david5746 přečtené 330

Na kometě 1998, Jules Verne

Klasika a pro mě srdcovka z dětství, kterou jsem z knihovny vytáhl několikrát. Vpodstatě se dá označit za typickou verneovku, kdy autor vžene menší skupinku lidí do nějaké situace, se kterou se tito - obvykle charakterově černobílí - účastníci musí nějak vypořádat. V tomto případě Verne navodil situaci, kdy do Země lehce ťukne prolétající kometa a při odletu si s sebou odnáší kus atmosféry a něco málo pevniny. Zázračně je zde též zachráněno několik lidí různých národností. Při veškerém neštěstí mají vlastně štěstí. Jednak za celou knihu nikdo ani náznakem nezemře a kometa má šťastnou dobu oběhu - přesně 2 pozemnské roky, takže je tu docela velká šance na návrat na matičku Zemi. Jak už je klasické, tak Verne škatulkuje osoby podle národností, takže Francouzi či Rusové jsou samozřejmě cool, španělé banda veselých flákačů. Co se angličanů týče, tak na nich se autor tradičně vyblbnul a (obdobně jako třeba pana Fogga z cesty kolem světa) je vykreslil jako totální bandu pedantských dementů. A vrcholem je německý žid, který jede jen po penězích a majetku, nikoho nemá rád a překvapivě nikdo nemá rád jeho. A klasicky je kniha plná vědeckých údajů a popisů, takže i neznalec se o tom vesmíru třeba něco dozví. Často je toho trochu moc, ale dá se zvládnout. Čtení po letech mě bavilo a celkově potěšilo.... celý text

Labyrint: Útěk 2014, James Dashner

Dystopický příběh, který při četbě nenudí. Poměrně malá skupinka dětí je zavřená v obrovském labyrintu, aby je někdo nějak otestoval. Poté, co jsem rezignoval na veškerou logiku ve smyslu, že dané testy by se asi daly pořídit levněji než provozovat mnoho let funkční labyrint, jsem se začetl do příběhu a docela mě to bavilo. Určitě víc, než kdysi shlédnutý film, který jsem v hodnocení označil za blbost a hvězdičky dával jen za provedení vlastního labyrintu. Takže skupinka dětí žije 2 roky v labyrintu, ze kterého se snaží najít východ. Svoji minulost si nepamatují a kromě hledání cesty musí řešit provozní a organizační záležitosti, takže někdo vaří, někdo uklízí, ti nejlepší běhají po labyrintu a malují mapy a tak dále. Z nějakého důvodu také používají svůj slang, nějak jsem nepochopil proč. Hlavní postavy taky nic moc, rozhodně se většina placerů nechová adekvátně ke svému věku. A drobnosti jako kde vzal hlavní hrdina schopnost telepatie je asi lepší neřešit vůbec. Tento první díl série vrcholí "úspěšným" útěkem z labyrintu. A vlastní závěr naznačuje, že ještě není všemu konec a že dobrodružství dětí bude pokračovat. Kniha je napsaná docela čtivě, cílovka bude spíše mladší generace. Možná si někdy pokračování přečtu, ikdyž se ho trochu bojím.... celý text

Sběratel polibků 1999, James Patterson

Kniha si určitě zaslouží pochvalu za čtivost. Už druhá kniha od autora a čtivost je asi hlavní deviza. Jinak jsem spíše zklamán. Co mě praštilo hned na začátku, tak to je velká šablonovitost příběhu vzhledem k první knize. Detektiv Cross a jeho parťák zase řaší psychopaty, co žijí dokonale rozdvojený žívot, případ se Alexe zase osobně dotýká, zase potká ženskou, se kterou neskončí a tak dále. Tak nějak mi to připomnělo moje návštěvy knihovny na základce, kdy bylo úplně jedno, jakou knihu od pana Běhounka člověk vytáhl z regálu, vždycky to bylo o ztroskotané vzducholodi, co letěla kamsi k pólu. A jak už zmiňují jiní, tak osobně mi vadí, když je záporák dokonalý Superman. A to v tomto případě záporák prostě je. Dokáže žít dokonalé dva životy a na každý má hromadu času a žije ho dokonale. K tomu dokážou ve dvou lidech vybudovat super podzemní komplex, kde mohou páchat svá úchylná alotria. Komplex kdesi daleko v lesích, ale přesuny nejsou problém a dva životy se žijí pořád dokonale a kolegové či manželka nemají ani stín podezření. Obdobně vyšetřování občas trochu lehkovážné, to jak nechaj hlavní svědkyní doma samotnou, to byl prostě úlet. Hodně ubylo rasismu, který mě v prvním díle iritoval. A bavilo mě to ale asi o kousek víc než první díl, tak hodnotím výše.... celý text

