DeWom
přečtené 66
Najdi ji
2018,
Lisa Gardner
Opět po nějaké době musím dát knize pět hvězd. Tady to opravdu nejde jinak. I u této knihy jsem si musela dávat pauzy, ale tentokrát ze zcela jiného důvodu, než že by si nedokázala udržet mou pozornost. „Najdi ji“ jsem musela číst po částech proto, že tato problematika (únosy a sexuální násilí) je pro mne velmi citlivé téma a příběh byl v tomto ohledu psán tak podrobně a surově, že jsem nemohla jinak. Vzpomínkové pasáže hlavní hrdinky byly natolik intenzivní, že jsem byla ráda, když jsem se mohla vrátit do současnosti k životu vyšetřovatelky D.D. Hned po pár řádcích jsem se však přistihla, že chci vědět, jak to pokračovalo, jakkoliv znepokojivé, naturalistické a často doslova odporné ty vzpomínky byly. Nevím, jestli si my všichni, co jsme nic ani vzdáleně podobného nezažili, dokážeme představit, co trauma bonding (traumatická vazba) obnáší. Pokud jsem to doteď nedovedla, teď už to chápu o něco více. Tak dobře a uvěřitelně byl tento syndrom v knize popsaný. Změna forem mi nevadila, naopak mne zaujalo, že se autorce podařilo odlišit je i stylem – ich forma skutečně působila jako sled myšlenek dané osoby, zatímco vyprávění z pohledu třetí osoby bylo o poznání méně zaujaté a citově zabarvené, což pohledu Flory dodávalo na autentičnosti a uvěřitelnosti. Samozřejmě musím zmínit postavy, které byly dle mého soudu stejně reálně jako lidé kolem vás – měly své radosti i strasti, silné i slabé stránky, a přesně proto působily dobře. Cítila jsem se ohledně nich přesně tak, jak jsem se nejspíš cítit měla. Autorka si s mými emocemi dokázala hezky pohrát, to musím uznat. A zápletka – co k tomu dodat. Moc se mi líbilo, jak mě autorka v podstatě napálila. Opravdu jsem si myslela, že mi to došlo. No, spletla jsem se a konec mě překvapil. Tahle kniha si zaslouží pět hvězd zcela beze sporu a doporučuji všem, ačkoliv si jsem jistá, že na mnohé čtenáře mohou být některé pasáže trochu moc.... celý text
Mizející dívky
2020,
Lisa Regan
Opět dlouho rozečtená kniha. Ačkoliv mne tato tématika zajímá, nedokázala jsem se nějak začíst. A nedostatkem času to nebylo – když mě kniha opravdu zaujme, čas si najdu. Začala bych postavami. Protagonistka mi nebyla sympatická, ale to je věc preferencí. Nelíbilo se mi, jak si neustále něco nalhává (hlavně ohledně sebe samé) a nedokáže si přiznat, že má problém. Jednoduše mi nesedla. Ostatní postavy byly uvěřitelné, ale žádná mi vyloženě neutkvěla v hlavě. Zápletka však byla zajímavá, a právě ona je důvodem, proč jsem knize nakonec dala čtyři hvězdy, a ne tři, jak jsem původně zamýšlela. Zhruba od poloviny knihy děj hezky gradoval a rozuzlení jsem vůbec nečekala, dokázalo zahrát na všechny správné emoce. Obzvlášť epilog byl dojemný. Musím říct, že nakonec mi Josie ani tolik nevadila, ale zda se pustím i do dalších autorčiných knih, to nevím. Právě kvůli hlavní postavě to dvakrát zvážím. Takže suma sumárum můžu doporučit. Třeba vám kniha a postavy sednou lépe než mně.... celý text
Rodokmen smrti
2013,
James Rollins (p)
Takže, Rodokmen smrti. Nepopírám, že když si vybírám knihu, zprvu mě musí zaujmout její obálka, abych si vůbec přečetla anotaci. Tohle je jedna z výjimek, kde mě zaujal název a anotace ho následně potvrdila. Pro genetiku mám slabost, stejně jako pro alternativní vykládání nejasné historie, takže jsem s koupí dvakrát neváhala. Hned na úvod musím říct, že zhruba ve třetině jsem knihu asi na měsíc odložila a nedokázala jsem se k ní vrátit. Proč? Řeknu to takhle: Kniha je totálně nadupaná akcí, od začátku do konce. Ale aby měly akce a jejich důsledky na čtenáře nějaký účinek, je zprvu nutné vybudovat vztah mezi daným čtenářem a postavami. Co z toho, že je kniha nabitá akcí, když mi nesejde na tom, co se s postavami stane? Pokud bych si měla vybrat mezi příběhem se skvělými postavami a mizernou zápletkou, nebo příběhem se skvělou zápletkou, ale plochými postavami, bez váhání si vyberu první možnost. Tato kniha na mě bohužel působila jako druhý příklad. Akce na mě stále působily zvláštně. Jako by byly napínavé jenom proto, že to jsou akce, a ne proto, že by mi mělo záležet na tom, co se stane postavám (což od akčních scén očekávám). Co z toho, že životy postav neustále visí na vlásku (a že takových případů je v knize bezpočet), když mi dvakrát nesejde na tom, jestli se ten pověstný vlásek utrhne? (Ale to už jsem říkala, že?) Abych to zkrátila, ke knize jsem se po nějaké době vrátila a děj nabral zhruba od poloviny knihy jistou setrvačnost, takže jsem ji dočetla na posezení. Ano, nakonec si pár postav získalo mé sympatie, konkrétně Tucker a Kain, ale bylo to, jak se říká, „too little too late“. Za co přičítám hvězdu navíc je zápletka, protože ta byla opravdu promyšlená a objevilo se v ní několik zvratů, které jsem nečekala, obzvlášť ke konci knihy. Podtrženo a sečteno, nakonec jsem ráda, že jsem se ke knize vrátila a dočetla ji (většinou nemám to srdce knihu nedočíst, když už jsem si ji koupila, i když mě tolik nezaujme; a nedočtenou knihu nehodnotím), ale znovu se k ní zcela určitě nevrátím. Doporučuji všem, kdo dávají přednost kvalitní zápletce a ploché postavy jim nevadí. Konečný verdikt je 3,5*. A mimochodem: v mnoha případech jsem si říkala, že podle tohoto příběhu by bylo skvělé natočit akčňák. Filmová podoba by mu slušela víc než ta knižní.... celý text
Cizinec
2016,
Harlan Coben
Po skvělém Na útěku, což byla má první kniha od Harlana Cobena, jsem se rozhodla vyzkoušet i ostatní. Svou anotací mě zaujal právě Cizinec, takže jsem se do knihy při první příležitosti začetla, natěšená, že ve mně zanechá podobné pocity jako kniha předchozí. Nedá se říct, že bych byla zklamaná. Tuto minirecenzi však píšu až po několika týdnech, takže to nemám úplně čerstvé. Každopádně lze s přehledem říct, že je to předpisově napsaný thriller. A o to možná šlo. Chyběl mi tam nějaký zajímavý prvek. Když se nad tím teď zamýšlím, podle mě by knize prospěly propracovanější postavy. Zápletka jako taková byla zajímavá a neokoukaná. Závěr mě překvapil, ale jak ráda zdůrazňuji, já se během čtení ani nesnažím přijít všemu na kloub, přestože bych si klidně mohla poskládat výslednou mozaiku z různých střípků, ale naopak se nechám autorem vést ke konečnému rozuzlení. S odstupem času bych možná ubrala půl hvězdičky, protože ve mně kniha nezanechala žádný výraznější pocit a nedá se říct, že bych si ji chtěla přečíst znovu. Za ztrátu času bych ji však také neoznačila. Taková chuťovka s uspokojivou zápletkou a zajímavým tématem. Celkový verdikt je tedy 3,5*.... celý text
V kleci
2019,
Ellison Cooper
Od knihy jsem dostala zhruba to, co jsem očekávala. Sice jsem ji měla rozečtenou déle, ale i tak byla poměrně poutavá a navzdory zajímavému rozuzlení působila věrohodně. Tedy, pachatele jsem tušila zhruba už od poloviny knihy, ale to, jaké byly jeho motivy, mě překvapilo. Co se postav týče, Sayer mi byla poměrně sympatická – mám radši rezervované, ale charakterní postavy (a koneckonců i reálné lidi). Ostatní také v pořádku. Možná si přečtu další knihy s tou samou hlavní hrdinkou. Zajímala by mě její historie (která byla v této knize šikovně utnutá tak, aby si ji člověk mohl jenom domýšlet, než se pustí do další knihy). Také by mě zajímalo, jak se budou rozvíjet vedlejší postavy. Po jazykové stránce také dobrý výkon. Překlad v pořádku. Co mě však velmi zaujalo, bylo téma, kolem kterého se celé vyšetřování točilo: neurologie. Nesmírně poutavě podané informace, zajímavé a věrohodné. Nejsem však neurolog, takže nemohu posoudit, jestli reálné. Každopádně minimálně za tohle knize přičítám jednu hvězdu. Podtrženo a sečteno, s knihou jsem spokojená, s příběhem a postavami také. Jednu hvězdu ubírám za to, že mě kniha nedokázala zaujmout natolik, abych ji přečetla rychleji – možná za to může pomalejší spád děje, ale to bude nejspíš vnímáno individuálně. Jinak doporučuji. Rozhodně kvalitně napsaná kniha.... celý text
Na útěku
2019,
Harlan Coben
