Ctv přečtené 258

Odložená spravedlnost 2020, Petr Čepek

Z knihy mám dost rozporuplné pocity a ať to v duchu probírám jak chci, kloním se spíš k těm negativním. Ne, že by se to nedalo číst. Už podle hodnocení zde je zřejmé, že kniha si své obdivovatele našla. Ale na mě to bylo tak trochu jako když pejsek s kočičkou pekli dort. První část knihy, kdy se díváme na soudní proces s J. Sklenářem, je psaná tak, že jsou jednotlivé kapitoly pohledy zúčastněných osob. Dobrý nápad, to mi vyhovovalo, ale dost mě na tom iritovaly ty jejich obsese. Jedna má ráda latinské citáty, tak je tam autor cpal všude. Další má rád Kafku, tak všude vidíme názvy jeho děl. Další si rád počítá, tak s ním neustále hledáme souvislosti mezi čísly a životem. Věci, které nemají s dějem nic společného a stačila bych jich tam špetka, ne deset lžic. Další část knihy už je psána jinak a nechápu tu změnu. Vadila mi. Nevyhovoval mi chaos v postavách, zbytečná komplikovanost. Proč se jedné postavě tajemně říká muž s vousy, aby byla stejně o pár stránek jeho totožnost odhalena a aby čtenář zjistil, že k utajování nebyl žádný reálný důvod. Jen to člověka mate. V polovině knihy se domníváte, že víte, kdo je pachatel, protože všechny indicie zcela jednoznačně vedou k němu. Nejen indicie, ale i náznaky od autora. Nakonec se ale dozvíte že je to někdo úplně jiný. Někdo, kdo je v celé knize dost podružnou postavou a nevěnuje se mu (až na posledních pár stránek) téměř žádná pozornost. Mám ráda když mě autor vodí slepými uličkami, ale tohle už bylo moc. To, co mi u Sametových iluzí imponovalo, mi tady vadilo. Možná se mi kniha netrefila do nálady, možná tady těch zamotanců už bylo na mě příliš. Tady jsem si skoro začala dělat poznámky abych se neztratila v postavách, ale pak jsem se na to vykašlala a prostě četla většinu času lehce zmatená. Možná proto mi unikly indicie naznačující kdo je ve skutečnosti vrah. Každopádně s panem Čepkem nekončím.... celý text

Eleanor se má vážně skvěle 2017, Gail Honeyman

Skvělá kniha, bezvadně vystavěný příběh, brilantně napsaný text. Na začátku jsem získala dojem, že budu číst vtipný román o životě holky, která je na trošku jiné stupnici autistické škály, než většina obyvatel. Ačkoliv jsem se během knihy mnohokrát od srdce zasmála a obdivně četla některé pasáže znova prostě jen proto, že se mi líbilo spojení slov nebo popis děje, tak to rozhodně jako humoristický román vnímat nelze. Ano, možná se dalo od první třetiny knihy tušit kam se bude příběh vyvíjet, ale to mi vůbec nevadí. Nevadí to proto, že kniha je psaná tak dobře, čtivě a vtipně, že si k tomu rozuzlení rádi dojdete postupně stránku po stránce. Přitom se stále jedná o knihu o hluboké a niterné bolesti. Eleanor si vás získá. Je to svérázná žena, se kterou bych chtěla sdílet kancelář a se kterou bych, být její kolegyní, ráda chodila na kafe. Autorce se podařilo skvěle spojit humor a popis smutného osudu jedné ženy tak, že na výsledném koktejlu si pochutnáte. Bude vám líto, že se s Eleanor musíte rozloučit poté, co otočíte poslední stránku. A bude vám líto, že od této autorky tu máme zatím jen jednu knihu.... celý text

