duch72
přečtené 47
Naslouchač
2016,
Petra Stehlíková
Jako fanoušek fantasy od Tolkiena po Gaimana jsem nemohl nechat českou tvorbu bez povšimnutí - a první seznámení se světem sklenitu mě rozhodně nezklamalo! Přestože kniha není nabitá akčními scénami, s výjimkou noční tragédie v otortenské jeskyni, která je popsána skutečně dechberoucím způsobem, tak se kniha čte velmi dobře. Ilan si rychle získala moje sympatie a napětí je téměř všudypřítomné díky tomu, že hrdinka musí neustále skrývat svoji identitu. Zajímavě působí také neustále střídání mužského a ženského rodu, které z toho vyplývá a se kterým autorka mistrně pracuje. Přestože je kniha pojatá jako popis budoucnosti našeho světa, nedošlo mi, že zánik Ďatlovovy výpravy je skutečná událost, a přišel jsem na to až dodatečně čirou náhodou. Další osudy Ilan si určitě nenechám ujít!... celý text
Kronika ptáčka na klíček (I.–III.)
2014,
Haruki Murakami
Nepopírám, že tahle knížka obsahuje několik zajímavých myšlenek a momentů. Jako třeba prostitutku vědomí nebo Tóruovo hloubání na dně studny. Přesto jsem nějak nedokázal Tóruovi fandit, s výjimkou toho, že jsem mu přál úspěch v jeho boji s odpudivým Noboru Watajou.... celý text
Na jih od hranic, na západ od slunce
2004,
Haruki Murakami
Tahle Murakami knížka mě příliš neoslovila. Nevím přesně, proč - ale snad se tu nacházelo příliš málo tajemna, které prostupuje celým 1Q84 nebo Koncem světa. Ani mi Hadžime nebyl tak sympatický, jako třeba Tóru z Norského dřeva. A nebo jsem toho už četl od Murakamiho moc a nadšení z autora muselo někdy opadnout…... celý text
Feynmanova duha
2007,
Leonard Mlodinow
Poutavý vhled do života jednoho z největších géniů minulého století očima jeho kolegy z Caltechu. Feynman mi byl velmi sympatický, třeba svojí empatií pro Mlodinova v jeho situaci s chybnou diagnózou, třebaže sám na tom byl daleko hůř, a nebo tím, jak si nebral servítky vůči nabubřelému fyzikovi.... celý text
Kafka na pobřeží
2010,
Haruki Murakami
Kafka na pobřeží v sobě skrývá tolik různých žánrů, že skoro nevím, kde začít. Je to ale rozhodně aspekt, který se mi hodně líbil. Povídání s kočičkami připomíná bajku, která se ale zvrhne v šílený horor, popis procesu “výroby flétny z kočicích duší” je asi to nejotřesnější, co jsem kdy vůbec četl. Skvělá je taky linka pana Nakaty a Hošiny, tahle část příběhu je zase žánrově road trip se vším všudy a právě Hošino mi byl ze všech postav v knize nejsympatičtější svou přímočarostí a upřímností. Skoro by se dalo říct i jednoduchostí, i když vedle pana Nakaty je to dost relativní :-). V Kafkově linii jde hlavně o to, zdali se hrdina ztratí v tom bludišti, co má sám v sobě, a samozřejmě o jeho vztah k matce. Jsou tu i docela explicitní erotické scény, které ale nejsou samoúčelné a naprosto přirozeně zapadají do děje. Murakami prostě popisuje svět svých postav kompletně včetně jejich sexuality. V tomto románu plného magického surrealismu se mi paradoxně nejhůř věřilo tomu, jak morální vyspělý Kafka je a jaký ma kulturní rozhled na to, že je mu teprve patnáct.... celý text
Posel
2012,
Markus Zusak
Milá velmi lidská kniha, i když zároveň trošku naivní - počínání hlavního hrdiny by se ve skutečném životě dalo hodnotit spíše jako příliš dotěrné - což je zřejmě dáno tím, že je kniha určená pro mládež. Ale četla se mi dobře i v mých 47 letech ;-)... celý text
Růže pro Algernon
2000,
Daniel Keyes
Geniální styl vyprávění v podání hlavního hrdiny nám umožňuje sledovat vývoj jeho inteligence optikou jeho mozku. Je těžké neklást si otázku, zdali inteligence není spíš překážkou na cestě ke štěstí, i když sám autor nebo jeho hrdina si otázku takhle nikdy neklade. Kniha je zároveň velkým překladatelským oříškem, a já se po několika prvních deníkových zápisech rozhodl si ji přečíst v originále, protože některé oříšky prostě nejdou rozlousknout (např. "žvýkačková" záměna spearmint a experiment).... celý text
Američtí bohové
2001,
Neil Gaiman
