capricorn__
přečtené 468
Na cestě
2005,
Jack Kerouac
Moc jsem si chtěl přečíst nějaké dílo z beatnické generace, protože mě fascinovala svojí výstředností, a "Na cestě" je prý něco jako bible tohoto kontroverzního stylu. Začnu pozitivy: jsem rád, že jsem knížku přečetl, není těžké se jí prokousat, autor nepoužívá nějaký extra bohatý styl psaní, jde o nenáročné čtení, u kterého můžete úplně vypnout. Jenže negativum pro mě je právě ta absence děje a fajn, je to popisování opravdových událostí autora, jo, chápu, že opravdové životy mnohdy nejsou tak zajímavé jako životy postav, ale pokud nechtěl zveličovat, pak mohl alespoň mít více talentu a představit čtenářům lepší literární schopnosti. Tohle bylo zkrátka... no, nic moc. K tomu všemu vím, že většina zastupitelů beatnické generace byla ze zámožných rodin a předtím, než se rozhodli ukázat Americe, jak moc umí jít proti jejím zvyklostem, vyluxovali konta rodičů a nechávali se jimi dotovat, ačkoliv to byli oni, kdo se rozhodli vykašlat na studia a pokusit se zařídit si ten "normální" život. To se mi prostě nelíbí. Aspoň ti hippies, kteří na beatnickou generaci navázali, byli více milující a klidnější. Beatníci mi často přišli jako: "Koukejte, jak umím všechno všude zničit." Ne-e. Jsem rád, že jsem si knihu přečetl a mohl tak orazítkovat svoji domněnku, že tento směr je přesně tak na hlavu postavený, jak jsem si myslel, ale otevřít "Na cestě" bych určitě nechtěl.... celý text
Muž, který sázel stromy
2006,
Jean Giono
Nádherná povídka, která mi zpočátku připadala velice jednoduchá, poprvé jsem ji přečetl a na konci si řekl: "Hm? A co v tom je?" Jenže pak jsem si přečetl kontext této povídky, to, co vedlo autora k tomu, aby ji napsal, povídku jsem přečetl znovu, a pak jsem všechno pochopil. Je to jedna z povídek, která s každým čtením nabývá na kráse a kouzelnosti. Trochu mi připomíná procházku lesem, kde neexistuje nic jiného než klid a svoboda, proto se k ní rád vracím.... celý text
Cizinec
2005,
Albert Camus
Nevzpomínám si, že bych někdy četl tak krátkou knihu, která by ve mně vyvolala tolik emocí a nutila mě přemýšlet týdny a týdny po dočtení poslední kapitoly o hlavní myšlence této knihy a vůbec filozofii Alberta Camuse a existencialismu. Existencialismus nemám rád, protože mě děsí ztráta kontroly, která s tímto směrem přichází, pro mě je to jeden z nejdepresivnějších směrů, ale Camus mi k němu otevřel dveře. Pořád "Cizince" obdivuju, protože na tak krátkém prostoru řekl autor tolik o lidské povaze, životu a vztazích. Hlavní postavy v této knize nejsou napsány tak, abyste je měli rádi, nikdo tam není sympatický (zvířata možná), ale hlavní myšlenka a přesah je to, co mě chytlo a zaujalo. Pokud vás zajímá filozofie, psychologie či antropologie (ne pouze literatura), pak vás "Cizinec" určitě zaujme. (Ano, přesně tak, z tolika oborů se na knihu dá dívat!) Nadčasová knížka!... celý text
Veronika se rozhodla zemřít
2016,
Paulo Coelho
Krásná a citlivá kniha, která rozebírá kontroverzní téma sebevražd a psychiatrických léčeben. Coelha příliš nemusím kvůli jeho schopnosti neustále čtenáře o něčem poučovat, ale "Veronika..." se mu moc povedla. Nejvíce se mi na krátkém románu líbí styl psaní, kdy mi připadá, že si Coelho z takové těžké tématiky dělá trochu legraci a zlehčuje ji, nedělá z ní tabu. Kromě toho jsou mi moc sympatické hlavní postavy, jejich osudy a především pak vývoj.... celý text
Alchymista
2005,
Paulo Coelho
