cathyblack přečtené 469

Vodní rod 2004, Gregory John Keyes

Hvězdopravec 2021, Martin Bečan

Tohle ale nebylo vůbec špatné. Martin má obrovskou fantasii. Přelínání skutečného s "vysněným" mi přišlo zábavné, zajímavé. Unášet se na vlnách podivna mne velmi bavilo a každý pád v realitě lidského života jsem si podivným způsobem užila.... celý text

Sandman: Kniha snů 2000, Neil Gaiman

Povídky ze světa Sandmana jsou skvělým nápadem a prostředkem pro nahlédnutí do světa komixového díla Neila Gaimana. Sám povídky nepsal - pouze je vybral, jde o mix krátkých příběhů od různých autorů, najdeme mezi nimi jména jako Tad Williams či Gene Wolf. Některé povídky byly slabší, jiné zase naprosto skvělé, například: Krvák, Silnější než touha, Den narození. Celkově sbírku hodnotím za tři, ale zmíněné povídky za pět rovných. A všem co se líbil seriál, všem těm by se mohly líbit alespoň některé povídky.... celý text

Krámek s fantazií 2023, Tabitha Bird

Navzdory všem prolitým slzám jsem se místy neubránila úsměvu. Tohle emotivní, milé čtení prožije podobně nejspíš každý, kdo v životě o někoho či něco přišel. Nemusí jít nutně o babičku, či pejska, ona jedna promarněná přiležitost napáchá na duši člověka škod, až to bolí. Podle autorky člověk nepotřebuje protilék na zármutek, musí jen najít způsob, jak si jím projít. Svým tempem, ať to trvá, jak dlouho chce. A nejspíš ví o čem mluví, protože jí samotné psaní této knihy pomohlo vypořádat se se ztrátou milované babičky. Do knihy promítla mnohé ze svého žalu, což je znát na každé stránce. Prostřednictvím tří hlavních a dojemných příběhů popisuje velmi krásným a čtivým způsobem, jaké je to spadnout do zrádných vod jménem starostlivost. Jak je v nich nebezpečno, protože starost o druhé bolí jako čert. Jak se místo, ve kterém žijete, mění v muzeum všech, které jste milovali. A jak moc to bolí, když si smrt příjde pro někoho, koho milujeme. Veškerý ten smutek nám autorka servíruje prostřednictvím otce, který přišel o syna. Malého kluka, který přišel o svého tatínka. A dospělé ženy, která přišla jak o babičku, tak o lásku svého života. Všechny příběhy se na konci nádherně spojí a ukáží, že každý z nás by potřeboval alespoň jednou navštívit krámek s fantazií, což je kouzelné místo, které přináší útěchu, radost a naději a potěší každého, kdo nepřestal snít. A může se v něm lehce stát, že zavolá někdo, jehož hlas potřebujete slyšet. Jemuž jste zapomněli nebo nestihli něco důležitého říct. Přinejmenším si myslím, že by si každý z nás zasloužil jednu volnou stránku v knize "Vlastníkův průvodce truchlením." Nedržme žal v sobě, ale nechme námi tím důkazem, že jsme milovali, cloumat jak je zapotřebí. Sama jsem před lety prožila podobně silnou ztrátu jako autorka a o to víc musím zdůraznit, jak důležité poselství v sobě tahle maličká kniha skrývá. A navíc v sobě nese jeden chlupatý odkaz: Kočky se tváří tak, jako by znaly odpověď na všechny záhady vesmíru. A že by každý měl alespoň jednu mít...... celý text

Gallant 2022, V. E. Schwab (p)

Momentálně jsem jak na křídlech postižené vážky, protože opravdu nevím. Gallant by si dozajisté ty čtyři hvězdy zasloužil, protože začal tak záhadně, že se i hrad v Karpatech a komnata v Bradavicích červenali v obavách, že je v tajemnosti překoná. Autorka píše vážně hezky, využívá skoro až poetické popisy, vtahuje do děje, nabízí solidní duchařskou story. Hrdinku, která si Vás získá. Poznámka pod čarou: miluji, když se aktuální příběh prolíná s minulostí, třeba ve formě deníků jako zde. Dodává to příběhu takové šmrncovní mrazivé vzrušení... Jen prostě... Já se strašně těšila na finále a pak ho dočítala mírně nakrknutá, ta radost z tajuplné a místy hezky strašidelné atmosféry se vytrácela, nahrazovala ji netrpělivost. Kdy už to přijde. A pak přišlo něco jiného - maličké zklamání, solidní začátek se změnil v docela zbytečně rychlý konec, který se podle mě té spooky atmosféry nedržel už ani za pačesy. Ale což. Bylo to prostě fajn young adult počteníčko a neublížilo. Určitě se podívám po dalších knihách autorky.... celý text

