dianaxn
přečtené 118
Bez srdce
2017,
Marissa Meyer
Po Měsíčních kronikách, které se mi líbily a Renegátech, což je jedna z mých all time favorite sérií, jsem se na tohle těšila, ale výsledek zní, že je tahle kniha divná. Nejen že mají všichni a všechno divná jména, navíc byl i děj dost zvláštní, vzhledem k tomu, že to má být prequel na Alenku v říši divů. Rozjezd byl extra slow, protože se první polovinu téměř nic neděje, jen se točí v kruhu ty samé události – Catherine peče koláče a král, který je hloupý a dětinský, Catherine pronásleduje na každém kroku, jen aby jí vyznal lásku (přestože ji nezná, jen o ní ví, že peče dobré koláče), což bylo nezdravě zoufalé. Postavy jsem moc nemusela, hlavní mužský protagonista byl meh, král s jeho pronásledováním mě vytáčel a ostatní postavy působily jako výplň. Jediná sympatická mi byla sama hlavní hrdinka Catherine. Druhá polovina byla o dost lepší, konečně se objevily nějaké větší zvraty a děj nabral spád. Konec byl dokonce natolik dobrý, že mě přinutil zlepšit hodnocení, spolu s faktem, že to má čtivý styl psaní. Není to sice něco, co bych četla znovu, ale nebylo to ani špatný (přestože mě Renegáti i Měsíční kroniky zaujaly víc).... celý text
Z krve a popela
2021,
Jennifer L. Armentrout
Protože je tahle kniha v zahraničí hodně populární, četla jsem ji už před delší dobou v originále. Zpočátku jsem si myslela, že to není špatný. Ale definice good knihy je, že i po dlouhé době si stále myslíte, že je ta kniha dobrá. A tohle není ten případ. Ve skutečnosti to s každým dalším dnem nenávidím víc a víc. Začátek byl info dumping, pak se dlouho nic nedělo a zvraty se objevily až v poslední části knihy. Všechny byly předvídatelné, příběh postrádá originalitu a je vlastně vytvořen z mixu všech jiných fantasy knih, které znám, hlavně ACOTAR a Twilight. World building je shitty a nemá absolutně žádnou originalitu (again). Autorka vzala skutečná místa nebo jména a zaměnila 1 písmeno za jiné. Styl psaní je špatný, protože jsem alergická na elipsy. Na každé straně nebo spíše v každé větě bylo “…” Na druhou stranu je to čtivé, a to i přes elipsy, protože mě to celkem bavilo a kdybych o tom nepřemýšlela, hodnotila bych to teď líp. Další věc, kterou nedokážu vystát, je opakování slov. Je to už více než 7 měsíců a já stále nedokážu zapomenout na “intriguing“ nebo “his beautiful dimples“. Bohužel je v porovnání s pokračujícími díly tenhle ještě dobrý. Sequely jsou naprostá katastrofa, která už nemá ani čtivost, což je jediné pozitivum tohoto dílu.... celý text
Neviditelný život Addie LaRue
2021,
Victoria Schwab
Protože je tahle kniha v zahraničí hodně populární, četla jsem ji už před delší dobou v originále. Taky vím, že tohle skončí u hodně lidí na seznamu favorites, a o to větší zklamání to pro mě bylo. Stručně k ději: Adeline zaprodala svou duši za nesmrtelnost a život svobody, takže může žít věčně, ale všichni zapomenou, že kdy existovala, dokud nepotká o 300 let později Henryho, který si její jméno pamatuje. Protože se to odehrává po 300 let, tak se pořád přecházelo z jednoho času do 4 jiných, což pro mě bylo slow, messy a často taky nelogický. Hlavní protagonistka Adeline je otravná, sobecká a nemá žádný vývoj osobnosti – po 3 staletí se chovala úplně stejně. Henry a Luc byly okey, ale romance s každým z nich působila vynuceně. Děj byl nudný a slow, 75% obsahu si v podstatě přečtěte v anotaci, nemá to žádný “wow” moment ani zvraty, a konec byl taky předvídatelný. Kromě toho se tady všechno opakuje, na což jsem alergická, a navíc ty fráze nedávají smysl, protože nedokážu pochopit, proč by se někdo chtěl stát stromem: “Adeline would rather be a tree.” “Adeline had wanted to be a tree.” “Adeline was going to be a tree.” “Adeline wants to be a tree.” Autorka taky nechce, abychom zapomněli, že Adeline má pihy, které vypadají jako hvězdy a že je jich 7, jak je zmíněno nespočetně mnohokrát: “Seven freckles like stars. “Seven freckles, scattered like a band of stars.” “Seven freckles charted out like stars.” “Your seven freckles look like stars.” A teď přecházím k jedinému důvodu, proč to nakonec i přes tohle všechno nebylo tak hrozný, což je styl psaní. Ten se mi fakt líbil, protože byl hezký a trochu poetický, díky čemuž byl i ten nudný děj docela čtivý. Well, není to nejhorší kniha, jakou jsem kdy četla, ale zdá se mi hodně overhyped.... celý text