A pavouk přichází 2008, James Patterson

Zkusil jsem první díl série a upřímně moc nevím. Do poloviny to byla docela dobrá detektivka, ikdyž od začátku je zdůrazňováno, že je hlavní krdina černoch (nevadí mi ten fakt, vadí mi, že je to tam jak kolovrátek pořád dokola). Samotné vyšetřování se moc nepitvá a je takové trochu pofidérní. Jak už tu někdo psal, tak fakt, že pánové chodí z práce normálně domů a semtam si vezmou uprostřed případu dovolenou, není pro žánr úplně typický. Ale dokonalý únos a evidentně nadprůměrně inteligentní psychopat to docela držely. V půlce se to trochu zlomí, začne se blbnout s rozdvojenou osobností, krásnou bílou (mnohokrát zdůrazňováno) milenkou, dokonalými a snadnými útěky a tak dále. A knihu jsem měl docela problém dočíst, výsledek byl čím dál jasnější, ale že by mě kniha držela a lákala ať už ji honem honem dočtu, tak to moc ne. Zkusím ještě díl série, ale kandidát na oblíbenou sérii, kterou musím celou přečíst, to zatím není.... celý text

Vražedná kniha 1999, Rex Stout

Klasická detektivka staré školy, kdy geniální detektiv řeší případy mozkem. V případě Nero Wolfa k tomu není potřeba ani opustit dům, protože jeho chytré pokyny s nasazením realizují jeho pomocníci a převážně hlavní vypravěč Archie Goodwin. Vrah byl jeden z mých kandidátů, ale to vůbec nevadilo, jednak nebyl kandidátem jediným a protože celé řešení a vyšetřování bylo celkem vtipné a pohodové. Autora jsem neznal, takže zase děkuji výzvě, že jsem si rozšířil obzory o dalšího autora, minimálně vím, že se nemusím bát někdy sáhnout po nějaké jeho další knize.... celý text

Matyáš Sandorf: Nový hrabě Monte Christo 1988, Jules Verne

Díky výzvě jsem si zase zopakoval pecku z mládí a tady jsem rozhodně nelitoval. Asi jsem nebyl jediný kluk, který si díky této knize (a tedy i seriálu, ale to je pro jiný web) začal doma vymýšlet a vyrábět šifrovací mřížky. Prostě tajemno. Kniha rámcově vychází ze schématu Monte Christa, minimálně v základu, kdy je někdo zrazen, uvězněn, uprchne, nabude pohádkové bohatství a následně se po letech začně pod pseudonymem mstít. Verne je ale takový ten dědeček scifi a tak i zde je několik prvků, které jsou vědecké či nějak jinak fantastické. Maďarský hrabě je tedy nejen bohatý, ale má velké vlohy pro hypnotismus, kromě toho je takový ten brácha pana Tesly, takže čtenáře nepřekvapí, že hrabě vynalezl ideální akumulátor elektrické energie (by se nám pořád hodil), postavil pár elektrolodí a tak dále. U scifi je to ale v pořádku. Do toho nějaká ta romantika, přátelství na život a na smrt a tak dále. A jak už je u Vernea zvykem, tak postavy jsou černobílé, hned víme, kdo je dobrý a kdo zlý, žádný progres se čekat nedá. Jak tu píše třeba @pismeno, tak některé věci jsou překombinované, to s ostrovem bylo opravdu divné, ale zas né tak moc jako to pojali autoři seriálu. Skvěle se to čte i po letech, samozřejmě, že v dospělosti se některým věcem člověk semtam pochechtává nebo nevěřícně kroutí hlavou, ale člověk by se měl zamyslet, která dnešní scifka má opravdu šanci, že si ji bude někdo chtít přečíst v roce 2150?... celý text

Lazar 2018, Lars Kepler

Tak jestli se něco této knize upřít nedá, tak to je určitě čtivost. Minimálně od Svědkyně ohně to tak s Keplerovkama mám a radostně po novém díle sáhnu. Starý padouch vstane prakticky z hrobu a Joona, Saga a další s tím mají hodně velké problémy. O pikantní situace a brutální popisy nouze není. Z dějového hlediska je to ale asi nejpřekombinovanější keplerovka. Připravenost Joony na tyto situace je neuvěřitelná, ten útěk do krytu stál za to. Empatie a vycvičenost dcery, tomu se taky věřit nechce. Každopádně superschopnosti jednorukého padoucha, tak tam už je to spíše za hranou. Kryt nic nevydrží, padouch ví všechno, nevadí mu žádné zranění a tak dále. Finále nechává pár otázek a tak se těším na další knížku. A bylo by fajn, kdyby zde Joona řešil normální (ať sebeúchylnější) případ, kde Joona nebude taky terčem.... celý text