Josef Mareš - Moje případy z 1. oddělení 2022, Martin Moravec

Velmi čtivé, napínavé a místy i vtipné. Forma rozhovorů tomu dodala na kultuře a vůbec, pan Mareš je docela frajer. Pan Moravec je rozený talent na pokládání otázek. Taky bych nikdy neřekla, kolik (a jakých) zločinů se v Praze a okolí dělo. Neviděla jsem seriál Devadesátky a ani Případy 1. oddělení, ale po přečtení knihy se na ně chystám.... celý text

Píseň krve 2014, Anthony Ryan

První kniha ze série Stín krkavce nebyla vůbec špatná. Anthony Ryan v ní ukázal, že přesně ví to, co čtenáři v tradici epické fantasy chtějí číst. Hraje si s klasickými a jednoduchými motivy alá: zrození hrdiny, cvičeného tajemným řádem. Skrývá tajemství o magickém daru. A nakonec je tím nejlepším z nejlepších. Zocelen krutým osudem a ztrátou milovaných… Ano, přesně o tomhle jsem už letos četla v Synovi černého meče a bůhví kde ještě. Hold klasika, která neomrzí. V první polovině knihy se skrze trénink seznamujeme (krom toho, že sledujeme růst hlavního hrdiny) s dalšími postavami a světem, který tedy k mému smutku bez draků působí jako z historického románu. Bavila mne spíše druhá polovina knihy, kdy se už dospělý Vélin protlouká bitvami, snaží se být dobrým velitelem a přítelem v době, která tomu moc nepřeje. Poznává sílu své mocné písně. Místy mi ho bylo vážně líto. Mezihry s kronikářem byly strašně fajn, dodávaly příběhu zvláštní pocit poznání směru, kudy se příběh potáhne a zároveň čtenář sledoval (a dedukoval proč?) že Vélin neříká úplnou pravdu. A finále? Provázání s vedlejším temným příběhem, který byl v knize několikrát zmíněn, mne velmi potěšilo. Po dočtení se mi ale nespalo lehce, ve všech těch lehčích fázích spánku mnou stále rezonoval smutný osud Vélina al Sorny. Ranní probuzení bylo lehce depresivní. Ačkoli si myslím, že nejde zas až o takový hit, neubráním se třem hvězdám z pěti. Zábavné, ale nijak ohromující.... celý text

Poslední přání 2011, Andrzej Sapkowski

Hlásím návrat k zaklínači Geraltovi! Pokud jste fanoušci, určitě máte své vlastní důvody proč se taky vracíte. Zaklínač nám jich dává zavděk mnoho, ať už mluvíme o hrách, knihách či seriálové adaptaci, jejíž první sérii jsem si docela užila, hlavně díky Henrymu. Nikdy jsem si totiž nemyslela, že Geralt může být takhle strašně sexy... Svět Sapkowského nabízí ale mnohem více, než samotného Šedého vlka, dosti si toho bere z Tolkienovského lóru, nejsou mu cizí rasy jako elfové, půlčíci, trpaslíci. A taky jejich "řeči". Jen mi v tom přijde více realistický co se týče charakterů. Je vidět, že Tolkien byl vědec, který vše musel ověřit, podpořit určitými zákonitostmi, vyzkoumat A až k Z a vše podepřít dalšími sloupy své nejen jazykové obrazotvornosti, občas ale zapomínal na čtivost a hravost. Kdežto Sapkowski, panejo, uplně jsem zapomněla, jak on si to psaní náramně užívá. Jak dokáže peprnými hláškami, nespisovnou mluvnicí, narážkami na skutečné historické události (ten boží alá středoevropskej středověk) a sobě vlastní ironií dodat ději líbivosti a autentičnosti. A ta jeho inspirace u klasických pohádek Grimmů či Drdy? On se tím vším baví! Krásně se těží z mezirasové nesnášenlivosti a nepochopení z, jak to říct - dejme tomu nejlépe po Prattchettovsku - z druhismu jako takového. Baví mě moc, že ze všeho vychází nejhůř lidé. Ach my svině! Vlastně sám Geralt je vnímán jako cosi těžce přijatelného, odporný mutant, který ani mezi svými zrovna není moc doma. Hold se úplně nepovedl podle představ. První kniha povídek mne jen utvrzuje v tom, že ve fantasy je možné opravdu všechno, ale každý svět má svůj řád, svá pravidla. Když to všechno funguje jak má, nevybočuje to ze zavedených zákonitostí, přichází ten opojný pocit druhého domova. Těším se až se vrhnu na druhou povídkovou knížku. Protože miluju, jak Sapkowski dělá to, co dělá nejlíp. Jak vypráví.... celý text

