cathyblack
přečtené 469
Velké hledání
2012,
Robert Jordan (p)
Jestli někdo našel odvahu po Oku světa zažít Great Hunt, mohl být příjemně překvapen vcelku příjemnou změnou. Pokud někomu vadilo, že se jednička vlní v rytmu Pána prstenů, myslím, že u dvojky by mohl dojít duševního klidu. Jordon nalézá svou vlastní cestu a buduje svět, který svou velikosti a hloubkou budí respekt. Pokud někomu vadily přílišné popisy, mám pro něj potěšující zprávu - Jordon si v nich i nadále libuje, nicméně snížil se svých nároků na množství. Celá kniha odsýpá v celku solidním tempu, tedy až na kapitoly s Aes Sedai. Tím nechci říci, že tyto kapitoly nebyla zajímavé, naopak. Dostáváme se trošku k politikaření a intrikám, odkrýváme tajemství zaškolování nových Aes Sedai a jejich života uvnitř "klanu". Jordon ukazuje, kolik toho jeho svět může nabídnout a moc se těším, co příjde příště. Stále si troufám doufat, že jsem teprve na začátku něčeho velkého. Hlavní mužské trio má podle mne krásně nakročeno k růstu. Všimla jsem si, že spousta čtenářů má problém s Randem a jeho chování, tím, jak se nechává ovlivňovat a jak "neví". Já mám pocit, že ho chápu. Jordon je narozený ve znamení vah a pokud psal Randa a zakomponoval do jeho charakteru něco sám ze sebe, věřím tomu, že to o mnohém vypovídá. Rand je mi sympatický, to jeho pochybování, vztekání a strach, zároveň touha... Mám pro něj pochopení. Další dva hoši z Dvojříčí dostanou určitě prostor k tomu se předvést. A opravdu se těším na to, co předvedou. Velkým překvapením druhé knihy je Nyneiva. Na to velké finále a závěrečný souboj jsem se těšila a dostala to, co jsem si přála. Opravdu skvěle napsaný. Ze zajímavosti jsem si pustila několik posledních minut posledního dílu druhé série seriálu od Amazonu a šla se vyblít. Z tak dokonalého konce udělat takovou .... No nic, chci jen říct, že dvojka krásně nalákala na trojku. Tu právě teď čtu a žasnu jakej je Matt frajer. Takže se nenechejte zviklat a v sérii /pokud jste ji nakousli/ pokračujte. Přes nějaký mouchy dostanete úžasně spletenou pavučinu příběhu, jejichž nitky se zaplétají do složitých vzorů, které Vás uchvátí. Já jsem zaháčkovaná.... celý text
Oko světa
2012,
Robert Jordan (p)
Kolu času jsem dlouho odolávala. V duchu jsem ale všechna ta léta záviděla všem, kteří se tím čtrnáctidílným epickým eposem prokousávají. A milují to. Bála jsem se toho, že nebudu jednou z těch vyvolených. Že mě Kolo času odmítne (třeba jako Mistborn). Když se konečně na české pulty dostalo nové vydání od Laseru (díky!), okamžitě jsem po něm hmátla, byť jsem ho číst nechtěla, dokud nebudou na světě alespoň čtyři knihy a příslib dalších (kterému můžu věřit). První kolo času neskutečně pohladilo starou duši fantasty, který si liboval v devadesátkových fantasy věcech celou střední školu. Dobrodružné výpravy, pečlivě budované světy a několik hrdinů, kteří mají do vínku změnu světa. Klasický boj dobra proti zlu. Žluté stránky pomačkaných paperbacků. To bylo moje. A miluji to vlastně stále. Ta kombinace klišé, která vygraduje v epický ale nijak překvapivý závěr mi vlastně udělala strašně dobře. (Na duši i těle, protože s tou cihličkou jsem si zaposilovala v různých polohách). Co se týče Jordonovi vytýkané popisnosti - já byla opět potěšena. Miluju, když autor slovy dotvoří vaši představivost k obrazu svému. Navíc si myslím, že Jordon velmi dobře píše. Jeho styl tedy přesně odpovídá tomu, co já miluju a o co já nazývám kurňa talentem. Knihu jsem četla vcelku svižně, bez zádrhelů či chvil nudy. Naopak. Je pravda, že jsem místy