Chesterton přečtené 1145

Norkový kožich za hrst vloček: aneb šest hodin ve vlaku 2018, Inna Rottová - Mirovská

Nevyhledávám tato témata a nevěřila jsem, že se začtu. Děsivé, ale hodně autenticky napsané. Opravdu stojí za to v dobách nadbytku nahlédnout očima dívenky na odvrácenou stranu lidskosti. Je znát, že autorka ví o čem mluví až do morku kostí a navíc vše dokáže dobře přenést na čtenáře. Speciálně si cením toho, že by to mohly číst i starší děti. Jako byste chvíli postáli v promrzlých a hladových ulicích Leningradu!! Ani zmiňované chyby v textu jsem z hladu, zimy a napětí z první dospělé kolektivní viny z nenávisti, nevnímala. . . . . . "Z mého pohledu nejde při přežití o nic jiného než o zázrak."... celý text

Robinson Crusoe 1931, Daniel Defoe

[audiokniha] Četla jsem poprvé nadšeně kolem čtvrté třídy (překlad Timothea Vodičky nebo Alberta Vyskočila) a dodnes si vzpomínám na to, jak mě příběh pohltil. Stejně i na následný pocit otrávenosti a znechucení, když jsme poté ve škole měli číst převyprávění od Plevy :o) Škoda, že se nejde vrátit znovu do příběhu ze základky . . . Vyprávění mi tehdy zapadlo do známého rámce a řádu aniž bych postřehla umně ukrytou pedagogiku. Tentokrát mi audio přišlo místy lehce rozvláčné a malinenko bych ubrala na Prozřetelnosti, která mi tam v dětském věku seděla - v sedmdesátkách moc Bible a modlitba nefrčely :o) Ovšem hodně přemýšlím, nakolik Vodička či Vyskočil dokázali překladem skrýt chvílemi až 'odpornou' protestantskou předurčenost, co mě (zvláště v interpretaci Martina Stránského) tolik tahá za uši dnes? První zmínku, že Robinson vynáší z lodi Bibli a několik papeženeckých modliteb, bych ještě přešla jako obraz doby a Defoova přesvědčení. Ovšem další už mohl pan překladatel trochu zkorigovat ku prospěchu dnešního čtenáře? Poprvé se mi totiž stalo, že jsem některé části jasně vnímala jako křesťanskou agitku. Taky dobrá zkušenost. Každopádně děkuji Odeonu i Martinu Stránskému (a taky Terezce) za možnost vstoupit podruhé do skoro stejné řeky :o) "Kdo trochu poznal svět, těžko může popřít, že se nám takových náznaků a předtuch dostává. Je nepochybné, že to jsou jakási odhalení neviditelného světa, styky s duchy a pokud nás povětšinou varují před nebezpečím, proč potom nepředpokládat, že jsou od nějaké přátelsky nakloněné bytosti? Lhostejno zda nejvyšší či nižší a podřízené a, že nám jsou udíleny pro naše dobro. Tak málo vidíme dopředu a přitom máme tolik důvodů s radostí spoléhat na to, že veliký Stvořitel světa, neponechá své tvory naprosto na holičkách." 6/6... celý text

Bez těla 2018, Martin Goffa

Četlo se to samo, bylo to vtipné, jazyk moc fajn a neotřelé asi do poloviny. Pak začne přibývat vata a celek vyzní hodně do ztracena. Detektivka to rozhodně není natož nejlepší česká 21. století, jak tvrdí přebal, který navíc vyzradil mnoho podstatného. Thriller s detektivní zápletkou už vůbec ne. Snad román ze zákulisí policie? A příště bude líp?... celý text

Drak spí 2020, Michaela Klevisová

Michaela Klevisová se po výletech do Holandska a Norska vrací přes Beskydy do Sudet. Její příběhy jsou na pomezí detektivního a psychologického románu, ale zápletka nikdy příliš nepokulhává. Její poklidný styl s plastickými konturami lidských povah mi hodně sedí stejně jako popisy prostředí. V první části uvádí na scénu mnoho celkem nesympatických postav spolu s kontrastem města a malé vesnice, ale děj se rozjíždí a zamotává, nahlížíme různé motivy a pohledy na lidské osudy..... Taktéž Bergmannova kolegyně Sylvie se vydařila stejně jako jejich pracovní partnerství. Díky za příjemně přemýšlivé chvíle na jihu Čech. ☀️... celý text

