capricorn__
přečtené 440
Muž, který sázel stromy
2006,
Jean Giono
Nádherná povídka, která mi zpočátku připadala velice jednoduchá, poprvé jsem ji přečetl a na konci si řekl: "Hm? A co v tom je?" Jenže pak jsem si přečetl kontext této povídky, to, co vedlo autora k tomu, aby ji napsal, povídku jsem přečetl znovu, a pak jsem všechno pochopil. Je to jedna z povídek, která s každým čtením nabývá na kráse a kouzelnosti. Trochu mi připomíná procházku lesem, kde neexistuje nic jiného než klid a svoboda, proto se k ní rád vracím.... celý text
Cizinec
2005,
Albert Camus
Nevzpomínám si, že bych někdy četl tak krátkou knihu, která by ve mně vyvolala tolik emocí a nutila mě přemýšlet týdny a týdny po dočtení poslední kapitoly o hlavní myšlence této knihy a vůbec filozofii Alberta Camuse a existencialismu. Existencialismus nemám rád, protože mě děsí ztráta kontroly, která s tímto směrem přichází, pro mě je to jeden z nejdepresivnějších směrů, ale Camus mi k němu otevřel dveře. Pořád "Cizince" obdivuju, protože na tak krátkém prostoru řekl autor tolik o lidské povaze, životu a vztazích. Hlavní postavy v této knize nejsou napsány tak, abyste je měli rádi, nikdo tam není sympatický (zvířata možná), ale hlavní myšlenka a přesah je to, co mě chytlo a zaujalo. Pokud vás zajímá filozofie, psychologie či antropologie (ne pouze literatura), pak vás "Cizinec" určitě zaujme. (Ano, přesně tak, z tolika oborů se na knihu dá dívat!) Nadčasová knížka!... celý text
Veronika se rozhodla zemřít
2016,
Paulo Coelho
Krásná a citlivá kniha, která rozebírá kontroverzní téma sebevražd a psychiatrických léčeben. Coelha příliš nemusím kvůli jeho schopnosti neustále čtenáře o něčem poučovat, ale "Veronika..." se mu moc povedla. Nejvíce se mi na krátkém románu líbí styl psaní, kdy mi připadá, že si Coelho z takové těžké tématiky dělá trochu legraci a zlehčuje ji, nedělá z ní tabu. Kromě toho jsou mi moc sympatické hlavní postavy, jejich osudy a především pak vývoj.... celý text
Alchymista
2005,
Paulo Coelho
"Alchymista" není pro každého, musíte být s autorem filozoficky na stejné vlně, abyste tuto knihu ocenili. Je tu hodně zákonu přitažlivosti, hodně Matrixovských myšlenek o síle myšlenky, jevů, které postrádají logiku, protože se autor oblékl za magický realismus, kde očividně není od věci, aby se člověk proměnil ve vítr, typický klišé-konec a poněkud naivní hlavní postavu, na které se hlavní myšlenka dobře projeví. Vím, že moje záliba v astro/numero/...všechno-logii mi čtení hodně přikrášlila a já si užíval každou stránku a celkovou atmosféru, kterou Coelho vytvořil. Děj je sice velmi předvídatelný, ale i tak milý a mně vrátil trochu optimistického vzhlížení na svět potom, co jsem dočetl "Spalovače mrtvol". Milostná linka se mi taky líbila, byť se odehrává někde v pozadí. Žádný problém s knihou tedy nemám. (Ačkoliv, i přesto, že "Alchymista" je můj šálek kávy, stejně preferuji "Veroniku".) Za sebe (někoho, kdo svádí pomalý internet na Merkur v retrográdní fázi) doporučuji, ale zároveň varuji - jestli jste logicky orientovaní, potřebujete uvěřitelná vysvětlení, budete se i na tomto krátkém prostoru trápit. Maktub!... celý text
Sestup
2017,
Tim Johnston
Já si cením toho, že tahle detektivka není tolik o případu, jakožto spíš o psychologii poznamenané rodiny, za to má autor plus. Bylo by fajn, kdyby něco takového stálo v anotaci, ta se samozřejmě pyšní tím, jak je knížka napínavá a jak vám nedá spát a tak podobně (na co jsme už všichni asi zvyklí). Protože tohle není typický thriller, není tolik strašidelný. Smutný a psychologický ano, ale nemůžete "Sestup" dát do té samé kategorie jako třeba "Muži, kteří nenávidí ženy", tohle není ono. Pokud zapomenu, že tahle knížka má být thriller, ale thriller to vlastně není, je i tak velice nudná a táhlá a nezáživná. Ta psychologie postav, která by mohla být zajímavá, je velice... plytká. Postavy jsou jako bez života a povahy, nevěřil jsme jim nic. Autor popisuje až příliš, kdyby knihu o sto stran zkrátil, bylo by to možná o něčem jiném. Knihu jsem četl asi před třemi lety a vůbec si nepamatuju, jak skončila. Byla mi nějak ukradená a byl jsem rád, když jsem ji dočetl.... celý text
