_čtenářka_
přečtené 342
Alžběta a drak
2023,
Dagmar Ruščáková
Mé nejlepší čtení tohoto roku! Nezapomenutelná fantasy plná úžasných postav a (ne)všedních dobrodružstvích, které prožijete, jako byste tam opravdu byli. Možná nejhezčí částí knihy je její dočtení - tehdy totiž začnete vidět magii, dobrotu a dobrodružství všude kolem sebe. (Takhle to zní hezky, ale konec se mi nelíbil proto, že je konečný. Nejradši bych, aby měla Alžběta přes tisíce stran a já s ní mohla trávit každičký den! :-))... celý text
Štěpán Kozub: Klaun se zamáčknutou slzou
2024,
Zuzana Burešová
Moc krásné, byť docela smutné, čtení. Štěpána znám ze Tří tygrů, a i když jsem v nějakém rozhovoru kdysi četla, že ve skutečnosti je docela introvertní a uzavřený typ, nějak mi to k jeho komické personě nešlo. V této knize se poprvé ukazuje takový jaký je. Čekala jsem komika, pro kterého není žádné téma nekorektní, ale místo něj jsem potkala poměrně smutného, inspirativního a po všech stránkách příjemného člověka s jizvami na duši. Paní Burešová rozhovor mimochodem skvěle vedla. Právě její nenápadné otázky, které ale rozhovor vedly jasným směrem, a nevnucování se do Štěpánova vyprávění dělají z této knihy tak dobré čtení. Pokud jste skeptičtí k žánru knižního rozhovoru, jděte do něj a přesvědčte se sami, jak fajn je to. Minimálně v tomto případě. :-) Velké doporučení!... celý text
Narcis a pivoňka
2024,
Katarína Brányiková
Tak tohle bylo úžasné! Autorka píše nesmírně vtipně a čtivě, takže jsem měla za odpoledne přečteno. :( Zároveň ale poznala, kdy je třeba dát humor stranou, a nechat těžší témata vyznít. Zhruba do tří čtvrtin je děj hlavně humorný, pak ale zvážní. To konkrétně ve chvíli, kdy se Agáta dostane do spárů Ricarda, švába argentinského! Nebojte se však, že by se z Narcise a pivoňky stala nějaká depka. Autorka si stále drží odlehčený tón vyprávění a díky tomu i stravitelnou formou upozorňuje, jak rozeznat Ricardovy narcistické druhy. Protože na mě celá knížka působí jako ze života, představuji si, že by tak pokračovala i nadále, i po konci knihy. Agáta by svolala kamarádky do hospody, kopla do sebe dva panáky, a vypovídala se jim. Přerušena by byla samozřejmě jen konverzací s hospodským, který by přinesl další rundu, a občasným "to si robíš prdel!" své kamarádky Mariany. :D Hrozně mě také pobavilo, že Ricardo používal stejné hlášky, jako klasický hlavní protagonista romantické/erotické/romantasy knihy. Tihle "muži psaní ženou", nastavují mladým čtenářkám poměrně nerealistická očekávání do života, a snad si nyní ty, které to potřebují, díky Ricardovu příkladu uvědomí, jak jsou tihle panáčci v realitě trapní a nepoužitelní. :D Nechápejte mě zle, já si ráda tyhle sladké větičky přečtu, ale je třeba je odlišit od reality. Jen zde vyvstává problém, že když se chci do monologu nějakého toho dokonalého fešáka začíst, vybaví se mi Ríša a jeho móresy. :D A po tom vážně netoužím. :D... celý text