Kosí hnízdo 2016, Zdeněk Drozda

[audiokniha] Milary milá ️ V mých výpůjčkách byla oblíbená zejména Pipi Dlouhá punčocha a Tom Sawyer. K Neználkovi, Čukovi, Bobešovi a Timurovi jsem měla nedůvěru stejně jako k jiskrám a pionýrům. Proto když v prvních kapitolách maminka prohlásí: "počkej až se dostaneme k veslu", nebyla jsem si jistá, zda poslouchám to, co si oblíbím :o) Ale ano. Rozhlasová četba z úst zkušeného Ladislava Mrkvičky je prima. Protože, kdo by nechtěl Zdendu za staršího bráchu?... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

[ekniha i audiokniha :o) ] Karin Lednická se stává v mých očích velkou konkurentkou mojí milované Kateřiny Tučkové. Její příběh obsahuje mnohé, co za mě z románu dělá skvost. Reálné historické souvislosti s použitím věrného jazyka, místa i času. Dokonalá znalost holčičího světa a duše a ani ten chlapský vůbec neuchopila špatně. Znalost jakési "psychologie stáda" zvlášť z pohledu slezského venkova 19 století. Dobře vystihla jak snadno lze ublížit dětské (ale i každé) duši, zejména když se nedostává času na popovídání. Pěkně vyniká rodící se až obrovský rozdíl mezi venkovem a městem. A až neskutečně přesná venkovská mentalita a hrdost upřímně věřících lidí - Barbora nedá vědět sestře o své tragédii, co kdyby to považovala za skrytou prosbu o pomoc . . . Tolik je toho shodného co znám od rodičů a prarodičů z kraje kamení a brambor - Vysočiny Českomoravské! Snad nejvíc mi o ucho i duši drnkala obrovsky smutná šance (nejen) této doby a kraje, pokřivit člověka špatně pochopenou katolickou (ale nejen tou) vírou či věroukou. Dobře míněná slova o hříchu, pokud nejsou dovysvětlená v rozhovoru v rodině nebo špatně uchopená samotným představitelem Církve...... Snad mi malinko chyběla postava, co dokáže víru uchopit a reálně z ní žít protože nebýt takových, víra by seschla na úbytě což se nikdy nestane.... Zprvu mi přišel úhel pohledu příliš holčičí i emotivní, ale po nástupu dvojice Julka/Jurek přijdou nové pestré barvy i jemně nastíněné spodní tóny. A co teprve Tomek s Fankou a nenápadná Monika? A když se posuneme v čase, Jurek je pro mě svým: "Jak by si mohli být lidé rovni, když si jsou od nepaměti nerovni? Svět přece stojí na tom, že je v něm pán i kmán, každý se svým úkolem i údělem. Kam se rozpohybuje svět, jehož vládci se pokoušejí udělat z pána kmána? Kam to až může dojít? Nenapadne snad někoho, že by se z někdejšího kmána mohl nanovo stát pán?" jednoznačně nadčasový i předznamenávající roky budoucí. Až kolem česko-polské občanské války mi došlo, že tento kraj je s jinými nesrovnatelný nikoli jen kvůli ďuře, ale zejména tou prorostlostí s polskou mentalitou. Je evidentní, že Karin si svého kraje váží a strávila už od dětství nekonečně času povídáním s moudrými lidmi typu Žofie a Moniky. Každý jeden z nás, všezpovykaný dnešní člověk, kdyby se octnul na měsíc či rok v roce 1894 - 1921 v Karwiné, vrátil by se proměněný? S jinou optikou i volebními preferencemi? Se zpřeházeným žebříčkem hodnot? Pokud by se vůbec vrátil.... Kdo ví. Ale tohle čtení a přemýšlení nad ním, vážně stojí za to! Top koment: milary :o)... celý text

