Ctv přečtené 258

Einstein v Berlíně 2004, Thomas Levenson

V tomto případě anotace knihy docela přesně vystihuje můj výsledný dojem z ní. Je to velmi zajímavě psaná historická sonda do období válek a mezi válkami. Nejde jen o život Alberta Einsteina, i když i ten je zde popsán velmi precizně a ve veškerých souvislostech. Jde také o výborně zpracovanou historii nejen Berlína a Německa, ale veškerých konsekvencí s válkami v Evropě. Při čtení pochopíte mnoho souvislostí a i když mě tato historie zajímá dlouhodobě, tak řada informací pro mě byla opravdu objevných. Kromě toho, že je to dílo nabité informacemi, tak je velmi čtivě napsané, což u podobného typu literatury vůbec nebývá automatické. Skvělá knížka.... celý text

Chirurg 2019, Petra Dvořáková

Pro mě za poslední dobu nejsilnější čtenářský zážitek. Je zřejmé, že v knize nemusí vraždit masový vrah nebo kráčet dějiny, že se tam nemusí stát vlastně skoro nic, ale nevadí to vůbec ničemu pokud je skvěle napsaná. A Chirurg je dle mého skvěle napsaná kniha. Tak bombasticky vykreslená postava, jako je Hynek Grábl, to už jsem dlouho neviděla. Spousta věcí vás na něm štve, další spoustu věcí na něm obdivujete. On si žije ten svůj život jak se dá a vy ho chvíli žijete s ním. Parádní, parádní počtení.... celý text

Hypnotizér 2011, Lars Kepler

Alžběta a Nina: Tajemství mojí babičky 2020, Jana Poncarová

To, co se mi nelíbilo na Eugenii, nelíbí se mi ani tady. Neustálé a nadbytečné popisy věcí. Neživé předměty dokolečka něco nějak dělají nebo nechávají dělat. Mnozí to tu pojmenovávají jako lyrické popisy. Asi to bude ono. To je tedy zřejmě autorčin styl, který nezbývá než buď překousnout, nebo její knihy neotvírat. Ovšem zatímco u Eugenie tyto lyrické popisy byly nesnesitelnější tím, že hlavní hrdinka byla taková nemožná éterická víla, tak tady máme naštěstí hrdinky (nebo alespoň jednu z nich) velmi sympatickou a normální. Mám tím na mysli babičku Alžbětu. Nina není moje krevní skupina. Mladá žena, které na první pohled nic nechybí, ale stejně je něco (všechno) špatně. Mohla to vyřešit tím, že na sebe navlékne korálky, na hlavu dá věnec, do ruky bubínek a bude tančit ženské kruhy kolem ohně v lese, což by už i na čtení bylo příliš nesnesitelné. Ona ale naštěstí svůj problém vyřeší tak, že vezme babičku na výlet do minulosti. Je to hezké, milé, na myšlení nenáročné, pomalu plynoucí a na konci se všechno samo krásně vyřeší. Jako když cvaknete vypínačem a ono se rozsvítí. Vlastně vůbec netuším, co Ninu přimělo všechno změnit. Řadu souvislostí jsem tam vůbec nepochopila, například proč od Ninina dětství až po dospělost nebyla s babičkou v kontaktu ... ale to je jedno. Já jsem si užila příběh Alžběty a ten se mi líbil.... celý text

Dědictví minulosti 2010, Barbara Erskine

Knížka na mě zbyla na dovolené a další od autorky zřejmě vyhledávat nebudu. Překvapilo mě, že je autorka vystudovaná historička a pak napíše takovouto slátaninu plnou toporných a šroubovaných dialogů. Neměla bych problém s duchařskou literaturou, pokud by to bylo zajímavé a hezky napsané, ale tady už to paní Erskine překořenila moc. Druidové, církev, křesťanství, Ježíš v Anglii, těhotná Mora (jakože možná s Ježíšem?), naprosto neuvěřitelná postava hlavní hrdinky Abi, love story kde ona ho nejdříve nesnáší a potom jí tělem projedou elektrické vibrace vzrušení když se jí mimoděk dotkne ... no, prostě ne.... celý text

