Chesterton přečtené 1145

Omlouvám se za svou nepřítomnost 2015, Jiřina Šiklová

Poslouchala jsem na Vltavě v luxusně laskavém provedení Zuzany Stivínové. Děkuji za velice intimní nahlédnutí do nitra statečné ženy a mámy. Teď si jí vážím ještě o trochu víc, byla to fakt svým způsobem noblesní dáma se zralým srdcem!... celý text

Vladimíra Čerepková: Beatnická femme fatale 2014, Alice Horáčková

Dítě ulice, Vladimíra Č., se kterým jsem mohla mít podobný osud, když mi mamina vyhrožovala, že mě dá do děcáku? Ostatně i pražská lokalita, kde vyrůstala je mi důvěrně známá. Musela jsem z životního příběhu Vlaďky odcházet to životního příběhu hýčkané Agathy Christie, který čtu souběžně, abych socialistické praktiky vydýchala!! Mravenčí a detektivní práce Alice Horáčkové je fascinující jednak tím, jak nabízí pestré úhly pohledu (ostré i tupé) mnoha lidí (kteří zároveň dost odhalí sami sebe) na jednu holku co život nehýčkal a utvoří z ní možná ještě zajímavějšího člověka než byla ve skutečnosti? Na druhé straně si uvědomíte, že každý jeden z nás tenhle obrovský potenciál máme ať už od Boha či od ďábla . . . Stejnou poutavost jako Čerepkové vyhraněnost a osobitost má jakoby mimochodem zachycený obraz doby minulé - vůbec systém jakým fungovala ústavní péče či "výchova", atmosféra zrodu Violy, nutnost svatby kvůli příživě, Wichterleho patent co zpeněžili Američané nebo osud Václava Hraběte. Celkový kolorit zarámovaný osobitě emotivním rozhovorem autorky s ženou s křehkým srdcem pod hrubou slupkou. 5/7... celý text

Muž, který už nezavolal 2018, Rosie Walsh

[audiokniha] Snad můj poslední letní úkrok stranou? Není větší protimluv než já a román pro ženy . . . z romantiky mívám osypky ;o) První kapitoly jsem poslouchala dvakrát a nechápala, do poloviny kolísala mezi nepochopením a nadšením, třemi a pěti. Šlo to snadno smáznout jako chamyl, ale když tomu dáte šanci . . . . bavilo, ale i v detailech oslovilo. Trochu povrchní, ale i hluboké; patetické i realistické, romantika nakonec celkem v mezích a rozvláčné snad akorát :o) Podepisuji jaroiva! "V LA seženeš kdykoli cokoliv, na co si vzpomeneš, třeba uprostřed noci, můžeš si to nechat doručit nebo si to stáhneš. Dokonce už se začíná mluvit o doručování pomocí dronů. Neexistujou žádný hranice toho, co je v tom městě možný, ale kvůli tomuhle světu neomezenejch možností si ani nevzpomínám, kdy jsem si něco udělala sama . . ." 5/3... celý text

Selfíčka 2020, Marek Vácha

Toto je hodně těžké čtení, chvílemi jako mlýnský kámen? A ještě těžší hodnocení. Nejvíc se mi chce podepsat komentář od freejazz, protože asi hodně tuším, co chtěl svou výstižnou stručností říct. Za mě bylo víc selfíček přepálených než rozmazaných a taky bych na místě autora, kterého si vážím stále víc, lehce ubrala na upřímnosti a mnohde zjemnila hrany! Jenže potom už by to nebyl Orko ve své naléhavosti, která jest jeho osobitostí a hodně cenným rysem povahy i pastoračního přístupu. Přesto, že asi nejvíce životních neladů a rozervanosti přináší jemu samému. Ano. Chybí tam retuš a to je hodnota sama o sobě!! P.S. pro Petoklad: Marek je všechno jiné než pozér a falešný chlap. . . . 3/5... celý text