Mlčenlivé ženy 2019, Kerry Fisher

Dvě hvězdičky nedávám ani tak proto, že by knížka byla vyloženě špatná, ale proto, že zcela nesplnila lákadla na přebalu. Rozhodně se nejedná o "strhující a mrazivě skutečný emocionální thriller". Příběh bych spíš zařadila do ženských vztahových románů. Pokud nejste po lobotomii a už jste v životě nějakou knihu přečetli, tak je vám po pár stranách jasné o čem příběh bude a kdo je ten špatný. Celou dobu jsem čekala na nějaké drama, pointu, něco "strašlivého", jak je slibováno na přebalu. Nic takového se nekonalo. Kniha je trochu moc natažený příběh o nelehkém životě ženy s hajzlem a manipulátorem okořeněná nevěrou. Neurazí, nenadchne.... celý text

Potopa 2018, Kristina Ohlsson

Váhala jsem mezi 2 a 3 hvězdami, ale nakonec jsem vzhledem k úctě k autorce dala 3. Její předchozí díly z této série se mi líbily, ale tento hodnotím jako nejslabší. Mám ráda, když mě autor detektivky drží v napětí a nechá mě v mém uvažování jít slepými cestami. Ale tady už toho bylo příliš. Celý příběh tak překombinovaný, že nadšení z napětí u mě často vystřídalo naštvání z toho, že je to tak nesmyslně zamotané. Kromě zbytečné komplikovanosti a překombinovanosti různých zápletek (a možná ještě víc než to) mi hodně vadily nelogičnosti v ději. Za prvé v chování hlavních hrdinů (na jednu stranu tak precizní a zodpovědná Fredrika tají důležité důkazy), za druhé v přehlížení důležitých stop (chvílemi jsem měla dojem, že Alex i Fredrika trpí nějakou mozkovou mlhou a nepokládají si zcela logické otázky a ignorují zcela zjevné stopy) a za třetí v nesmyslnosti a zbytečnosti některých dějových linek (celá ta záležitost se Spencerem). A nakonec zjištění kdo je vrah - to byl za mě největší dějový přešlap. Na chvíli si musím dát od Kristiny Ohlsson oddech.... celý text

Davidovy hvězdy 2015, Kristina Ohlsson

Opět mistrně vystavěná detektivka, další v řadě v sérii s Alexem Rechtem. Od začátku tápete ve tmě s tím, že veškerá vodítka k vyřešení záhady se vám vždy rozpustí v ruce jako vločka sněhu. K vyřešení případu nakonec vedou dvě různé příčiny zločinu které se propojí a zároveň nepropojí, vyjasní a zároveň ne zcela vyjasní ... Jednu hvězdičku dávám dolů za to, že motivace vraždící osoby k zabití posledních dvou obětí pro mě zůstala tak trochu nepochopitelná, vykonstruovaná, zbytečná ... Těším se na další díl od autorky.... celý text

Černý dort 2023, Charmaine Wilkerson

Zajímvý příběh a téma, ale na můj vkus příliš překombinované a zamotané. Číňani, černoši, angličané, Karibik, Londýn ... ten zamotanec mohl být mnohem méně zamotaný a stále by si kniha zachovala své kouzlo. Zase tak strašně tajemný ten příběh nebyl a jeho tajemství budované neustálými náznaky a přeskakováním v čase na mě působilo trochu uměle. Zejména když člověk stejně od poloviny knihy tuší jak to celé dopadne.... celý text