Schindlerův seznam 1994, Thomas Michael Keneally

No, tak to se nehodnotí lehce. Román předkládá strašně silný a smutný příběh o záchraně mnoha životů za (pro nás už naštěstí) nepochopitelných časů. Nečetlo se mi úplně jednoduše, látka těžká a forma je hodně popisná, ale rozhodně přečtení stálo za to. Hodnotit jenom formu, tak by to určitě plný počet nebyl, ale příběh samotný a množství informací to bohatě vyváží.... celý text

Sirotčinec slečny Peregrinové pro podivné děti 2012, Ransom Riggs

Upřímně jsem docela dlouho netušil, o čem vlastně kniha bude. Hned úvod nabídl možné alegorie na nacisty a holokaust, to se nekonalo, naopak to sklouzlo na takovou jakoby fantasy pohádku. Ale vlastně i po dočtení mám problém nějak žánrově zařadit a vlastně ani nevím, jestli jsem byl ve svém věku ta pravá cílovka, jako mladší bych nad tím asi jásal víc. Svět časové smyčky byl každopádně zajímavý, vyprávění pěkně plynulo, no prostě se to četlo lehce a docela rychle. Časem si další díly určitě přečtu.... celý text

Ostrov šedých mnichů 2015, Michaela Klevisová

Celkem příjemná detektivka v poklidném tempu, kdy detektiv Bergman naskočí do rozjetého případu jen jako nezávislý čech na dovolené. Styl psaní autorky mi docela vyhovoval, tak časem asi sáhnu i po dalších dílech série.... celý text

Vyvraždění rodiny Greenů 1990, S. S. Van Dine

Taková detektivka staré školy, málo postav, málo krve a násilí, všechny postavy mají motiv a detektiv, který je nadprůměrně chytrý a prostě to hravě louskne. No jako bych popisoval nějakého poirota. Kniha se četla dobře, ale plný počet prostě dát nemůžu. Poslední část byla trochu natahovaná, jako sorry, ale jestli mi zbydou poslední 2 kandidáti na vraha (a když jeden z těch kandidátů očividně lhal [matka u knihovny]), tak to prostě jeden z nich bude a nemusím čekat, co se stane dál. Mně teda viník vrtal v hlavě jako varianta víceméně od začátku, tak to asi detektiv četl málo detektivek. :) Možná to bylo vydáním, ale finální poznámky pod čarou (citace z německé knihy v originále nebo kilometrový seznam čísel) mi přišly prostě divné. A Vancův způsob vyšetřování, kdy zatajuje, co vyšetřil a dělal a jen zachmuřeně hlásí, že je to všechno temné a děsivé, mi taky úplně neseděl a ani mi nepřišel fér, minimálně tím porušuje nějaké to knoxovo pravidlo. Ale jako celek dobrý.... celý text

Sladký čtvrtek 2001, John Steinbeck

Pokračování kníhy Na Plechárně, no já jsem četl vždycky dvojknihu, takže jsem to tak nikdy ani nebral. Kniha je trochu jiná (však také vznikla až pár let po knize první), ale je pořád dobrá. Děj je zasazen po konci války, Doktor se vrací z války, má tvůrčí a životní krizi a zbytek osazenstva nazná, že nejlepší lék je mu sehnat ženskou. Je to tradičně pohodové a milé čtení, protkané lehkým humorem a semtam něčím závažnějším.... celý text

Na plechárně 2002, John Steinbeck

Neskutečně pohodová záležitost o jedné ulici, povalečích, panu doktorovi a tak dále. Hlavní "děj" je prokládán krátkými ucelenými příběhy (povídkami na jednu kapitovlu), spíše povídkami a mně se většinou při jejich čtení vkrádalo do mozku slovo "pábitel" a povídky o starém číňanovi nebo třeba rodince, co se zabydlela v kotli jsem si neskutečně užíval. Jedna z těch knih, které čtení s odstupem třiceti let nic neubralo na dojmu a hodnocení (kdyby tehdy bylo kde hodnotit).... celý text

Kruh 2004, Kodži Suzuki

Lehčí horror, říznutý slušnou dávkou mysterie. Spíše je to ale pátrání jak odvrátit kletbu, do které hlavní hrdina nedobrovolně spadnul. Až při čtení jsem si uvědomil, že jsem kdysi viděl i film, moc si ho nepamatuju a mám teda pocit, že si autoři z knihy vzali víceméně jen tu prokletou véháesku. Knihu si budu rozhodně pamatovat víc než film. Slušně se to čte, úplná topka to pro mě ale nebyla.... celý text

