Ctv přečtené 258

Němý křik 2016, Angela Marsons

Vango 2013, Timothée de Fombelle

Když jsem tuto knihu viděla na regále knihkupectví, tak mě neohromil název ani obálka, ale velikost. Je to opravdu tlouštík. Anotace zaujala, tak jsem si ji koupila a neudělala jsem chybu. Vango je romantický, dobrodružný, poetický příběh. Autor po celou dobu postupně odkrývá jedno malé tajemství za druhým, jedno nečekané propojení za druhým. Tím vás neustále drží ve střehu. Nenudíte se, prostě čtete a čtete a stále vás to baví i když vám na začátku nebylo tak úplně jasné, jak lze udržet pozornost čtenáře v takovéto bichli. Ale právě pro to, jak krásně dokázal autor dávkovat poznání a informace v průběhu, je pak konec knihy zklamáním. Najednou frk frk frk, všechno vyjasněno a vyřešeno na pěti stránkách a je konec. Velká škoda, že si autor nedal více práce s propracováním závěru knihy.... celý text

Rady pánu Bohu, jak vylepšit svět 2020, Aleš Palán

Pana Palána jsem objevila díky knize Raději zešílet v divočině a domnívala jsem se, že jsem našla svého oblíbeného autora. Zmýlila jsem se. Měla bych jít raději po žánru, než po autorovi. Tato kniha pro mě totiž byla veliké zklamání. Za mě slabé úvahy o ničem. Takhle nějak si představuji výsledek objednávky na krátký sloupek a v termínu. Prostě autor musí něco napsat, tak potí. Uznávám ale, že v mém případě to zřejmě bude mnohem víc o tom, že tento žánr není můj šálek kávy než o tom, že by měl být kritizován autor.... celý text

Návrat do divočiny 2019, Aleš Palán

Po Raději zešílet v divočině, která se mi moc líbila, jsem i tuto knihu chtěla mít v knihovně. Přirovnala bych to k bonbonu z hořké čokolády se sladkou náplní. Nemám ráda hořkou čokoládu a přesto ji musím sníst, abych se dostala k sladké náplni. Na začátku jsem to viděla na jednu hvězdičku. Úvod byl plytký, v jiné knize jsem zjistila, že mě osobní úvahy pana Palána neberou, takže se mi ani tento úvod nemohl líbit. Fotky na začátku knihy se mi nelíbily vůbec, připomínaly mi pokusy začátečníka z fotografického kurzu. Přitom pana Šibíka a jeho reportážní fotky velmi obdivuji. Ale rozmazané fotky květinek a černé fleky ze kterých vystupuje špička smrku byl snad omyl ve výběru. Naštěstí ale o kousek dál začaly fotky něco říkat. Portréty jsou opravdu moc hezké, zejména u bratrů Klišíků se mi líbily moc. Jednotlivé texty jsou často spíš úvahami autora, ale jsou vždy navázané na jednotlivé samotáře a často jsou zajímavé, obohacující. To čtení se mi líbilo, i když o samotářích jako takových nic nového nepřineslo.... celý text

Zprávy o nemocech mocných 1989, Ivan Lesný

Velice zajímavá kniha, skvěle zpracovaná a plná zajímavých historických informací a souvislostí. Vlastně je mi jedno, jestli měl Karel IV. zdravotní problémy a jaké. Považuji ale za zajímavé dát případné diagnózy do souvislosti s rozhodnutími mocných a zamyslet se nad tím co by, kdyby ...... celý text