Anna Boleynová – Králova posedlost 2017, Alison Weir

Jestliže jsem dala prvnímu dílu ze série hvězdičky 4, pak zde nemohu jinak a musím dát pouze 3. Na stylu psaní autorky se samozřejmě nic nezměnilo a co jsem hodnotila negativně u Kateřiny Aragonské, to hodnotím negativně i nyní. Je to rozvláčnost, natahování děje. Opakování stále téhož vyniklo v příběhu Anny Boleynové o to více, že dlouhé roky čekání na manželství s Jindřichem byly popisovány na tak mnoha stranách. A vlastně se tam nic nedělo. Dalším aspektem příběhu je historická věrnost. Nejsem znalkyní historie tudorovské Anglie, ale shodnou okolností nyní, kdy jsem knihu dočetla, začíná běžet v ČT dokument o rodině Boleynových (první díl 7.5.2024 na ČT2). Zatím jsem viděla jen jeden díl, ale je to velmi zajímavý vhled na osudy této rodiny a už se těším na pokračování. Jsem zvědavá, jak bude vykreslena Anna v této dokusérii, protože tady se autorka románu ani netají tím, že se snažila ji vykreslit v lepším světle, než v jakém je nyní vnímána. Myslím, že pokud Anna byla až nezdravě cílevědomá, ambiciozní a mocichtivá, pak to bylo nastavením celé její rodiny a hlavně doby. Nepochybně to byla vzdělaná a inteligentní žena a těžko si dokážeme představit co znamenalo stát se terčem zájmu Jindřicha VIII. Můžeme jí zazlívat, že se nechtěla spokojit s rolí pouhé dočasné a následně odstrčené milenky? Každopádně málokterý člověk je 100% dobrý nebo špatný. Nepochybuji o tom, že Anna měla i kladné stránky. Pochybuji ale, že by ona někdy skutečně věřila tomu, že sňatek Jindřicha a Kateřiny byl nezákonný tak, jak to popisuje Alison Weir. Zřejmě tam byly ostré lokty a vůně moci, která ji motivovala. Nemyslím si ale, že si zasloužila tak krutý osud a myslím, že svého konání na konci života nejednou hořce litovala. Těším se na další díl série.... celý text

Oběti ráje 2014, Kristina Ohlsson

Nedočetla jsem, odloženo hned po začátku. Téma - agenti, teroristé, americká vláda, únos letadla - to vůbec není zápletka, kterou hledám ve vodách severských krimi.

...a muž ti vládnout bude 2007, Milena Tomešová

Jak zmínila níže Vivetkav - kniha popisuje realitu let devadesátých. Já pevně věřím, že dnes už jsme v řešení případů domácího násilí někde jinde. Věřím, doufám. Protože příběh Gabriely, Gáby, byl příšerný. Je děsivé pomyšlení, že něco podobného se některým ženám děje a že z toho pro ně není úniku. Téma dle mého velice silné a dobré. Což je umocněno faktem, že inspirací pro osud Gáby byly reálné příběhy skutečných žen. Co se týče zpracování příběhu, kdy nám je osud hlavní hrdinky podáván formou zápisků z jejího deníku, jsem také spokojená. Kniha se mi četla dobře a slupla jsem ji za jeden den. Na závěr autorka přidává popisy toho, jak daný příběh vnímaly další postavy příběhu - matka, syn, dcery, kamarádka. Jediné, co by možná knize dalo lepší drajv, by bylo, kdyby pohledy těchto postav na dané situace byly čtenáři dávkovány postupně v průběhu knihy. Ne až na konci. Každopádně za mě velmi dobrá kniha a doporučuji k přečtení. Další díla autorky mě už názvem nelákají, ale tato byla skvělá. Věřím tedy, že pokud čtenáře zaujmou témata, budou se i další knihy líbit.... celý text

Andělé strážní 2014, Kristina Ohlsson

Za mě zatím z této série nejhorší kousek. Ne stylem psaní nebo příběhem, ten mohl být fajn. Na skutečnosti, že se jedná o sérii se stejnými hrdiny v rolích detektivů, je skvělé, že se jejich osobní příběh postupně rozvíjí a je to takový bonus k detektivní zápletce. Ale tady tu zápletku autorka nějak nevychytala. Respektive její vyšetřování. Měla jsem od začátku pocit, že Alex, Fredrika i Peder (vyšetřovatelé) mají mozky zahalené nějakou mlhou. Indicie vedoucí k rozuzlení případu jim běhaly pod nohama, šlapaly jim na palce, cvrnkaly je do nosu, ale oni se jak umanutí drželi slepé stopy. Jdu na čtyřku, tak uvidíme, jestli to bude lepší, nebo jestli má série sestupnou tendenci. Protože první díl se mi velice líbil.... celý text

