a takové téma prostě není pro každého. Mně "Tajemství" otevřelo bránu do spirituálního světa, sice jen poněkud okrajově, ale i tak udělalo svoji práci. Ke knížce se nikdy nevrátím, protože mám své lepší zdroje, ale pro někoho, kdo se o tomto tématu chce dozvědět a nic o něm neví, "Tajemství" doporučuju.... celý text
Já a Ty
2005,
Martin Buber
Jsem moc rád, že jsem si knihu na filozofii vybral k rozebírání. Nebudu lhát: není vůbec lehká k přečtení, počet stran rozhodně není přímo úměrný tomu, kolik času knížce musíte věnovat, abyste ji doopravdy pochopili. Je to asi jedna z nejtěžších knížek, které jsem kdy musel přečíst. Nakonec mi ale pomohlo, že jsem na "Já a Ty" musel napsat seminární práci, a na internetu příliš rozborů není (vlastně jen pár a ty jsou dost povrchní), takže jsem se musel do knížky ponořit pořádně a fakt přelouskávat každou větu a hledat, co čím autor myslel. S autorovou filozofií jsem se ztotožnil a vidím, jak moc je kniha přínosná do filozofie a čím tento obor obohatila. Rád si ji někdy přečtu znovu.... celý text
Jméno růže
2005,
Umberto Eco
Během první třetiny jsem si říkal, že čtu o něco více filozofického Dana Browna, ale rychle jsem pochopil, že takové přirovnání je naprosto zcestné. Umberto Eco píše vlastním stylem a já jsem rád, že jsem do strany 200 takřka zapomněl na detektivní zápletku - která nakonec není tolik důležitá - a spíš se věnoval příběhům hlavních hrdinů a více mě zajímalo "jak" a "proč" než "kdo" a "kdy". Pokud se ale zastavím u detektivní zápletky, pak i její rozuzlení je vlastně dost jedinečné. Kniha je jasným příkladem postmoderního románu, proto je pro Jméno růže typická spousta vrstev a záleží na čtenáři, které z nich dá přednost. (Proto si dovedu představit, že bych se ke knize někdy vrátil a stejně v ní našel něco nového - to se mi například u žádné typické detektivky nestalo.) Ale nebudu lhát: ne vždycky jsem se při čtení bavil, byly chvíle, kdy mě unavovaly filozofické popisy a řešení náboženských sporů, ale pak vždycky přišlo něco, co přitáhlo zpátky moji pozornost a zase mě vtáhlo dovnitř (jako například milostná linka). Opravdu moc se mi líbil konec, i ta symbolika, příběh skončil v takové síle, jako začal, a to hodnotím asi nejkladněji. Jestli mám s něčím u beletrie problém, je mnohdy nedotažený a nepromyšlený konec, který mi akorát zprotiví celkový dojem z knihy. Jsem rád, že Jméno růže není tím případem.... celý text
Hermafrodit
2009,
Jeffrey Eugenides
Velice zajímavá kniha o ještě zajímavějším tématu. Pulitzerova cena je rozhodně zasloužená. Nejprve jsem měl strach, že mě taková velká knížka bude nudit, ale tomu se naštěstí nestalo. Autor tuto problematiku popsal velice příjemně, já osobně ani nevěděl, že taková porucha vůbec existuje. Taky se mi líbí, že Eugenides nestaví vyprávění příběhu pouze na hlavní postavě, která se s poruchou potýká, ale i na dalších členech rodiny, kteří tuto poruchu zapříčinili a proč. Já upřímně během četby cítil spoustu odlišných pocitů, a to je podle mě správné, protože kvalitní kniha by měla nutit člověka přemýšlet a ukazovat odlišné pohledy na situaci. Všechny postavy jsem samozřejmě pochopit nedokázal (hlavně tedy prarodiče - čtenáři ví proč...), ale o to tu ani tolik nejde. Knihu hodnotím velice pozitivně, protože jde o příběh, který se mi vryl do paměti a já si i po odstupu několika měsících vybavuji nejen příběh, ale i jednotlivé kapitoly a pasáže.... celý text
