Ctv přečtené 258

Oheň a dým 2020, Hugo Hromas (p)

Sedm způsobů jak se radovat z jídla 2021, Hugo Hromas (p)

Tohle není jen kuchařka, tohle je příběh. Kniha, kterou si můžete číst večer pod lampou, pobavit se u ní a jako benefit z ní druhý den něco dobrého uvařit. Jen je třeba počítat s tím, že si při čtení poslintáte košili :-). O grafickém zpracování knihy, papíře a nádherných fotkách vůbec nemluvím. Kdybych nemusela mít doma žádnou jinou kuchařku, tak tuhle (a samozřejmě také Oheň a dým) rozhodně ano. Hugo je prostě kuchařský bůh.... celý text

Pilíře země 2001, Ken Follett

Váhala jsem mezi 3 a 4 hvězdami, ale nakonec jsem se rozhodla pouze pro 3. Průměrné hodnocení 92% ve mně vzbudilo očekávání, které nebylo naplněno. Respektive bylo by, kdyby kniha byla poloviční. Nevadí mi tlusné knihy, naopak. Pokud mě příběh chytí a mám pocit, že se autor neopakuje, tak mám tlusté knihy ráda. Pilíře země ale nebyly ten případ. Příběh mě bavil, téma bylo super, ale cca od poloviny knihy se prostě zápletky začaly opakovat a děj začal být tím pádem nudný. Neustále dokolečka - útok Williama nebo Walerana na Phillipa nebo Alienu a následné zázračné zvraty v ději, které opět převážily misky vah spravedlnosti a následoval happy end. A za chvíli znova, jen útok trošku jiný a zázrak zase trošku jiný. Že nedám knize pět hvězdiček jsem věděla ve chvíli, kdy autor začal obsah kořenit ztopořenými údy a kudrnatými klíny. Detaily v tomto směru si, dle mého, mohl odpustit. Zřejmě sáhnu i po dalším díle trilogie, ale určitě ne hned a zřejmě nebudu tak zklamaná když už tuším, co mě bude čekat.... celý text

Posvátná kráva 2013, Sarah Macdonald

První polovina knihy mě bavila a ke čtení bych doporučila. Sarah píše hezky čtivě, samotný její příběh je určitě zajímavý a stál za knižní zpracování. Jenže cca od poloviny už je to takové monotématické. Ona vlastně celé dny nemá co dělat, tak bloumá po Indii a snaží se poznávat různá náboženství a duchovní směry (až bych v některých případech použila slovo sekty). Zkušenosti s nimi popisuje vtipně, ale děj se stává dost jednotvárný a v podstatě stále o tom samém. Ano, stále je to pohodové čtení na dovolenou, ale žádnou velkou stopu ve mě tato kniha nezanechala.... celý text

Kůže plná stínů 2018, Frances Hardinge

Nejsem fanouškem fantasy žánru, což se jistě podepisuje na mém hodnocení. Na druhou stranu jsem ale knihu dočetla, což také něco znamená. Po trochu kostrbatém začátku, kdy ne a ne se chytit jsem se nakonec do knihy dostala. Jak už tu bylo napsáno - děj se trošku táhne, než se začne něco dít tak to trvá, ale téma je zajímavé. Nebylo to nic, co by mě nutilo večer nezhasnout lampičku a číst, ale celkem ochotně jsem se k příběhu vracela.... celý text

Hornické vdovy 2019, Kamila Hladká

Emocemi nabitá kniha. O čem to je víte, tak nemá smysl psát znovu jaké rozhovory v knize jsou. Respektive nejsou to rozhovory, text je zpracován do jakéhosi vyprávění hlavních hrdinek příběhů. Příběhy jsou sestaveny od nejstaršího po nejmladší, kdy oné nejmladší vdově je dnes kolem 40 let a o manžela přišla v roce 2015. Určitě zajímavé téma. Pokud máte doma manžela nebo malé dítě, tak se do kůže aktérek jistě dokážete vžít silněji, než pokud tomu tak není. Líbily se mi fotografie k příběhům, hezky jednotlivé příběhy dokreslovaly. Škoda, že jsme nemohly vidět aktuální podobu hrdinek.... celý text