Sedmikrásky 2013, Kristina Ohlsson

Druhý díl série. Opět pěkný detektivní příběh, ale to nosné téma uprchlíků a běženců mě moc nezaujalo. I když ta detektivní linka byla fajn. Takovým poznávacím znakem autorky zřejmě bude na začátku hodit čtenáři udičku s napíchnutou informací z budoucnosti a indicie dávkované postupně během příběhu s vědomím té prvotní informace vám pomáhají skládat si to puzzle dohromady. Jdu na třetí díl série.... celý text

Nechtění 2013, Kristina Ohlsson

Na prvotinu opravdu velmi pěkná detektivka.

Johana 2018, Pavla Horáková

Knihu jsem přečetla, nutkání odložit ji ve mě nevyvolávala, ale že bych si čtení nějak extra užívala, to bohužel také říct nemohu. V anotaci knihy je napsána tato věta: "Mohlo by se zdát, že se v ní nic dramatického neděje, přesto však Johana vypovídá o historických událostech i osobních prožitcích leckdy výmluvněji, než dovedou zachytit vypjaté scény. Johana nese i svérázný literární rukopis." Já osobě bych udělala řez za větou "Mohlo by se zdát, že se v ní nic dramatického neděje" a doplnila bych za sebe: "a skutečně je to tak." Za mě vhodné na čtení do vlaku nebo autobusu, kde potřebujete zabít čas a text nevyžaduje žádné extra soustředění. Prostě taková časopisová povídka natažená na velikost malé knihy.... celý text

Zátiší 2014, Louise Penny

Příjemná a spíš psychologicky laděná detektivka. Příběh je zasazen do krásnou přírodou obklopené kanadské vesničky Three Pines a obětí je stará dáma, kterou vůbec nikdo nemá důvod zabít. Tedy ... skutečně nemá? Od začátku (respektive z anotace) je jasné, že důvod k vraždě nebude něco, co se stalo před týdnem, ale že motiv má v čase mnohem hlubší kořeny. Inspektor Gamache postupně, pomalu a za pomoci blízké přítelkyně oběti odkrývá vztahy mezi lidmi a možný motiv k vraždě. Inspektor je zajímavá postava, celý vyšetřovací tým (až na jednu osobu) mi byl sympatický. Kniha se mi líbila, ale nedostavilo se nutkání praštit se vší prací a vrátit se ke čtení. Nebylo tam za mě žádné "wow", žádné nadšení. Vadila mi příšerně protivná Nicholsová, i když smyšlené kořeny v Československu by pro nás mohly být lákavé. Vadily mi tam zbytečné detailní popisy toho co kdo jedl. Určitě budu pokračovat v dalších dílech série, třeba mě některý z nich osloví víc.... celý text

Jeřabinový dům 2022, Marie Hajdová

První kniha od autorky a přece tak příjemnější čtení a stravitelnější text, než od autorky, jež chrlí dvě knihy ročně (omlouvám se za tu poznámku, ze které čiší zklamání z tvorby Jany Poncarové). Jeřabinový dům je příběh, ve kterém nedochází k žádným závratným dějinným zvratům, přesto je to ale příběh uvěřitelný a čtenáře do sebe vtahující. Po přečtení anotace jsem měla obavy, že půjde o už stokrát popsané klišé, kdy se mladá žena z Prahy přesouvá na vesnici, protože má pocit, že potřebuje najít sama sebe a následně se najde v přírodě, v bylinkách, v zavařování nebo něčem podobně banálním. V knize Jeřabinový dům to ale tak nebylo. Lucie je realisticky podaná postava. To, jak se její příběh proplétá s příběhem ostatních lidí v Bílé Vodě, je velmi dobře popsáno. Všechny další postavy příběhu jsou pro mě moc hezky vykreslené. Ani u jedné nemám pocit, že bych někoho takového nemohla potkat na vsi nebo mít za souseda. Celý příběh je moc hezky vystavěný a ani konec nesklouzl k žádným patetickým závěrům. Styl psaní Marie Hajdové byl pro mě velmi osvěžující a příjemný. Dokáže popsat atmosféru tak, že vás do ní vtáhne, ale zároveň je její jazyk střídmý a velice čtivý. Ideální zlatá střední cesta mezi hyperstručným stylem mini vět, který dnes často u autorek vidíme, a přeplácanou slátaninou plnou vzletných kudrlinek. Doufám, že se brzy dočkáme další knihy.... celý text