zpomalila - protože si nějaké části bylo zapotřebí patřičně užít. Kolo času zajelo svou cestu v Tolkienovských kolejích, což jsem jako velký fanda Pána prstenů cítila skoro z každé kapitoly. Pravdou je, že právě proto mi bylo velmi příjemné tuhle knihu číst a užívat si její nádherný sloh, barvy nově poznaného světa, temnotu, která k hlavním hrdinům promlouvala (nejen) ve snech. Bylo úžasné vstoupit do nového světa a nechat se unášet na slovech dál do příběhu, postupně objevovat a nechat v sobě něco růst. Zvědavost, touhu, hlad - po odpovědích, po dalších stránkách, po dalších slovech, po příběhu. Tolkienem inspirované koleje se postupně rozšiřovaly a vzdalovaly se tak, že Oko světa nakonec získalo svou vlastní cestu, za což jsem neskutečně vděčná. Těším se až si ji vyšlapu. Mám totiž pocit, že se přede mnou rozprostírá nepoznaný, nádherný magický svět plný vlastních zákonů. Ano, kniha měla pár mušek, které, v rámci nostalgického návratu ke staré dobré epické fantasy, tak jak jsem ji poznala, nebyl problém odehnat. Oko světa je skoro stejně tak staré jako já. Není na něj proto spravedlivé pohlížet okem moderního čtenáře, který si žádá trošku více (nebo naopak méně). Kolo času mne překvapilo svou kajícností, sic jde o obří kolos - stále působí velmi poctivě a klasicky. Jestli pro mne Oko světa něco v tuhle chvíli znamená - tak je pomyslnou branou do něčeho komplexního a v dnešní době (pro mne) tak svěžího, že tomu prostě chci propadnout. Proroctví se vyplnilo. Kolo času vyhrálo. Nostalgických pět, i když bych se klaněla spíš ke čtyřem.... celý text
Zakletý klášter
2023,
Juraj Červenák
Jakmile otočíte první stránku, uvítá Vás nádherná ilustrace osamělého jezdce. Kansaská prérie, zaplivaný pajzl a válkou Severu proti Jihu pošramocené lidství. Pach levného tabáku, ještě levnějšího chlastu a grátis tělesných výměšků. Jeden ve jménu zákona se zlatou hvězdou od šerifa proti všem těm nepřátelům pořádku. Skvělý westernový úvod mne okamžitě připoutal ke knize, která na můj vkus velmi rychle ztratila na tempu, nikoli však na dobrodružné atmosféře. Šarkan se po třinácti letech v Americe vrací zpět do rodného Gemeru. Jeho sestra hledá manžela, kraj je ovládán obávaných baronem Horváthem a jeho noclehy, kteří se paktují s pochybnými živly. Nad vším visí ono záhadné zmizení švagra, který ztratil sám sebe při pátrání po bájném pokladu červených mnichů kdesi v horách. Do hledání zmizelého (nebo jeho mrtvoly) se zapojuje i Pavel Dobšinský, slovenský evangelický kněz, folklorista a sběratel lidové slovesnosti. Skutečná historická osobnost! Jako by nestačil mix westernu, dobrodružného tónu, prvků detektivky, Červenak do směsi přimíchá duchařinu a prvky gotického hororu a taky něco z Jánošíka. Lidovou slovesností příběh doslova poutá ke čtení. Zakletý klášter se mi zatím jeví jako slabší věc, nicméně mám tucha, že se Adam Šarkan teprve rozjíždí a brzy se k němu vrátíme. Zatím to na me působilo jako dobrý, lehčí úvod, který nemá vyděsit, ale nalákat na další sérii.... celý text
Dům mrtvých
2003,
Steven Erikson (p)