Syn černého meče 2022, Larry Correia

"....Varuji tě! Jestli tvoje věc není spravedlivá, jdi mi z cesty, protože jsem Ashok Vadal a postarám se, aby i bohové litovali, když mi zkříží cestu...! Dostala se mi do rukou typicky akční fantasy, která kráčí vstříc tempu moderní rychlé doby s hlavou vztyčenou. Do dějin literatury se nejspíš nezapíše, ale přesto zaujme vybudovanými pravidly dosud nepoznaného světa, svižným tempem bojových scén udrží čtenáře bdělého při čtení i takhle po půlnoci a ano, přestaví někoho - koho můžete tajně milovat v myšlenkách před usnutím… Poslední dobou si doslova libuji v příbězích, kde není nouze o bitky, krev, střeva ale hlavně o hrdiny, kteří z těch správných důvodů baží po pomstě a jdou cestou spravedlnosti hlava nehlava. Ano, u tohoto odpočívám, vypínám a pumpuju svoje imaginární svaly do rytmu úderných skladeb od Audiomachine a přidávám se k boji v bezpečí svého obýváku! Z písmenek povstal notně morální hrdina (nutno podotknout další neporazitelný v řadě...), co staví zákon nadevše, nezná strach, soucit a když k tomu přidáte trošku té dávno zapomenuté magie a černý meč, který ke svému majiteli promlouvá a obohacuje ho o bitevní zkušenosti všech velkých válečníků, kteří ho kdy drželi v rukou... musíte si k němu přidat přídomek obdivuhodný, ať už chcete nebo ne. Svět ve kterém hrdinové tohoto příběhu žijí, drží pohromadě jen díky sbírce zákonů a jednotce speciálně vycvičených mužů, kteří se starají o to, aby byl zákon dodržován. Nakouknete lehce i do historie a odhalíte mnohá tajemství. Ale co když je ten nejlepší z těchto bojovníků využit jako nástroj zločinu proti lidskosti? Jakou cenu má lidský život někoho, kdo slouží...? A určuje (Indií inspirován) kastovní systém to, čím se můžete v budoucnu stát? Co když jste samy lůzou, ničím, lidským odpadem? A co na tohle všechno staré proroctví, které slibuje děsuplnou válku a návrat obávaných démonů... Opět mám krvavé palce od toho, jak jsem svému favoritovi zuby-nehty fandila. Za mě velmi dobrý počtení a nemám ani jeden důvod, proč Vám to nepodstrčit jako dálešek k naloženinám... celý text