Šťastní lidé čtou a pijou kávu 2016, Agnès Martin-Lugand

[audiokniha] Asi mě dostihl letní oddechový čas i v typu knih, ale nebyla to trefa do černého. Po úvodní tragédii jsem příběhu nedávala šanci na víc jak dvě hvězdy. Asi v polovině trochu šílela z interpretky audioknihy (M. Baladová), která zvolila cestu přehrávání, co se teprve před koncem stalo výstižným. Hlasové přechody mezi drsným Irčanem, opilou či afektovanou ženou byly místy dokonalé, místy jsem se lehce ztrácela nebo působily zkresleně. Děj příběhu z nadhledu není až tak špatný, Diana mě střídavě bavila i lezla na nervy. Jízda na horské dráze se vším všudy, včetně zkaženého žaludku a cigarety v tom nehrály roli. Velký soucit s Edwardem. 3/2... celý text

Losos v kaluži 2017, Markéta Lukášková

Směs humoru a sebeironie si mě získala od prvních vět. Postupně nastoupila celkem jednoduchá, výuková psychologie a vztahový zmatek? Začala nuda. Chtěla jsem ovšem nahlédnout do světa současného dívčího románu. Pasáže z gender korektního nebe naivní, stejně jako celé pojetí přechodu ze života. Nejvíc mě asi "rozsekalo" (slovy zdejších emotivních čtenářů :o) intimní znovuzbližování Milady s Jiřím. Ještě, že vyústění příběhu je pozitivní a ve fázi, kdy má Milada šanci nahlédnout minulý život a výchovu, i realistický. To mě i chvilku bavilo. Snad by si dívčí román zasloužil větší šmrnc a moudrost? Autorka nepíše úplně zle, jen snad chvilku potrvá, než její "kreativní pnutí", o němž se píše na přebalu, dozraje :o) 2/3... celý text

Co mě naučil tučňák 2016, Tom Michell

[audiokniha] Mile lidská vyprávěnka ve stylu Durrella, řekla bych klidně pro starší děcka. Z příběhu čiší příjemná naivita mládí a empatie k lidem i zvířeti. Nejvíc mě zaujala příhoda s bolivijským míšencem, kterého tučňák vytáhl z šera na výsluní. Poslouchala jsem hlas Kryštofa Hádka a na uspávání to bylo fajn. Podepisuji komentář SBH na poslední/první stránce :o) 3/3... celý text

Jak si lidé hrají 1970, Eric Berne

[audiokniha] Velké zklamání. Stručné, zjednodušené a povrchní je stejně výstižný popis jako vědecko populární kočkopes. Z druhé strany je pravda, že jde o snahu přiblížit sociální psychologiii a s trochou trpělivosti lze pochopit mnohé. Jen už snad existují i kvalitnější publikace . . .... celý text

Dlouhá trať 2020, Viktorie Hanišová

Nebýt poslední povídky B r á ch o, tak napíšu: je to sporné, skličující, dusivé, nabité úzkostí a zároveň zvláštně elektrizující, hororové až snad i návodné. Forma je hodně dobrá, jen bych si přála téma sebevraždy nasvítit ještě o odstín jinak. Uznávám, že jsem náročná a povídky jsou do prosluněných dnů osobní pohody přemýšlivé a dobré. Nejhlubší je Zbytečný člověk, ta mi dokázala vyloudit i úsměv, když Honzovi zabrání v sebevraždě strach z výšek. Po přečtení poslední povídky je vše jinak. Je světlem, jež nasvítí Dlouhou trať pravdivostí v níž se každá jedna svévolnost sebevraždy stává pro někoho stínem a bolestí . . . Jako poslední kniha do letošní ČV celkem fajn. 4/3... celý text

Akorát že mi zabili tátu 2010, Vojtěch Klimt

Luxusní kniha se smutkem v oku. Nejblíže k slze jsem měla ve chvíli, kdy KK popisuje, kterak jeho otci rozbíjeli tiskařské stroje . . . 7/7

