damte
přečtené 26
Malý testament
1975,
François Villon
Villon je mistr satiry a je až s podivem, jak může dílo psané před více než půl tisíciletím stále pobavit. Při čtení této básně jsem si nejednou uvědomil, jak je lidský charakter v průběhu času neměnný. Villon rázným a inteligentním humorem (byť před pět seti lety šlo obhroublé žerty nižších vrstev) pomocí odkazovaných darů zesměšňuje osoby, se kterými se ve svém životě setkal a hodnotí tehdejší společnost. Překlad Jarmily Loukotkové je bezchybný a smekám před tím, jak obratně přerýmovala báseň do češtiny, neboť rýmy jsou nádherné (bohužel vzhledem k mé neznalosti francouzštiny nemohu porovnat s originálem). A příkladem humornosti této knížky budiž tato sloka: Co dozorci dám Marchantu? Je jako Marchant-Parchant známý, a tak mu v odkaz dávám tu tři pohodlné došky slámy, ať užije jich s vězenkami, které si přehne v komoře; jen v tomhle styku - mezi námi - má možnost býti nahoře.... celý text
Básně
2009,
François Villon
Sbírka mnoha básní, především balad, ve kterých Villon s ironickým pohledem kritizuje tehdejší společnost i sám sebe. Krom krásné učebnicové balady plné oxymóronů (Balada ze soutěže v Blois) se mi vryla do paměti především Závěť – Villonova životní zpověď. Ač tuto poměrně rozsáhlou báseň psal ve 30 letech, je neuvěřitelně vyspělá a plná životních zkušeností. Dovolím si citovat: Žil jednou jistý Diomed, když Alexandr kraloval. Ten jako násilník si ved a cizí lodi raboval. Konečně chytli ho a král s ním arci naložit chtěl zle: když lupič před ním v poutech stál, měl potrestán být na hrdle. I táže se ho panovník: „Proč pirátství se oddáváš?“ I odpoví mu loupežník: „Proč, pane, pirátů mi láš? Že vyjíždím — jak dobře znáš — jen s kocábkou, ne s dvojstěžníkem? Mít výzbroj, jako ty ji máš, byl bych, čím ty jsi: panovníkem! Co dělat! Člověk nemá viny! Co naložil ti osud, nes! Osud je vinen, nikdo jiný; a já, já zkusil jako pes! Když můžeš, odpusť mi! a věz: kde chudoby je víc než dost — to ví už každé dítě dnes —‚ tam nerodí se samá ctnost.“ Obrovské dík ode mne nepatří však pouze Villonovi, ale také překladateli. Neboť Otokar Fischer se překladu zhostil výtečně a ačkoliv je překlad již sto let starý, ničemu to nevadí. Čas jako by se poezii vyhýbal. A to se mi na ní líbí.... celý text
