efka.saf
přečtené 732
Dárky z bylinek
2014,
Gabriela Bickel
Knížku jsem si nedávno koupila a moc ráda ji používám. Recepty a návody jsou poměrně jednoduché, stručně a výstižně popsané a oceňuji i fotky, které jsou velice kvalitní a člověku se sbíhají sliny, ať jde o likér, olej nebo sůl. Já za sebe knížku doporučuji!... celý text
Jirkův vesmírný lov pokladů
2009,
Stephen William Hawking
Druhý díl o Jirkovi, Aničce a superpočítači Kosmovi, byl opět naprosto excelentní! Jsem opravdu nesmírně ráda, že se mi tato trilogie dostala do ruky, protože takový zájem o vesmír, jako cítím po přečtení těchto dvou knih, jsem v životě necítila. Vesmír pro mě byl vždycky něco nepředstavitelného, obrovského, co je mimo moje veškeré chápání, ale teď mám alespoň trošku pocit, že i bez znalosti teoretické fyziky se jde ve spoustě věcí krásně zorientovat, když vám to někdo dobře podá. To tedy k informačním pasážím napsaným předními současnými vědci, kterých je v knížce poměrně hojné množství. Co se týče příběhu Jirky a Aničky, ani tedy nemám do čeho rýpnout. Příběh je celkově vhodný, předpokládám, pro děti 2. stupně základní školy, ale i já jsem při honu vesmírného pokladu byla chvílemi pěkně napnutá! Konec byl takový trošku cukerínový, ale to vůbec nevadí, pro děti to je samozřejmě nejen vhodné, ale celkové zakončení lze brát i jako pozitivní příklad do života. Naprosto úžasná knížka a už se vrhám na třetí díl :)... celý text
Jirkův tajný klíč k vesmíru
2008,
Stephen William Hawking
Knížku jsem dostala čirou náhodou do ruky, protože jsem potřebovala nějaké čtení pro děti školou povinné spjaté s vesmírem. Ale nedostala jsem jenom knížku, ale neskutečný čtenářský zážitek! Okamžitě jsem si říkala, že tato trilogie budou jednou v knihovničce mých dětí na čestném místě. Krásný a inteligentní příběh, kde jsou hrdiny dvě malé děti Jirka s Aničkou a k tomu jeden superinteligentní počítač jménem Kosmo. Ten dokáže kohokoliv vzít do vesmíru a zase zpět. Že to je naivní? No možná trošinku :), ale jinak byl příběh opravdu moc hezký a nesporně i napínavý. Ale to, co na knížce nejvíc obdivuji a oceňuji já, jsou doplňující informace, které dokreslují samotný příběh. Informace o planetách, černých dírách a spoustě dalších věcí mně konečně vyjasnilo spoustu věcí a otázek ohledně vesmíru, který pro mě do této doby byl jednou velkou neznámou. Takže doporučuji všem, dětem i dospělým!... celý text
Proč obrazy nepotřebují názvy
2014,
Ondřej Horák
Skvělá knížka! V době, kdy je problém výtvarné umění přiblížit běžným lidem, natož pak dětem, ční tato kniha v literatuře jako vidle z hnoje. Skvěle a poutavě napsáno, umění přiblíženo dětskému myšlení a navíc ještě okořeněno jednoduchým detektivním příběhem. Knížku jednoho krásného dne určitě pořídím svým dětem :).... celý text
Případ pro exorcistu
2012,
Michal Sýkora
Tato kniha pro mě byla velice příjemným překvapením, u kterého jsem se královsky bavila. Ne že bych při četbě objevila nějaké bránici-drtící vtipné pasáže, ale spíš oceňuji knihu jako dobře fungující celek. Že něco takového existuje jsem věděla od kamarádky už dřív, ale k bližšímu seznámení došlo až ve filmovém sále UP v Olomouci, kde se konala předpremiéra prvního dílu filmové trilogie, která byla natočena podle Sýkorovy knihy. Byť pražácké pojetí Moravy bylo opět totálně mimo, celkově mě příběh zaujal a po skončení prvního dílů a následné besedě s autorem jsem se odebrala ke vstupu do sálu a jeden výtisk si zakoupila :). Knihu jsem přečetla jedním dechem a odkládala ji s velice příjemným pocitem na duši. Podle mě autor napsal to, o co se snažil. Klasickou a poctivou detektivku, kde je odhalení a vypátrání vraha výsledkem skutečně poctivé detektivní práce. Detektivové jsou podáni jako normální lidé se všemi svými slabůstkami, a když už se tam objevila nějaká ta dramatická akce, byli jsme svědky i malé dušičky v těle začínající policajtky, což tak typické v současných thrillerech a krimi nebývá. Příběh - dle mého - odsýpal pěkně plynule, nikde moc neklopýtal, netáhl se jako nosní sekrety a nakonec vyústil do velmi zajímavé pointy. Už se těším, až si přečtu Modré stíny a doufám, že "takovýchto" detektivek napíše autor povícero. 95%... celý text
