Chesterton přečtené 1145

Soudné sestry 1995, Terry Pratchett

Soudné sestry jsou vážně svéhlavičky originální, jen co je pravda. Nedokázala bych si vybrat jedinou. Tentokrát se vyřádily a předvedly v tom nejlepším světle. Divadelní spolek a Shakespearovská zápletka taky nebyla marná a konec všemu nasadil korunu. Chvílemi jsem tápala, sem tam hluché místo, až bych řekla díl, který jsem mohla přeskočit. "Poslyš děvče," naklonila se k ní Bábi: "Démonům je lhostejná vnější podoba věcí. Důležité je, co si myslíš!" Taky je to pro mě poprvé, kdy se Pratchett pouští (někdy zdatně, jindy méně) i na tenčí led. " V šaškovi se zatajil dech. Když za nekonečných nocí ležel na tvrdých dlaždicích, sníval o ženách, jako byla tahle. Když se nad tím chvilku zamyslel, došel sice k názoru, že ženy, o kterých sníval, byly přece jen trochu jiné - tak například byly poněkud více obdařeny v hrudních partiích, nosy neměly tak červené a špičaté a jejich vlasy byly tak nějak vlnitější. Jenže šaškovo libido bylo naštěstí dost chytré, aby rozeznalo rozdíl mezi nemožným a celkem snesitelným, a rychle zapojilo jisté filtrační okruhy." 3/2... celý text

Pošetilost doktora vinnetouologie 2004, Martin Fahrner

/audiokniha/ Hořkosladké, osobité vyprávění o mnohdy marné, ale přesto lidsky svébytné naději, co stále žije i když sotva dýchá. A přátelství na němž lze vystavět svět a ubránit se prázdnotě i bezvýchodnosti. Humor laskavý. Zpřítomnění minulosti dokonalé. Luxusně načteno. 4/5... celý text

Svědectví o životě v KLDR 2020, Nina Špitálníková

Obálka a skvostné ilustrace dokonale vystihují korejskou atmosféru rozhovorů. Maximální prázdnota a beznaděj ve státě strachu, bídy, všemožného týrání, donášení. Znám autorku z mnoha rozhovorů a zrůdné detaily pro mě nebyly nové. O to víc mě motivovala k úvahám nad obrovskou dotažeností padesátých let v Československu. Propracovaností všech detailů nadvlády jedné kasty nad celou společností, jejímž pro mě nejhlubším propadem (pominu-li až děsivé fyzické utrpení a tresty smrti) je svědectví řidiče: "Protože jsem se na tom celém podílel a každodenně psal protokoly, přestal jsem ostatním důvěřovat. Nevěřil jsem ani své ženě, ani svému synovi. Chápete to? Nevěřil jsem čtyřletému klukovi, který ještě vůbec netušil v jakém státě žije." Nedůvěra je totalita, která dlouho doznívá stejně jako potřeba ovládat druhé skrz silného vůdce, jak to stále vidíme kolem sebe. 5/5... celý text

Quo vadis? 1986, Henryk Sienkiewicz

[audiokniha] V papírové knize jsem objevila jakési školní zápisky, které svědčí o mém čtení v osmé třídě :o) Tehdy i dnes stojí na prvém místě do nejmenších detailů přiblížená a barvitě vykreslená atmosféra antického Říma v kontrastu s novým pojetím, kdy: "Tito lidé svého Boha nejen uctívají, ale i milují." Poprvé mi napětí vztahu Lygie a Vinicia asi zabránilo vnímat lehkou rozvláčnost, která mi s občasným lehkým patosem nepatrně překážela tentokrát a už jsem logicky nebyla stejně oslněná. Souhlasím, že někdo může vnímat ódy na křesťanství i přes míru, jak pěkně vystihl elcapitano. O to víc jsem vnímala jemnější spodní proudy ( třeba pokus Petronia skrze hudbu popsat minimum dobra v Neronovi) a nadčasovost díla, co má hlavu a patu, tón a řád, jak pěkně píše Atuin :o) Hodně jsem si užila postavu Chilóna a v závěru soucit s autorem Satirikonu, Petroniem. Top komentář esma. "To vše je tedy už vlastně přeleželé obilí, které žerou už jen myši, ale lidé je nechtějí protože stářím už zatuchlo....a kromě hněvu pocítil i jakoby zklamání, očekával totiž, že se tu před ním odhalí jakási neznámá kouzelná tajemství, a přinejmenším, že uslyší nějakého podivuhodně vymluvného rétora. Zatím však slyšel jen velmi prostá slova bez jakýchkoli ozdob. Překvapovalo ho jen to ticho a soustředění s jakým dav naslouchal." 5/5... celý text

