capricorn__
přečtené 482
Norské dřevo
2005,
Haruki Murakami
Norské dřevo byla první kniha od autora, kterou jsem přečetl (ty krátké, ilustrované povídky nepočítám), a moc mě zaujala především tím, kolik zcela odlišných emocí autor předložil čtenáři. Jak jsem zjistil například při četbě Kafky na pobřeží, tohle je pro Harukiho (takhle se jeho jméno skloňuje?) typické. Ne všechny postavy mi byly sympatické, ale zato mi všechny připadaly opravdové a tím pádem jsem se s nimi lépe ztotožnil. Moc se mi líbí, jak Haruki zvládl téma sebevražd mladistvých, které se pokouší přenést do moderní literatury každý druhý autor, ale často mladistvým spíše uškodí například nevhodně použitými slovy a spojeními. Rozhodně se chci ke knížce někdy v budoucnu vrátit, protože se mi líbí ta hořkosladká atmosféra, kterou autor nastavil. Ta mi vlastně hodně připomíná atmosféru stejnojmenné písničky od The Beatles - díky knížce jsem písničce úplně propadl... Jak je možný, že jsem ji nikdy dřív neslyšel?... celý text
Farma zvířat
2000,
George Orwell (p)
Mně "Farma zvířat" připadala vždycky o něco strašidelnější než "1984". Především pak proto, jakým nezaujatým, skoro dětinským stylem je napsána ("1984" je na druhou stranu přímější a osobnější). To, že se zvířata chovají jako lidé, je pro mě bizarní už přespříliš a například při úplném závěru mi bylo nepříjemně jako snad z žádné knihy, kterou jsem přečetl. Není těžké knihu přečíst od začátku do konce, ale je docela těžké u ní zůstat klidný. Orwella mám rád, napsal své poslední dvě knihy v době, kdy se ještě nevědělo o tom, jak moc krutý komunismus je, ale on vystihl atmosféru doby, která ještě ani nepřišla v plné síle, dokonale. "1984" je (alespoň podle mého názoru) lepší pro čtenáře, který chce vidět, jak těžká doba ovlivňuje jednotlivce, "Farma zvířat" naopak ukazuje, jak k tomu došlo a proč. Obě knihy přibližují zvrácenou ideologii a přináší temné poselství. Nejsem zastánce povinné četby, protože věřím, že každý si k literatuře musí najít cestu sám, ale "Farma zvířat" a "1984" jsou dvě výjimky, které bych nutil číst úplně každému.... celý text
1984
2020,
George Orwell (p)
Na knize se mi líbí nejvíce celková atmosféra, která je velmi klaustrofobní a hutná. Podobnou větu jsem psal i u (taky úžasné) "Farmy zvířat", ale Orwell mě ohromil tím, jak pomocí svého přítele byl schopen podat lidem nebezpečí totalitních režimů. Nejsem zastáncem toho, aby se určité knihy vnucovaly čtenářům, ale věřím, že by "1984" (nebo "Farmu zvířat") měl přečíst každý. "Farma zvířat" se mi líbí o chlup více svojí bizárností, tím, jak autor schovává historické postavy za zvířata, ale "1984" je zase lepší v tom, jak se autor za nic neschovává a všechny ty absurdity, nesvobodu a potlačení lidskosti strčí čtenáři před obličej, aby nezapomněl, co se jemu může stát taky.... celý text
Poslední
2017,
Alexandra Oliva