Kruhy na vodě 2005, Jaroslav Kříž

Ne, že by to nebylo příjemné čtení, ale čekala jsem víc. I přes spletité zamotance mezilidských vztahů se vlastně v celé knize nic moc nedělo. Spojení přes vodu mi přislo takové trošku násilné a nedávalo mi pro děj knihy vůbec žádný význam. Kdyby tam nebylo, vůbec nic by se nestalo. Zaujala spíš druhá polovina, kde se vztahy začaly trošku hýbat. Na to, jak byla celá kniha taková klidná, pozvolná (nabízí se přirovnání ke stojaté vodě), tak konec byl hodně rychlý, useknutý, nedořečený.... celý text

Astronomův sen 2018, Thierry Bourcy

Příjemně napínavé čtení, moc hezky to vystihla přede mnou Péťa1950. Není co víc ke knize dodat.

Doteky ve tmě 2004, Jaroslav Kříž

Příjemný příběh, hezky a velice čtivě napsaný. Pan Kříž píše příjemně, má bohatou slovní zásobu, čtení se mi opravdu líbilo. Kniha popisuje příběh Tomáše, který nenadále přišel v restituci k vile. Tomáš je člověk neotrkaný v oblasti podnikání a bankovnictví divokých devadesátek a proto se zamotá do problémů. Ze kterých nakonec vybruslí, takže všechno oukej. V knize mi visí několik nedotažených motivů, které by, myslím, stály za rozpracování. Prvním byla podobnost Alžběty s Blankou a její sestrou. V této lince bylo něco naznačeno, ale už nedořečeno. Potom to byly obrazy. Neustálé zmínky o nich mi dávaly tušit, že obrazy (respektive jejich hodnota) budou hrát v příběhu nějakou roli. Nehrály. Dalším motivem byla minulost Tomášovy rodiny. Bylo nazančeno mnoho otázek, ale nedostali jsme na ně odpovědi. Vlastně ani nehrály v příběhu vůbec žádnou roli, jen byly zmíněné. Kniha se mi líbila, ne že ne. Ale zmíněné věci by myslím stály za rozvedení. Buď knihu natáhnout, nebo udělat druhý díl. Vzbudily ve mě zvědavost, která nebyla ukojena :-).... celý text

Nejlepší pro všechny 2017, Petra Soukupová

Hejnické pastorále 2021, Vlastimil Vondruška

Tetralogii Křišťálový klíč jsem přečetla najednou, hezky jeden díl hned po druhém. Jednotlivé díly nehodnotím, tento komentář je ke všem čtyřem dílům. Zatímco první díl mne hodně bavil a celkem jsem se orientovala, tak ve třetím díle už jsem měla velký zmatek v postavách. Ve čtvrtém díle už jsem byla docela dost ztracena v tom, kdo je čí synovec, neteř nebo bratranec. Některé naťuknuté osudy (Hedvika) zcela všuměly a to mě celkem mrzelo. Nebo například Josífek, kterého musela rodina adoptovat jako úlitbu církvi - ten se nám tam také jenom mihnul a pak už o něm nebyla zmínka. Škoda. Nějak jsem vůbec nepochopila zmínku o něm. Naopak taková Vilemína měla na můj vkus prostoru více než dost a její lapálie se v podstatě stále dokolečka opakovaly. Nejsem si jistá, jestli v 18. století bylo skutečně možné, aby žena takto podnikala nebo zda je vůbec reálné, aby měla takové nadstandardní vztahy s vrchností. Naopak myslím, že praktiky církevních představitelů byly popsány celkem realistiky. Bylo hezky vidět, že upřímná víra v Boha a zájmy i konání církve rozhodně není totéž. Celkově bych to označila za zajímavou a příjemnou odpočinkovou četbu.... celý text