Norské dřevo 2005, Haruki Murakami

Bylo celkem vtipné poslouchat souběžně s Norským dřevem poklad evropské literatury Quo vadis, jehož antická morálka se příběhu dost podobá. Nevím, kam kráčí mistr Murakami, ale už jsme spolu měli schůzku podruhé (poprvé to byla zkrácená audiokniha) s odstupem několika let a stále dost tápu v odhadu. Nejlépe se mi četlo o Hacumi, ta měla alespoň zdravé názory. Celek dokážu asi nejlíp uchopit jako obraz japonské mládeže konce šedesátých let aneb kterak volná láska hippies dorazila do Japonska? Nejbližší je mi asi komentář Bassquiat. Taky formulace kvazi duchovno na autora přesně sedí. Nebo rádoby filozofie. Jakési celkem logické potácení mezi volnou láskou, sebevraždou a léčebnou? 2/3... celý text

Zuzanin dech 2020, Jakuba Katalpa (p)

První moje kniha autorky. Jsem nadšená stylem psaní. Méně tématem - stokrát ohraným, omletým ? Poslouchala jsem i rozhovor s Jakubou Katalpou, která sama knihu zkrátila pro rozhlas. Domnívám se, že zdařile. Mám čerstvou zkušenost s knihou Probudím se na Šibuji, které rozhlasová úprava prospěla . . . u této knihy nevím, ale pokud ji potkám v papíru, ráda zkusím i přečíst. Prvá část příběhu ve zdařilé interpretaci Andrei Elsnerové, přináší meziválečnou historii a laskavé líčení Zuzanina dětství v Holašovicích poblíž cukrovaru jejího otce, vznik dětských přátelství a mnohé, co má k dětství patřit, aby člověk ustál dospělost. I méně krutou. "V mysli jí zůstaly zálivy něžných vzpomínek!" "Být Žid je jako být Indián, prostě patříš k nějakému kmeni." A druhá část? Kvůli té jsem do poslechu nešla, ale byla jsem příjemně překvapená. "Zbytečná krutost je ztráta času." Závěr mě překvapil i potěšil. Bylo hodně trýznivé číst o vztahu dvou zraněných lidí, kteří se na sebe upnou z nedostatku lásky. Čekala jsem dramatické finále, ale toto ne. Nevím zda je to uvěřitelné, ale Hanušovi určitě po zásluze. 5/5... celý text

Vladimír Beneš: Mé cesty do hlubin mozku 2019, Martin Moravec

[audiokniha] Chlapec s trojkami z chování, který se našel v řemesle neurochirurgickém a zakotvil mezi špičkami v oboru. Profesně působí jako vybroušený diamant jež logicky vlastní klasický doktorský humor a šarm, jak to tak mezi všemi dobrými doktory od nepaměti chodí. Má nemálo zdravých a podnětných, i obecných medicínských názorů. Třeba ten, že by se lékaři měli naučit nechat pacienta zemřít: "Smrt je jednorázová tragédie, zatímco někteří pacienti zažívají protahované utrpení." Také úzce související názor na euthanasii, kterou velice moudře odmítá. Nebo o funkčním rozdílu mezi mozkem muže a ženy. Názor, který nebude v současnosti příliš populární, leč z pozice neurologa je skutečně podložený :o) Většiny sdělených názorů si hodně vážím, vyjma toho ateistického s nímž ze zkušenosti nemohu souhlasit, ale dokážu celkem pochopit jak k němu pan profesor přišel. Tamtéž má asi kořeny i pohled na psychosomatiku, který působí hodně arogantně - jak zmiňuje i Sůvička4 Velmi dobře načetl Jiří Langmajer, vděčný to Vladimíra Beneše pacient. Doporučuji i pro jeho názor, že "nejlepší operace je žádná operace" nebo "nejrizikovější lidskou činností je pobyt v nemocnici". Stejně tak je dobré si přečíst o nutnosti rychle reagovat na předzvěst mozkové mrtvice nebo pohled na problematické operace plotének. Obohacující člověk, téma i celý rozhovor. 5/4... celý text