Třetí ucho 2022, Jan Hamouz

Bravo! Konečně nějaká česká fantasy, která mne překvapila a zazdila mezi stránky svou hutností. Do toho jděte! Číst Třetí ucho pro mne bylo docela překvapivě příjemné, přestože jsem se do Polovičního krále nemohla začíst, nedokázala se do příběhu dostat. Byla jsem nucena sáhnout po audioknize, to jen na okraj Nakonec mě i ten poslech, hlavně finále prvního dílu, rozdupal na maděru. Třetí ucho jsem však hltala a užívala si všechno, co nabídlo. Od pěkných souvětí a povedených popisů až k postavám, ke kterým si čtenář během čtení prostě tvořil jakési pouto. I k těm, které nejsou zrovna na první pohled kladnými hrdiny. Proměna charakteru jedné z postav mi udělala radost, i když byla lehce předvídatelná. Ale já si tu proměnu sama přála. Nakonec to autor vyšvihl ještě o stupínek výše doslova božím epilogem. Svět byl vystavený dobře, jeho zákony fungovaly jak měly. Žádné zaškobrtnutí. Naopak, jsem strašně nalákaná na další díly a klidně si těch několik let počkám. Tohodle je trošku pro Česko škoda, chtělo by to překlad a někam za hranice. Na druhou stranu, může to být jen naše a nikoho jiného. Takový ptačí národní poklad, co místo aby bořil mosty, tak je staví? Doufám, že se pan Hamouz brzy vyšvihne mezi více zmiňované, oceňované autory a Ptačí srdce získá více fanoušků.... celý text

Stín bohů 2022, John Gwynne

Přečteno v originále a odnesla jsem si z toho pocit, že jde o cosi mezi Beowulfem a seríálovými Vikingy. A víte proč si knihu znovu přečtu česky? Protože: a) Orka: Snad poprvé jsem narazila na hrdinku, která by mne ničím neodrazovala. Krutým životem na severu zocelená válečnice, odaná matka a manželka, kterou v noci nenechají v klidu spát hříchy minulosti. Když jsou od ní její manžel a syn odtrženi, slibuje pomstu a za svým cílem jde - dá se říct hlava nehlava. “I am blood, I am death, I am vengeance.”Poslední dobou mě téma pomsty velmi baví, byť už na mě toho krveprolití je tedy v knize až někdy moc. V příběhu se mihnou ještě další dvě hlavní postavy a několik vedlejších, ke kterým budete chovat určité sympatie. Ale co nejvíc mě k českému překladu táhne je B) onen svět samotný. Autor u pouhé inspirace severskými mýty totiž nezůstal a stvořil svět, který mě navzdory severské zimě, která se ze stránek nemilostrdně tlačila, nenechal chladnou. Příběh, který sledujeme se odehrává několik staletí po Ragnaroku. Odkazy na tuto dávnou historii jsou nám podávány povětšinou prostřednictvím syna Orky, který se jmenuje Breca. On se ptá, rodiče odpovídají. Docela nenásilné podání, obzvlášť pro někoho, kdo si není jistý svou angličtinou a přesto se vydává na temnou stezku své příčetnosti. Mě se třeba líbilo, že po oné válce bohů zbyla na zemi spousta kostí pobitých bohů. Některé jsou malé, ty se používají pro ochranu a některé jsou velké, třeba jako lebka, ve které je vystavené prostě celé město. Zní to absurdně, ale v příběhu to funguje a mě spadla čelist. Dále mě zaujaly "Tainted - poskvrnění" - lidé, kterým v žilách putuje boží krev. Mají různé magické schopnosti podle bohů, můžou se měnit ve zvířata - například ve vlka, v medvěda. Společnost je loví a využívá jako otroky bojovníky. C) Překlad Romana Tilcera. Aktualizováno po přečtení českého překladu: To co angličtina skryla do údernosti, Tilcer náramně česky vykreslil do mého úplného pochopení a taky to bylo trošku labůžo. Za mě moc fajn knížka, která se do dějin nezapíše, ale skvěle Vás pobaví.... celý text

Vládce džinů 2022, P. Djèlí Clark (p)