Sobota 2006, Ian McEwan

"Poznat hranice v tom spočívá podstata příčetnosti....." "Obecně zastávané názory přece ještě nejsou spolehlivým vodítkem...." "Pár set stran může obsáhnout celý život - uzavřený v láhvi jako domácí čatní." Počáteční nadšení začalo brzy vyprchávat. McEwan, mistr slova, paradoxu, ironie, provokace a už netoliko perverze mě chvílemi baví, ale asi víc nudí až někdy odpuzuje svým úhlem pohledu, jež tápe občas i v jasných vodách. Brilantně ovládá své řemeslo, ale velká část jeho slov po mě stéká jako voda po pláštěnce. Filozofie bez duše? Nebýt výzvy odložila bych a nic by se nestalo. Za mě hra na efekt. Oceňuji propracovanost, ale závěrečné pohnuté svědomí tomuto autorovi příliš nevěřím. "Existuje tolik způsobů, jak vás může mozek zradit. Je složitý jako drahý vůz, přesto se masově vyrábí, v oběhu jich je víc než šest miliard."... celý text

Jako zabít ptáčka 2015, Harper Lee

[audiokniha] Koncentrovanou moudrostí a lidskostí se mi jeví tento příběh, který mě k sobě zpočátku nepustil úplně zadarmo. Za mě není až tak o rasismu jako o zdravé morálce, zdravé rodině a vůbec velmi realistickém náhledu na život. A zejména nechybí jemný humor. Moc fajn. "Ať je kdo chce, jak sem někdo jednou vkročí, je to tvůj host, a nežádej si mě, jestli tě ještě nachytám, že někoho kritizuješ, jako bys byla bůhvíjaká honóra! Jste snad lepší lidi než Cunninghamovic, ale to neznamená, že se budeš nad nima takhle vytahovat — když se neumíš chovat, abys mohla jíst u stolu, můžeš si sednout tady a jíst v kuchyni!" „Předně si pamatuj, Čipero," řekl, „že s nejrůznějšími lidmi mnohem lépe vyjdeš, když si osvojíš jednoduchý trik. Jakživa nikoho opravdu nepochopíš, dokud neuvážíš věc z jeho hlediska —" „Existují prostředky, jak je udržet ve škole násilím, ale nutit násilím lidi, jako jsou Ewellové, do nového prostředí je pošetilost —" "....prosím tě, udělej pro mě jedno: hlavu nos vzhůru a pěstmi se neoháněj. Ať ti říká kdo chce co chce, nenech se vyprovokovat. Zkus pro změnu prát se hlavou... hlavu máš dobrou, i když se jí protiví učení." Obrovskou zásluhu má Klára Issová v audioknize. Barva hlasu a interpretace inklinuje lehce k americké líbivosti, ale proč ne :o) 5/4... celý text

Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

Současnost podložená a proložená minulou bolestnou hořkostí. Skrz koruny stromů prosvítá nebe, voní podhoubí i recepty z Muchomůrky... Dostal mě styl psaní, krátké kapitoly, ale sedí i obal a zvolené písmo. Setkání s houbařkou Sisi a Viktorií konečně přišlo. Byly jsme všechny tři ve správný čas na správném šumavském místě ❤️ Na jedné straně patologická rodina, která potřebovala odbornou pomoc... Na protistraně houževnatá oběť, která se opakovaně a po svém dere zpět do života.... Srovnání s Do tmy výrazně pokulhává. Právě tím nasměrováním postav a vyústěním příběhů. Alespoň pro mě Anna ústí do uzavřenosti, asociálnosti, kritiky, do tmy s minimem světla. Sisi se z bahna své patologické rodiny dere na světlo a do naděje pro mě přitažlivým způsobem. Hodně mě nadchl jemně opatrný způsob jakým Sisi/Viktorie popisuje otcovu ubohost. Žádný naturalismus jen dusná tíže a zahlcenost ponížením. Takhle si představuji příběhy, které mají šanci posunout i čtenáře směrem k naději. A ano - kolik podivínů s podobně těžkým osudem žije kolem nás?... celý text