Dům bez zrcadel 2021, Iva Pekárková

SPOILER Kniha popisuje osudy ženy, která si vydělává jako ošetřovatelka starých a nemocných lidí v Anglii. Jmenuje se Markéta a i když jsem v tom zpočátku vůbec neměla jasno, tak jsem v průběhu knihy zjistila, že jí je něco mezi 50 a 60 lety. Přesto ale polovinu knihy řeší sex, sex, sex a sex. Po přečtení knihy jsem získala dojem, že kdybych někdy navštívila Tunisko a neměla nezávazný sex s nějakým místním playboyem, tak bych nejen zůstala po vaginální stránce zdravá, ale také bych nezažila to, za čím tam většina středněvěkých (a více) Evropanek jezdí. A mohla bych se cítit o něco ochuzena. Markéta si tam nabrnkla chlapce, kterému bylo něco málo pod dvacet let. Vlastně jsem za celou knihu nezjistila, proč to udělala. Sex s ním byl průměrný, spíše horší, přesto si ho vzala za manžela a dotáhla si ho do Evropy. Snad proto, že jí jeho mládí mělo pomoci zapomenout na to, že to její už je dávno pryč? V jejich vztahu jsme mohli číst veškerá klišé vztahu starší ženy a mladého muže z afrického kontinentu. On z ní tahal peníze různými triky a podvůdky, které Markéta zpočátku neprokoukla. To si říkáte, že buď už také začala trpět nějakou formou demence (jako její klienti v UK), nebo je zamilovaná. Zamilovaná nebyla, dementní také ne, takže ta nesmyslnost jde podle mého za autorkou knihy. Nakonec se jí vztah se zajíčkem vymstil, ale to tu prozrazovat nebudu, kdyby náhodou někdo ignoroval varování, že jde o spoiler. Výše uvedené tedy v mých čtenářských očích knihu řadí do kategorie „dvě hvězdy a méně“. Na tři ji dostal Markétin ošetřovatelský příběh. Zážitky s různými klienty byly zajímavé, hezky napsané, řada drobností dala nahlédnout pod pokličku této práce. Různé typy klientů a hlavně různé typy jejich rodinných příslušníků, se kterými musela jednat, mě bavily. Tato linie příběhu se mi moc líbila a byla bych raději, kdyby se jí autorka věnovala více. Klidně i na úkor několikrát opakovaného nadšeného popisu toho, jak má hlavní hrdinka na svůj věk pěkná rodidla.... celý text

Prokletý kraj 2021, Michaela Klevisová

Ne, že by se mi kniha nečetla dobře, ale celkově jsem z ní měla dojem, že se autorka snaží využít zájmu o dramatické příběhy určitých míst a oblastí, který rozvířily knihy od Kateřiny Tučkové a hlavně Karin Lednické. Ovšem tady naťukneme historicko-společenský problém (přesídlení Rumunských Slováků do pohraničí, ze kterého byli nuceně odsunuti Němci) jen opravdu zlehka. To, co Karin ve svých knihách zpracovává detailně, pečlivě a se vší vážností je tady jen takový barevný sladký obal na lentilce. Pro příběh samotný to vlastně vůbec není důležité, charaktery postav to určuje minimálně. Celý ten příběh mi přišel jako nedochucená polévka. Není špatná, ale něco tomu chybí. Pro mě tam bylo málo uvěřitelnosti. Linda, typická měšťačka, se najednou sebere a najednou pocítí touhu poznávat své předky a během jednoho týdne se zvládne seznámit se svéráznými obyvateli vesnice tak, že jí sypou životní příběhy z rukávu a ještě ani týden neuteče a už má odpovědi na všechny své otázky. O tom, o čem se s ní matka a babička odmítaly celý život bavit najednou ochotně zajedou debatovat přímo na místo. Do vesnice, kam se neměly zájem už nikdy podívat. Něco tomu prostě chybí ....... celý text