Cesty duší
2002,
Michael Newton
Četl jsem knihu "O Duších 1-4", ale ta na Databázi není, takže hodnotím tuto knihu, která byla součástí té větší. Na knížce se mi nejvíce líbí, že je jedno, jestli vůbec věříte tomu, o čem autor píše, knížka - alespoň u mě, zarytého skeptika - pozměnila pohled na život, filozofii a vnímání našeho smyslu na Zemi. Některé pasáže mi připadaly trochu přetažené za vlasy a fakt mě zajímá, jestli to dotyční ve stavu hypnózy opravdu řekli (ale třeba mám špatnou představivost, nevím), ale kniha mě moc bavila a odnesu si z ní hodně dobrých myšlenek. Jen se na ni dívám spíš jako na filozofickou knihu než duchovní, ale to je asi jedno. :) Účel splnila. :)... celý text
Idiot
2004,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Druhý pokus s přečtením této knihy dopadl podstatně lépe! :) Do příběhu jsem se tentokrát ponořil o něco rychleji a také jsem se lépe orientoval v ději a spoustě jmen. "Idiot" je rozdělen na čtyři části, přičemž 2. je jednoznačně tou nejnudnější, nejrozvláčnější a dle mého názoru s přebytečnou linií. Kdežto 3. a 4. jsou napsány úžasně! Posledních pár kapitol jsem knihu nedokázal pustit z rukou. Závěr jsem nečekal a hodně mě překvapil. Nejlépe hodnotím samozřejmě přesah, aktuální i dodnes.... celý text
Kafka na pobřeží
2010,
Haruki Murakami
Hodně zajímavá knížka, nad kterou musím pořád přemýšlet, našel jsem v ní spoustu zajímavých myšlenek. Haruki Murakami je specifický v tom, že napíše cokoliv a nebojí se zabrousit do všemožných detailů, klidně bude i nechutný, proto na jeho knihy snad nejde zapomenout. Všechny obsahují něco, co mě chytí a vtáhne. Hlavní postava mi připadala opravdová a jedinečná - sice jsem Kafkovi ne vždycky fandil, není to můj úplně nejoblíbenější hlavní hrdina, ale i tak mě zajímalo, co se s ním stane dál. První část se mi sice zdála o fous lepší než ta druhá, ale ve výsledku jde o opravdu skvělou knihu... Mám dojem, že její důležitost a jedinečnost asi docením, až se mi děj pořádně rozleží v hlavě. :)... celý text
Clona
2019,
Samuel Bjørk (p)
Detektivka není nutně špatně napsaná, mně se nápad celkem líbí - Samuel Bjork taky umí poutavě psát, první dva díly nasadily laťku poměrně vysoko, jenže co se mi nelíbí, je "vývoj" hlavních postav. Pokud někdo píše knižní sérii, čtenáři budou čekat, že hlavní postavy se nějak - jakkoliv - změní. Ať už k lepšímu nebo k horšímu, na tom vlastně nezáleží, člověk by po třetí knížce, která je napsaná s odstupem několika let, který se odrazil i v tom knižním světě, neměl mít pocit, že postavy jsou úplně stejné, nepřemýšlí jinak a se svými problémy nakládají stejně. To se mi nelíbilo...... celý text
Sova
2016,
Samuel Bjørk (p)
Asi se budu opakovat a napíšu sem vesměs podobný komentář jako u "V lese visí anděl": nápad je zajímavý a zaujal mě způsob, jakým je detektivka napsaná, stručné věty mi vyhovují. Za co ale strhávám, je, že formula řešení případu zůstala úplně totožná jako u předchozí knihy, proto pro mě bylo snadné přijít na to, co se bude dít a jak vlastně všechno skončí. Hlavní postavy se taky příliš neproměnily, neříkám, že nutně musí být zásadně lepší či horší, ale aspoň by čtenář měl vidět, že je něco "jinak". A taky: to jsou všichni v téhle knížce úplně nahluchlí?! :DD... celý text