Putování s oslicí do hor 2015, Robert Louis Stevenson

Poslouchala jsem velmi zdatně načtenou audioknihu, kde zní libozvučná francouzština i mnišské zpěvy, ale asi jsem čekala trochu víc. Chvílemi jsem měla problém soustředit se na myšlenky autora v češtině 19. století, kde i romantika hraje svou roli. "až nás pozdní hodina rozplazila na lože" příkladně. (Nemohl svou cestu konat v polovině 20 století, protože zemřel roku 1894 :o) Daleko větší práci mi dalo vysledovat, krom romantiky putování, (kterou jsem ocenila, Francie patří mezi zamilovaná místa našich dovolených) nějaký hlubší smysl příběhu. Ano. Nedůvěra mezi protestanty a katolíky je asi věčná. V příběhu jsou líčeny mnohé historické kořeny. Ale přesto mi smysl putování zůstal utajen. Snad jen smutek z dějin nenávisti.... celý text

Císař Karel I. 2006, Eva Demmerle

Kniha oáza, vzhledem ke šlechtických způsobům a zároveň smutná kronika posledních dnů Rakouska-Uherska. Habsburská monarchie jako náznak Evropské unie při zpětném pohledu? Minimálně toho pozitivního čím toto uspořádání disponovalo . . . byť i osvobozovací snahy jsou pochopitelné. Kdo má totalitou pokřivené vnímání šlechticů, které se naposledy projevilo při přímé prezidentské volbě, toho příběh asi neosloví. Za sebe mám obrovskou úctu k dědictví šlechtických rodů. Hodně živě psaný životopis, který zpřítomňuje nálady ve společnosti během první války a po vítězství nacionalismu. Hodně věcí si lze dát z hlediska současnosti do souvislostí. Osobnost Karla I. stála na zdravých základech lidskosti, jejíž vyjednávací pozice je vždy obtížná, jak píše v knize citovaný spisovatel Joseph Roth. ". . . nic z toho, co vládce ztělesňuje, není jeho osobní zásluhou nebo plodem jeho úsilí. Z toho hlediska je milost Boží neustálým napomínáním k pokoře a službě." A to je v dnešních dnech málo populární.... celý text

Slepá mapa 2017, Alena Mornštajnová

Po Haně, která očekávaně zklamala a téměř vůbec nechytla za srdce, jsem neměla žádná očekávání.... Od prvních řádků jsem žasla nad barvitostí fantazie autorky ohledně spletitosti životních osudů, které mnoha svým postavám nachystala.... Občas to bylo jemně za hranou či příliš účelové, ale zároveň je to vše co mohu tentokrát vytknout. AM mě vždy nakonec přitáhne a udrží u příběhu vnímavostí pro intimní lidské vztahy a sociální souvislosti, bravurní znalostí lidských povah a dokonalým vykreslením toho jak každý malý skutek či myšlenka může mít velký dopad na životní styl budoucích dnů jednoho každého až celé společnosti. Nejvíc si asi cením toho, kolik je zde nadšených komentářů, protože v dnešní zpovykané, rozmazlené a pohodlné době - nahlíženo minulostí o které Mornštajnová píše - je moc potřeba alespoň číst o tom, že nic z toho není samozřejmostí a během pár let naší sociální a politické nepozornosti se vše může změnit jakoby ve vteřině či lusknutím prstů. Bohužel. Tento dojem ve mně příběh nejvíc zanechal a toho si moc cením. Navíc mi vyhovuje i odtažitý styl psaní, který se nesnaží ze čtenářů ždímat emoce a slzy. To je asi druhý důvod proč nakonec její knihu přece jen otevřu. Tuto jsem poslouchala a Veronika Gajerová je nad míru zdařilou interpretkou! Dokázala svým hlasem, který chvilkami až tahá za uši, vykreslit spletitosti příběhu v každém záhybu a nuanci. Hodně dobrá práce. Ve Slepé mapě si mě získala a byla blízká, střízlivá, racionálně přizpůsobivá, nesentimentální a obětavá povaha Alžběty. Zároveň mi nezbývalo než soucítit s Anežkou, jako svým způsobem obětí obou totalit jež se prohnaly Evropou. Trochu holčičí, ale na to už jsem si malinko zvykla :o)... celý text