Po přečtení Měsíčních zahrad jsem měla pocit, že už tak nějak vím, do čeho vstupuju. Nemohla jsem se více mýlit! Odešla jsem z Domu mrtvých lehce otupělá a stále se tak nějak nedokážu vzpamatovat. Dům mrtvých je vcelku temným putováním kontinentem zmítaným válkou. Nemazlí se s Vámi. Stejně jako v Měsíčních zahradách vás Erikson hodí do víru děje a vy si musíte pevný základ pro "stání" najít samy. Poznáváte spoustu nových hrdinů a né ke všem chováte sympatie, k většině bohužel ano. A když říkám bohužel, říkám to proto, že po přečtení knihy vám nebude moc dobře. Ukazuje mnohé co s sebou temná doba může přinést - náboženský fanatismus, zkázu, válku, strach, odvahu, smrt. Erikson píše čtivě, strhující popisy, akce střídají krásné popisy všeho možného, temného i hezkého. Dechberoucí popisy bitev jsou jedním z velkých plusů knihy, díky kterým jsem knihu přečetla daleko rychleji než první díl. Psí řetěz Vás prostě a doslova umlátí svou hmatatelnou tíhou. Stačí trocha trpělivosti - jakmile se zorientujete v ději a postavách, přilnou vám k srdci a vy se zatnutými zuby sledujete jejich osudy. Jsou knihy, které přečtete a vrátíte do knihovny a vzpomenete si maximálně při utírání prachu. A pak jsou knihy, které se Vás zvláštně dotknou a vy ten dotek cítíte i po týdnech od přečtení. S nepříjemných šťouchnutím v žaludku si pak uvědomíte, že milujete a nenávidíte zároveň. Těším se na další díl. Ale bojím. Bojím se o svou duši. Dávám čtyři z opatrnosti. Protože další díl bych už neměla kam posunout :-)... celý text
Dopisy Otce Vánoc
2023,
J. R. R. Tolkien
Vydání z roku 2023 aneb o 30 let později... Velmi pěkné vydaní knihy přináší tentokrát rozšířenou sbírku dopisů, které psával Tolkien svým dětem, aby jim vyčaroval ty nejkouzelnější Vánoce... Jsou velmi krásné, ilustrované, dojemné, je jich opravdu dost a nejednomu přivodí Vánoční atmosféru. Jen jedna výtka by tu byla - sakra malé písmo přeloženého textu. Jinak je to naprostá bomba, kterou si zaslouží každý Tolkienův fanoušek najít pod stromečkem. Původní česká verze (1993) aneb před 30 lety: Kniha přináší slabý výběr Tolkienových dopisů dětem, jenž měly zpříjemnit Vánoční svátky a dopřál jím tím to kouzlo Vánoc, které všichni hledáme (a milujeme).... celý text
Beren a Lúthien
2023,
J. R. R. Tolkien
Na knihu se vyplatilo počkat, protože a) vizuálu není co vytknout b) obsah je perfektní po všech stránkách Christopher se s námi podělí o několik "podob" příběhu, který se v průběhu Tolkienova života několikrát měnil, než dosáhl té podoby, kterou známe ze Silmarillionu. Sledovat postupný vývoj příběhu bylo velmi zajímavé. Ze stylu, jakým to Christopher podává, jsem byla velmi nadšená, protože vše bylo velmi čtivé, nebylo to náročné a zbytečně popisné (jak občas mívá ve zvyku) a byly připomenuty i související příběhy, či události. (Tento vývoj se mi sledoval daleko snadněji než například v knize Pád Gondolinu.) No a naprosté labůžo přichází ve chvíli, kdy se dostáváte k rýmovaným částem. Jsem nadšená, rýmy mají svou vlastní melodii, jsou libozvučné i když je čte člověk, který naposledy recitoval básně na základní škole (a ještě k tomu špatně) a ano, miluju, jak zní i v mém podání. (Musím podotknout, že stejně libozvučné jsou i v angličtině, ale na druhou stránku nerozumím všemu, takže jsem za český VELMI POVEDENÝ překlad neskutečně ráda). Musím se Argu omluvit. Byla jsem skeptická, protože knihu slibují už několik let a stále se jen vymlouvali a omlouvali, proč ještě není. Když jsem ji prvně vzala do ruky, okamžitě jsem věděla, že ji ještě v ten den musím přečíst. Byla jsem velmi mile překvapená. Je to dokonalé. Některé ty verše bych si nejraději nechala vytetovat do kůže, nebo alespoň vypsala do speciálního deníku. Jsou opravdu dokonalé! V ponuré šero vykotlané tmou, v němž ticho mrtvolné zní ozvěnou, jak v pyramidě bludných slojí plné a chodeb, kde až srdce hrůzou trne, neboť tu věčná smrt již v skrytu číhá a nad vším visí zloby temná tíha, až k samotným základům šech hor a skal, jež rozryl, zhyzdil, naskrz provrtal ohavné havěti houf neurvalý, dál v hloubi o samotě putovali... Překladatelům: ohýbám svůj starý hřbet a skláním špičatý klobouk. Nemám výtek, naopak, škoda že neumím složit chvalozpěv. Zasloužili byste si ho! Miluji to ze všech naposledy vydaných věcí úplně nejvíc.... celý text