"Alchymista" není pro každého, musíte být s autorem filozoficky na stejné vlně, abyste tuto knihu ocenili. Je tu hodně zákonu přitažlivosti, hodně Matrixovských myšlenek o síle myšlenky, jevů, které postrádají logiku, protože se autor oblékl za magický realismus, kde očividně není od věci, aby se člověk proměnil ve vítr, typický klišé-konec a poněkud naivní hlavní postavu, na které se hlavní myšlenka dobře projeví. Vím, že moje záliba v astro/numero/...všechno-logii mi čtení hodně přikrášlila a já si užíval každou stránku a celkovou atmosféru, kterou Coelho vytvořil. Děj je sice velmi předvídatelný, ale i tak milý a mně vrátil trochu optimistického vzhlížení na svět potom, co jsem dočetl "Spalovače mrtvol". Milostná linka se mi taky líbila, byť se odehrává někde v pozadí. Žádný problém s knihou tedy nemám. (Ačkoliv, i přesto, že "Alchymista" je můj šálek kávy, stejně preferuji "Veroniku".) Za sebe (někoho, kdo svádí pomalý internet na Merkur v retrográdní fázi) doporučuji, ale zároveň varuji - jestli jste logicky orientovaní, potřebujete uvěřitelná vysvětlení, budete se i na tomto krátkém prostoru trápit. Maktub!... celý text
Lakomec
2008,
Molière (p)
Škoda, že tohle byla povinná četba už v sedmé třídě, takže mi trvalo dlouho, než jsem se zbavil mírného odporu, který ve mně "Lakomec" zanechal. Je to skvělá, nadčasová divadelní hra s velmi symbolickými postavami, o kterých se mluví v různých kontextech dodnes. Styl psaní je pro mě jediná obtíž, ale co čekat od 17. století? "Lakomce" doporučuju pro charakteristicky ironický humor a i za konec, ten se mi líbí z celé knihy asi nejvíc.... celý text
O dívce Grace
2017,
Anthony Doerr
Není to dokonalá knížka: přišly chvíle, kdy jsem se dost nudil a přemýšlel, že s četbou skončím. Jenže i tak dávám čtyři hvězdičky, protože autor - jak jsem zjistil i při čtení "Jsou světla, která nevidíme" - má perfektní schopnost vtáhnout čtenáře do děje a přinutit ho cítit to, co autor chce, aby čtenář cítil. Atmosféra této knížky je velice melancholická, trochu mi tím připomíná "K majáku" od V. Woolfové, což se mi líbí, knížka pak působí opravdově. Hlavního hrdiny mi bylo líto a hodně jsem s ním sympatizoval, zaujalo mě, jakým jazykem autor píše, jen by podle mě neuškodilo, kdyby kniha byla o pár stránek kratší a měla o něco větší spád. Jinak jsem moc spokojený.... celý text
Čtvero ročních období v Římě
2018,
Anthony Doerr
Knihu jsem přečetl během jediného dne, kdy u nás vypadl proud, a musím říct, že mě moc bavila a autor mě vtáhl do prostředí Říma velmi snadno. Ono se v knize vlastně vůbec nic neděje, název přesně vystihuje to, co čtenář dostane naservírováno na prostoru 216 stran, proto chápu nízké hodnocení některých uživatelů. Mně se ale kniha líbila tím, jaká je milá a nenáročná. Byť mi Doerr ne vždycky sedl, nemůžu mu odepřít jeho perfektní styl psaní, barvité popisy prostředí a to, jak umí ve svých dílech prodat svoji citlivost a věčně přítomnou nostalgii. Jestli hledáte krátkou knihu, která vás (aspoň na chvíli) vytrhne ze shonu a stresu, pak věřím, že s tímto dílem neminete.... celý text
Jsou světla, která nevidíme
2015,
Anthony Doerr
Z celé knihy si nejvíce pamatuju specificky smutnou, melancholickou náladu plnou nesnáze a beznaděje, kterou autor nastavil. Líbí se mi, jakým stylem Doerr píše - popsal hlavní postavy, dobu, ale i prostředí velmi citlivě a jemně; podařilo se mu bravurně sepsat dílo, které je literárně velmi hodnotné a bohaté, dokonce s občasnými vědeckými pasážemi, ale zároveň mu taková kvalita neubírá na uvěřitelnosti a čtivosti. Původně jsem knihu četl natřikrát, protože jsem se do ní nemohl začíst, připadala mi příliš depresivní a náročná, ale když jsem se začetl, nemohl jsem ji pustit. Mám rád knihy, u kterých máte i po zaplacení velké sumy v knihkupectví pocit, že cena byla zasloužená.... celý text