Jarmarečník 2020, Vlastimil Vondruška

Vídeňský sen 2020, Vlastimil Vondruška

Falknovská huť 2019, Vlastimil Vondruška

Jiskra života 1969, Erich Maria Remarque (p)

Drsné, syrové, krásně a čtivě napsané, emotivní, opravdu silné vyprávění o (ne)životě v koncentračním táboře. "Jeden z dvanácti veteránů zešílel a představoval si, že je vlčák. Neměl uši; urvali mu je psi, které na něm cvičili esesáci. Nejmladší se jmenoval Karel a byl to chlapec z Československa. Jeho rodiče byli mrtví; pobožný sedlák ve vesnici Westlage jimi pohnojil brambořiště. V krematoriu se totiž popel spálených sypal do pytlů a prodával jako umělé hnojivo. Obsahoval hodně fosforu a vápna." Když nad vězni poprvé přeletělo spojenecké letadlo a zamávalo jim křídly, tak mi slza ukápla. Remarque umí vtáhnout do děje. Moc jsem si přála, aby to 509 přežil.... celý text

Nevidím ani tmu: Rozhovory o naději 2021, Aleš Palán

Počínaje prvními Samotáři mají u mě knihy rozhovorů pana Palána v oblíbenosti lehce sestupnou tendenci. Tato poslední se mi líbí nejméně, i když pan Palán stále dělá rozhovory moc hezky. Některé příběhy mne oslovily, hrdinky ve mě vzbudily sympatie a měla jsem z jejich příběhu a charakteru (tak, jak vyplýval z rozhovoru) pozitivní pocit. Ne v tom smyslu, že bych jim ty rány osudu přála, ale soucítila jsem s nimi. Některé příběhy naopak. Speciálně Míša se svým hodně flexibilním přístupem k morálce je člověk, jehož příběh jsem si se zájmem přečetla, ale nevzbudila u mě snad žádnou pozitivní emoci. Rozhodně mě kniha dovedla k přemýšlení. Musí nám být lidé sympatičtí svou povahou a chováním, abychom s nimi dokázali soucítit? Je nezbytné k lidem přistupovat jinak, pokud si v dětství zažili nějaká traumata, která se na nich podepsala? Měli bychom jim kvůli tomu automaticky odpouštět chování, které se nám nelíbí? Kolik šancí od důvěřivých dobrých duší tito lidé dostanou a využijí, kolik jich podobní lidé promarní? Stojí jedna využitá šance za to, pokud na ni připadne deset zneužitých? A kdo má právo to hodnotit? Když tito lidé hledají pomoc, najdou ji? A hledají ji vůbec? Stojí o ni? O co vlastně stojí? O rozhovor? O soucit? O materiální pomoc? Jak to máme poznat, když si neřeknou? Jak máme poznat hranici mezi tím, co jim pomůže a co je obtěžuje? Další velké téma, které je v knize naznačeno, je víra v Boha. Je zajímavé vidět, jak berlička víry v někoho všemohoucího a schopnost odůvodnit si jeho existencí dobré i zlé, některým hrdinkám pomáhá.... celý text

Miluj bližního svého 1983, Erich Maria Remarque (p)

Krásná kniha o těžkých osudech emigrantů. V popise těžkostí, kterými tito lidé musí procházet, autor nezachází do detailů. Stačí ale jediná zmínka o tvářích propadlých z hladu a na vás ten těžký osud Ludvíka a Ruth dolehne. Jsem ráda za nadějeplný konec a o Steinerovi a jeho osudu se mi asi dnes bude i zdát.... celý text