Zvon
2021,
Neal Shusterman
Cliffhanger předchozího dílu byl jeden z nejlepších tohoto století, takže jsem se na finále hodně těšila a rozhodně nejsem zklamaná. Začátek mě mátl, hlavně kvůli 2 časovým liniím, o kterých jsem si až později uvědomila, že jsou rozdělené do jiných roků. Taky mi připadalo divné, že hlavní postavy tady vlastně nebyly hlavní. Ale po pár stranách jsem se zorientovala a začaly mě bavit i příběhy nových nebo vedlejších postav, které hrály důležitou roli. Greyson, který pro mě byl v předchozím díle celkem meh postavou, tady měl mnohem zajímavější děj (nejspíš i ten nejdůležitější) a bylo skvělé se o něm dozvědět víc. Nicméně mými fav postavami zůstávají Citra a Rowan. Jejich kapitoly mě bavily nejvíc a přála bych si, aby jich bylo víc, hlavně s Rowanem, který chyběl 2/3 knihy. Ale kompenzuje to fact, že když tam byl, téměř vždycky mě rozesmál nějakými funny dialogy. Děj byl nepředvídatelný, worldbuilding celé série je originální, zvraty působily promyšleně, konec (i když se mi zdál napůl otevřený) se mi taky líbil a celkově je to jedna z nejlepších scifi dystopií, kterou byste určitě neměli minout.... celý text
Jak se král Země víl naučil nenávidět příběhy
2021,
Holly Black
Po posledním díle jsem 4 měsíce čekala na překlad, a když konečně vyšel, stejně jsem si to nakonec přečetla v originále, hlavně kvůli tomu, že to bylo krátké a angličtina jednoduchá. Musím ocenit hlavně ilustrace, které jsou fakt povedené. Děj se mi zdál taky dobrý, ale nedá se říct, že by mi odhalil něco nového, co bych už nevěděla z trilogie (což jsem ani nečekala, takže to je okay). Jednotlivé příběhy z Cardanovy minulosti se mi líbily, a klidně bych jich brala víc, hlavně momenty s Jude. Doporučuju přečíst hlavně pokud jste fans původní trilogie, v opačném případě by to bylo celkem zbytečné.... celý text
Kluk odvedle
2020,
Kasie West
Tohle je to nejvyšší rating, jaké jsem kdy feel good romance dala, takže je to nejspíš i ta nejlepší feel good romance, jakou jsem kdy četla. Od autorky mám přečtené téměř všechny knihy, ale většinou pro mě byly zklamáním, takže tohle bylo milé překvapení. Tudíž asi nemusím dodávat, že je za mě tohle nejlepší kniha od KW. K ději nebudu říkat žádné podrobnosti, protože je vzhledem k názvu celkem jasné, o co jde, takže napíšu jen to, že to bylo hezké, sweet a předvídatelné, což byla fajn změna po všech těch mých fantasy. Hlavní hrdinka Charlie, která je takový klučičí typ holky, mi sedla, její charakter byl originální a měla jsem s ní docela dost společného (až na její nadšení pro sport, to jde mimo mě). Je fakt, že její předsudky vůči “normálním holkám” byly zpočátku někdy otravné, ale o to víc mě pak bavilo sledovat vývoj její osobnosti. Bratry Charlie jsem si taky oblíbila, stejně jako Bradena, jejího čtvrtého nepokrevního bratra ze sousedství. Pokud chcete nějakou oddechovou, relax contemporary na léto (nebo teď i na podzim), tohle je pro vás jako stvořené.... celý text
Návod na vraždu pro hodné holky
2020,
Holly Jackson
Tuhle knihu jsem musela číst na 2 pokusy, protože mě zprvu nebavila, ale zároveň se mi nezdála špatná, jen jsem neměla náladu na styl školního projektu, ve kterém je napsána. Proto jsem se k ní vrátila později, a to jsem se naopak nemohla odtrhnout – to, co mi na knize předtím nesedlo, se mi teď totiž zdálo jako její největší přednost. Už podle názvu asi tušíte, že jde o thriller a detektivku, a já vám to ještě trochu přiblížím. Když zmizela oblíbená středoškolačka, všichni z toho obvinili Sala Singha, který následně spáchal sebevraždu a tudíž vypadal vinen. Pipa tomu však nevěří a 5 let po zločinu začíná vyšetřovat pod záminkou závěrečného školního projektu, aby zjistila, kdo je