Nultá hodina 2023, Jana Poncarová

Dala jsem paní Poncarové jako autorce třetí šanci získat si mě jako čtenáře. Zejména pak proto, že mé mámě se její knihy líbí a často doma nějaká leží. Vzdávám snahy najít v té hromadě knih, které paní Poncarová chrlí, něco pro mě čitelného. Jak v množství, tak v textu, by si mohla tato autorka oprášit rčení, že méně je někdy více. U této knihy se sice objevuje velmi zajímavé, bolavé a nosné téma návratu členů zahraničního odboje po válce do Československa, ale autorka toto téma totálně dusí hromadou zbytečných slov, přirovnání a přívlastků. Chvílemi máte pocit, že čtete kapitoly z učebnice dějepisu pro střední školy, abyste vzápětí skočili do kurdlinkovaté harlekýnky. Text je plný různých zvláštností a nesmyslů. Hrdinové se zde koupou v paprscích hvězd na terase (jakože cože?). Na jedné straně hrdinka pije osvěžující a lahodnou citronádu, aby o stránku dál cítila v ústech pachuť citronů. Hvězdy nemohou prostě jen zářit, musí zářit nenápadně. Bar je rozpačitý. Světlík je působivý. Prostor je nenadálý. O chrčící řece psal už kdosi v předchozích komentářích. Ano, neupírám, že příběh mohl být zajímavý. Kniha může být poučná pro toho, kdo není seznámen s historickými fakty té doby. Osud Hedviky je pro mě ale nepravděpodobný, celý její příběh tak nějak klouže po povrchu. Daly se rozpracovat zajímavé linky (například Jaroušek, lidé na vesnici kde má Hedvika letní vilku). Ty ale zcela zanikají v Hedvičiných milostných kotrmelcích, rozháraných vztahových myšlenkách a zcela zbytečných vzpomínkách na Afriku. Do budoucna tedy nebudu kazit hodnocení knih této autorky, protože očividně většině čtenářek její styl psaní vyhovuje, a už po jejích dílech nebudu sahat. Slibuji.... celý text

Proč všichni odcházejí 2016, Zuzana Dostálová

Po knihách Karneval zvířat a Soběstačný jsem sáhla po dalším díle Zuzany Dostálové - ovšem jedná se o její prvotinu, takže jdu proti proudu času. Dílo ve mě nevzbudilo takové nadšení, jako výše zmíněné knihy, ale přečetla jsem ho s chutí. Je to autobiografická kniha, vzpomínky na dětství, babičky, dědečky, zážitky z nemocnice. Jsou tam velice silné okamžiky, například osud spolupacienta Honzíka v nemocnici, smrt dědečka. Když čtete vzpomínky na socialistické zdravotnictví a přístup k dětským pacientům, tak vás zamrazí. Nevadí mi ani forma, tedy příběh vyprávěný slovy a mentalitou dítěte. Jenže někdy mi věk vypravěčky vůbec neseděl s psaným textem. Možná ale byla Zuzanka tak vyspělá a jazykově vybavená, aby psala zmiňované detektivní příběhy s takovými výrazy a slovními spojeními, nevím. Vlastně jsem se po celou knihu nedokázala oprostit od srovnávání s Hrdým Budžesem (viz mušňůra) a přišlo mi to podání ústy malé holky někdy trošku násilné, ale přesto knihu doporučuji k přečtení. Je útlá, budete ji mít rychle slupnutou a pokud jste podobný ročník, určitě ve vás vyvolá vzpomínky. Je už na každém, zda budou příjemné či nepříjemné.... celý text