Mort 2013, Terry Pratchett

"Řekněme tedy, že Ankh-Morpork je plný života jako starý sýr za horkého dne, hlasitý jako kletba v chrámu, lesklý jako pomáda, barevný jako podlitina a hýbe se průmyslovou činností, podnikáním a podezřelými kšeftíky jako psí zdechlina v termitišti." "Historie se mění pomalu, páře se jako starý svetr. Byla už mnohokrát zalátána a vyspravena a přepletena tak, aby vyhovovala různým lidem, zastrčena do bedýnky pod výlevkou - 110 - cenzorů, odkud ji vytahovali jen proto, aby z ní ustřihli kus na prachovku na oprašování propagandy, ale ona se nakonec - někdy dřív, někdy později - znovu vrátila do své původní podoby. Historie má ve zvyku měnit právě ty lidi, kteří si myslí, že sami mění historii. Historie má vždycky ve svém ošoupaném rukávě nějaký šikovný trik. Je už na světě dlouho a má své zkušenosti." Z hlediska děje se mi v Čaroprávnosti bydlelo o fous lépe, ale humor neměl chybku. A konec se mi na rozdíl od některých zde, líbil velmi :o)... celý text

Muž z ostrova Lewis 2014, Peter May

[audiokniha] Luxusně popsaná problematika stařecké demence zevnitř i zvenčí a její velmi citlivé zapojení do příběhu mě u knihy udržela a je hlavním důvodem hvězdy navíc. Jasně, že i syrovost a atmosféra ostrova i tamních povah, skotská historie a autorova řemeslná zručnost. Detektivka jako obvykle nebyla podstatná ani drama závěru nutné. Jiří Dvořák je velký bonus jako vždy.... celý text

Mne soudila noc 1970, Valja Stýblová

Temnota. Hra s ohněm. Smutek. Podepisuji SSTknihy. 3/4

Bloudění: větší valdštejnská trilogie. Část 1. 1929, Jaroslav Durych

Je to utrpení, míjení se, bloudění a zároveň fascinující nádhera, přitažlivý jazyk i výstižná atmosféra doby. Za trochu úsilí určitě stojí. Na první dobrou uznávám porážku, přesto se hluboce skláním před mistrovstvím autora. Durych jako lékař a voják byl zapálený katolík, který se svou církví a jejím blouděním nejen třicetiletou válkou soucítil a myslel to s ní dobře i přes veškeré její nedostatky, které rozhodně nezastírá. Přesto po celý prvý díl nedělám nic jiného než vyhledávám Wiki hesla a doplňuji si vzdělání . . . naposledy přenesení ostatků svatého Norberta z Magdeburgu do Prahy . . . a ani tak mi to do sebe zatím příliš nezapadá v dnešní extrémně rozptýlené a hmotné době, což je moje chyba, uznávám . . . Ano. Je to opus magnum, je to masterpiece, obrazy jsou plastické, nezapomenuté, zvuky, pachy, hrátky s kompozicí, jazyk, dokonalost sama. Snad až příliš dokonalé a monumentální . . . P.S. Ani audiokniha mi příliš nepomohla :o) 4/5... celý text

Klub nenapravitelných optimistů 2012, Jean-Michel Guenassia

[audiokniha] Francie. Paříž. Rusko. Ruští Židé. Ruská inteligence. Básně a básníci. Pravdivost. Vzájemná provázanost. Uprchlíci. Maďarsko. Polsko. Čech. A na samý závěr Dante Alighieri Miluju Paříž. Stejně tak umně provázaný děj, chytře napsaných knih. Jenže tohle? Do poloviny fakt nic moc . . . topila jsem se v postavách i ději. Taky jsem se hecla nebo kousla. Přesto, že si taky jako Michel čtu na přechodu a dost mě zajímá osobnost autora . . . bylo to takové velké, francouzské, svobodomyslné, volné, rovné, bratrské :o) Upovídané mi to přišlo. Sem tam milé moudro. Dlouho jsem kolísala mezi trojkou a čtyřkou. A dost jsem vyhlížela konec . . . "Obchodování naučit nelze, je to hra. Nic nežrat. Ty jsi kocour a zákazník je myš, myši jsou chytré, kočky jsou trpělivé. Hlavně proto, že chtějí myš sežrat, umějí se vcítit do myší kůže. Myslí jako myš. Kočka musí mít velkou fantazii, aby myš chytla. Je na tobě, jestli chceš být myš nebo kočka." "Jestli někdy uvidíš nějakou ženskou na kraji silnice jak stopuje a prosí, abys jí pomohl. Hlavně nezastavuj. Vyměňovat pneumatiky to je práce pro autoservis. Ti jsou imunní. Nepletou dohromady práci a city. Kdybych dodržoval své marxistické zásady dělby práce, nebyl bych dneska tady. Cpou nám do hlavy zbytečné zásady jako zdvořilost nebo galantnost a nenaučí nás základní pravidlo: "Dej si pozor na ženské, které se usmívají, mají nějaké postranní úmysly. Žena je přirozená, když se neusmívá. Když spadne do vody a volá o pomoc, hoď jí záchranný kruh a jdi si svou cestou!" A potom přišlo finále a já vím, že se potkáme znovu. Nebo to rovnou sjedu ještě jednou a dám si k tomu pivo s limonádou? 3/4... celý text