A nezapomeň na labutě! 2019, Peter Juščák

Šikmý kostel 2 2021, Karin Lednická

Skvělá kniha, krásně napsaná. Není to "jen" beletrie, je to především skvěle zvládnutý záměr dovzdělat lidi v historii části naší země. Prožívat osudy konkrétních lidí v kontextu historických událostí je skvělý způsob jak se postarat o to, aby si příběh tohoto kraje lidé zapamatovali. Nemá cenu se rozepisovat o tom, jak úžasný kus práce je za knihou schovaný. Jak hezky je to napsané, jak hezky se to čte. Mně osobně se moc líbila propojení okamžiků v textu - například naprosto stejné věty ve chvíli, kdy otec chystá v prvním díle Ludwika na jeho první pracovní den v jámě a naprosto stejné věty v díle druhém, kdy chystá Ludwik svého syna na první den v jámě. Když to čtete, okamžitě vám to naskočí, všechno je krásně propojené, všechno ladí. Prožíváte stejné chvíle pohledy různých lidí. Potom je lépe chápete, rozumíte jejich jednání. Vůbec mi není jasné, jak všechny tyhle provázanosti autorka zvládla udržet v hlavě a čtivě hodit na papír. A ještě do toho zapracovat ty historické souvislosti .... opravdu má můj velký obdiv.... celý text

Otevřený hrob 2017, Angela Marsons

Bílý oceán 2016, Roy Jacobsen

Pokračování knihy Ostrov. Zatímto v Ostrově autor popisuje osud celé rodiny Barrøy, tak Bílý oceán je už věnován pouze dceři Ingrid. Stále se čte stejně dobře jako Ostrov, tedy pokud vám autorův strohý styl vyhovuje. Životní příběh Ingrid je fascinující, musíte číst abyste se dozvěděli co se stane dál. Jaký bude její život. I když už tušíte, že bude spíš ponurý, neradostný, suchý a nehostinný - stejně jako jejich ostrov. I ty malé střípky štěstí, co na začátku vypadaly tak nadějně, se nakonec přemění v osamělost a smutek. Ingrid prožívá válku a prostě ji musíte obdivovat za to, co dokáže zvládnout. Na ostrově se objevují lidé a zase mizí. Vztahy mezi lidmi jsou takové ... severské? Jiné slovo mě nenapadá, i když bych asi pořádně nedokázala vysvětlit co přesně to znamená. Přečetla jsem to, fascinoval mě příběh, ale už té severské syrovosti na mě bylo moc. Možná jsem ji neměla číst hned po Ostrově, měla jsem si dát pauzu.... celý text

Ostrov 2014, Roy Jacobsen

Myslím, že mé pocity z knihy naprosto přesně popsala vandalka o kousek níže. Není k tomu co dodat.

Nedokončený portrét 2019, Mary Westmacott (p)

Pro mě především možnost seznámit se s částí života slavné Agathy Christie. Anotace nám sděluje, že tato kniha je více životopisná, než vlastní životopis lady Christie. Pokud tomu tak je, tak jsem ráda, že jsem si právě tuto knihu vybrala jako svou první od této autorky. Během čtení jsem se s Celií sžila. Vyprávění jejího příběhu je tak sugestivní, že by mě vůbec nepřekvapilo, kdyby Celia náhle zaklepala na dveře a vstoupila. A já bych jí řekla: "Holka, vidím jaké děláš chyby, nemůžu Ti radit, stejně bys mě neposlouchala. Ale udělám Ti čaj a vyslechnu Tě, protože to potřebuješ."... celý text

Mělké sibiřské hroby 2006, Michael Krupa

I přes děsivý obsah tak krásně a čtivě psaná kniha, že mě to opravdu překvapilo. Přišlo mi, že i ty nejkrutější příběhy byly popisovány věcně a s určitým odstupem. To považuji za výjimečné vzhledem k tomu, že je autor sám prožil. K obsahu toho není moc co psát. Člověk musí přemýšlet nad tím, jak neuvěřitelné štěstí Michael měl. Zřejmě nad ním stáli všichni andělé strážní osiřelí po smrti tisíců umučených lidí v jeho blízkosti. Flákali se kolem, neměli co dělat a pomohli tedy jemu. Jinak si jeho příběh nedokážu vysvětlit. Opravdu moc by mě zajímal další osud Dimitrijeva, Ireny a jejich syna. Pokud vás toto téma zajímá a pokud si chcete potvrdit, že lidé opravdu dokážou být neuvěřitelně krutí a že Hitler byl proti Stalinovi jen břídil, tak byste toto dílo neměli minout.... celý text