Alternativní historie? Detektivka? Egypt? Steampunk fantasy? To by mohlo být přesně pro mě, říkala jsem si. Když jsem knihu rozečetla, řekla jsem si, že mě asi baví. Na začátku totiž velkej tajem a pak totální masakr. Všichni jsou mrtví, Dave. Zábava, dokud nepřišla Fátima, agentky ministerstva alchymie, kouzel a nadpřirozených entit. To je ta v bílém obleku, co ráda kouká ženskejm pod sukně v Zeppelínu. Samozřejmě je to ona, kdo musí ten prapodivný masakr vyřešit. Dostane otravně nažhavenou parťačku Hádii, co nemá pro zábavné historky hluboko do kapsy, to abychom si už tak štiplavé jídlo okořenili ještě o nepovedené bratránky a klasické buddy krimi může zakusit nové kulisy prostředí rozrůstající se Káhiry, kde na na tržištích a v slumech můžeš potkat prohnané džiny, ifrity, ale i spoustu dalších neuvěřitelných kreatur, kteří rádi pijí kávu, sází na velbloudí dostihy a při poslechu jazzu takňák upozorňují na to, že rasismus není košér a že feministickej progress je vrcholu blíže než tvoje manželka, byť se hodně snažíš. Detektivní linka uplně dech nevyrazí, ale celkově příběh působí jako dobře vymyšlené peklíčko pro všechny fandy klasických egyptských mýtů. Problém u mě nejspíš nastal ve chvíli, kdy jsem si uvědomila, že je to celé pokrouceným odrazem klasické anglické detektivky a těm já na chuť nepřišla. Občas i ten humor působil tak nepřirozeně a občas i nějaká ta postava (Hádia) byla plytká jako talířek pod šálek. Naštěstí - v téhle knize je tím hlavním hrdinou město samo a druhý housle hraje jeho životní tempo. Tím uznávám, že má pan Clárk představivosti nadmíru a že to celé má obrovský potenciál. Ale. Tam někde uprostřed té přelidněné Káhiry, tamhleten plechový enuch, to jsem já. Protože jsem si myslela, že se mi dostane aspoň trochu emocí. Navíc mi vůbec neseděl styl psaného textu. Já snad po Hamnetovi svůj hlad po nádheře textové ve fantasy neukojím. Asi si skočím do jiné sekce... Za dvě a půl z pěti hvězd, protože jsem bad robot :D... celý text

Žalm pro divostrojné 2022, Becky Chambers (p)

Netradičně pojatá kniha o hledání smyslu života. Nejdříve jsem ji nemohla správně uchopit, později jsem se ji nerada zbavovala. Dočteno s úsměvem na rtech.

Hamnet 2021, Maggie O'Farrell

Nádherně napsaný smutný příběh o jedné rodině, která žila kdysi dávno. Oceňuji lehké magično, které bylo podtrhnuto překrásným slohem. Četlo se to samo. Příběh, který určitě pošramotí srdce matek více, než pošramotil mě. Nejvíce oceňuji právě ten sloh, volbu slov. Hamnet je jedinečný právě tak, jak originálně je psaný. Ta dávka neskutečně krásného slohu Vás pohladí po ztuhlé tváři jako pugét voňavých bylinek. Povzbudí Vás a zároveň konejšivě ukolébá do stavu klidu. Když to zkombinujete s magickou esencí příběhu samotného, vzniká nebezpečně zajímavá kniha, kterou by Vaše duše neměla ignorovat. Ona Vás totiž potěší na duchu i krásně provedená obálka. Co se týče příběhu o kterém jste již nejspíše četli a mnohé slyšeli, je pochmurný, to ano. Co taky může být horšího, než když se rodič musí vypořádat se smrtí svého dítěte. Ta obrovská bolest, ztráta a obrovská propast, která se začne nemilosrdně roztahovat a oddalovat tak členy rodiny, ta se Vás dotkne v takové míře, že jsem musela z příběhu na chvíli vyskočit. Knihu jsem přelouskala během několika hodin, onen způsob psaní mne držel ke knize přivázanou zvonivými řetězy dokud jsem neotočila poslední stránku. Onen příběh samotný by za takové pouto nestál, já se zamilovala do slov, vět, do řádků a odstavců. Do stránek samotných. S dobře zvoleným hudebním doprovodem (např. A. Farwell) jsem dovolila knize vstoupit do mé duše a tam si chvíli lebedit. Navzdory velmi smutnému tématu to bylo neskutečně příjemné čtení.... celý text

Hrobka Tut-anch-amonova objevená Earlem z Carnarvonu a Howardem Carterem 1940, Howard Carter

