černoboh
přečtené 95
Zápisky z podzemí
1998,
Fjodor Michajlovič Dostojevskij
Upřímně musím říct, že jsem se začátkem této knihy měl skutečně problém. Jenže když si člověk dá opravdu záležet, a i v tom proudu myšlenek se nějak zorientuje, zjistí, že tam dokáže najít nejednu zajímavou myšlenku. Tak nějak bych to nazval zhuštěnou teorií k tomu, co následuje. To jen abych tady lehce vylepšil reputaci úvodu této knihy, protože mi přijde, že ho tady ostatní tak nějak ignorují nebo přímo odsuzují. Ale netvrdím, že by mě kniha brala víc, když by se ve stejném duchu odehrávala celá, snad bych ji ani nedočetl. Co se týká samotného románu, hrdina je tak antihrdinský, jak jen to je možné. Skutečně jsem už dlouho žádnou jinou postavou nebyl tak zhnusen jako touto. Hlavně když je mi jasné, že hlavní postavu nečeká žádná morální náprava, ba naopak. Svým (vědomým a zároveň opovrhovaným) přístupem je schopen ničit ostatní. Fascinující. Je to skutečně taková chodící metafora zkaženosti v nás, koncentrovaná společenská zoufalost. Moje první knížka od Dostojevského.... celý text
Život mi vzal BAM - Deník strážce sibiřského gulagu
2012,
Ivan Čisťakov
Tady se člověku hodnotí poměrně těžko, protože má v ruce pravděpodobně dost unikátní svědectví, které má samo o sobě vysokou hodnotu. Jenže druhá strana mince je, jak to dokáže čtenář strávit. Mělo by se jednat o autentický deník, což jsem tak nějak musel přijmout jako fakt, ačkoli se toho o autorovi moc neví - ale asi jsem příliš velký skeptik. Jako pořádný bulvární čtenář (a nejspíš neznalý reálií) jsem čekal detailní podání brutality gulagů, no prostě takový nacistický vyhlazovací tábor, jaký známe z televize, akorát v prostředí nelítostného dálného východu. Jenže to se nekoná, život v gulagu, zdá se, byl spíše byrokratický opruz ve vyhnanství. Alespoň co se týče strážců - ohledně vězňů se obvykle akorát dozvídáme, že některý utekl a nebo že nechce pracovat. A největší překvapení? Že se strážní bojí na vězně vztáhnout ruku, protože ti by si mohli stěžovat nadřízeným a onen strážný by z toho měl oplejtačky. No a protože služba v gulagu je opruz, tak i pro čtenáře to takové začíná být: z 11. falangy na 13. falangu, pak zase na 18., pak zase na 13. utekli vězni (protože tam utíkají pořád), podat zbytečné žádání o propuštění, pak zase na jinou falangu, pohádat se s pompolitem, zase honit vězně, optat se, jestli konečně po dvou měsících dostanu lepší ubytování, znova podat žádání o propuštění... Ale vážně, je zde vidět, jaká asi služba musela být pro někoho, kdo si alespoň trochu uvědomuje tu absurditu všeho. Pocit, že jste asi jediný, kdo má všech pět po hromadě a zároveň zoufalá snaha o legální útěk. To že se jedná o deník - tedy formu, kdy člověk nejspíš nepočítá s tím, že to po něm bude číst spousta lidí - je skutečně komplikace, i protože některé věty jsou bez znalosti kontextu prakticky bez významu. No na mém hodnocení se to bohužel hodně podepsalo, jelikož jsem se v textu velice často ztrácel a vlastně jsem ani nemohl očekávat nějaké vyvrcholení. Deník se prostě přestane psát. Pro zájemce problematiky gulagu? Určitě cenný zdroj informací.... celý text