Rekonstrukce 2019, Viktorie Hanišová

Jak se mi Houbařka líbila, tak z této knihy jsem byla lehce zklamaná. Z anotace jsem měla pocit, že budu číst o téměř detektivním pátrání po příčinách vraždy a sebevraždy. Ještě v polovině knihy jsem s napětím čekala co mi autorka odkryje za tajemství, co Eliška objeví, jaké okolnosti vyjdou najevo. A pak nic. Najednou se z polodetektivního pátrání po záhadě stal vztahový rozbor. Zřejmě mě jako čtenářku měl jako katarze příběhu dojmout fakt, že vzory chování se opakují, že jablko nepadá daleko od stromu, že jaká matka taká Katka ... ale to se nekonalo. K tomu jsem znala příběh Eliščiny matky jen povrchně a i do Elišky se mi nepodařilo moc proniknout. Na to, abych to ocenila jako vztahový román, jsme moc klouzali po povrchu povah a osobností. Nemohu ale odepřít autorce fakt, že píše hezky a čtivě. Jen to rozuzlení mě prostě zklamalo.... celý text

Životice: Obraz (po)zapomenuté tragédie 2022, Karin Lednická

Další kniha u které mi není jasné jak je možné, že nemá 100%. Další (a jedna z mála) knih, u kterých kdybych mohla, tak dám bonusové hvězdy. Obsah - ten je prostě neuvěřitelně silný. Není to kniha, kterou si člověk vezme na pláž a zvládne ji prožít za řevu dětí mezi lehátky. Je třeba číst v klidu, uvědomovat si důsledky, představovat si popisované. Nemůžete přestat kroutit hlavou když čtete o kreaturách typu Sattlera, o popisované cestě komanda smrti mezi jednotlivými domy, o střílení nevinných lidí. Cítíte závan toho zoufalství, které musely prožívat manželky a děti když viděly, jak jejich otce ženou k lesu a pak se ozvou výstřely. Paní Lednická zvolila zvláštní formu, kdy je jen menší část textu psaná beletristicky a větší jako literatura faktu. A to považuji za naprosto geniální, protože faktické části vás seznámí s reáliemi a beletristické vám pomohou je prožít. Prostě skvělé. Doplnění o fotografie účastníků Životické tragédie je další skvělá věc, prožití příběhu vám posune na další úroveň. Vzhled - pokud se letos bude volit nejhezčí kniha, tak budu hlasovat pro Životice. Opravdu nádherně udělaná kniha - krásně zpracovaná obálka, název knihy prolisovaný, nádherný design, prostě další skvělá záležitost na této knize. Barevné hrany listů ... všechno dohromady to dělá z knihy vizuálně opravdu jedinečný kousek. Skláním velmi hlubokou poklonu paní Lednické za to, co dělá. Za tu neuvěřitelné množství mravenčí práce a energie, které vkládá do sběru informací a vzpomínek pamětníků. Myslím, že řada lidí si ani neuvědomuje, co udělala pro oživení paměti na historické události jedné části naší země. Jak moc záslužná práce to je. Podle mého by za Šikmý kostel a Životice měla dostat nějakou cenu, metál.... celý text