Svědectví o zármutku 1995, C. S. Lewis (p)

Kniha totiž začíná tam, kde film končí.....proto se rozcházejí. Přesto je obojí moc dobré a snad je i lepší prvně vidět film a pokračovat Lewisovým autentickým promýšlením a prožíváním ztráty. Po filmu se lze lépe vžít do jeho temně beznadějných pocitů jimiž prvně svůj obraz Boha na padrť rozbíjí a svým stylem myšlení pomalu skládá nazpět do centra svého bytí ku prospěchu nás všech. "Někdy si myslím, že ostych - takový ten neohrabaný, bezdůvodný ostych - je mnohem horší překážkou dobrých skutků a prostého štěstí než kterákoli z našich neřestí. A zdaleka ne jen v chlapeckém věku." Slovy, pocity i nezastřeným tápaním popisuje Lewis vlastně celoživotní kontakty se smrtí počínaje vlastní maminkou. "Její nepřítomnost se rozprostřena všude a po všem jako se obloha klene nad celým světem." Stejným způsobem v jeho srdci pomalu krystalizuje reálný obraz Boha. "Takže ve skutečnosti má Bůh všechny ty vlastnosti, které pokládáme za špatné: nevypočitatelnost, samolibost, mstivost, nespravedlnost, krutost..... Ale toto vše, co nám připadá jako černé, je ve skutečnosti bílé. Černě to vidíme pro svou zkaženost." Krásně potom popisuje chvíle, kdy v temnotách víry začne svítat . . . 4/4... celý text

Padesát odstínů šedi 2012, E. L. James (p)

[audiokniha] Překvapivě mě to i malou chvilku bavilo. Odpad nedávám úplně ráda. Audioknihy používám i k usínání a mnohé k tomu nejsou vhodné. Takový Klub nenapravitelných optimistů, kterým se proposlouchávám v současné době, mi někdy usnout nedá . . . Toto mi v usínání nepřekáželo, což vypovídá o kvalitě asi dostatečně. A co bych neudělala pro čtenářskou výzvu. Knihy by neměly být zakazované. Historie neudělala se zákazy dobrou zkušenost. Počínaje Jezuity a konče našimi "malými českými soudruhy" . . . Literatura to není, jen hloupá vyprávěnka, která si hvězdu ani nezaslouží . . . a ANO, jak se píše výše - Tereza Bebarová zde odvedla velký kus práce!! 1/0... celý text

Smrt z milosti 2020, Peter Tremayne (p)

Trochu tápu v důvodech a smyslu proč Vyšehrad vydává tento díl až teď, ale budiž . . . . zopakuji si alespoň po delším čase Paní temnot :o) Pro klasickou detektivku mimořádně povedená atmosféra lodi s poutníky do Santiaga de Compostela, v irském sedmém století, připravila Fidelmě zapeklitý oříšek. Zavzpomíná na mládí, leccos přehodnotí, asi i trochu dozraje a úspěšně prosvítí temné spodní proudy myšlenek, lidských vášní i falešných motivů k řeholnímu životu u většiny zúčastněných. Četla jsem nedávno v komentáři názor "co nového se dozvím o historii církve" a touto optikou jsem zkusila číst . . . a nic. Historické kulisy fajn, ale pohled na církev hodně strohý až oploštělý na pouhou morálku - děj by mohl posloužit zastáncům i odpůrcům celibátu například . . . Autor, který v následujícím díle cituje Petrarcu, asi tyto ambice ani nemá. Na druhou stranu jsou i díly, kde se přece jen něco dozvědět dá. Trochu větší respekt mám k autorovým znalostem irského práva, ostatně proto je Fidelma zejména dálaigh. Přesto za mě spokojenost nejvyšší, ostatně jako vždy ❤️ P.S. Těším se na koment Elizabeth_ba :o)... celý text

Nedokončený portrét 2019, Mary Westmacott (p)

