capricorn__
přečtené 439
Farma zvířat
2000,
George Orwell (p)
Mně "Farma zvířat" připadala vždycky o něco strašidelnější než "1984". Především pak proto, jakým nezaujatým, skoro dětinským stylem je napsána ("1984" je na druhou stranu přímější a osobnější). To, že se zvířata chovají jako lidé, je pro mě bizarní už přespříliš a například při úplném závěru mi bylo nepříjemně jako snad z žádné knihy, kterou jsem přečetl. Není těžké knihu přečíst od začátku do konce, ale je docela těžké u ní zůstat klidný. Orwella mám rád, napsal své poslední dvě knihy v době, kdy se ještě nevědělo o tom, jak moc krutý komunismus je, ale on vystihl atmosféru doby, která ještě ani nepřišla v plné síle, dokonale. "1984" je (alespoň podle mého názoru) lepší pro čtenáře, který chce vidět, jak těžká doba ovlivňuje jednotlivce, "Farma zvířat" naopak ukazuje, jak k tomu došlo a proč. Obě knihy přibližují zvrácenou ideologii a přináší temné poselství. Nejsem zastánce povinné četby, protože věřím, že každý si k literatuře musí najít cestu sám, ale "Farma zvířat" a "1984" jsou dvě výjimky, které bych nutil číst úplně každému.... celý text
1984
2020,
George Orwell (p)
Na knize se mi líbí nejvíce celková atmosféra, která je velmi klaustrofobní a hutná. Podobnou větu jsem psal i u (taky úžasné) "Farmy zvířat", ale Orwell mě ohromil tím, jak pomocí svého přítele byl schopen podat lidem nebezpečí totalitních režimů. Nejsem zastáncem toho, aby se určité knihy vnucovaly čtenářům, ale věřím, že by "1984" (nebo "Farmu zvířat") měl přečíst každý. "Farma zvířat" se mi líbí o chlup více svojí bizárností, tím, jak autor schovává historické postavy za zvířata, ale "1984" je zase lepší v tom, jak se autor za nic neschovává a všechny ty absurdity, nesvobodu a potlačení lidskosti strčí čtenáři před obličej, aby nezapomněl, co se jemu může stát taky.... celý text
Poslední
2017,
Alexandra Oliva
Já jsem s knížkou nadmíru spokojený. Od četby jsem dostal přesně to, co jsem od ní i čekal. Je nutno podotknout, že "Poslední" je moje první postapokalyptická kniha, takže se moje nadšení nejspíš opírá od toho, že jsem ani žádnou jinou podobnou knihu neznal. To nicméně nic nemění na tom, že i po čtyřech letech mám chuť si knížku otevřít znovu a ještě jednou se do ní ponořit. Líbí se mi nápad, ale i provedení. Vyrůstal jsem na sérii "Survivor" od CBS, takže mě moc nadchlo, že něco podobného existuje i v literárním světě. Obvykle se ale stává, že se něco, co existuje v literatuře, promítne do světa filmů (viz třeba - nešťastnou náhodou - 1984 a the Big Brother), takže tohle je poněkud netradiční. Je pravda, že psát reality-show v knize není nic jednoduchého a autorka podle mě narazila na množství postav i otřepané a zvláštní fráze (což nakonec budí dojem, že by i tato kniha více fungovala jako opravdová reality-show). Pokud ale i tak srovnám "Poslední" s knižní sérií "Hunger Games" (což je další antiutopická kniha, od které si podle mě Alexandra Oliva vypůjčila inspiraci), "Poslední" jednoznačně vede. A proč? "Poslední" má (aspoň na můj vkus) daleko lepší psychologii postav, hlavní myšlenku a i příběh se mi zdá daleko promyšlenější, atmosféra je hutnější. Některé části mě sice nutily říct si: "Hm? To fakt?", ale toto je autorčina prvotina, takže rád odpouštím. Spíš by mě zajímalo: to A. Oliva přestala psát, nebo se její nové knihy akorát nepřeložily?... celý text
Zhubni