Lakomec
2008,
Molière (p)
Škoda, že tohle byla povinná četba už v sedmé třídě, takže mi trvalo dlouho, než jsem se zbavil mírného odporu, který ve mně "Lakomec" zanechal. Je to skvělá, nadčasová divadelní hra s velmi symbolickými postavami, o kterých se mluví v různých kontextech dodnes. Styl psaní je pro mě jediná obtíž, ale co čekat od 17. století? "Lakomce" doporučuju pro charakteristicky ironický humor a i za konec, ten se mi líbí z celé knihy asi nejvíc.... celý text
O dívce Grace
2017,
Anthony Doerr
Není to dokonalá knížka: přišly chvíle, kdy jsem se dost nudil a přemýšlel, že s četbou skončím. Jenže i tak dávám čtyři hvězdičky, protože autor - jak jsem zjistil i při čtení "Jsou světla, která nevidíme" - má perfektní schopnost vtáhnout čtenáře do děje a přinutit ho cítit to, co autor chce, aby čtenář cítil. Atmosféra této knížky je velice melancholická, trochu mi tím připomíná "K majáku" od V. Woolfové, což se mi líbí, knížka pak působí opravdově. Hlavního hrdiny mi bylo líto a hodně jsem s ním sympatizoval, zaujalo mě, jakým jazykem autor píše, jen by podle mě neuškodilo, kdyby kniha byla o pár stránek kratší a měla o něco větší spád. Jinak jsem moc spokojený.... celý text
Čtvero ročních období v Římě
2018,
Anthony Doerr
Knihu jsem přečetl během jediného dne, kdy u nás vypadl proud, a musím říct, že mě moc bavila a autor mě vtáhl do prostředí Říma velmi snadno. Ono se v knize vlastně vůbec nic neděje, název přesně vystihuje to, co čtenář dostane naservírováno na prostoru 216 stran, proto chápu nízké hodnocení některých uživatelů. Mně se ale kniha líbila tím, jaká je milá a nenáročná. Byť mi Doerr ne vždycky sedl, nemůžu mu odepřít jeho perfektní styl psaní, barvité popisy prostředí a to, jak umí ve svých dílech prodat svoji citlivost a věčně přítomnou nostalgii. Jestli hledáte krátkou knihu, která vás (aspoň na chvíli) vytrhne ze shonu a stresu, pak věřím, že s tímto dílem neminete.... celý text
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Z celé knihy si nejvíce pamatuju specificky smutnou, melancholickou náladu plnou nesnáze a beznaděje, kterou autor nastavil. Líbí se mi, jakým stylem Doerr píše - popsal hlavní postavy, dobu, ale i prostředí velmi citlivě a jemně; podařilo se mu bravurně sepsat dílo, které je literárně velmi hodnotné a bohaté, dokonce s občasnými vědeckými pasážemi, ale zároveň mu taková kvalita neubírá na uvěřitelnosti a čtivosti. Původně jsem knihu četl natřikrát, protože jsem se do ní nemohl začíst, připadala mi příliš depresivní a náročná, ale když jsem se začetl, nemohl jsem ji pustit. Mám rád knihy, u kterých máte i po zaplacení velké sumy v knihkupectví pocit, že cena byla zasloužená.... celý text
Egypťan Sinuhet
2013,
Mika Waltari
"Egypťan Sinuhet" je jedna z mých nejoblíbenějších knih, která mě perfektně zabavila během prvního lockdownu, ještě cca březen-duben 2020. Měl jsem původně strach z tak velké a obsáhlé knihy, ale překvapilo mě, jak rychle mi stránky mizely po rukou. V žádné části jsem se nenudil, naopak jsem se spoustu naučil. Zaujalo mě, že ne pouze z historie, ale i lékařství či filozofie nebo antropologie. Nejvíce se mi na příběhu líbila atmosféra, popisy prostředí a metafory, díky kterým vám připadá, že si procházíte všemi vrcholy a pády se Sinuhetem. Nezapomenutelná knížka!... celý text
Zvláštní, ale pravdivé
2017,