Ohnivé znamenie 2015, Juraj Červenák

[audiokniha] Historické detektivky tuze ráda, i chtěla jsem poznat vychvalovaného autora a dostala chuť na slovenčinu v podání skvělého Mariana Geišberga. Po celou dobu poslechu jsem se cítila jako na horské dráze. Z výšin nadšení nad barvitým popisem skoro dokonalých historických kulis luxusní slovenčinou a páně Červenákově řemeslnou zručností ve stavbě napětí, charakterů i interakcí mezi svéráznou trojicí, jsem padala do propastí temnot zmaru, chtíčů a syrových vášní, které mi evokovaly daleko víc středověk než století Čachtické paní. Když se, často zbytečně naturalistické či expresivní popisy, blížily k vyvrcholení, byla jsem lehce promrhaným literárním talentem autora tak semletá, že už mě skoro ani nezajímalo kdo a proč. A nebylo to ani v nejmenším "citlivostí povahy" jak se často v komentech vyskytuje. Tou opravdu netrpím! Možná zkusím ještě něco v papíru a v češtině, protože mi ve slovenském audiu mohlo sem tam něco uniknout. Ovšem, jak si čtu v komentářích, kdo má jaké potíže s autorovým pojetím spravedlnosti nebo naopak o vychvalování jeho koření z šestákových románů, protože ho baví útočit na první signální a tato zábava mu stačí . . . spíš si příliš neporozumíme. Ani u odpočinkové literatury alias detektivky si nevystačím s laťkou lehce nad zemí, ale hledám cosik navíc :o) 3/4... celý text

Šikmý kostel 2 2021, Karin Lednická

Celou historií (Karvinska-Česka-Evropy-světa) se v desítkách podob prolíná příběh o tom jak lacino lze potkat cetky nenávisti, co lze živit s minimem námahy. Příběh od věků prorostlý i jemným předivem odpouštějící lidskosti, která je bolestivá, hořká a těžká k neunesení, ale je to jediná šance na smysluplný život na jakýchkoli ruinách nebo spáleništi. Křehký odstín pravdivosti a statečnosti jež má cenu zlata, všechno ustojí a překoná ... ... ... Stejně jako Moňas17 jsem už v prvém díle hledala postavu, která se zdravě opírá o svou víru, která "hory přenáší" ... ... ...až jsem si uvědomila, že víra je v pozadí, tak jak to má být. Není okatá, ale přesto určující. Záchytná síť rozhodování a klidné mysli. Třeba u Fanky. Nebo v životním elánu a přizpůsobivosti Julky, přesto, že právě ona se proti Bohu nejvíc bouří, což nejen v tomto regionu jistě nebylo vzácností. Dokonalé téma do současných zpovykaných časů, momentálně zakalených covidem. Do přemýšlení postav se jasně promítají rozhovory s pamětníky natolik, že lze v textu najít směr a smíření i v současném chaosu vzniklým stále stejně morálně bídnými nejvyššími patry politických struktur. Citlivá empatie a zkušená lidskost s jakou Lednická nahlíží do nejjemnějších záhybů lidské touhy a chtění je často tolik osvobozující. Vynesení zasuté válečné i jiné bolavé historie tohoto kraje je pro místní extrémně důležité, ale jak píše mirektrubak - přesah se dotýká nejvíc. Díky. 10/10... celý text