[četba Čro] Nalákal mě rozhovor s Janem Vlasákem, ale ani jeho hlas mi nakonec nepřišel přínosem. Líčení tehdejších rodinných zvyků a vazeb není úplně nezajímavý, popis určitě sugestivní, ale hlas interpreta by naopak snesl větší střízlivost. Celie mě drásala často svou naivitou i přístupem k životu natož její muž. Často pohled na život mimo moje chápání. Určité povahové zákonitosti byly naopak velice reálné. Celkově mě děj spíš nudil a odposlechla jsem jen ze zvědavosti, ale ani závěr nebyl překvapivý. O mnohém vypovídající byly dohady Celie s manželem při tvorbě prvních literárních příběhů a zároveň reakce nakladatele: "Čtenáři chtějí fikci což je věrohodná lež...."... celý text

Klub divných dětí 2019, Petra Soukupová

[audiokniha] Mila (jako ta sušenka) je k pomilování, ale i na zabití. Stejně jako skoro každý děcko z těch, co nejsou divný. Každý jeden z povedené čtveřice je takový. Věřím, že Petra Soukupová při psaní týhle knížky myslela jak na dětský svět, tak na trampoty rodičů s různou mírou originality svých ratolestí. Dobře si umím představit povídání dětí s rodiči na spousty témat, která příběh otevírá. Mila mi byla mnohým hodně blízko, ale i Katka i když jsem jako děcko měla spíš podváhu :o) Jsou tu v komentářích pestré názory od dětí i rodičů. Záleží jakou kdo má zkušenost s outsidery kolem sebe či sám v sobě. Nakolik jsme schopní si něco takového přiznat a počítat s tím v životě.... Nejvíc divný je řešit u tohoto příběhu spisovnou češtinu :o) Nejbližší je mi vidění mataaskorice, Isew, Burák nebo oskli. V audioknize vše dostalo ještě další rozměr díky skvělé Patricii Pagáčové alias Mile!... celý text

Co se ztratilo 2008, Catherine O’Flynn

Tohle mi vůbec nesedlo. Buď jsem četla úplně jinou knihu než všichni zde nebo je na vině můj skoro nepřekonatelný odpor k nákupní centrům . . . 2/1

Husovská dilemata 2015, Ctirad Václav Pospíšil

[četba Proglas] ANO! Jako katolík mám tendenci dělat z Husa karikaturu. Jako člověk co absolvoval socreálné školství s šílenýma soudružkama učitelkama (nespisovná forma oslovení velice sedí !) mám tendenci ho ignorovat. Václava Ctirada Pospíšila si už dlouho vážím pro jeho způsob uvažování a bádání i pro jeho zaujetí a odvahu rozklíčovat a obhajovat kontroverzi některých postav českých dějin. Poslouchala jsem audio, kde se autor dotkne třeba i odsunu Němců a jeho kořenů v roce 1848 a mnohých dalších okrajových souvislostí. To mě na jeho textech moc baví. Vyzdvihne historika Palackého a jeho: "Skoro všechno lze u Husa pochopit, ne vše schválit." A zakončí své úvahy moudrým: "Rehabilitace Husa musí proběhnout v srdci soudného katolíka." 4/5... celý text

Rekonstrukce 2019, Viktorie Hanišová

Zkusila jsem audio a musela jsem koncentrovanou depresi vyškubnout z uší po první - skvěle načtené - kapitole, abych si nezkazila dojem z knihy, na kterou jsem se po Houbaře moc těšila. Polovina četby byla na plný počet. Poselství, které se hodně povedlo je, že v jakékoli minulosti lze utonout natož v takto temné. Je nad lidské síly v nevztazích a zmatených citech neztratit budoucnost. Mezi řádky vysvítá bolestný nedostatek odborné pomoci a nástrahy pomoci laické. Eliška sama je dokonale vykreslená a lze se snadno vžít do jejího vnímání a zároveň si zachovat nadhled. Je tu spousta kritických pohledů na ústřední postavu - nejkrajnější nabízí "průplesk". No nevím. Kdo se vcítí do tragického zážitku devítileté dívenky a dospívání s chladnou bohatou tetou . . . Mnohými motivy v druhé polovině však trochu autorka tříští pozornost. Detaily vraždících matek byly až zbytečné. Snad varování před bažinou internetu? Stejně tak lehká detektivní linka škodí celkovému vyznění a vůbec nic si od ní neslibujte. Je pouhou ilustrací Eliščina tápání a zmatku v její hlavě i ❤️ Kritizovaný závěr je bohužel asi realisticky pravdivý a Viktorii Hanišové se povedl.... celý text