Ledoborec 2023, Kristina Ohlsson

Ne, že bych měla s čím srovnávat, protože mnoho knih z žánru "severská krimi" jsem zatím nepřečetla, ale páni ... Kristina Ohlssonová je asi mojí oblíbenou autorkou! Jestli máte před sebou nějakou neodkladnou práci nebo povinnost, pak nedoporučuji začínat tuto knihu číst. Děj, zápletky a to, jak je napsaná, vám nedovolí čtení odložit. Prostě musíte vědět co se bude dít. Za naprosto skvělé považuji, jak si se mnou jako se čtenářem autorka hraje. Navádí mě na falešné stopy, otvírá přede mnou vrátka aby mi je pak před čumákem zabouchla, strunu mojí trpělivosti napíná téměř k prasknutí. Skvělá práce. Když náhodou nastane chvíle, kdy bych se snad mohla začít trošku nudit, tak hned dostanu nějaký impuls a zvědavost zase nutí číst dál. Joj, hned si musím v knihovně zamluvit další díl. Jen jsem nepochopila proč se kniha jmenuje Ledoborec? Edit: On ještě další díl nevyšel? No tak to asi opláču.... celý text

Bouřlivé ticho 2022, Raynor Winn

Raynor Winn je žena, se kterou mám v reálném životě máloco společného, přesto mě ale její knihy baví a uchvacují. Jako autorka má cit pro slovo, její popisy přírody jsou krásné, celá kniha se velice dobře četla. Na můj vkus tam bylo příliš mnoho pasáží popisujících jinými slovy totéž - jak miluje přírodu, jak je s ní spjatá, jak ona a příroda jedno jsou. I když zrovna v případě Raynor Winn to autorce věřím a asi by to ani nebyla ona, kdyby to tam nebylo opakováno. V tomto druhém díle mají pobřežní cestu za sebou a Moth už začíná zase pomalu chátrat. Proto se vydají na další, tentokrát mnohem kratší, cestu po Islandu. I tady vidíme, jak se malými zázračnými krůčky vrací Mothovi síla a životní energie. Stejně, jako ji začínají Winnovi vracet sešlé farmě na výrobu cideru. Opět je tady naděje a víra i přesto, že všichni vědí, kam Mothova nemoc spěje. To, jak oba bojují, je obdivuhodné. Zejména to, jak bojuje Moth. Všude se píše o Raynor jako o autorce, ale já bych se ráda seznámila s Mothem. Stejně jako po dočtení první knihy i tady mám pocit, že bych mohla se svým životem něco udělat. Vyrazit na nějakou cestu, ne jen zaprděně sedět doma. Zajímalo by mě, kolik lidí nazula Raynor svými knihami do pohorek a zvedla z křesel. Už se těším na přečtení třetího dílu.... celý text

Ještě jedna lež 2021, J. M. Winchester (p)

Chaos, zmatky, nereálné zápletky, přílišná komplikovanost. Asi tak bych charakterizovala toto dílo. Opakované popisy různých pocitů a dojmů jednotlivých lidí. Zbytečné a zdlouhavé. Naprosto nemožně pitomý policista, který nejen že se zaplete s aktérkou případu, ale také nakonec přehlédne stopu, která ho mohla přivést k správnému vyřešení případu. Zřejmě ji přehlédla i sama autorka, i když příběh napsala (mám na mysli to, že jenom jedna ze sester měla pořezané nohy od střepů, na které doma šlápla, že?). Škoda zničeného dobrého hlavního motivu záměny dvou sester tou překombinovaností. A aby ta úroveň byla ještě nižší, tak si tam občas střihneme nějaký ten sex a peprné slovíčko. Dočetla jsem, ale jestli autorka vypotí něco dalšího, tak já to nechám v knihovně ležet.... celý text