2012,
Richard Bachman (p)
Za nápad bych dal Kingovi hvězdiček klidně 150, ale za provedení dávám jen dvě hvězdičky. Moc se mi líbil začátek, do strany 50 jsem si říkal, že to je jedna z nejlepších knížek, kterou jsem od Kinga četl. Pak to ale začalo jít dolů a já se i na takhle krátkém prostoru začal strašně nudit a do čtení jsem se nutil. Stephena Kinga mám rád hlavně proto, že většinou věci nepřekrucuje a nepouští se do příliš náročných situací: začne nějakou dějovou linii, a pak ji bez problémů uzavře. Ale tady? Připadá mi, že měl King strach, že by tak krátká kniha nemusela fungovat, tak potřeboval najít nějakou vatu, kterou by vyplnil stránky. (Nyní mluvím především o té linii s Romy - to se sem opravdu příliš nehodilo a nechápal jsem smysl takových předlouhých popisů.) Od začátku je jasné, jak kniha skončí - s tím ale problém nemám, protože mnohdy kniha není o napětí, ale o prožitku z knihy. Tady to ale nefungovalo. Atmosféra? Mdlá. Napětí? Nijaké. Postavy? Nic moc. Nápad? Geniální.... celý text
Zelená míle
2001,
Stephen King
Moje první setkání s autorem a ze všech knih, které jsem od něj od té doby přečetl, zatím to nejlepší. King mě v tomto případě vtáhl do děje velmi uvěřitelnými postavami a melancholickým příběhem. Nejvíce se mi líbí kontrast dobra a zla, který King ukazuje na postavách a jejich činech a v průběhu čtení se mění. Zážitek ze čtení mi nezkazilo ani to, že jsem o ději věděl a od začátku tedy znal konec. Protože jsem po této knize začal vyhledávat více knih od autora, určitě doporučuju čtenářům, kteří s Kingem taky začínají.... celý text
To
2016,
Stephen King
Na "To" se mi nejvíce líbí, že se na román můžete dívat z několika zcela odlišných rovin a stejně si knihu užít. Byly chvíle, kdy jsem si užíval strašidelnou, hororovou linku (která mi přišla silnější cca v první polovině), milostnou, nebo kdy se mi líbilo přátelství hlavních hrdinů anebo jejich vývoj, trable a neshody (vlastně ten přesah, že "strašidla" nemusí vždycky vypadat strašidelně a nosit masku k tomu, aby byla zlá.) Sice takhle dlouhé knížky příliš nemusím, protože se zaprvé špatně čtou kvůli tomu, jak jsou těžké (no opravdu...) a zadruhé kvůli tomu, že je jedno, jak moc si knihu užívám, stejně většinou koukám po konci a zoufám nad tím, jak je daleko. Proto jsem rád, když u takhle dlouhých knih zapomenu, že čtu dlouhou knihu. To se mi u "To" podařilo mnohokrát. Sice byly chvíle, kdy si myslím, že to King trochu přepískl a mohl ubrat (viz ten konec v podzemí... čtenáři určitě ví, co tím myslím), ale celkově jsem s knihou velmi spokojený, výsledné poselství je podáno velice srozumitelně a ne přeslazeně (jak to bylo u nejnovější filmové předlohy...). Myslím si, že "To" bude jedna z těch knih, o které se bude mluvit i v budoucnosti, protože výrazně ovlivnila styl psaní hororů v literatuře.... celý text
Řbitov zviřátek
1994,
Stephen King
Upřímně řečeno z této knihy příliš nadšený nejsem. Možná, že kvůli tomu, že mi ostatní říkali, že to je nejlepší Kingova knížka, jsem měl příliš velká očekávání. Nedokázal jsem přilnout k hlavním postavám a děj se upřímně docela vlekl a rozjel se cca až v poslední části. Závěr, ano, ten je skvělý, k tomu všemu King píše poutavě, takže se mi (i v jeho horších knihách), nestalo, že bych knihu chtěl odložit, ale tahle knížka mi připadala taková nijaká. Na to, že jde o horor, mi dokonce připadala občas velmi nudná.... celý text
