dikyzapozornost
přečtené 117
Nebe
2023,
Mieko Kawakami
Sledujeme příběh 14letého studenta, kterému ostatní spolužáci nadávají Šilhavec a šikanují ho. Jednoho dne dostane dopis od jeho spolužačky Kodžimové, která je také terčem šikany, aby se sešli. A najednou v tom světě beznaděje a utrpení vzniká něco, za co stojí vydržet. Uf. Uf uf uf. Autorka už mě totálně dostala její knihou Prsa a vajíčka, ovšem toto mě dokázalo rozbít. Šikana je tady popsána naprosto syrově a detailně, ať už jde o to, jestli hlavního hrdinu spolužáci svážou a kopou, nebo ho donutí sníst křídu. V doslovu se dozvíte, že se v Japonsku se šikanou potká víc jak polovina studentů. Některé školy taky šikanu záměrně přehlížejí, aby neutrpěla jejich prestiž. A z toho všeho je vám strašně úzko. Jen nečině přihlížíte odpornému ubližování slabšího a jeho bezmoci. Zároveň ale pomalu zachytáváte něco tak křehkého, co se tvoří mezi hlavním hrdinou a jeho spolužačkou Kodžimovou. A jen doufáte v nějaký happy end, nějaké zadostiučinění. Ne všechno mi sedlo, jako třeba závěrečný proslov Kodžimové, nebo některé filozofické úvahy, ale ve výsledku je to dobrá kniha. Podstatně tenčí než jsou Prsa a vajíčka, o něco asi horší, ale Kawakami dokazuje, že není autorkou jen jedné dobré knihy.... celý text
Sama v Tokiu
2022,
Marie Machytková
Sama v Tokiu je sice kniha, avšak při jejím čtení mi ani nepřišlo, že knihu čtu, ale že sedím s kamarádkou na víně a vypráví mi, co za poslední dobu zažila. A to je to největší plus, jaké tahle knížka má. Marie je mladá žena, která v životě potřebuje jiskru a při náhodném večeru ji zažehne. Začne se učit japonsky. A to odstartuje milý příběh jedné vtipné holčiny, která nejen objevuje krásy Japonska, ale především samu sebe. Všechno jde ale popořádku. Marie objeví krásu japonštiny, snaží se dostat na Karlovu univerzitu, skloubit svůj nový život s prací, rodinný a partnerský život udržet v nějaké rovině. A potom? Dostane se do Japonska. Ale to celé dobrodružství začne už tehdy, kdy poprvé vezme do ruky tužku a zkouší si japonskou abecedu. Upřímně jsem se bála, že mě pasáže mimo Japonsko nebudou bavit, ale vůbec tomu tak nebylo. Autorka má neskutečný talent na psaní a její humor jsem žrala každou stránku. Bavilo mě to, zajímal mě jak život v Japonsku, tak i ten autorky v Česku. Bavilo mě poznávat různé kulturní rozdíly a tamní zvyklosti očima Češky jak poleno. Bohužel přes to všechno má kniha jedno velké ale. Ještě jednou bych přečetla slovo "plamínek" a snad bych klidně vytrhla stránku. Chápu, že svému zápalu chtěla dát autorku nějaké fyzično, ale když to na jedné stránce čtete pomalu 3x a každou druhou stránku taky, fakt mě to vytáčelo. Stejně tak jako občasný až moc infantilní sebepojetí, když se k Plamínku přidala dušička apod. Podtrženo sečteno, jsem hrozně ráda, že jsem si knihu přečetla. Takový Zibura v sukni. Pro autorčin humor žiju. Takže vřele doporučuji a doufám, že jednou budu číst další autorčinu knihu. 4,5/5⭐... celý text
Staré odrůdy
2021,
Ewald Arenz
Kniha, která obletěla instagramem, a přesto si našla místo v mém srdci. Zatím nejlepší kniha za rok 2022. 5/5⭐ Příběh o dvou ženách. Příběh o přátelství, lásce, důvěře i nedůvěře, citovém poutu, ztrátě, nalezení, pomstě, nenávisti, bolesti, starých ranách, nových záplatách, laskavosti, míru, klidu na duši, podzimu a vůni hrušek. Do stylu psaní jsem se musela chvíli dostat, ale nakonec jsem byla ráda, jak byla kniha zpracovaná, protože to neskutečně k příběhu sedlo. Chcete číst víc, chcete vědět víc. Chcete víc. Nehledě na to, že kniha je vizuálně neskutečně nádherná. ,,Román o tom, jak snadno lze ztratit kontrolu nad životem a jak je obtížné získat ji zpět Sally a Liss — dvě ženy, které by nemohly být rozdílnější. Sally má před maturitou, ale jediné, co si přeje, je mít pokoj. Na všechny se zlobí a všechno nesnáší: návrhy, nabídky, pravidla, předpisy, dospělé… Nejvíc ze všeho ale nesnáší otázky, hlavně ty, které se týkají jejího vzhledu. A tak se rozhodne utéct. Mlčenlivá Liss žije sama na statku mezi poli a vinicemi a vypadá to, že všechny práce kolem hospodářství bez problémů zvládá. Hned při prvním setkání Sally zjišťuje, že Liss je jiná než ostatní dospělí — pokradmu si ji neprohlíží, nesoudí ji, neklade jí podezíravé otázky. Liss nabídne Sally nocleh a jedna noc na statku se změní v pobyt na dobu neurčitou. Sally pomáhá Liss s hospodářstvím a mezi starými hrušněmi a včelími úly objevuje kouzlo obyčejnosti. Liss však není zdaleka tak silná, jak se zdá, a možná to nakonec nebude Sally, kdo potřebuje zachránit.” Miluju. Miluju. Miluju. Doporučuju. Děkuju.... celý text