Já jsem s knížkou nadmíru spokojený. Od četby jsem dostal přesně to, co jsem od ní i čekal. Je nutno podotknout, že "Poslední" je moje první postapokalyptická kniha, takže se moje nadšení nejspíš opírá od toho, že jsem ani žádnou jinou podobnou knihu neznal. To nicméně nic nemění na tom, že i po čtyřech letech mám chuť si knížku otevřít znovu a ještě jednou se do ní ponořit. Líbí se mi nápad, ale i provedení. Vyrůstal jsem na sérii "Survivor" od CBS, takže mě moc nadchlo, že něco podobného existuje i v literárním světě. Obvykle se ale stává, že se něco, co existuje v literatuře, promítne do světa filmů (viz třeba - nešťastnou náhodou - 1984 a the Big Brother), takže tohle je poněkud netradiční. Je pravda, že psát reality-show v knize není nic jednoduchého a autorka podle mě narazila na množství postav i otřepané a zvláštní fráze (což nakonec budí dojem, že by i tato kniha více fungovala jako opravdová reality-show). Pokud ale i tak srovnám "Poslední" s knižní sérií "Hunger Games" (což je další antiutopická kniha, od které si podle mě Alexandra Oliva vypůjčila inspiraci), "Poslední" jednoznačně vede. A proč? "Poslední" má (aspoň na můj vkus) daleko lepší psychologii postav, hlavní myšlenku a i příběh se mi zdá daleko promyšlenější, atmosféra je hutnější. Některé části mě sice nutily říct si: "Hm? To fakt?", ale toto je autorčina prvotina, takže rád odpouštím. Spíš by mě zajímalo: to A. Oliva přestala psát, nebo se její nové knihy akorát nepřeložily?... celý text
Zelená míle
2001,
Stephen King
Moje první setkání s autorem a ze všech knih, které jsem od něj od té doby přečetl, zatím to nejlepší. King mě v tomto případě vtáhl do děje velmi uvěřitelnými postavami a melancholickým příběhem. Nejvíce se mi líbí kontrast dobra a zla, který King ukazuje na postavách a jejich činech a v průběhu čtení se mění. Zážitek ze čtení mi nezkazilo ani to, že jsem o ději věděl a od začátku tedy znal konec. Protože jsem po této knize začal vyhledávat více knih od autora, určitě doporučuju čtenářům, kteří s Kingem taky začínají.... celý text
To
2016,
Stephen King
Na "To" se mi nejvíce líbí, že se na román můžete dívat z několika zcela odlišných rovin a stejně si knihu užít. Byly chvíle, kdy jsem si užíval strašidelnou, hororovou linku (která mi přišla silnější cca v první polovině), milostnou, nebo kdy se mi líbilo přátelství hlavních hrdinů anebo jejich vývoj, trable a neshody (vlastně ten přesah, že "strašidla" nemusí vždycky vypadat strašidelně a nosit masku k tomu, aby byla zlá.) Sice takhle dlouhé knížky příliš nemusím, protože se zaprvé špatně čtou kvůli tomu, jak jsou těžké (no opravdu...) a zadruhé kvůli tomu, že je jedno, jak moc si knihu užívám, stejně většinou koukám po konci a zoufám nad tím, jak je daleko. Proto jsem rád, když u takhle dlouhých knih zapomenu, že čtu dlouhou knihu. To se mi u "To" podařilo mnohokrát. Sice byly chvíle, kdy si myslím, že to King trochu přepískl a mohl ubrat (viz ten konec v podzemí... čtenáři určitě ví, co tím myslím), ale celkově jsem s knihou velmi spokojený, výsledné poselství je podáno velice srozumitelně a ne přeslazeně (jak to bylo u nejnovější filmové předlohy...). Myslím si, že "To" bude jedna z těch knih, o které se bude mluvit i v budoucnosti, protože výrazně ovlivnila styl psaní hororů v literatuře.... celý text
Řbitov zviřátek
1994,
Stephen King