Tigrid, poprvé 2013, Pavel Kosatík

[audiokniha] [spojlery] Kosatík vysochal jmenovci Pavlu Tigridovi velmi poctivý pomník. Má lehce mázlé kontury a je to tuze dobře. Skákání v čase spolu s výčtem osob prošlých jeho životem je lehce otravné, ale daleko víc by mi vadila oslavná gloriola bez zmínění sporných momentů. Ten poslední z nedávné doby, kdy působil v Klausově vládě a paradoxně napomohl "nekulturnosti národa jež se zpětně promítne do ekonomiky" byl zřejmě omluvitelný věkem. Avšak KDO JSI BEZ VINY, AŤ PRVNÍ HODÍ . . . neberte tento můj dojem z textu jako odsuzování osobnosti Pavla Tigrida a jeho obrovských zásluh za obou exilů. Ani jeden nebyl procházkou po lázeňské kolonádě. Jen mám asi laťku o pár milimetrů výš. Trochu mi nekoresponduje třeba jasný morální pohled na Mnichovskou zradu s euthanasií. Stejně jako katolický křest, co mu dopřála židovská babička, kde se asi sbíhají kořeny pozdějších reakcí na život, kdy cokoli využije ve svůj prospěch. Chápu, že hlad je silná motivace, přesto připisování položek na účet v pozici číšníka je lehce pod úroveň gentlemana, kterým se zdá být :o) Posuzování Tigridových životních peripetií (způsobených bolestnou historií) už dozajista udělal Autor jeho života, který jediný k tomu má právo a zná do detailu jeho pohnutky. Hodně jsem ocenila mnohé postřehy z exilové reality: "Čeští demokraté, aniž si to uvědomili, už před Únorem přestali být demokraty. Na Západ dorazili obtěžkáni několikerou politickou hrou. Spoluvládou s komunisty se doma zapletli způsobem, který v cizině nešlo vždy rozumně vysvětlit, uskutečnili odsun skoro tří milionů německého obyvatelstva, který se s využitím demokratických argumentů nedal obhájit..... Češi a Slováci v roce 1948 nepřicházeli na Západ jako nositelé a zvěstovatelé nějaké nové a neznámé pravdy o komunismu.....z Prahy nedorazily na Západ žádné zvláštní mravní hodnoty. To byl hlavní důvod proč se československý exil podařilo venku sjednotit jen formálně." Díky Pavle Kosatíku! 4/4... celý text

Povídky jamrtálské 2010, Milena Slavická

"... právě tady voní splín nejsyrovější vůní vřesovišť, tady dýchá smutek nejchraplavějším astmatickým dechem." Neporazitelná beznaděj podaná tak skvostnou literárně uměleckou formou, že vás to vcucne a nepustí. Forma je tak skvělá, že nejvíc z povídek čiší člověčí nezdolnost a životaschopnost v sebedestruktivnější mizérii. Navíc s kolísavým kontaktem s nebesy. Nejvíc jsem si zamilovala Aliho v poslední kapitole, která je vážně úsměvná. "Chodil za Annou, pil, mlčel a pak otupělým zklamáním a bez vroucnosti prostupoval drobným dívčím tělem než usnul jako pařez . . . . . . . ve chvíli, kdy zimní slunce prostupovalo jamrtálskou oblohou jako zkaženým jogurtem, pocítil lásku . . ." Jamrtál a zejména jeho okolí je moje odjakživa oblíbená lokalita, kdo tam nežije ve stejné bídě jako postavy příběhů, ví jak dechberoucí okolí Jamrtál má. Na chrám Nanebevzetí Panny Marie a Karla Velikého koukám z oken práce a na Folimanku občas zamířím na polední pauzu. Cestou domů jdu kolem (nebo do) hospůdky U Možných, kde je přes ulici dnes taky diagnostický ústav a kluky z něj v poslední době potkávám hned po ránu, když chodí na Folimanku běhat. O Apolináři a Kateřinské ulici ani nemluvě :o) Milena Slavická je pro mě Jan Balabán v sukních. Postavy jejich příběhů mají hodně společného. Budu nedočkavá Hagiboru - další kladný vztah k lokalitě :o) 4/7... celý text