Eugenie: Příběh české hoteliérky 2019, Jana Poncarová

Na tomto zpracování příběhu paní Eugenie mi nepřišlo nic uchvacujícího. Nemyslím si, že by to bylo nezajímavým příběhem. Spíš šlo o zpracování. To, co bylo tak (až příliš) květnatě a košatě popisováno na tolika stranách, bylo perfektně shrnuto v doslovu na jedné stránce. Z knihy mám dojem, že autorka vzala kterýkoliv dostupný text o Eugenii z netu (fakta) a rádoby románový příběh vybudovala tím, že mezi tato fakta nacpala vatu. Spoustu vaty. Neustále někde někoho teple objímalo slunce, příjemně hladily paprsky, stromy se někam skláněly, domy se nakláněly, vítr tiše ševelil, okna zvědavě blikala .... Chvílemi jsem měla pocit, jako by bylo v neživých věcech víc života, než v hlavní hrdince. Rozhárané a věčně vnitřně nešťastné osobě, která nedostala lásku od matky a tak ji nedokázala dát ani svým dětem. Žádná postava tam není rozpracovaná do hloubky, jen hlavní hrdinka. A ta je zase rozpracovaná moc - i když se i přesto jeví jako dost emočně plochá osoba. Neustále čteme o tom, jak sice má naprosto všechno, co si asi tak mladá žena té doby může přát (zázemí, hodného manžela, zdravé děti, peníze), ale přesto nemůže dýchat. Ani kávu si neuvaří sama, na všechno má lidi (na které je hnusná) a je neustále nešťastná. Paní Poncarové se podařilo vykreslit Eugenii jako zcela nesympatickou osobu, pololeklou rybu. Někde na internetu jsem si přečetlaněčí vzpomínky na to, jak s manželem sjížděla vodu. Úplně mě to zarazilo, protože Eugenii z knihy si nedokážu představit jak sjíždí řeku, jak se upřímně a nahlas směje. Bohužel. Paní Poncarová nejen zazdila možná zajímavý příběh a osobnost Eugenie Ledecké, ale ani se to moc dobře nečetlo.... celý text

Guláš pro Masaryka 2014, Milena Štráfeldová

Rozhodovala jsem se mezi 2 a 3 hvězdičkami, nakonec jsem dala 3 z úcty k práci, které musela kniha paní Štráfeldovou stát. Mně se to ale nečetlo dobře. Celá knížka mi tak trošku připomíná pověstný dort, který pekli pejsek s kočičkou. I když do něj dali samé dobré ingredience, tak dohromady to neladilo a nedalo se to jíst. Podle mého názoru je kniha prostě překombinovaná. Celým dílem nás provází příběh Poldinky a její rodiny. Bohužel ale bylo ho tam málo a byl takový letem světem, protože většinu prostoru zabíraly různé vsuvky a odbočky, které popisovaly historické okamžiky našich a evropských dějin. Často jsem se v tom ztrácela. Jen se člověk dostal do nějakého děje nebo příběhu, tak bum, konec a najednou se zase píše o něčem úplně jiném. Skákalo se v čase, řada informací se naťukla dopředu, dopověděla se někde úplně jinde. Bylo by lepší, kdyby autorka prostě pořádně zpracovala příběh Poldinky a své vzdělávací ambice přetavila v samostatnou knihu pojednávající o historii českého národa. Neboť ty pasáže o hisorických souvislostech umí paní Štráfeldová napsat moc hezky. Celá kniha se táhne a ke konci najednou jako by spisovatelce došlo, že má omezený počet stran. Takže frk frk frk, na jedné stránce najednou přejeme od konce války až po vraždu Milady Horákové a the end.... celý text

Přepisovačka 2011, Milena Štráfeldová

Nemám ráda povídky, možná proto mi osud poslední dobou přihrál do cesty několik povídkových knih. Jak mě ty předchozí nijak nezaujaly, tak kvůli této bych snad vzala povídku jako žánr na milost. Pěkné počtení to bylo.... celý text

Pokrevní sestry 2016, Kateřina Janouchová

Kriminální příběh, u kterého v podstatě od začátku víte jak to dopadne, doufáte v nějaké překvapení, ale ono se nekoná. Dopadne to přesně tak, jak tušíte od první kapitoly. Rozuzlení je okořeněno o těžko uvěřitelnou postavu strůjkyně všeho zla, celé to bylo přitažené za vlasy. Aby byla kniha pro nenáročného čtenáře zajímavější, tak tam samozřejmě máme také milostný příběh. Ten je ještě méně uvěřitelný a ještě více za vlasy přitažený, než kriminální linka. Milovníci červené knihovny budou nadšeni dost strašným popisem sexuálních scének. Do toho se nám zcela zbytečně motají příběhy dalších členů rodiny hlavní hrdinky, včetně jejího osobního života mimo už zmíněnou milostnou linku. To, že zapeklitý případ vyřeší porodní asistentka, která má jako koníček pátrání po záhadách a k rozluštění příběhu ji přivedou další dost těžko uvěřitelné náhody, je už jen třešničkou na dortu tohoto příběhu. Jedná se o celou sérii knih s Cecilií jako hlavní hrdinkou a já si předchozí i následující díly ráda nechám ujít.... celý text