skutečným vrahem. Co mě zaujalo nejvíc, je zpracování, protože jsou jednotlivé kapitoly proloženy protokoly, rozhovory či jinými ilustracemi, což oživilo děj. Pipa se mi zdála jako originální hrdinka (jedničkářka, která ráda vyšetřuje, se jen tak nevidí), a taky jsem si oblíbila Raviho, což je hlavní mužský protagonista. Většina vedlejších postav mě ale iritovala, protože byly otravné nebo mařily vyšetřování Pipy, což je pochopitelné, jinak by to bylo až moc jednoduché. Líbilo se mi, že to nebylo zakončeno nějak jednoduchým vysvětlením, a místo toho autorka konec propracovala, aby byl spletitý a promyšlený. Měla jsem několik teorií, kdo by mohl být vrahem, ale nakonec jsem to odhalila až společně s Pipou (což cením, protože já umím většinou odhadovat dopředu docela dobře). Musím říct, že nakonec jsem byla mile překvapena, a to i přesto, že mě to zpočátku moc nezaujalo. Myslím, že si celá série zaslouží vaši pozornost, hlavně pokud hledáte nějaké young adult detektivky se zajímavým nápadem a propracovanou grafickou stránkou.... celý text
Mladí vyvolení
2016,
Marie Lu
Vzhledem k ne zrovna vysokému průměru téhle knihy jsem upřímně nečekala, že se mi to nakonec bude tak moc líbit. Proto taky musím říct, že se mi to zdá dost underrated. Young Elites je skupina lidí, kteří přežili krvavou horečku, ale vyvázli s trvalými cejchy a někteří z nich získali superschopnosti (například hlavní hrdinka přišla o oko a dokáže vytvářet iluze). Děj je jednoduchý, celkem předvídatelný a nemá moc překvapujících zvratů kromě konce, kde se odehraje jeden hodně nečekaný (který jsem si stejně vyspoilerovala z fanartu). Čím je to ale originální, jsou postavy. Tady je jeden fact o mně: morally grey postavy jsou moje fav trope ever. Problém je v tom, že jen málo knih s nimi je napsáno dobře a jak vám už nejspíš došlo, The Young Elites patří mezi ně. Postavy tady nechtějí zachránit svět ani nic podobného, a jediné, na čem jim záleží jsou oni samotní. Hlavní hrdinka (nebo spíš antagonistka) Adelina je ze začátku celkem milá, ale její vývoj osobnosti se po celou dobu knihy stáčí k horšímu (z čehož jsem já měla radost). Zaujalo mě to už od samého začátku a udrželo si to moje nadšení až do poslední strany, takže myslím, že si to zaslouží mnohem víc hypu. tady jsou quotes, kvůli kterým byste si to měli přečíst, pokud moje recenze není dostatečná motivace: “I am tired of being used, hurt, and tossed aside. It is my turn to use. My turn to hurt.” “Be true to yourself. But that’s something everyone says and no one means. No one wants you to be yourself. They want you to be the version of yourself that they like.”... celý text
Převorství u pomerančovníku
2020,
Samantha Shannon
Nikdy jsem si nemyslela, že může být nějaká kniha s 850 stranami tak nudná. Ale stalo se. Převorství u pomerančovníku má zajímavý nápad a koncept, ale zpracování je meh a bez všech zdlouhavých popisů zbytečných věcí, historie a míst to mohlo být o polovinu kratší. Samotný příběh není špatný a worldbuilding je celkem originální, jenže se děj šíleně táhne a nakonec se to, o čem měla být původně celá kniha, odehraje na pár stranách. Přesněji řečeno, velká epic bitva, která mě zajímala nejvíc, je nacpaná v jedné kapitole. Postavy byly další problém a ne proto, že by byly otravné, jen je jich tam tolik, že jsem v tom měla mess i po 200 stranách a netušila jsem, kde měl kdo s kým v určitou dobu být. Vzadu je dokonce jejich přehled na 16 stranách (ano, fakt na 16, sama jsem to spočítala). Jsem ráda, že mi nakonec vůbec došlo, že to je vyprávěno z pohledu 4 postav, protože jsem nejdřív myslela, že je jich víc. Styl psaní taky nebyl žádná sláva, ale nedá se říct ani to, že by byl katastrofální (jen nudný a uspávací). Nejspíš nesedl jen mně osobně, a nepomáhal tomu ani fakt, že byly všechny popisy zbytečně detailní. Ale abych jen nekritizovala, tak se mi líbil vytvořený svět, který je dobře promyšlený a spojení s tématem draků. Jsem si jistá, že spoustu lidí tahle kniha nadchne, jen já nejsem jedním z nich.... celý text