Ocelové žezlo 2006, Juraj Červenák

Přiznávám, že jsem před mnoha lety četla několik Červeňákových povídek v Pevnosti. A už tehdy jsem ho podezřívala z toho, že je Howardovec. Po přečtení této knihy se ve svém přesvědčení jen upevňuji. Tenkrát mne nezaujal, protože mě nikdy nelákalo prostředí, kam své povídky zasazoval. Teď jsem po něm sáhla ze zájmu ho poznat blíže... Ocelové žezlo mi bylo ale doporučeno jako vhodný, ba co nevjhodnější - start. Hlavní hrdina Ilja, toho času tělesně postižený, je zázračně vyléčen hnedle poté, co mu "ti zlí" vypálí vesnici, vyvraždí všechny známé. Unesou vesnickou krásku - jeho lásku - a chystají se ji prodat s několika dalšími "v kalhotách vyvolávajícími tvrdnutí" pannami do otroctví, v tom lepším případě. V tom horším skončí všechny coby dračí večere. Ilja samozřejmě slibuje pomstu... Sám Ilja si Vás asi získá svou dobrou povahou, partička bohatýrů předpokládám humorem. Červeňák se v románu opírá o staré ruské byliny. Hraje si se staroruskou lidovou slovesností,, mytologií a reáliemi, musím však uznat, že velmi čtivým způsobem. Neštítí si sáhnout ani na Ódina či Aláha. Nelze mu upřít, že má velký smysl pro fabulaci a fantazie mu neklade meze. Pro drsné popisy a hlášky nejde daleko. Místy dosti peprné dialogy zpříjemňují "ony" historické pasáže. Velmi důležitou část příběhu tvoří právě samotné prostředí a doba, ve které se vše odehrává. Je poznat, že se autor vyzná v historii. Líbilo se mi, že nastínil i problematiku začínajícího vlivu křesťanství v rozporu se stále pevně zakořeněnými věroukami pohanskými či dokonce islámem. Myslím, že se Ďurovi podařilo spojit klasické fantasy (sword and sorcery) atributy, jako jsou čarodějové či magické zbraně, bájné bytosti..., s pojetím příběhu pohybujícím se téměř na hranici historického románu. A v tom byl možná zakopaný pes. Protože historické, místní i náboženské zařazení příběhu mě nezajímá, vyhýbám se mu již od hodin dějepravy. Pokud bychom zůstali u náboženství pohanského, maximálně si sáhly na severské báje, asi bych se cítila v příběhu daleko více doma. Děj je nabitý akcí a má rychlý spád. Je to čtivé a bitevní výjevy jsou jedna radost, pokud Vás tedy baví číst o všech těch střevách, hovnech a krvi kolem. Asi někdy v budoucnu sérii dočtu, ale jestli se vrhnu na další autorovo dílo nevím. Nebylo to špatné, spíš se v tomto prostředí opravdu necítím spokojeně.... celý text

S pokorou a nadějí 2021, Becky Chambers (p)

Tahle útlá knížečka se na první pohled nezdá, nese v sobě mnohá důležitá poselství. Lásku k vědě a poznání, tuhle knihu beru jako lyrickoepickou ódu na ně. Dálepak je to další z katastrofických vizí, kdy to s námi a planetou nedopadne dobře. Knihy podobného rázu jsem již četla, ale nikdy jsem nepřemýšlela třeba nad vývojem cizí planety, kterou ovlivní člověk svou návštěvou. Za mě fajn scifi počteníčko na jedno odpoledne.... celý text

Převorství u pomerančovníku 2020, Samantha Shannon

Převorství se začalo krásně rozvíjet, představilo dobře promyšlený svět, draky, hrdiny, kteří sváděli své vlastní osobní bitvy s osudem, jiné draky. Mapu, další draky, rejstříky, legendy. Super, pořádná stand alone cihlička, čítající přes 800 stránek. Prostě fantasy komplet, jak má být. Ale něco mi tam prostě chybělo. Cítila jsem, že je to místy nedotažené, urychlené - navzdory popisnosti jiných nezajímavých částí. Převorství bylo dobré, ale rozhodně nebylo bez chyb – některé zápletky a postavy by si jistě zasloužily větší prostor. Mnohé scény naopak menší. Nejvíce mě však mrzel nedostatek času věnovaný hlavnímu dračímu záporákovi. Vždycky mě u fantasy knih mrzí, když se celý příběh vystaví na tom, že je někde nějaká svině, která Vám znepříjemňuje život a.... vy ho pak ve finále přemůžete levou zadní. Celou dobu je představován jako někdo, kdo mávnutím křídel může zničit svět... To velké finále nebylo nikterak extra epické a bylo mi vlastně jedno, jestli přitom někdo umře. Což je smutné. Navzdory tomu, mne objevování obsahu knihy bavilo. Hlavni hrdinové byli v celku fajn, jen ti zlosyni by potřebovali víc kuráže se ukázat. Ničit, drásat, ubližovat. Bavilo mě to, ale na ty čtyři hvězdy z pěti to prostě nevytáhne ani fakt, že je autorka spisovatelské pískle. Takže další hostovka na 3,5.... celý text