Sestry B. 2016, Milena Štráfeldová

Čtenářsky velmi vděčné téma u kterého by člověk asi opravdu musel být spisovatel bez špetky talentu, aby z toho nevytáhl zajímavý příběh. Pokud znáte osudy Lídy a Zorky, tak vás v obsahu celkem nic nepřekvapí. Známé skutečnosti jsou popsány hezky, knížka tak nějak poklidně plyne, autorka tam samozřejmě vnáší své domněnky a představy o tom, co si postavy myslely, jak uvažovaly a co dělaly. Možná mohl být vztah mezi sestrami propracován víc do hloubky, víc psychologicky .... tady byl v podstatě jen naznačen pár rozhovory mezi sestrami. Prostě fajn pohodové čtení na cesty do vlaku.... celý text

Sny a sekyry 2019, Jiří Padevět

Nejzajímavější na celé knize je anotace. Jinak mne moc neoslovila. Nepochybně velkou měrou kvůli tomu, že povídky nejsou vůbec mým šálkem čaje a tyto mikropovídky tedy už vůbec ne. Kniha (knížečka) je složena z řady mikropříběhů, které jsou tak krátké, že ani nestihnou mít žádný zajímavý děj. Zajímavými je dělají souvislosti, které zpočátku neznáte. Jsou doplněny citacemi z dobových textů, zpravidla novin. Ty někdy souvisí s obsahem mikropříběhu, někdy ne. Anebo jsem souvislost neobjevila kvůli neznalosti historických souvislostí. Každopádně vyhledávat souvislosti a vzdělávat se vás tato kniha donutí, to je její plus. Na konci příběhu je uvedené místo a datum, které vám má mikropříběh umístit v čase a okolnostech. Ve zkratce by se dalo říci, že autor popisuje obyčejné malé lidské pidipříběhy na pozadí známých událostí. Například to, jak si starý nádražák na následující den plánuje odchod do důchodu, koupi tabáku do lulky a okurek a vy se na konci dozvíte, že tento mikropříběh se odehrál den před tím, než jeho město napadne a zničí německá armáda. Tak buď vás uhrane a baví ta osudovost, že vy víte a on ne, že různé důležité dějinné události mohly být provázeny událostmi naprosto banálními - potom vás kniha bude bavit. Anebo ne.... celý text

Prázdniny v Česku 2021, Ladislav Zibura

Prázdniny v Česku bavily a pobavily, některé komentáře nebo poznámky byly hodně vtipné a trefné. Určitě pro mě kniha byla zdrojem řady informací jak o místopise, tak o historii. Mám dojem, že většina negativních hodnocení je spíš spojená s nesplněným očekáváním, které do toho čtenáři vložili. Knížka pro mě byla trochu chaotická, nějaký řád jsem v tom hledala marně. Ale mělo by mi to vadit? Asi ne. Méně známých destinací tam určitě bylo dost a hodně se jich dá použít jako tip na výlet. Řada historek byla spojena s lidmi, se kterými by se normální člověk nesetkal nebo by se k nim nedostal na takové zajímavé popovídání. Což je na jednu stranu skvělé, protože třeba kapitán Konkolski mě zaujal hodně. Ale také se na to můžete dívat tak, že zrovna tuhle kapitolu těžko někdo může brát jako tip na výlet a může ji považovat za zbytečnou. Nebo se na to můžete dívat jako uživatel los, který už považuje Ladislava za prodejného kašpárka. Jediné, co já bych knize opravdu vytkla, je mnou nenáviděné nafukování počtu stran. Hergot, knihy jsou už tak dost drahé, tak proč je takto uměle dělat ještě dražšími? Obrázky jsou sice hezké, ale že bych z knihy o obsahu 354 stran musela mít 104 stran malůvek, to bych opravdu nemusela. Asi bych to ještě skousla kdyby to byly fotografie popisovaných míst, přesto i tak by mi jich bohatě stačila polovina. Méně je někdy více. A zase je to o individuálním vkusu. To, co mě do budoucna od koupě knih Ladislava Zibury odradilo, třeba uživatel jadran hodnotí jako velké plus. Princ Ládík pro mě už teď bude spíš cestovatel, u něhož dám přednost návštěvě přednášky před koupí knihy.... celý text