Právo nálezce
2015,
Stephen King
Fajn, první díl se mi nelíbil, tak jsem si myslel, že ten druhý bude lepší. Anotace zní úžasně, k tomu všemu na obálce vidíte, že půjde o detektivku, která vám nedá spát. Ale výsledek? Mně se sice tolik tým vyšetřovatelů z předchozí knihy nelíbil, ale i tak jsem nějak věřil, že když se i tito (mdlí) vyšetřovatelé pustí do řešení takhle slibně vypadajícího případu, zase dostanu od Kinga to, co jsem od něj dostával při čtení např. "To" nebo "Dallasu 63". Ale výsledek byl mdlý. Postavy opět nudné, jaksi bez života, stereotypní a hloupé. Tohle je možná i trochu spoiler, ale já opravdu nemůžu vystát záporáky v drastických thrillerech, kteří jsou hloupí a trapní. Jak můžete být hloupý, každý se po vás vozí, ale vy i tak dovedete oklamat celý policejní systém? Ne, tohle tedy ne. Když teď znovu čtu anotaci, říkám si, jaká je skvělá... Doslova mě to nutí sepsat nějakou petici či tak něco, aby King napsal podle této anotace příběh znovu. Rozhodně totiž vím, že umí psát lépe.... celý text
Pod kupolí
2010,
Stephen King
Tohle byla opravdu nechutná, příšerně nechutná knížka, kterou už nikdy v životě nechci otevřít znovu. Od té doby, co jsem přečetl "1989" od George Orwella, mi do přečtení "Pod kupolí" nebylo z žádné knížky tak úzko. Mnohdy jsem měl strach číst jednotlivé kapitoly z toho, co mě zase vyděsí a znechutí a o čem budu dalších několik dní přemýšlet. Kniha není přitom typický příklad hororu (jako třeba "To" či "Řbitov zviřátek"), ale je děsivá právě v tom, že by se její děj mohl klidně někdy naplnit (a jak víme z historie, to není tak zcestná myšlenka). Knihu tedy právě proto hodnotím pěti hvězdičkami, i když je "tak příšerná". Beletrie jako "Pod kupolí" by měly být příšerné - měly by čtenáře znechutit a vystrašit, protože kdyby se tak nestalo, jaký by byl jejich smysl? I když má knížka skoro 1.000 stránek, dostat se na konec není vůbec žádný problém, proto "Pod kupolí" doporučuju - ale tedy s opatrností (a s nějakou oddychovou literaturou, po které byste mohli sáhnout v případě nouze).... celý text
Pan Mercedes
2014,
Stephen King
Nelíbilo. A docela mě to mrzí, protože Stephena Kinga mám moc rád. Autor je sice známý pro své nechutné a někdy i zvhrlé scénky a popisy, ale v této knize mi to připadalo vynucené, aby "to vytvořilo šokový moment". V době, kdy jsem tuto trilogii četl, jsem měl moc rád detektivní žánr a tyto knihy jsem četl horem dolem. Proto mě překvapilo, že detektivka od TOHO Stephena Kinga jen tak těsně projde pod radarem. Co se mi na knize líbilo nejvíce, byl prolog - od té doby to šlo z kopce. Dost mě překvapilo, jak moc nudný a neoriginální v případě těchto knih Stephen King byl. Tahle detektivka je neskutečně mdlá a předvídatelná. Vyšetřovatelé, jejich příběhy, záporák... Nic nového pod sluncem, což je zvláště u Kinga docela škoda, protože on umí psát nezapomenutelné knihy. (Jo, abych nezapomněl, ta reklama na Spotify, kdy se dvě postavy mezi sebou "jen tak" začaly docela dlouze rozmlouvat o tom, co tato aplikace umí, mě dost naštvala. Nenapadlo mě, že budu na reklamy narážet i v knihách.)... celý text
Nespavost
2011,
Stephen King