Rytmus války 2022, Brandon Sanderson

Čtvrtej Archiv po sobě zanechal na mým krku cucflek. Tak moc silné spojení mezi čtenářem a knihou to bylo. Rozhodně je o co stát, stálo za to na knihu počkat. Doporučuji zopakovat si předešlé díly alespoň na YTB, kde se najdou suma-sumárum videa ke každému dílu alá Daniel Green. Jinak to byla opět neskutečná jízda a Kaladin? Kaladin je prostě láska. Trošku si zahrál na takového Johna McClana ze Smrtonostné pasti, ale mě to strašně bavilo! Místy jsem měla problém, protože prostě nemám ráda Šalán, ale tak nějak to celé hodnotím jako skvělou pecku! Nejlepší čtení letoška. A taky největší smutný zaklapnutí, protože - jak dlouho budu čekat na pátej díl v češtině? A semtam sem tedy nazírala i do anglického originálu a musím říct, že místy mi ten překlad uplně neseděl. Zaznamenala sem dokonce i několik chyb, co se týče toho, kdo mluví. (Záměna za on a ona). Přesto nejde jinak než čistejch pět, protože to byl Sandersonovskej nářez. Ze začátku pozvolně a pak nemůžeš knihu odložit. Jo a rozlepil se mi hřbet!... celý text

Poloviční král 2018, Jan Hamouz

Kniha rozehrává tři linie osudů postav, které asi nebudete mít problém mít rádi. Jen to chvíli potrvá, nebude to hnedka. Drsné až naturalistické popisy, drzé sexuální scénky, podivnosti, na jejichž kloub máte chuť přijít - ale autor Vám nedá šanci, protože jak předpokládám, tohle je velká předmluva k druhému dílu /který je už naštěstí venku/. To globální a skutečné zlo teprve přichází. Ovšem vy s hrdiny prožíváte jednotlivě jejich osobní tragédie a snažíte se nebrat si je moc k tělu. Protože by jste neměli daleko k pláči. Máte tam zamilovanou holku, který prostě štěstěna v lásce nepřeje. Copak, on by ji chtěl, ale nepřízeň osudu její život doslova rozmrdá na maděru. Pak tam máte krále, co do cnosti velikána, avšak každý má své chyby. Co vše dokáže obětovat pro záchranu své říše? A jakto, že dokáže uhlídat nepokoje ve své zemi, ale svého podařeného synka ne? A co má ten rozmazlenej zmetek vůbec za lubem? Jestli tu dodá či nedodá štěstěna tomu dobrému ty pravé karty ku hraní, to posuďte sami. Třetí linka nás dovede na moře. Představí nám kapitána, co vlastně není kapitán. Lodi však dokáže velet lépe než kdo jiný, posádka ho miluje. Něco ho však pronásleduje. Minulost. Do které maličko nahlédnete, ale pak vám autor zase nasadí pásku přes oči. Prdlačku zjistíš. A tak se plahočíš celým příběhem, abys vyslyšel jen něco málo o osudu minimálně tří, kteří se možná někde setkají, možná ne. Možná to ještě smysl nedává, doufám, že jednou bude. Přeskoky v čase semtam občas taky zanesou do vaší mysli binec. Mohla bych vytýkat, mohla bych hledat mouchy. Ale proč? Vždyť to ve finale všechno dopadlo tak, že chci přečíst další díl. A o to asi jde. Těším se na ucho.... celý text