1984 2020, George Orwell (p)

Těžko se mi dává pouze tři hvězdičky knize, ze které je zřejmě několik generací a většina světa na větvi nadšením. Ale i u knih platí co samé, co o vdolkách a holkách. Mě tato kniha neoslovila. Vůbec v její první polovině jsem se k ní jen těžko vracela. Trvalo mi 2,5 měsíce, než jsem ji dočetla. Ano, je to obsahově silné téma, nutí to člověka k zamyšlení, ale mám tam stále nějaké ALE. Možná je to dáno tím, co píše Hzjena. Nevím. V knihovně na mě čeká ještě Farma zvířat, jsem zvědavá, jestli mám problém s autorem nebo jen s touto knihou.... celý text

15 roků lásky 2021, Patrik Hartl

Mám dílo Patrika Hartla ráda. Nedávno jsem na tuto knihu četla dost negativní recenzi, ale mě opět nezklamal. Vím, že neotvírám Dostojevského a vím, co od Hartla mohu čekat. Já jsem se dočkala a byla jsem spokojená. Svižná kniha. Všechno hezky odsejpá, sem tam (především na začátku) se stane něco, co tak úplně nečekáte, díky čemuž se nenudíte a chcete se ke čtení brzy vrátit. Některé čtenáře, kteří si nežijí na tak vysoké noze, možná může iritovat to, jak luxusně si hrdina žije a rozhazuje miliony. To mi ale nevadilo. Beru to jako takovou pohádku pro dospělé. Životní realita je pro většinu lidí o dost jinde. Jediné, co mi dost lezlo na nervy, byla nevychovanost a spratkovství Sáry a Elly. Mít doma takové fracky, tak je asi zmlátím na jednu hromadu. To naštěstí s jejich věkem trochu vyšumělo. Nicméně kdyby se mi všechno v životě dařilo tak, jako jim, tak bych se nezlobila. Podle mého názoru další fajn Hartl a těším se na příští knihu.... celý text

Rez & záře hvězd 2020, Tammy Greenwood

Mistrně napsaná kniha na velmi těžké téma. Únos jedenáctileté Sally na neuvěřitelné dva roky a její zneužívání autorka popsala tak, že vůbec nebylo vulgární, ale bylo děsivé. To, co někteří hodnotí jako negativum - tedy skutečnost, že si autorka řadu věcí vymyslela - já vnímám jako velké plus. Nikdo snad nemůže čekat, že spisovatelka zná skutečné myšlenky obou hlavních hrdinů, jejich dialogy nebo Sallyin příběh den po dni. Veškerou fikci na konci knihy přiznává a co se mně týče, tak ji zvládla skvěle. Hlavní body v příběhu byly na základě skutečných událostí. Bohužel včetně jeho konce. Je neuvěřitelné, co musela Sally prožít a tak moc nespravedlivé, že dopadla jak dopadla. Myslím na její matku a sestru ….... celý text

Aby po nás něco zůstalo: Zpověď novodobých zámeckých pánů 2021, Anna Novotná

Opravdu krásně zpracovaná kniha plná moc hezkých fotografií a zajímavých příběhů ve formě rozhovoru. Kdo rád čte příběhy zajímavých lidí, ten bude nadšen. Jako já. Třeba tam najdete někoho z vašeho okolí a o to víc pro vás bude kniha zajímavá. V mém případě je to třeba zámek Úsobí a jeho majitel.... celý text