Alespoň prozatím
2022,
Amélie Salingerová
Marina je ve třetím ročníku na gymplu, když svět zasáhne covid. Zrovna ve chvíli, když se jí vše daří, začíná se dávat dohromady s Martinem, který se jí dlouho tajně líbí, se musí s rodičema odstěhovat z Prahy do jejich baráčku u Českého ráje. Tam potkává sousedovic syna Jakuba, který je od začátku protivný. Vzhledem k okolnostem si ale začnou vzájemně pomáhat se školou a je vidět, že si vzájemně pomůžou v mnohem víc věcech. Bylo něco, do téhle knize chybělo? Spíš ne. Nepřišla jsem na nic. Tohle byla ukázkově napsaná skvělá YA. Skvělá romantická linka. (Lidi píšou hate to love, já píšu hate to friends to love). Chatové konverzace. K dnešní době to prostě neodmyslitelně patří a do online covid doby už úplně. Krásně to hýbalo dějem a osvěžilo celý příběh. (Potřebuju kamarádku, jako je Klára). Realistické postavy, které mají chyby. Ale pozor, které své chyby dokáží uznat a promluvit si o nich. Komunikace. A skvělá. Dokázat si otevřeně promluvit o pocitech, chybách, skutcích, ale i tématech, jako je sex, první sex, ochrana apod. Sex. Realistický, netoxický, decentní. Tak, jak by v YA knihách měl být. Milý příběh, hezky se vyvíjící se vztahy mezi všemi postavami a originální hlavní hrdinka. Kdybych měla být opravdu hnodopich a hledat něco, co podle mě nebylo úplně dokonalé, by bylo, že Erika na svůj věk (8 let) byla až moc vyspělá a podobně staré dítě se takhle podle mě nevyjadřuje. Ale co já vím, já v té době možná jedla písek, nemůžu soudit jiné děti. Doporučuju, doporučuju, doporučuju. A jsem hrozně ráda, že to tahle kniha dotáhla i na police v knihkupectví. 5/5⭐... celý text
Půlnoční knihovna
2022,
Matt Haig
Jak tuhle knihu v krátkosti popsat? Originální nápad, zajímavá hlavní hrdinka, neskutečně předvídatelný konec, průměrné zpracování. Tahle kniha měla ohromný potenciál. Nora se rozhodne spáchat sebevraždu. Když to udělá, dostane se do Půlnoční knihovny. Místo, kde se zastavil čas. Místo, kde každá kniha představuje život, jaký mohla mít. Místo, kde má šanci si vybrat život, ve kterém bude spokojená. Setkáváme se tu s objevováním sebe sama, s celoživotními výčitkami, s uvědoměním si sama sebe, s uvědoměním si priorit, s láskou k rodině, s láskou k sobě samé. Proč to ale nestačilo? Tenhle potenciál prostě nebyl využit. Za polovinou kniha začala být plochá a nezajímavá. Moc rychle odhadnete, kam to bude směřovat a jak to skončí, hlavní hrdinka nemá zas tak uvěřitelný vývoj. A protože to až moc připomínalo český film Probudím se včera. Škoda, mohla to být úžasná kniha. Takhle lepší průměr. 3⭐️/5... celý text
Vůně citrónu
2021,
Sam Xabyssus (p)
Tohle mě chytlo za srdce. Ze začátku mi to přišlo moc urychlené a jako by nás někdo hodil doprostřed knihy, ale po pár stránkách se to srovnalo. Vztah Alison a Sam jsem prožívala z obou stran, čemuž hodně pomohly pohledy obou postav, i když jsem se původně bála, jestli mě bude bavit číst tu samou situaci dvakrát. A bavilo. Navíc pohled Sam mě uchvátil tolik, že jsem ho chtěla mnohem víc. Naopak mě začal ke konci pohledu Alison trošku budiž, ale vynahradil to ten druhý. Autorka tady otvírá jedno velmi citlivé téma, které neřeknu, protože by to byl spoiler, ale je poměrně nedořešené. A je to logické. Něco sami vyřešit prostě nemůžete. Můžete vyřešit jen to, jak se k tomu postavíte a budete s tím bojovat. A přesně proto Sam považuji za velmi silnou osobnost. A chápu její kroky, které sice zraňovaly Alison, tak i ji samotnou. Pokud chcete netradiční vztah, ve kterém panuje spoustu tajemstvích, čaje, originálních situací, veverek, knih a vůně citronu, čtěte. Všechno do sebe zapadá. Všechno se uzavírá. Všechno důstojně končí. Velké velké velké doporučení!... celý text
Smrtholka
2020,
Lucie Faulerová
Musela jsem si ji nechat uležet v hlavě, abych v sobě mohla najít nějaké hodnocení. A našla. Bylo to něco nového. Bylo to syrové, přímočaré, nechutné a svým způsobem geniální. Autorka píše vše absolutně bez zábran a tak, jak to je, a přesto si od čtenáře drží odstup, což ho přirozeně nutí chtít vědět, co se stalo. A proč se to stalo. Symbolika vlaku a motiv provinilosti jsou tu výborně zpracované. Pro mě to bylo velké vystoupení z komfortní zóny, dost psycho, ale prostě jo. Tohle si mě získalo.... celý text