V lese visí anděl
2015,
Samuel Bjørk (p)
Se severskými detektivkami se roztrhl pytel a je často obtížné od sebe jednotlivé knihy stejného žánru rozlišit, protože jsou občas úplně stejné. Právě proto, kolik takových knih existuje, je sakra těžké být jedinečný. Samuel Bjork podle mě jedinečný je... Nebo takhle: částečně, do jisté míry. Líbí se mi jeho styl písma, stručné věty, dostat se na konec není nic těžkého. Taky se mi líbí hlavní hrdinové, kteří jsou sice takoví trochu stereotypní, ale nebyli mi lhostejní, proto to Samuelovi odpouštím. Případ sám o sobě je taky příjemnou změnou, rozuzlení mi připadalo fajn. Dávám tři hvězdičky jako průměr. Byla to fajn knížka, zabavila mě a tedy i dobře posloužila. Jen mě asi nezasáhla tak moc, že bych se k ní chtěl někdy vrátit a doporučil ji někomu, kdyby se mě zeptal, jakou detektivku si má přečíst.... celý text
Proměna
2007,
Franz Kafka
Kdybychom z této novely nepsali písemku ve stylu: "A co se stalo na straně 45...?" a já nemusel Proměnu číst, protože mi to nakázali, tak asi dám plný počet, protože nápad, hlavní myšlenka a vůbec provedení je hodně jedinečné a hodně přeskočilo svoji dobu, ale za tu 4, kterou jsem z toho mizernýho testu dostal, i když jsem si s přípravou dal fakt práci, asi plný počet dát nemůžu. :D... celý text
Proč? 13x proto
2009,
Jay Asher
ztráta času
Tohle je ale děsná knížka! Zajímá mě, kolik toho autor ví o psychologii a jestli vůbec někdy mluvil s někým, kdo pomyslel na sebevraždu nebo se o ni pokusil. Hádám, že jeho úmyslem bylo snížit počet sebevražd mladých, jenže jeho provedení - a možná ještě horší seriál na Netflixu - dělá přesný opak. Autor dává dívce, která spáchala sebevraždu, příliš velkou moc - je mrtvá, ale i tak zasahuje do životů ostatních svými kazetami, mstí se. (V seriálové verzi se vyskytuje doslova její duch...) K tomu je její osobnost strašně jednoduchá a nemá žádnou hloubku - z toho, co jsem se o ní dočetl, jsem pochopil, že to rozhodně neměla lehké, ale i tak na mě působila, jako kdyby snad čekala, než se nějaký důvod stane, aby ho mohla nahrát a přidat na kazetu. Neviděl jsem u ní jakoukoliv introspekci, otázku: "A co bych mohla změnit? Jak naložím s tím, co se mi stalo? Co budu dělat?" A především: "Chci si nechat pomoct? Dovolím ostatním, aby mi pomohli?" - My jsme ani neměli šanci si přečíst, co se jí honilo hlavou, když k tomu došlo a jestli nepochybovala nebo necítila zkrátka cokoliv, co by ji nutilo odklonit se od záměru se skončit. Nic. Hannah se chtěla zabít, tak to udělala. Psaní charakteru pubertální osoby, která spáchá sebevraždu, je opravdu těžké a zatím jsem skoro u nikoho neviděl, že by to zvládnul dobře (možná v Norském dřevu...), proto je někdy původní záměr autorů úplně zbytečný a nakonec udělá více škody než užitku. O této knížce - a seriálu - se vede spousta debat, a co mi vyšlo z všemožných komentářů lidí, kteří se se sebevražednými myšlenkami potýkali, je: mladí, kteří byli v problémech, po přečtení knihy nechtěli vyhledat pomoct, ale místo toho hledali důvody, proč odejít a pomstít se. To rozhodně není dobré, proto knihu nedoporučuju nikomu, kdo si zrovna prochází těžkým obdobím... A jako třešnička na dortu: tahle knížka ani není napsaná dobře! Autor píše jak nějaká třináctiletá holka z Wattpadu!... celý text