Jakoby jo, ale jakoby ne. Mně se na knížce nejvíce líbil nápad, k vypůjčení knihy mě přinutila skvěle napsaná anotace. Měl jsem pocit, že dostávám od románu to, co přesně chci (horor, nespavost, spiritualita, aury...). A ono to tak částečně i bylo, anotace nelže. Mě "Nespavost" docela bavila, ale rozhodně nepatří mezi špičky S. Kinga. Uvědomil jsem si, že tato kniha je jakýsi prototyp stylu psaní autora a příliš nepřekvapí: jak už délkou knihy, pak hlavní postavou, vedlejšími postavami, záporákem, trochu i zápletkami, no a vlastně i atmosférou. Přesto mi na této knize něco nesedělo... A to něco byla ona spirituální stránka (či jak jinak ji nazvat), připadala mi taková... až příliš nerealistická a trochu střelená. Měl jsem pocit, jako kdyby to psal King hodně opilý nebo zdrogovaný, zkrátka ne při smyslech. A to jde z úst někoho, kdo vášnivě čte knížky o reinkarnaci a minulých životech, takže u mě nebyl problém v tom, že bych byl vůči této tématice nějak vnitřně uzavřený. "Nespavost" je fajn kniha, ale pokud by za mnou někdo přišel s tím, abych mu doporučil nějakou knihu od Kinga, tento román by to nebyl. Připadá mi, že abyste "Nespavost" patřičně ocenili, musíte už být na Kinga zvyklí. Je to zkrátka takový střed jeho tvorby. Neurazí, ale ani příliš nenadchne. Četl jsem od něj horší, ale i výrazně lepší.... celý text
Konec hlídky
2016,
Stephen King
Na mě celá trilogie působí strašně strojeně a neoriginálně. (A ta reklama na Spotify v první knížce...?) Jako kdyby Kingovi došly nápady, ale on měl deadline, tak sesmolil jednoduché detektivní zápletky, aby vystačily na tři dost průměrné knížky. (Vyšetřovatel s psychickými problémy? Jeho kamarádka? Pošahaní vrazi? A dál...?) Ty jsem sice přečetl dost rychle, ale stejně tak rychle jsem na ně zapomněl. A to se mi u Kinga nestalo nikdy, protože má (obvykle) neotřelé a zajímavé nápady. V žádné knize nebylo nic, co mi utkvělo v paměti a upoutalo pozornost.... celý text
Dlouhý pochod
2012,
Stephen King
Kingovi (nebo Bachmanovi?) se podařilo vytvořit knihu, která čtenáře unaví. Ne délkou, ne stylem psaní, ale obsahem. Během čtení jsem měl totiž pocit, že jsem na pochodu taky a že musím pokračovat v chůzi, ačkoliv jsem unavený, protože na tom závisí život. Ke čtivosti dopomohla i soutěživost spojená s touto velice bizarní reality-show. Bavila mě každá stránka knížky i přesto, že konec je poměrně předvídatelný. Nejvíce se mi líbila psychologie postav a to, jak se čtenáři měnili před očima. Velice kladně hodnotím i to, že, byť je v knize postav požehnaně, neztrácíte se v nich. Před četbou jsem přemýšlel o tom, že bych se nějakého dlouhého pochodu účastnil sám, ale... no, radši na to zapomenu.... celý text
Dallas 63
2012,
Stephen King
Od Stephena Kinga je "Dallas 63" nejspíš mojí nejoblíbenější knihou. (Ale opravdu těsně za ní stojí "Zelená míle".) A to především kvůli tomu, jak moc si s ní dal King práci. On sice nápad možná vypadá jednoduše: zvrátit minulost, aby nedošlo k zastřelení prezidenta, ale co provedení? King musel vynaložit opravdu velké úsilí, aby dohledal nejrůznější historické prameny, aby jeho (smyšlený) příběh dával smysl. Také oceňuji, že to, jak popisuje minulost, zní přirozeně - ne jako knížka dějepisu. Hlavní postavy se mi líbily, připadaly mi opravdové a vůbec mi tedy nevadilo s Jakem strávit přes 700 stránek. Sice si myslím, že King někdy mohl být stručnější, ale myslím, že už jsme všichni zvyklí na jeho styl psaní. Je docela škoda, že jsem tuto knížku četl dávno před "To", takže na mě reference na tuto knihu nepůsobily tak (nostalgicky?), jako na jiné čtenáře. Jsem s knihou moc spokojený, hlavní myšlenka je podaná skvěle. Ačkoliv je kniha takhle dlouhá, stejně si dovedu představit, že bych se do ní ještě někdy začetl, protože mě doopravdy bavila.... celý text