Divoši
2011,
Lucie Lomová
Výborný komiks, který člověk přečte za hodinku až dvě. Životopisný příběh je udělaný svižně a elegantně, s prvky humoru, téma je ovšem samo o sobě hodně vážné a celé vyznění příběhu je ve své podstatě smutné. I tak je to ale velmi inspirativní a objevná kniha, kterou nelze jinak, než doporučit dál větším i velkým čtenářům.... celý text
Posel
2012,
Markus Zusak
Tato Zusakova kniha byla úplně jiná, než Zlodějka knih, ale přesto naprosto úžasná! Když jsem ji začínala číst, slangový a nespisovný jazyk mě docela vytáčel, hledala jsem pořád tu úžasnou hru se slovy, jejich různými významy a kombinacemi, kterých jsem byla svědkem ve Zlodějce, ale velice brzy mi došlo, že ono to tam všechno je! Je jedno, jestli se jedná o slangový a nespisovný jazyk nebo krásnou spisovnou češtinu, ta hra s jazykem byla zakuklená v každé větě a na každé stránce a po pár stránkách jsem si tento Zusakův um užívala až do konce. Příběh Eda byl nesmírně zajímavý a pro mě také hodně netypický. Často jsem si říkala, jak bych asi na Edově místě reagovala já... Šla bych na adresy uvedené na kartách a "zvonila" na cizí dveře? Nevím, ale to není zase tak důležité. Bylo úžasné sledovat, jak se postupně postavy mění. Nejen Ed, ale i jeho kamarádi, kteří na začátku všichni vypadali jako flákači a nichtsmochři, se na konci knihy jevili už v řádně odlišných barvách. A musím přiznat i to, že v některých momentech jsem měla slzy dojetí na krajíčku. Přesto, že zde člověk nemohl čekat rozuzlení jako v severské detektivce, musím uznat, že celá zápletka byla nesmírně poutavě napsána a já si pořád říkala, kdo za tím asi bude. Samotný závěr mě sice nešokoval, ale nějaké to překvapení mi přinesl a já si po dočtení užívala příjemného pocitu, který mě obklopil a do éteru odplouval velice pomalu. Rozhodně doporučuji!... celý text
Mlčící dívka
2012,
Tess Gerritsen
Jméno Tess Gerritsenové na přebalu knížky je pro mě zárukou skutečně dokonalého čtenářského zážitku a Mlčící dívka opět nebyla žádnou výjimkou. Knížka byla napínavá a přečetla jsem ji téměř ze dne na den. Při četbě se nade mnou vznášela kupa otázek a já se nemohla dočkat, až na ně konečně najdu odpovědi. Skoro mě děsí, že mi zbývá poslední knížka v dané sérii. Co si počnu pak? :) Tentokrát se příběh odehrával v čínské čtvrti amerického Bostonu a ačkoliv je očividné, že se autorka koukla pro inspiraci ke Stiegu Larssonovi, vůbec mi to nevadilo. Příběh vražd byl - jak už to u autorky bývá - krásně zamotaný, vše souviselo se vším a rozuzlování probíhalo postupně až do poslední stránky. To, jak byl děj doplněn o různé pohádky a příběhy z čínské mytologie, mi vyhovovalo. Připadám si zase o nějaké informace bohatší a to přeci není nikdy na škodu. S tímto pocitem ale odkládám knížku T.G vždy. Často si říkám, kolik materiálů musí autorka prostudovat k danému tématu, než může sednout a napsat 300 nových stránek o Jane a Mauře. Rovněž je mi sympatické, že ačkoliv si každá kniha žije vlastním životem, existuje i několik vedlejších dějových linií, které propojují všechny knihy. A nejedná se jenom o vývoj milostných vztahů, ale často se v nové knížce setkávám s postavou, která se objevila v nějaké z předešlých knih a o které bych řekla, že už o ní nikdy neuslyším. Tato postava má ale vždy něco, co může i v novém příběhu nabídnout. Myslím si, že autorka zraje jako víno s každou knihou a jsem ráda, že Tess je pro mě jistota příjemného čtenářského zážitku. 95%.... celý text
Přišla z moře
2014,
Miloš Urban