John Searles
Je to už docela dlouho, co jsem knihu četl, ale doteď si pamatuji na melancholickou atmosféru, která sršela skrz celou knihu a která mě velice zaujala, protože mi tím pádem připadaly děj a postavy uchopitelné a věrohodné. Líbí se mi řešení rodinného tajemství, to, jak moc byla celá rodina ovlivněna smrtí svého blízkého. Není to typický detektivní příběh, nikdy mi z něj nemrazilo v zádech, ale zato mi z něj bylo smutno a docela i úzko. Je to velice jedinečná kniha - teď, když o ní přemýšlím, si dovedu vybavit určité pasáže a i citáty, což hodnotím velice kladně, když čtu knížky často. Vřele ji doporučuji, ale radím vám, abyste ke knize nepřistupovali jako k detektivce a thrilleru, ale spíš jako tragickému rodinnému příběhu s detektivní zápletkou v pozadí.... celý text
Neobyčejný kluk
2018,
Raquel J. Palacio (p)
Tuto knihu jsem četl, když mi bylo cca 13-14 let a teď, zpětně, mě překvapují autorčiny spisovatelské schopnosti, kdy skvěle dokázala předem dětem, které, ruku na srdce, jsou mnohdy velmi kruté vůči ostatním dětem, které jsou nějak jiné, jak to vypadá v hlavě takového kluka a čím vším si musí projít. Líbí se mi i to, že jsou v knize rozpracovány i pohledy dalších lidí, například Augustovy sestry, cením i citlivé popsání zdravotního postižení hlavního hrdiny. Kniha je velmi lidská, milá a komplexní, zároveň vím, že se u ní děti určitě nebudou nudit. Hrdě se tedy přidávám do klubu lidí, kteří "Neobyčejného kluka" vychvalují.... celý text
Komu zvoní hrana
1970,
Ernest Hemingway
Velmi zajímavá válečná kniha, která spíš rozebírá filozofii a hlavní postavy. Ty jsou velmi lidské a uchopitelné, jejich osudy ovlivněné těžkou dobou byly vykresleny velmi emotivně a surově. Milostná linka mě bavila nejvíce. Určité pasáže mám i teď vryté v paměti, což hodnotím velmi kladně, když jsem knihu četl cca dva roky zpátky. Jedinou hvězdu strhávám za to, že mi občas v knize chyběla větší dynamika.... celý text
Malý princ
2005,
Antoine de Saint-Exupéry
Ke mně se tato kniha dostala už mnohokrát, ale až na potřetí jsem "Malého prince" dokázal ocenit a zamilovat se do něj. Prvně jsem se ke knížce dostal asi už na prvním stupni, kdy nám knihu doporučovala třídní učitelka a my četli kapitolu ze slabikáře. Nebyl jsem nadchnutý, protože na mě tahle "prý-pohádka" byla příliš melancholická a já (pochopitelně) symboliku a důležité filozofické myšlenky nechápal. Podruhé jsem knihu četl až na střední a sice jsem se do příběhu více ponořil (a věděl, co čím autor myslí), ale byl jsem z knihy zmatený. Říkal jsem si: Pro koho je tahle knížka vlastně napsaná? Pro děti příliš složitá a smutná, pro dospělé (i čerstvě...) zase psaná příliš dětinským a sentimentálním stylem . No a pak přišel zlom a na potřetí, kdy jsem se do knihy vložil ve správném rozpoložení, jsem "Malého prince" ocenil. K příběhu jsem si našel cestu tak nějak automaticky, kdy jsem chtěl číst pohádku pro dospělé, která mě přinutí vypnout vnější svět a ztratit se aspoň na chvíli v nostalgickém světě. A přesně to "Malý princ" je a kvůli tomu mě zaujal. Jde o kratičký příběh pro dospělé, který je psaný tak citlivě, že se o vaše zlomené či rozcitlivělé já perfektně postará, dokud nebude připraveno odejít a nabrat nový dech.... celý text
Obraz Doriana Graye
1999,
Oscar Wilde
Kdyby byl román napsaný v roce 2022, by byl dle mého stejně populární a relevantní jako na konci devatenáctého století. Vzpomínám si, že "Obraz..." byla první povinná četba, která mi nepřipadala příliš těžká a která mě i moc bavila. Je velmi přímočará, děj hezky plyne, hlavní postava se mění, ale zároveň zůstává stejná a pravá hloubka se přenese na čtenáře až na samém závěru či po dočtení. Pro mě tato kniha obsahuje vše, co by v sobě měl mít poutavý román.... celý text