Na smrt 2020, Jozef Karika

Z této knihy mám rozporuplné pocity, které se pohybují někde mezi hodnocením od uživatele snimcibdim (odpad, řezničina) a většinou ostatních, kteří dávají plný počet hvězd. Dala jsem 4 takže je jasné, že se přikláním spíš k těm kladným hodnocením, ale musím přiznat, že té řezničiny tam na mě bylo chvílemi příliš. V příbězích je lepší spíš jen naznačit, naťuknout, trochu popsat. Tady to bylo všechno příliš syrové, krvavé a drsné. Vraždy a mučení mi chvílemi lezly i ušima. Pokud ale pominu výše uvedené, tak považuji knihu za skvělou. Autor hezky popsal jak je lidský mozek přizpůsobivý a pokud člověk chce, tak si nějak ospravedlní i ty největší odpornosti, které dělá. Tak si je ospravedlnil Viktor při své práci pro gangstery v New Yorku, stejně si je ospravedlnil Karel při své práci pro nacisty. Ti lidé to tak museli udělat, protože jinak by se zbláznili nebo spáchali sebevraždu. Samozřejmě tím ale nijak nechci ospravedlňovat jejich skutky. Nejvíce mě z celé knihy oslovil popis pobytu Viktora v koncentráku. Hodně mě berou příběhy, kde je popsána jedna věc z různých (zpravidla odlišných) úhlů pohledu. To, co se jednomu jeví jako snaha pomoci (například přijetí funkce kápa Viktorem) se jiným jeví jako zrada a to jen proto, že neznají celou pravdu. Považuji za velice zajímavé číst v některých komentářích, že čtenáři fandili Viktorovi. Přitom Viktor pro mě byl stejná kreatura, jako Karel. Jen vraždil pro jiného boha (Viktor pro peníze, Karel pro čistou rasu a vědecké poznání). Ano, Karel nejen vraždil, ale i sadisticky mučil. Ano, Viktor se snažil páchat nějaké dobré skutky, ale na kafe bych s ním stejně nešla. Nebudu tu popisovat konec, protože někdo neodolá i když jsem označila spoiler a nechci odkopat vše. Nicméně se závěrem si mohl autor víc pohrát, přišel mi takový přitažený za vlasy, béčkový.... celý text

Pojídačka hříchů 2021, Megan Campisi

Kniha mě zaujala krásnou obálkou, názvem i anotací. Postava pojídačky hříchů je velmi slibná a tajemná. Nikdy jsem dosud o podobné "službě" nečetla a pokud existovala, pak tyto ženy neměly jednoduchý úděl. Příběh je hezkou ukázkou toho, jak jsou církve a víry v bohy (a hlavně Boha) postavené na vyděšení lidí, strachu, citovém vydírání a touhou skrze tyto pocity manipulovat davy. Dokážu si představit krásný historický film a osudech pojídačky hříchů, ale její příběh by musel být trošku víc rozpracovaný a uvěřitelný. To, jak snadno se May dostávala do hradu k blízkosti královny; jakým způsobem si dávala dvě a dvě dohromady když jí samy od sebe na mysl vyplouvaly různé indicie; jak nakonec bylo všechno zamotané a komplikované (královna, matka, nevlastní matka, nevlastní dcera, pravé dítě, nepravé dítě) ... to všechno mi v příběhu trošku kulhalo. I tak ale to bylo fajn nenáročné čtení. Pomíjím občas nesmyslnou skladbu vět a nějakou tu hrubku.... celý text

Pobřežní cesta 2020, Raynor Winn

Příjemné čtení, při kterém kloužete po stránkách jako v knize mnohokrát popisovaní racci po větru. Jen mi tak došlo, že si úplně nejsem jistá tím, co bych o knize měla napsat. Předchozí komentáře jsou vyčerpávající a velmi pozitivní a vlastně popisují vše hezké, co bych o knize chtěla napsat. Příběh sám o sobě je krásný a zřejmě i inspirující. Píši krásný i s vědomím, že je to příběh o vyrovnání se se smrtelnou nemocí manžela, což rozhodně krásné není. Nepochybuji, že sama autorka by stokrát raději tento příběh neprožila kdyby mohla zůstat ve svém domově se svým zdravým manželem. Ale když už se stalo, tak vzali manželé Winnovi osud hrubě za pačesy a pořádně s ním touto cestou zasmýkali. Moc hezká kniha o tom, že i cesta může být cíl.... celý text