Houbařka 2018, Viktorie Hanišová

Nějak mi nejde napsat přívlastky jako příjemná, pohodová. U této knihy ne. Tak bych ráda našla způsob jak vyjádřit, že se mi kniha líbila a dobře četla, ale téma bylo těžké. Démoni vás vždycky dostihnou. I když před nimi zavřete oči. Postupně odkrýváte příběh Sisy (Sáry), mladé holky, která se živí sběrem hub. I když živí se je asi nadnesený výraz vzhledem k tomu, že během zimy jí pravidelně dochází peníze a ona se živí nikoliv houbami, ale léta starými marmeládami. Houby nemá ráda. S houbami ji spojuje osoba jejího tatínka. Tatínek může nejen za její excelentní vědomosti o houbách, ale také za její psychické problémy. A co nezničil tatínek, to dodělala maminka. Moc byste Sisi chtěli pomoci, ale nevíte jak. Do zamčených dveří můžete bušit jak chcete, ale neotevřou se. Dočítala jsem knihu s nepříjemným pocitem, že bych chtěla něco udělat, cokoliv, ale nemůžu. Když na vás kniha takhle fyzicky zapůsobí, tak je to asi důkaz o kvalitně napsaném příběhu. I přes náročnost obsahu je to hezky napsaná kniha. Konec naštěstí dává tušit, že Sára má ještě šanci, že není všechno ztraceno.... celý text

Gala Dalí 2017, Carmen Domingo

Příběh psychopatické ženy, která sice podle fotografií opravdu měla uhrančivé oči, ale jinak jedinou její životní zásluhou bylo, že se pověsila na Dalího, který byl ještě větší cvok, než ona, takže spolu utvořili mediálně zajímavý pár. Pokud byť jen polovina věcí z knihy je pravda, tak si vůbec nejsem jistá, jestli byla Dalího můzou nebo hrobníkem. Zdá se mi, že spíš to druhé. Sociopatická podvodnice, které šlo celý život jen o peníze. Mrzí mě, že jsem se nikde nedočetla o životě její dcery, protože té je mi opravdu líto. Když pominu svou antipatii k hlavní hrdince, tak ani kniha mě neoslovila. Bylo to roztahané, zbytečně dlouhé, takové plytké. Musela jsem se donutit to dočíst, protože knížky nerada odkládám nedočtené, ale už jsem se těšila, až dojdu na konec.... celý text

Malíř pomíjivého světa 1999, Kazuo Ishiguro

Moje první setkání s tímto autorem. Určitě nebude poslední. Japonská mentalita je pro mě zvláštní a v mnohém těžko pochopitelná. Nejinak tomu bylo i v této knize. Na jednu stranu obrovská hrdost a vzájemná úcta v rodině, na stranu druhou velké pokrytectví. Omluvy společnosti za své chování ve formě sebevraždy a všeobecné uznání takového konání společností jako hrdinského činu. To, jak mezi sebou mluví v náznacích. Příběh byl moc hezky zpracovaný. Souvislosti na nás vyplouvaly postupně, jako bublinky mezi barevnými kapry v zahradním jezírku. Tak, jak si na ně hlavní hrdina postupně vzpomínal a jednotlivé vzpomínky nám propojoval. Paráda.... celý text

K moři 2007, Petra Soukupová

Hodně zajímavý příběh, nepřišlo mi tam nic neuvěřitelného, knížka mě hodně bavila. Petra Soukupová dokázala fakt hezky charakterizovat postavy a popsat jejich myšlenkové pochody. Na knížce mi vadil styl psaní jako na korespondenčním lístku a především vynechávání sloves. Dost dlouho mi trvalo, než jsem to dokázala skousnout tak, aby mi to nekazilo čtení. Například: "Adéle znovu mizerně." "Navečer na víno s Erikou. Už dávno si není co říct. Erika ve škole, tohle štěstí já tátovi nedopřála, myslí si Bára a poslouchá kecy o úplně cizích lidech a cizích problémech .... .".... celý text