Větší zklamání při čtení Urbanovy knížky jsem zatím ještě nezažila, očividně ale nejsem jediná. Sice asi nedovedu říct, co jsem od této knihy očekávala (že by typický, Urbanovsky zamotaný příběh s nádechem tajemna, lehce nedotaženým koncem a klasickou erotickou vložkou?), ale "toto" určitě ne. Na samotném začátku jsem měla pocit, že se příběh bude podobat Ondine, ale po několika dalších stránkách jsem byla vyvedena z omylu. Následovalo asi tak 250 nesmírně nudných stránek, které jsem zdolávala několik měsíců a do kterých jsem se musela soustavně nutit. Příběh mi přišel nedotažený, se spoustou naprosto nezáživných odbočení, konec se sfouknul tak nějak rychle rychle, abychom to už měli všichni za sebou. Při zaklapnutí knížky jsem si sice opravdu oddechla, ale zároveň ono zklamání, které jsem měla po pár prvních stránkách a vydrželo mi po celou dobu čtení, došlo svého vyvrcholení. Je to škoda....... celý text
Závěje
2011,
Tess Gerritsen
Už je to pár dní, co jsem knihu dočetla, a i když stále ještě zpracovávám dojmy z ní, nenapadá mě nic jiného než jednoslabičné WOW!!! Nádherně zamotané, lehce šokující a dokonale klaustrofobické! Většinou mám problém se do knížek pořádně začíst a prokousat se začátkem, který někdy trvá i do půlky knihy, tady to ale neplatilo. První polovina Závějí pro mě byla - prozatím - absolutním čtenářským vrcholem, co se týče tvorby Tess Gerritsenové. V momentu, kdy se celá skupinka ocitla v osadě Říše věčné blaženosti, jsem chvílemi zapomínala dýchat a ano - potupně to přiznávám, občas ve mě byla malá dušička. V polovině knihy se příběh zlomil a začal se již odvíjet směrem ke zdárnému konci, takže onen krásný klaustrofobický pocit vymizel, nutno ale podotknout, že právě konec a samotný závěr, tedy to, že nakonec je to "přece jenom trochu jinak", doceňuji až při zpětném hodnocení. Někde jsem četla, že příběh se zdá býti lehce překombinován... Inu, mně se ani nezdálo. Nebo abych to upřesnila, příběhy T.G. vždycky začínají nenápadnou mrtvolkou, ale končí jako hodně zamotaný a složitý příběh se spoustou aktérů a mrtvol. Závěje mi tedy nepřišly nějak výrazněji překombinované, než kterýkoli z ostatních příběhů. Co se týče červené knihovny (nebo spíše prvků z ní, které si autorka téměř nikdy nedokáže odpustit), tento příběh zas až tak moc prostoru pro romantiku nenabízel, vzhledem k tomu, kde se odehrává, ale i tak se zde něco málo objevit dalo. To něco málo je ale tak krásně a nenásilně zabudováno do příběhu, že ani po této stránce nelze příběhu nic vytknout. Za mě tedy dokonalé počtení a dokonalý čtenářský zážitek!... celý text
Zlodějka knih
2009,
Markus Zusak
Když mi došla z knihovny zpráva, že mám přichystanou k výpůjčce Zlodějku knih, netušila jsem, co je to za knihu a musela se podívat, cože si to mám vypůjčit. Na knihu jsem v knihovně čekala třičtvrtě roku a kdo mi ji tehdy doporučil, se už asi nedozvím, ale pravdou je, že kniha to byla opravdu výjimečná. Druhá světová válka a příběhy lidí z té doby budou vždycky našince dojímat, ale tato kniha - dle mého názoru - většinu z nich bude převyšovat, ne jim dokonce korunovat. Příběh Liesel byl krásný a smutný zároveň. Střídaly se v něm úsměvné i veselé pasáže s těmi, při kterých čtenář musel čas od času zamáčknout slzu dojetí v oku. Postavy byly skvostně barevně vykresleny, prostředí rovněž a vypravěčka? Dokonalé! Když jsem si četla knižní anotaci, nevím proč mi uniklo, že vypravěčkou je právě Smrt. Ze začátku mi proto ta ich-forma pořád nešla do hlavy, něž mi to docvaklo. Následně mi trvalo pár stránek, než jsem si zvykla a po zbytek knížky jsem již hltala každé slovo, které nám Smrt zprostředkovávala. Příběh Liesel začínal i končil (především končil) smrtí. Zvlášť poslední stránky jsou takovým citovým atakem na čtenářovy smysly (bráno v pozitivním slova smyslu) a já, dočítaje knížku v autobuse, jsem měla co dělat, abych na sebe neupozorňovala zarudlýma a zvlhlýma očima. A jsou to právě slova, která činí tuto knížku tak unikátní. Snad ještě nikdy jsem nečetla knihu, ve které by si autor tak skvostně dokázal hrát se slovy. Jeho cit pro jazyk musí být nezměrný a já mu za tento čtenářský zážitek děkuji :). I kdybych sebevíc chtěla, nemám knížce co vytknout a za mě 100% zážitek.... celý text