Cesta kolem světa za osmdesát dní 1963, Jules Verne

Tak jsem pod záminkou výzvy opět sáhl na nějakou tu "pecku z mládí", je to vždycky trochu loterie, už jsem sí párkrát naběhl. Nikoli však u této Verneovky, která se skvěle čte i ve zralém věku a mohl jsem opět prožít napínavou cestu kolem světa pana Fogga - klasického anglického gentlemana a jeho veselého francouzského sluhy. Verne Foggpvu "anglickou" povahu nádherně vykreslil a zaškatulkoval a myslím, že z toho musel mít při psaní strašnou srandu. Hlavní dvojice (ve finále vlastně čtveřice, protože přiberou indickou kočičku a pronásleduje je inspektor Fix, který neúmyslně objede svět taky) tak objede svět, použije na tu dobu reálné dopravní prostředky, dá čtenáři lehce nahlédnout do navštívených zemí (ale jen lehce, protože jde hlavně o tu cestu a nikoli o návštěvu památek) a nakonec se vrátí zpět do Londýna. Napsáno skvěle, nenudí dlouhými popisy (jako třeba v cestě Nautilem), děj je tak akorát napínavý a pěkně šlape. Za mě naprostá spokojenost i po těch letech.... celý text

Konec Věčnosti 1993, Isaac Asimov

No tak to byl nářez. Až se nechce věřit, že tato kniha vznikla v roce 1955. Asimov splodil velice inteligentní scifku, kde organizace Věčnost cestuje časem, dělá Změny, aby pak nastala ta "správná" budoucnost či Skutečnost. Pak se ukáže, že se tím lidstvo přestalo vyvíjet a že díky Věčnosti mají Skutečnost bez pokroku, ale zato v blahobytu. Autor postavil inteligentní příběh (nemohu nezmínit loni čtené Dveře do léta, kde jsem byl zhnusen demencí časového cestování, idiocií vyskládané reality a vyděšen tím, že někteří kladou autora na roveň práve Asimovovi a Clarkovi), klade ty správné otázky stran budoucnosti lidstva a nutí čtenáře k zamyšlení. Za mě byla tahle scifka parádní a když si uvědomím dobu vzniku, tak jinak než plnou palbou hodnotit nomohu.... celý text

Odejdi, nebo zemřeš 1995, Wendy Darlenová (p)

No, zrovna hrůzou jsem se u čtení nesvíjel, ale jako jednodušší jednohubka to docela fungovalo.

Saturnin se vrací 2017, Miroslav Macek

Knížku mám docela problém hodnotit. On to totiž nebyl průšvih, myslím, že jazykově a způsobem vyprávění se to autorovi docela povedlo. Jen to nějak nebylo ono. Vlastně to nemělo děj, jen poslepované příhody, některé často známé a to nejen z původní knihy. A některé opakující se obraty (musím se Saturnina zeptat, kde se naučil ...) působily tak trochu na křeč a docela mě po čase rušily. Dočetl jsem ale v pohodě, nějaký ten úsměv mi čtení též na líci vykouzlilo, takže kniha je jistě nadprůměrná, ale (narozdíl od originálu) se k ní takřka jistě již nevrátím.... celý text

Relikvie 2007, Lincoln Child

Upřímně jsem zklamán. Podle většiny komentářů jsem čekal slušnou jízdu a začátek knižní série, kterou budu chtít rychle zkonzumovat. Bohužel, jízda se nekoná a to minimálně 80% knihy. Poměrně sterilně se tu odehrává děj z muzea, sice jsou tam nějaké ty mrtvoly, ale pořád je to bez náboje. Korunu tomu dávají sáhodlouhé popisy kde čeho. Série je sice o agentovi, ale ten je (kromě finálního hrdinského činu) naprosto okrajovou postavou, víceméně prim hrají všechny ostatní postavy, kterých je docela dost, dějově se to tříští a nikam to moc nevede. V poslední čtvrtině kniha chytla plus mínus spád, celkově se něco dělo, takže jsem (za zlomek času v poměru k těm prvním třem čtvrtinám) knihu lehce dočetl. Jenže i to autoři pokazili nezvládnutým koncem, prostě nudná oslava v kanclu s teplajícím šampusem byla jedna velká nuda, která to zase spolehlivě zabila. A kdo to přežil, tak toho nejspíš usmrtil zbytečný a prostě divný epilog. Možná, že ten má položit základ dalšího dílu, to ještě nedokážu posoudit. Za mě zklamání, možná zkusím ještě díl, třeba se něco změní.... celý text

Vesmírná loď Titanic 2000, Douglas Adams

Pohodová, úsměvná a trochu jednodušší jednohubka. Jedná se o knihu na motivy počítačové hry, to je na ději často hodně vidět, ale humor a způsob psaní Terryho Jonese je skvělý a pokud člověk nečeká nějaké veledílo, tak se jistě dobře pobaví. A kdyby nic, tak mluvící bomba nebo scénky s nadrženým Žurnalistou za to prostě stojí.... celý text