Akorát že mi zabili tátu 2010, Vojtěch Klimt

Naprosto skvělá kniha. Nejen velmi precizně a pečlivě zpracovaný životní příběh Karla Kryla, ale také kronika doby. Nic víc k tomu nemám. Je mi velmi líto, že tuto knihu nelze už nikde koupit.... celý text

Elementární částice 2007, Michel Houellebecq

Uf, tak tato kniha pro mě byla nálož. Nedoporučuji ji ke čtení nikomu, kdo prožívá nějakou životní krizi, má náběh na depresi nebo něco podobného, protože tahle knížka vás srazí ještě hloub. V podstatě nic v životě nemá smysl, kromě sexu, který vám přinese (možná) chvilkové potěšení a to jen proto, abyste si pak uvědomili ještě víc, jak váš život stojí za houby. Příběh dvou nevlastních bratrů, Bruna a Michela. Oba jsou oběti svých rodičů, oba jsou životní looseři a o tom čtete celých 293 stran. Vlastně ne 293 stran, protože velká část knihy jsou texty tohoto typu: "Aby mohlo dojít k reprodukci, obě vlákna tvořící molekulu DNA se rozdělí a navážou na sebe, každé zvlášť, komplementární nukleotidy. ..... K dosažení plnohodnotného opakování neomezeného sledu buněčných generací je pravděpodobně nutné, aby struktura nesoucí genetickou informaci měla kompaktní topologii - například Moebiovy pásky nebo toru." Po dočteční této knihy mě asi napadá jediný pocit, který z ní mám - pocit marnosti.... celý text

Dům, ve kterém jsme vyrůstali 2016, Lisa Jewell

Příběh rodiny, která je poznamenaná problémy matky, jejíž psychická porucha má (zřejmě) kořeny v hlubší historii rodiny. Každý člen rodiny se se svérázností Lorelei vyrovnává po svém a každý jí je nějakým způsobem poznamenaný. Lorelei na jednu stranu litujete, protože v jádru je to krásná a milá bytost, na druhou stranu jí zákonitě musíte dávat za vinu to, co kvůli její jinakosti a neochotě s psychickou poruchou něco dělat vychovala z vlastních dětí. Knížka se četla dobře, musíte číst dál protože jste zvědaví, co shnilého zase z rodinné historie vyplave na povrch. Trochu mi začalo časem lézt na nervy, že objasňování důvodů "proč" jsou věci, tak jak jsou, trvalo tak dlouho a zabralo tak velkou část knihy a na druhou stranu některé věci (jako ta mezi Meg a Beth) byla najednou odpuštěna tak rychle, jako mávnutím kouzelného proutku.... celý text

A pak už jen tma 2008, Petra Batók

Za mě po delší době zase jedna kniha, které bych ráda dala více, než povolených 5 hvězdiček. Kniha je psaná formou krátkých kapitol, které vypadají, jako byste četli v deníkovém záznamu jednotlivých postav. Matka Věra, která má problém s alkoholem. Babička Eva, syn Honza a dcera Jarka - ti všichni mají problém s Věřiným alkoholem. Neuvěřitelně, ale opravdu neuvěřitelně působivá kniha. Hrubý, syrový, děsivý příběh rodiny. Vlastně to není ani tak příběh rodiny, jako jednotlivé příběhy jejích členů. Každý z nich se na stejnou věc dívá svým pohledem, každý ji vnímá po svém. Každý člen rodiny je poznamenaný - a každý z nich do takové míry, jakou jim určuje jejich charakter. Je řada věcí, za které je litujete, ale také řada věcí, za které byste jim jednu vrazili. Citové vydírání, závislost nejen na alkoholu, ale i na pozornosti a ostatních, neschopnost vymanit se z vlivu rodiny .... prostě je to opravdu síla. Pokud se vám líbily Úsměvy smutných mužů od Formánka a měli jste pocit, že jste četli opravdu silnou knihu o alkoholismu, tak tohle vás dostane ještě mnohem víc.... celý text