Měl jsem štěstí na lidi 2014, Josef Beránek

Neskutečně inspirativní a osvěžující návrat v čase. Václava Vacka jsem zažila párkrát zblízka a mezi blízkými přáteli máme manžele, kteří ho znají osobně . . . . Upřímně - působí přesně jak píše 68mario - jako jaderný reaktor!! V tomto rozhovoru však vyniknou i jemnější rysy jeho osobnosti a pozorný čtenář pochopí i to proč na své okolí působí až hyperaktivně. Zpočátku jsem byla hodně příjemně překvapená jeho konzistentní osobností. Potom až trochu zaskočená drsnými podmínkami Litoměřického semináře. Oslovena jeho pojetím svobody a důstojnosti křesťana nebo pohledem na polskou církev. Nechyběl humor z jeho první kaplanské služby: "Lid je tady zbožný, od rána do večera klečí, ale v řepě." A v závěru až špetka kontroverze. Rozhodně pobízí k samostatnosti v přemýšlení, bourá zatuchlou stádnost a probouzí odvahu k otevření dialogu o čemkoli pokud je to podloženo osobností Krista. Pepa Beránek umí ! 5/4... celý text

Chatrč 2009, Wm. Paul Young (p)

Zvědavost a kladné ohlasy mě motivovaly, ale rozporuplný pocit zůstal. Zbavit se nezávislosti naprosto chápu, ale styl a jazyk knihy mi moc nevyhovoval. Asi jsem pochopila, ale úplně nesouhlasím :))... celý text

Neználkovy příhody 1996, Nikolaj Nikolajevič Nosov

Už profesoři marxismu-leninismu na pražské fildě prý říkávali, že jediné skutečné dílo socialistického realismu je Neználek. Jeho autor Nikolaj Nosov byl génius, který podobně jako Jules Verne dokázal předpovídat vynálezy na desetiletí dopředu – v Neználkových příhodách se objevuje diktafon, ve Slunečním městě auta bez řidiče a na Měsíci kulatý samočinný vysavač. To vše vymyšlené v 50. letech. Navíc v těch třech knihách najdete leninský světonázor v kostce. První díl je o rolnickém socialismu, ve kterém se každý učí pracovat pro ostatní. Druhý o rozvinutém komunismu, který ohrožují chuligáni, co ve skutečnosti ani nejsou lidi, ale osli. No a Neználek na Měsíci je kritikou kapitalismu i s třídním bojem a závěrečným vítězstvím lidu (díky odvážnému výsadku z veliké komunistické Země Zdroj: https://www.albi.cz/blog/hry-a-zabava/7-knizek-pro-deti-na-ktere-je-lepsi-si-dat-pozor/ Ale jako malá holka jsem jí četla s chutí a nejvíc jsem milovala obrázky :o) 0/1... celý text

Dobrá znamení 1997, Terry Pratchett

[audiokniha] Jan Zadražil jako interpret této skvostné záležitosti, odvádí práci na úrovni kompletního divadelního souboru. Napoprvé ani nejde každou jednotlivou hlasovou drobnůstku pochytit a ocenit. Snad jen "hlas barvy starého pláště do deště" oceníte okamžitě. A to, jak sehrál evangelický sbor, mě donutilo smát se na ulici nahlas. Smekám klobouk i s čepicí a ke čtyřem hvězdám přidávám jednu za neviditelného herce :o) Vůbec nejsem "parapsychologicky citlivá", zato jemně citlivá na katolickou dogmatiku, stejně jako sám G. K. Chesterton, jehož památce je dílko připsáno. Však je to "jediný básník dvacátého století, který se přiblížil pravdě". Proto mi třetinu příběhu naskakovala obezřetnost, ostražitost a respekt při všech těch ďábelsko satanských odkazech a vychytávkách protože armagedon nám nehrozí, ale apokalypsa může být kdesi za dveřmi . . . jenže Crowley, "démon, co má lidi rád" a "anděl teplejší než parta opic, co se nadýchala rajského plynu" si brzy získali moje ️️ Uznávám, že po celou dobu jsem se chvílemi ztrácela v ději a fakt přemýšlela nakolik jsou oba hoši "osobností vyváženou asi jako pyramida postavená na špičku" a souzním s těmi, kdo tvrdí, že je příběh zbytečně dlouhý a jeho obrovský potenciál naředěný. Určitě má hlavu i patu, jen je chvilkami obojího trochu navíc. Top koment Knizectvi, puczmeloun a Mirka2778 4/4... celý text