Obyčejně se snažím vyhledávat spíš méně známé autory; mnohdy se mezi nimi skrývají skutečné perly (v dobrém slova smyslu). Tentokrát jsem se však nechala zlákat a přečetla si Na útěku. Byla to má první kniha od tohoto autora a stručně mohu říct, že si získal mé sympatie. Postavy byly věrohodně vykreslené a některé jsem si hned zpočátku oblíbila – třeba protagonistovu právničku nebo soukromou vyšetřovatelku. Jejich jednání dávalo smysl a bylo uvěřitelné. Autor ve mně dokázal navodit pocit, že tam celou dobu něco nesedí, a já mám ve zvyku na zápletku nenaléhat, nesnažit se ji rozkrýt za každou cenu. Naopak se ráda nechám „překvapit“ postupným odhalováním. V tomto případě jsem některé věci (či vývoj událostí, chcete-li) přesto čekala, ale nebyly o nic méně uspokojivé. Děj ke konci rychle vygradoval a příběh se uspokojivě uzavřel v posledních kapitolách a epilogu. Smekám před autorovým uměním udělat ze zdánlivě jednoduchého námětu komplikovaný příběh plný tajností, zamlčování a neúplných pravd – ostatně díky postupnému odhalování, kdo co ví a neví, si děj držel patřičný spád. Klobouček. Podtrženo a sečteno, toto rozhodně nebyla má poslední kniha od Harlana Cobena. Těším se na další.... celý text
Pravda, nebo lež
2020,
Colleen Hoover
Tohle byl velmi dobře napsaný psychologický thriller. Při čtení mě místy až mrazilo. Nebudu spoilerovat, ale nechci si snad ani představit, jaké pocity musí při čtení tohoto příběhu prožívat kterákoliv matka. Všechno bylo tak uvěřitelně napsané, že mě závěr naprosto dostal a vůbec jsem ho nečekala. Takhle se nechat zblbnout! Ale opravdu je to tak? Co když je to jenom další lež? Tyto otázky si člověk pokládá nejen po celou dobu čtení knihy, ale hlavně na jejím konci. Slyšela jsem, že autorka jinak píše spíš romantické knihy; na ty moc nejsem, ale pokud by napsala další psychologické drama, bez váhání si ho přečtu. Za mě zasloužených pět hvězd.... celý text
Za zdmi
2018,
Hollie Overton
Tuhle knihu jsem přečetla za den, a to se mi stává jen u těch, které mě doopravdy zaujmou. K přečtení mě kromě pozitivních recenzí nalákala anotace – příběh se měl točit kolem domácího násilí, což je téma, na které je nutné upozorňovat ve všech možných formách, protože tady bylo odjakživa a k úplnému vymýcení bohužel nikdy nedojde. Mohu říct, že toto téma bylo zpracované až bolestně realisticky. Chování postav působilo věrohodně (vzhledem k tomu, jak se oběti a násilníci obvykle chovají) a vyvolávalo přesně takové pocity, jaké vyvolávat mělo. Další plusový bod si příběh zasloužil díky tomu, že jsem od začátku do poslední strany nemohla předvídat, jak to nakonec celé dopadne, což oceňuji, protože jsem se díky tomu nedokázala od knihy odtrhnout. Je pravda, že se jednalo o poměrně lineární příběh, ale neškodilo to – alespoň nebyl tolik roztahaný. Nějaké mušky by se našly; třeba to, že jsme se nedozvěděli víc o Cliftonovi, ale soustředili jsme se na příběh jiného člověka, takže je to pochopitelné. Ne že bych si knihu přečetla znovu, ale celkový dojem hodnotím jako pozitivní.... celý text
Bez slitování
2016,
Tim Weaver
Nedá se říct, že by kniha nebyla napsaná (a přeložená) čtivě, ostatně snad jen díky tomu jsem ji nedala k ledu, i když jsem ji měla rozečtenou podstatně déle, než mám ve zvyku. Jak už zaznělo v jiných komentářích: první dvě třetiny byly neskutečně zdlouhavé, nezáživné a šíleně se vlekly. Také jsem se přistihla, že je mi vcelku jedno, co se s postavami stane; nějak jsem se do nich nedokázala vcítit. Konec byl, jak už zde zaznělo několikrát, hodně překombinovaný. Autor to tak nejspíš zamýšlel, ale konec samý zvrat na úkor napínavosti příběhu jako celku mi nepřijde jako ideální strategie. Možná je to tím, že se jednalo o mou první knihu od Tima Weavera, možná tím, že jsem zvyklá na thrillery s rychlejším spádem... Těžko říct. Jako ztrátu času bych to neviděla, ale že by mě to nějak ohromilo, se také říct nedá.... celý text
Ti druzí
2020,
C. J. Tudor
Tuhle knihu jsem až na pár posledních kapitol přečetla v podstatě za den. Jednoduše jsem se od ní nedokázala odtrhnout. Každá kapitola u konce navnadila k dalšímu čtení, přesně jak to má být. Jakmile jsem si utvořila celkový obrázek, musela jsem před autorkou smeknout, jak takovou zápletku dokázala vymyslet, aby do sebe všechno logicky zapadalo a působilo to věrohodně. Co se týče postav, byly vykreslené realisticky, jen některé by si zasloužily trochu víc propracovat, ale to už by kniha byla o dost delší. Můj celkový dojem z knihy bych popsala jako „uspokojivý“, ale v pozitivním slova smyslu. Uspokojivě napínavý. Uspokojivě záhadný. Uspokojivě mrazivý. Tohle byla má první kniha od C. J. Tudor, a přestože je považována za nejlepší z trojice, kterou už autorka vydala, jistě si přečtu i ostatní knihy.... celý text