Jako fanoušek Neila Gaimana jsem si samozřejmě nemohl nechat Americké bohy ujít. A vyplatilo se! Je to zatím nejrozsáhlejší autorovo dílo, které jsem od něj četl (přiznám se, že nevím, jestli napsal něco většího). Tempo vyprávění není sice strhující, ale mě zcela vyhovovalo (a to se mi do rukou dostala rozšířená edice k 10. výročí). Velice dobré je, že autor nechává čtenáře domyslet si věci, které budou odkryty později, jako například Středovu identitu nebo to, co se skrývá v kufru. Epizoda s “holkou Sam” je malý klenot sama o sobě. A ze všeho nejvíc se mi líbilo rozuzlení příběhu s Laurou, zcela nečekané a přitom zvláštním způsobem krásné.... celý text
Konec světa & Hard-boiled Wonderland
2008,
Haruki Murakami
Můj třetí Murakami a rozhodně nejvíce podivuhodný. Po Norském dřevu, kde fantastický motiv jen probleskne (myslím scénu s nahou Naoko během Tóruovy návštěvy v sanatoriu) a hlavně po hodně fantastickém 1Q84 (s kuklami ze vzduchu) jsem nečekal, že Konec světa bude ještě podivnější, nicméně to tak je. Nejenže jsou oba paralelní světy mírně řečeno hodně zvláštní (stačí jen zmínit pokoutníky a jednorožce). Úplně nejvíc mě ale dostaly motivy oddělení stínu a zřeknutí se vlastní duše. Fakt by mě zajímalo, kam na to Murakami chodí. Ani v téhle knize nechybí Murakamiho trojice jídlo-hudba-sex (a pak, že někdo má rád holky, někdo zase vdolky - Murakami má očividně rád oboje ;-). Je to ale zatím nejhlubší kniha od tohodle autora a rozhodně i jedna z nejhlubších vůbec z toho, co jsem četl. Za mně tak 4,5 bodu, ale právě pro tu hloubku se přikláním k plnému počtu bodů. Jediné, co se mi nelíbilo, byla zmínka o izraelském komandu likvidujícím vesnici na Středním východě, protože hlavní hrdina mi nepřišel jako idiot, který věří takovým báchorkám.... celý text
Věž vlaštovky
2003,
Andrzej Sapkowski
Jedním slovem: super! V tomto díle Sapkowski radikálně mění styl vyprávění a příběh servíruje po drobných střípcích, které jsou navzájem od sebe časově i místně různě vzdálené, ale na konci do sebe krásně zapadnou jako dokonalá mozaika. Je to celé zase trošku víc o zaklínačce, než o zaklínači, a je zde více filozofických debat mezi postavami, z nichž si dovolím dvě zmínit. Za prvé, zaujala mě Geraltova teze, že smrt je vždycky stejná. Teď musím dát pozor, abych nespoiloval, takže opatrně řečeno: když uvážím smrt, kterou popisuje Ciri poustevníkovi na začátku svého vyprávění, tak s Geraltovou tezí nesouhlasím. Myslím, že když už zemřít, tak tedy rozhodně alespoň tak nějak podobně, jako v Cirině vyprávění :-) A za druhé mne velmi pobavilo elfovo filozofování na téma "největší nevýhoda dlouhověkosti". To prostě nemá chybu. I přes zcela nový styl vyprávění jsou tu zase všechny obvyklé Sapkowskiho ingredience: syrově drsné popisy bojů, něco erotiky, spousta napětí. Podtrženo sečteno: 5 hvězd a za mě dosud nejlepší kniha celé ságy!... celý text
Křest ohněm
2011,
Andrzej Sapkowski
V tomhle díle ságy o Zaklínači mě z postav nejvíc nadchla Milwa, která se tu objevuje poprvé a hned se zařadí do dlouhé řady žen, které mají slabost pro Geralta. Nicméně sympatická je mi především její přímočarost a odvaha. Její klíčový dialog s Geraltem cestou k Jaruze považuji za dosud nejhlubší moment celé ságy.... celý text
Čas opovržení
2011,
Andrzej Sapkowski
Sága o zaklínači se mi ohromně líbí tím, že její hrdinové jsou z masa a krve, nedokonalí a proto tak uvěřitelní a veskrze sympatičtí. Tedy snad s výjimkou Yennefer, kterou opravdu nemusím, i když tuším, že svojí povýšeností maskuje vnitřní zranitelnost a bolest. Naopak mne uchvátil příběh Ciri, která se poprvé musí spoléhat jenom na sebe a na svůj meč, a v nečekaném společenství s Potkany vstupuje do světa dospělých jak v boji, tak v lásce.... celý text
Meč osudu
2000,
Andrzej Sapkowski
Tyhle povídky jsou protkány suchým humorem i lehce erotickými narážkami, a uprostřed toho všeho mne nadchl krátký, ale nádherně poetický Geraltův románek s Essi Daven.... celý text
Poslední přání
1999,
Andrzej Sapkowski
Myslím, že jsem se ještě nikdy u knížky tak dobře nezasmál, jako když jsem si v povídce Poslední přání přečetl, jakou kouzelnou formulku to Geralt vlastně na djinniho použil ;-)... celý text