Žert
1969,
Milan Kundera
"Žert" je úžasné dílo. Mám rád Kunderův specifický styl psaní, u kterého máte pocit, že díky inteligenci autora získáváte mozkové buňky. Líbí se mi komplexnost postav, popis doby a... tady se musím zastavit. "Žert" je dílo, které jen tak nezapomenu a které se mi vtisklo do hlavy, a to především kvůli tomu, že jde o dílo, které mě celou dobu neskutečně štvalo. Kunderovi se tak brilantně podařilo sepsat absurditu a bezvýchodnost zpatlané doby, že veškerou tu mizernou náladu Ludvíka cítíte taky. Autor zde nedává tak velkou pozornost melodramatickým vztahům (jako například u "Nesmrtelné lehkosti bytí"), proto v "Žertu" není tolik odboček, kde byste mohli ulevit oddané soustředěnosti na dobu. Z toho důvodu vím, že "Žert" nejspíš už neotevřu. Každopádně dílo určitě doporučuji dál (jako všechno od Kundery, abych pravdu řekl...), protože bezpochyby jde o velmi důležitou knihu, která by neměla zapadnout.... celý text
Nesnesitelná lehkost bytí
2006,
Milan Kundera
První knihu, kterou jsem od autora přečetl na základě doporučení cizince, který vztah této dvojice přirovnal k jednomu z mých nejoblíbenějších hudebních alb. (Nesouvisí s knihou jako takovou, asi to nikoho nezajímá, ale šlo o "Ultraviolence" od Lany del Rey.) Překvapilo mě to, proto jsem se ke knize dostal. A rozhodně jsem nelitoval, příběh mě chytil už od prvních stránek, které jsou velice náladové a expresivní. Okusit Kunderův poetický a inteligentní styl psaní po přečtení spousty románů s plackou, které jsou psané jako přes kopírák, tohle bylo velice dobré osvěžení, které mi vnutilo zájem o klasickou literaturu. Nemám, co bych knize vytkl, protože se mi líbila úplně celá. Hlavní postava, zápletky, popsání doby, začátek, konec, styl psaní... Jen jsem (podle mě) v 18 letech nebyl na knihu úplně zralý, proto věřím, že při dalším přečtením se do knihy zamiluju ještě o něco více.... celý text
Nesmrtelnost
1993,
Milan Kundera
"Nesmrtelnost" je nejspíš mojí nejoblíbenější knihou od Kundery, protože jsem si stoprocentně jistý, že až ji zase otevřu někdy v budoucnosti, najdu v ní úplně něco jiného, co zaujme moji pozornost a já příběh(y) uvidím v jiném světle. Líbí se mi hlavní postavy, jejich propletené osudy, ale především filozofický přesah, přítomnost jiných časových linií, ale i postav z historie, nemůžu opomenout na Kunderův specificky barevný a inteligentní jazyk. Tato kniha není tolik hutná tím, že by obsahovala střípky krušného historického období, ale je hutná svojí podstatou - tedy tím, že se jedná o perfektní příklad postmoderního, "mnohoperspektivního" románu, který nadnáší jednoduché příběhy na úroveň, kdy záleží na čtenáři, čemu dá pozornost, co jak pochopí a co si jak vztáhne k sobě. Ne, "Nesmrtelnost" se nečte lehko. Některé pasáže čtenář musí číst několikrát a mně se například stalo, že jsem se občas ztratil, protože jsem se více věnoval filozofii a utekl mi tak děj. Jenže přesně to mě na "Nesmrtelnosti" baví: že to je takový těžko rozlousknutelný oříšek. Určitě se ke knize vrátím - už jen proto, že náročnost tohoto díla dělá z díla román, který jen stěží převyprávíte ostatním tak, abyste řekli vše.... celý text