Dobývání nebe 2020, Paolo Giordano

... když nás ďábelsky umazaná a potrhaná křídla táhnou do zkázy? Obálka je naprosto geniální a bezchybně vystihuje podstatu příběhu. Další kniha o rozbitých vztazích ze ztraceného, ale i odmítnutého řádu? SPOJLERY ? Vše jakoby se v kruzích točilo kolem nevázaného sexu. Sem tam trochu koksu. Tráva na poli . . . Giordano se tentokrát víc zaměřuje na sociální témata. Zprvu kontroverze pěstounské péče a aby toho nebylo málo, protože on nikdy není troškař, vše zpestří podivnou sektou. Kluci logicky a dle své přirozenosti z nedostatku výchovy začnou experimentovat se "zakázaným ovocem", abych se držela autorovy nebeské terminologie a kolem toho se vlastně točí celý příběh. Z dětského nastavení potom vyrůstá jejich stále složitější dospělost. Ze sektářství do ubližování v sexu? Z nespokojenosti do alternativního společenství. Sounáležitost postavená na utajení křivdy - hříchu - z mládí? Rozklížené manželství rodičů Terezy a to, proč tak málo dokážeme naslouchat svým dětem mi přišlo asi nejvíc bolestné. Tereza zahnaná do pasti..... zkratové jednání při prodeji domu......pasti a nástrahy léčby neplodnosti, utrpení, umanutost? Osamělá prvočísla měla danou nepřizpůsobivost či poruchu komunikace a sdílení v určitém nastavení či kódu osobnosti. Tito dobyvatelé podnikají vše proto, aby porušili zdravý řád v hledání osobního štěstí. Stejně jako mnozí komentující jsem měla mnohokrát chuť knihu nedočíst... spisovatelské a vypravěčské řemeslo Giordano zvládá bravurně, ale navršil a propletl příliš témat na to, aby mohl příběh získat sílu a výjimečnost. Něčím mi připomněl Ohníčky všude kolem. Ani finále mě nijak neoslnilo, byť pobyt na Islandu byl fajn. Návštěva reprodukční kliniky ovšem až trochu přes čáru? Přemýšlím, zda bych o mnoho přišla kdybych rozsáhlé dílko nečetla? Navíc nesouzním příliš ani s doslovem překladatelky. Snad jen s s větou: "...touha po absolutnu a čistotě může být destruktivní a v jejích kořenech je často ukrytá lidská ješitnost a samolibost, která nápravce světa nutí konat dobro kvůli nim samotným, a nikoli kvůli světu a pro druhé." To bych tesala do kamene! Velká pravda napříč historií a světonázory. 4/3... celý text

Mrtvá šelma 2015, Jiří W. Procházka

[audiokniha] Docela luxusní blbůstka pro oddech, napsaná neskutečně zručně. Je to Dan Brown po česku, prošpikovaný nepřepísknutým neotřepaným humorem a nikterak to nezastírá. Trochu si to hraje na přemýšlení, ale nenechme se zmást, je to čistě odpočinková záležitost :o) Asi nejvíc mě bavilo střídání muže a ženy v pohledu na věc a trocha historie, co byla díky průniku žánrů lehce zmatená, ale u české brownovky to vážně nevadí. Zpočátku jsem se lehce ztrácela v ději i postavách, ale rychle se to poddalo. Kutná Hora by mě asi taky bavila, ale zřejmě si tento fajn počin (i podle hodnocení zde) nenašel velký počet čtenářů. Škoda. Audiopodoba skvěle provedená, tam bych dala i plný počet. 4/5... celý text