Upřímně řečeno z této knihy příliš nadšený nejsem. Možná, že kvůli tomu, že mi ostatní říkali, že to je nejlepší Kingova knížka, jsem měl příliš velká očekávání. Nedokázal jsem přilnout k hlavním postavám a děj se upřímně docela vlekl a rozjel se cca až v poslední části. Závěr, ano, ten je skvělý, k tomu všemu King píše poutavě, takže se mi (i v jeho horších knihách), nestalo, že bych knihu chtěl odložit, ale tahle knížka mi připadala taková nijaká. Na to, že jde o horor, mi dokonce připadala občas velmi nudná.... celý text
Pod kupolí
2010,
Stephen King
Tohle byla opravdu nechutná, příšerně nechutná knížka, kterou už nikdy v životě nechci otevřít znovu. Od té doby, co jsem přečetl "1989" od George Orwella, mi do přečtení "Pod kupolí" nebylo z žádné knížky tak úzko. Mnohdy jsem měl strach číst jednotlivé kapitoly z toho, co mě zase vyděsí a znechutí a o čem budu dalších několik dní přemýšlet. Kniha není přitom typický příklad hororu (jako třeba "To" či "Řbitov zviřátek"), ale je děsivá právě v tom, že by se její děj mohl klidně někdy naplnit (a jak víme z historie, to není tak zcestná myšlenka). Knihu tedy právě proto hodnotím pěti hvězdičkami, i když je "tak příšerná". Beletrie jako "Pod kupolí" by měly být příšerné - měly by čtenáře znechutit a vystrašit, protože kdyby se tak nestalo, jaký by byl jejich smysl? I když má knížka skoro 1.000 stránek, dostat se na konec není vůbec žádný problém, proto "Pod kupolí" doporučuju - ale tedy s opatrností (a s nějakou oddychovou literaturou, po které byste mohli sáhnout v případě nouze).... celý text
Nespavost
2011,
Stephen King
Jakoby jo, ale jakoby ne. Mně se na knížce nejvíce líbil nápad, k vypůjčení knihy mě přinutila skvěle napsaná anotace. Měl jsem pocit, že dostávám od románu to, co přesně chci (horor, nespavost, spiritualita, aury...). A ono to tak částečně i bylo, anotace nelže. Mě "Nespavost" docela bavila, ale rozhodně nepatří mezi špičky S. Kinga. Uvědomil jsem si, že tato kniha je jakýsi prototyp stylu psaní autora a příliš nepřekvapí: jak už délkou knihy, pak hlavní postavou, vedlejšími postavami, záporákem, trochu i zápletkami, no a vlastně i atmosférou. Přesto mi na této knize něco nesedělo... A to něco byla ona spirituální stránka (či jak jinak ji nazvat), připadala mi taková... až příliš nerealistická a trochu střelená. Měl jsem pocit, jako kdyby to psal King hodně opilý nebo zdrogovaný, zkrátka ne při smyslech. A to jde z úst někoho, kdo vášnivě čte knížky o reinkarnaci a minulých životech, takže u mě nebyl problém v tom, že bych byl vůči této tématice nějak vnitřně uzavřený. "Nespavost" je fajn kniha, ale pokud by za mnou někdo přišel s tím, abych mu doporučil nějakou knihu od Kinga, tento román by to nebyl. Připadá mi, že abyste "Nespavost" patřičně ocenili, musíte už být na Kinga zvyklí. Je to zkrátka takový střed jeho tvorby. Neurazí, ale ani příliš nenadchne. Četl jsem od něj horší, ale i výrazně lepší.... celý text
Dlouhý pochod
2012,
Richard Bachman (p)
Kingovi (nebo Bachmanovi?) se podařilo vytvořit knihu, která čtenáře unaví. Ne délkou, ne stylem psaní, ale obsahem. Během čtení jsem měl totiž pocit, že jsem na pochodu taky a že musím pokračovat v chůzi, ačkoliv jsem unavený, protože na tom závisí život. Ke čtivosti dopomohla i soutěživost spojená s touto velice bizarní reality-show. Bavila mě každá stránka knížky i přesto, že konec je poměrně předvídatelný. Nejvíce se mi líbila psychologie postav a to, jak se čtenáři měnili před očima. Velice kladně hodnotím i to, že, byť je v knize postav požehnaně, neztrácíte se v nich. Před četbou jsem přemýšlel o tom, že bych se nějakého dlouhého pochodu účastnil sám, ale... no, radši na to zapomenu.... celý text