5 mrtvých starých dam 1970, Hans Gruhl

Absolutně pohodově laskavá atmosféra. Trochu mile starosvětské, ale zároveň klasickým stylem propletené. Poslouchala jsem velmi luxusní vltavskou dramatizaci a asi nejvíc se mi líbil závěr a kouzelné vykreslení starých dam. Určitě se k poslechu ještě vrátím. Jak stvořené na poklidné dovolené. . .... celý text

Divoký kluk 2018, Paolo Cognetti

Za mě moc fajn oslava jak života v horách, tak útěku do hor za restartem. Představovala jsem si jak "uvnitř tohoto příběhu" autor psal svých Osm hor. Protkáno úctou k domu jako reálnému příbytku i pobytu fantazie, navazováním vztahů, sebevnímáním, ale hlavně obrovskou úctou a citem pro horskou přírodu v každém detailu. Knihy..slovo..tvořivost..zákoutí necitlivosti k přírodě....naťuknutí vztahu s otcem. Vše celkem křehkým, jemným a pomalým, ale i úsporným způsobem kde žádné slovo není navíc. ALE viděno z druhé strany - na Osm hor tato kniha jistě nemá; i přesto, že je zcela jasné, že vnitřní svět i bolístky z dětství mají v tomto příběhu svůj vývoj . . . Doslov je osobním vyznáním autora Návratu Krále Šumavy. 4/3... celý text

Pastýř osamělých výší 2009, Bohuslav Reynek

Hravé i vážné verše v doprovodu Škochových fotomontáží dávají nahlédnout a tušit nesnadnou i křehkou atmosféru Petrkova. . . Děkujeme ☀️ PAVOUK A KOTĚ Pavouk černý. Kotě šedé. Pavouk pátrá. Kotě přede. Lampa hledá mrtvých stopu na podlaze, v koutech stropu. Pavouk hledá pavučinu, Šedé kotě klubko stínů. Kotě neví, čím si hráti, pavouk v tenatech se tratí. Pavučina: touhy stín. Lampa: prsten nevěstin. Dechem okna, dechem dveří poletuje stínů peří. Duše neví. Srdce věří. Stínů zrna, stínů plevy. Srdce doufá. Duše neví. Pavouk hledá tenata. Kotě dříme. Nechvátá. Pavouk na zdi. Kotě vzhlédne. Splétají se stopy. Bědné. Pavučina, hnízdo tenat. Chytnu tě tam. Nechtěj stenat. Myš jsi. Nejsi. Ale přece... Zavru tě do zubů klece. Pavouk leze, myška černá. Zajat. Mizí do inferna.... celý text

Zelňačka 1985, René Fallet

Poslouchala jsem jakousi velice povedenou rozhlasovou dramatizaci s hlasy pana Kostky, Somra a dalších a můžu do posledního písmenka podepsat Metlu i alef ☀️ V audiopodobě je to něco jako divadelní představení na dovolenkovou deku se zavřenýma očima!! Jsou tam zvuky slepic i slepice z Československa a jiné lahůdky a nemá to chybku!!! Ano variace na Bouvard a Pécuchet. A myslím, že to, co jsem poslouchala bylo skoro lepší než film. Ale taky ho časem pro srovnání zkusím. Díky všem předchozím za skvělý tip. Nebylo to rozhodně zcela bezduché ❤️ CvB díky za recept!! Na chmury vřele doporučuji obojí. Polévku i audio.... celý text

Nachové plachty 1980, Alexandr Grin (p)

Jemné, laskavé i hluboké. Kouzelně plynoucí jazyk a vybroušený styl. Jen romantika není úplně moje miska polévky. Setkali jsme se díky IMJ v knize Magor a jeho doba. A jsem za to ráda ☀️... celý text

Beránek 1978, François Mauriac

Klubko zmijí 1963, François Mauriac

Drsný autor v nejlepším slova smyslu. Četla jsem v mládí na doporučení moudré knihovnice a dodnes ve mně doznívá. V současnosti nejsem úplně milovník silných psychologických románů, ale ráda bych autora ještě někdy zkusila :o) Pamatuji si, že nejvíce mě oslovil Mládenec ze starých časů, skrze kterého se mi celý Mauriac stal stravitelnějším . . .... celý text

Umouněnec 1983, François Mauriac