Kafka na pobřeží
2010,
Haruki Murakami
3,5 hvězdy z pěti možných A proč? Kniha se mi z prvních 80% zdála velmi zajímavou, neotřelou. Trošku se předchozím věcem, které jsem od Murakamiho četla, vymykala. Podivná směsice západního a východního světa, takový mix kultur, kterému nasloucháte v té nejpodivnější verzi Japonska. Potkáváte japonské duchy, americké tváře fastfoodů, posloucháte německé skladatele a anglickou hudbu. Sledujete dva hlavní hrdiny, o nichž od začátku tušíte, že jsou něčím svázáni. Mladého Kafky, který na útěku z domova hledá více než smysl života, starého pana Nakatu, který se potácí životem hloupoučký, po velmi zvláštní “nehodě, která ho postihla v dětství. Oba pronásledují přízraky. Oba si to nezaslouží. Velká část knihy mi přišla strhující, posledních 150 stran bohužel až moc bizarních na to, abych hodnotila lépe. Navíc ty nezodpovězené otázky a prazvláštní konec pana Nakaty. Je fakt, že si na hádanky může každý čtenář odpovědět dle svého. Takže pro všechny ty, co milují tajemno a prazvláštní věci, fajn hrdiny:: jó, bude se vám to líbit. Na mě toho bylo už hodně. Ale Murakami je stále jedním z mnoha králů v mé knihovně.... celý text
Babel
2023,
R. F. Kuang (p)
..Myslím, že právě o tom je překlad. O tom je celé vyprávění. Poslouchat druhého a snažit se překonat vlastní předsudky, aby si nahlédl do toho, co se snaží říct. Otevřít se světu a doufat, že to někdo jiný pochopí... Anglické slovo překvapení (“surprise) se poprvé objevilo někdy kolem roku 1475 a pochází z francouzského surprendre. Babel překvapil. Ukázal, zač je toho moderní fantastika loket. Za mě je tahle kniha jednou z tváří, jak může moderní fantastika vypadat. Pohrávat si s ošklivou historii, odlepit to pozlátko lidské společnosti. Že může poučit a vzdělat. Připomenout. Pohrát si s historií, přetvořit ji do tvaru, který se autorovi hodí a přitom zanechat ta do nebes volající témata jako je rasismus, kolonialismus a imperialismus, politické útlaky a ekonomická vykořisťovaní. Babel jsem si užila, sic né úplně bez výhrad. Robin, hlavní hrdina, si mne získal už od začátku (narozdíl od Rin). Probudil ve mne zájem o jazyky, o OXFORD samotný. Donutil mne vcítit se do kůže člověka, kterého kvůli barvě kůže nebo víry společnost nehodlá respektovat. Občas jsem ale měla problém s tím, jak je lehce ovlivnitelný, nebo co všechno mu prochází. Nicméně neznamená to, že by to ovlivnilo zážitek z knihy a užívání si různých poznámek o původu slov, vztahů mezi různými jazyky a troška té "pokřivené" historie mne též potěšila. Chválím konec, protože né vždy musí dopadnout vše - a žili šťastně až na věky věků. Takhle mi to přišlo více opravdové. Hlavní hrdina člověk věděl, že válka je zlo. A hrál doslova vabank, aby jí zabránil. Možná ale rozehrál něco většího, soukromého... a nebezpečnějšího. Nakonec Babel nebyl nejlepší knihou roku, ale to co jsem ubrala Makové válce na hodnocení, přidala jsem lehce tady. Jinak jsem na 3,5 - 4 hvězdách (za skvělé nápady) a přeju knize ať lidi baví. Autorka si dala záležet a je to na knize znát. Těším se, co přinese dál, jednou nám ještě ukáže...... celý text
Růže pro Algernon
2000,
Daniel Keyes