Dallas 63
2012,
Stephen King
Od Stephena Kinga je "Dallas 63" nejspíš mojí nejoblíbenější knihou. (Ale opravdu těsně za ní stojí "Zelená míle".) A to především kvůli tomu, jak moc si s ní dal King práci. On sice nápad možná vypadá jednoduše: zvrátit minulost, aby nedošlo k zastřelení prezidenta, ale co provedení? King musel vynaložit opravdu velké úsilí, aby dohledal nejrůznější historické prameny, aby jeho (smyšlený) příběh dával smysl. Také oceňuji, že to, jak popisuje minulost, zní přirozeně - ne jako knížka dějepisu. Hlavní postavy se mi líbily, připadaly mi opravdové a vůbec mi tedy nevadilo s Jakem strávit přes 700 stránek. Sice si myslím, že King někdy mohl být stručnější, ale myslím, že už jsme všichni zvyklí na jeho styl psaní. Je docela škoda, že jsem tuto knížku četl dávno před "To", takže na mě reference na tuto knihu nepůsobily tak (nostalgicky?), jako na jiné čtenáře. Jsem s knihou moc spokojený, hlavní myšlenka je podaná skvěle. Ačkoliv je kniha takhle dlouhá, stejně si dovedu představit, že bych se do ní ještě někdy začetl, protože mě doopravdy bavila.... celý text
Žert
1969,
Milan Kundera
"Žert" je úžasné dílo. Mám rád Kunderův specifický styl psaní, u kterého máte pocit, že díky inteligenci autora získáváte mozkové buňky. Líbí se mi komplexnost postav, popis doby a... tady se musím zastavit. "Žert" je dílo, které jen tak nezapomenu a které se mi vtisklo do hlavy, a to především kvůli tomu, že jde o dílo, které mě celou dobu neskutečně štvalo. Kunderovi se tak brilantně podařilo sepsat absurditu a bezvýchodnost zpatlané doby, že veškerou tu mizernou náladu Ludvíka cítíte taky. Autor zde nedává tak velkou pozornost melodramatickým vztahům (jako například u "Nesmrtelné lehkosti bytí"), proto v "Žertu" není tolik odboček, kde byste mohli ulevit oddané soustředěnosti na dobu. Z toho důvodu vím, že "Žert" nejspíš už neotevřu. Každopádně dílo určitě doporučuji dál (jako všechno od Kundery, abych pravdu řekl...), protože bezpochyby jde o velmi důležitou knihu, která by neměla zapadnout.... celý text
Nesnesitelná lehkost bytí
2006,
Milan Kundera
První knihu, kterou jsem od autora přečetl na základě doporučení cizince, který vztah této dvojice přirovnal k jednomu z mých nejoblíbenějších hudebních alb. (Nesouvisí s knihou jako takovou, asi to nikoho nezajímá, ale šlo o "Ultraviolence" od Lany del Rey.) Překvapilo mě to, proto jsem se ke knize dostal. A rozhodně jsem nelitoval, příběh mě chytil už od prvních stránek, které jsou velice náladové a expresivní. Okusit Kunderův poetický a inteligentní styl psaní po přečtení spousty románů s plackou, které jsou psané jako přes kopírák, tohle bylo velice dobré osvěžení, které mi vnutilo zájem o klasickou literaturu. Nemám, co bych knize vytkl, protože se mi líbila úplně celá. Hlavní postava, zápletky, popsání doby, začátek, konec, styl psaní... Jen jsem (podle mě) v 18 letech nebyl na knihu úplně zralý, proto věřím, že při dalším přečtením se do knihy zamiluju ještě o něco více.... celý text