Poslechnuto jako audiokniha. Doporučuji všem čtenářům a fanouškům knihy. Neskutečný jak příběhu pomohlo, jak si z hlasem a přednesem dokázal Jan Potměšil pohrát a vynést ho do top 5 za letošní rok (četba+ audio). Velice silný příběh, jak můžete číst v komentářích níže. Nezapomenete, budete stále přemýšlet, vzpomínat. Vracet se pokládat růže... “Aš budete mýt ňákí rúže navýc, dejte je nahrop Algernon na dvorku, prosym. Menuju se Charlie Gordon a pracuju v Doneroví pekárně a pan Doner mi dává 11 dolarú tejdňe a chleba a jiní pečivo gdyš chci. Je my 32let a za mněsýc budu mít naroseniny Kdy vás naposledy kniha rozplakala? No ták, nestyďte se to přiznat. Málokdy narazíte na fantasy dílo, které vyvolává tolik otázek o nejhlubších kořenech lidských popudů, ambicí a vnímání života vůbec. Na dílo, které výborně porozumělo svému motivu a podávaj jej s hřejivou pokorou, ale i děsivým puntičkářstvím. Námětem knihy by se zdála inteligence. Co na ní považujeme za hodnotné a proč. Já bych řekla, že je to zásadní kniha o lidské existenci, o touze po lásce a přijetí druhými. O touze žít normální život. Myslím, že každý, kdo knihu správně navnímá, neunikne bez nějakého šrámu na duši. Súctou Váž Charlie Gordon.... celý text
Čas lovu
2023,
Jeffery Deaver
Myslím si, že tenhle díl byl rozhodně nejlepší z celé série. Colter nabral zběsilý tempo hned na začátku a nezastavil se skoro do poslední kapitoly. Ano, Colter je v tomhle díle výbornej a ano Deaver pořád umí.... celý text
Záře dávno pohaslá
2023,
Guy Gavriel Kay
Záře je literárním skvostem. Je to kniha plná nádherných slov, vět a odstavců. Příběh sám o sobě zavání Shakespearovskou tragédií. Není jen o nešťastné lásce, o nenaplněných snech. Jsou to malé příběhy nás všech. Kay protentokrát svůj fiktivní román zasadil do prostředí, které na chlup odpovídá renesanční Itálii. Tenhle svět, bohatý o paralely s tím skutečným (stačí si prohlédnout mapu), nabízí boje o moc, intriky, hluboké myšlenky, melancholii, trošičku thriller - ale hlavně noblesní sloh. Danio, hlavní hrdina, který vypráví svůj dojemný příběh, se velmi často pouští do hlubokých myšlenek na téma života, přemýšlí o člověku a jeho údělu. On je vlastně vypravěčem, který se vrací do doby, kdy byl ještě, ach ano, mladý. Protože všichni se k těmto myšlenkám jednou budeme vracet. Nečetlo se to rychle, naopak - ta pomalost, to když jste se nechali pohladit větou, odstavcem, to všechno z knihy udělalo nevšední zážitek. Tedy alespoň v rukou čtenáře, který si lebedí v grimdarkovských tónech drsných scén pana Abercrombieho. Mohla bych napsat o čem to bylo, to jo. Nalákat Vás na děj, na postavy. Ale co když ten děj není to, co z knihy činí tak ojedinělý zážitek. Guy Gavriel Kay je básníkem, který nepotřebuje verše.... celý text
Ničitel světů
2023,
Larry Correia
Tak jsem zase napumpovala svoje imaginární svaly a v rytmu úderných skladeb se přidala již potřetí k boji po boku Ashoka - Černého srdce. Oproti předchozímu dílu jsme přišli o vyplňující pěnu a dočkali se akční parády, naši hlavní hrdinové si prostě neodpočinuli. Correia je tak trošku ničitel iluzí, tváří se, že je mu dobře právě a především v těch akčních scénách, které umí vystřihnout téměř dokonale - ale postupně Vám odtajňuje různá spiknutí, politické intriky a inkvizitorské manipulace a vám občas z pusy vypadne obdivné "coto?". Při finálním souboji dvou soků jsem tajila dech, ještě více mne však dojímal jejich dialog před soubojem. Místy jsem měla pocit, že se Correia snaží dostat své postavy do rovin šedých barev, protože vysloveně označit jednoho z nich za špatného, zatímco druhý se honosí nálepkou dobrý, to nemůžete. Solidní pokračování.... celý text