efka.saf
přečtené 732
Umění a iluze: Studie o psychologii obrazového znázorňování
1985,
Ernst Hans Gombrich
Povinná četba.... možná proto nejsem schopná tuhle knihu víc docenit, byť svoje vědecké kvality určitě má. Gombrich ale nikdy nebyl mému srdci příliš blízký, na rozdíl od řady jiných uměnovědných autorů.... celý text
Hvězdný prach
2006,
Neil Gaiman
Těžko k tomuto příběhu říct něco, co ještě řečeno nebylo, proto popíšu jenom své osobní dojmy.... Na začátku jsem hltala každé slovo, každou větu, obdivovala jsem bezmeznou autorovu fantazii. A stejně tak jako někteří jiní, ani já se neubráním srovnání s filmem, který s koncem letěl jako na plameni Babylonské svíčky, zatímco čím více jsem se blížila k závěru knihy, plamínek svíčky byl menší a síla kouzla slabší. Události na lodi Perdita stále považuji za nejpůvabnější okamžiky filmu, na které jsem ale v knize čekala marně. Je mi líto, že s koncem dochází autorovi dech. Spousta věcí mi přišla nedořešená, v tichosti přešlá a zametená pod koberec, což mi přijde jako velká škoda. Jsem přesvědčená, že příběh v sobě skrýval velký potenciál a film je toho jasným důkazem. Rozhodně nelituju, že jsem si knihu přečetla, ale na rozdíl od filmu pochybuji, že se k ní znovu vrátím.... celý text
Hříšnice
2006,
Tess Gerritsen
Hříšnice je zatím čtvrtou knihou v pořadí, kterou jsem od Tess Gerritsenové četla a jednoznačně mě utvrzuje v tom, že co by autorka detektivek je skutečně brilantní. Tento příběh, svojí zápletkou zcela nezávislý na předešlých dvou dílech týkající se vraha zvaného Chirurg, se opět pyšní skvěle gradovanou atmosférou od pozvolně se rozvíjejícího začátku, kdy čtenář ví skutečně takříkajíc prd až po gradující finále, které nepostrádá alespoň kapku nějakého toho napětí a akce. Zápletka románu Hříšnice se začíná odvíjet v momentu, kdy jsou kriminalisté přivoláni k tělům dvou brutálně zmlácených řádových sester v nedalekém opatství, mladičké Camille a již starší Ursuly. Ovšem zatímco Camille byla na místě ubitá k smrti, starší Ursula přežila. Proto se dostává na Mauřin pitevní stůl právě Camille, u níž je posléze zjištěno, že mladičká sestra nedávno porodila. Dítě je pak skutečně nalezeno v nedalekém rybníčku, samozřejmě mrtvé. Je tedy logické, že se pátrání zaměří právě na okruh lidí, kteří se vyskytovali v okolí Camille. Mezi tím je ale Maura povolána k další mrtvole nalezené v budově opuštěné restaurace. Žena s odřezanýma rukama a chodidly, se staženou kůži v obličeji, ohlodaná krysami. Žena očividně z nejspodnějších vrstev lidské společnosti, žena trpící velmi zákeřnou nemocí, a přesto žena, která s napadenými sestrami přímo souvisí. Jak? Úzce a velmi dramaticky :). Musím uznat, že mě opět tato souvislost a vůbec vystavění celé zápletky naprosto nadchlo… takto dojemnou a přesto dramatickou zápletku, která sahá do vzdálené Indie, je určitě umění zkonstruovat tak, aby opravdu a plně fungovala a nevznikaly v ní logické trhlinky. Tess je v tomto ohledu určitě skoro umělkyní :). Proč tedy jenom 4 hvězdy, když knihu tak adoruju? Inu, nikdo není dokonalý, i když v případě spisovatelského umění Tess Gerritsenové je to spíše jenom o úhlu pohledu. Mně osobně vadí asi právě autorčin spisovatelský základ v oblasti červené knihovny, který až nezdravě prosakuje do jejích kriminálek. Ovšem zatímco u díla Dvojče jsem to nevnímala téměř vůbec, zde mi to věčné řešení vztahů a té nadpozemské sexuální přitažlivost jedné či druhé hlavní představitelky k tomu či onomu muži bylo už vyloženě na obtíž. Chvílemi jsem si dokonce říkala, co vlastně čtu, krimi nebo červenou knihovnu??? ... možná přece jen trochu přeháním, uznávám, že někdo z toho může překypovat blahem, já bych se ale spíše zaměřila na hlavní zápletku než na to, jak se té či oné hrdince rozechvívá chřípí pokaždé, když se dostane do přítomnosti nadlidského mužského exempláře.... celý text
Paráda! Jednoslovně hodnoceno – paráda! Knížky Jo Nesba jsem se rozhodla číst postupně, takže jsem začala Netopýrem a Červenkou, kde především Červenku hodnotím poměrně vysoko a považuji ji za velmi důležitý díl v rámci dějové provázanosti jednotlivých knih; Nemesis, která už nese všechny známky autorova spisovatelského rukopisu, tak i Pentagram, který když rozečtete, spadnete do spisovatelských tenat tohoto autora a nejste schopní knihu odložit. A nyní Spasitel, kniha, kterou hodnotím jednoznačně ještě výš, než všechna předešlá autorova díla. Jsem přesvědčená, že Nesbo ve své „Harryovské“ sérii zraje jak víno (o Sněhulákovi raději zatím nemluvit :)) a při představě dalších knih, které se chystají, cítím vzrušivé chvění ;-). Kniha začíná v roce 1991, kdy nás autor zavádí na „celkem běžný“ tábor Armády spásy, kde se seznámíme se všemi stěžejními aktéry, kteří nás budou knihou provázet a máme možnost vlastně již v první kapitole udělat si na tyto lidi první názory a spřádat první konspirační teorie, protože právě zde dojde ke znásilnění čtrnáctileté dívky, jež je samozřejmě jistou páteří celého příběhu. Od následující kapitolky se již dostáváme do přítomnosti, do roku 2003, a velmi velmi pozvolna se společně s Harry Holem seznamujeme s Armádou spásy v současnosti – tedy zjišťujeme, jak oni hlavní aktéři, jež jsme poznali v roce 1991 jako děti, dobrouzdali do svých často vysokých pozic a hodností. Samozřejmě i já budu opakovat již stokrát opakované, a to, že prvních cca 150 až 200 stran je skutečně vláčných a často retrospektivních, kdy nás autor seznamuje s psychologií postav jak hlavních aktérů, tak rovněž i vraha, jehož kroky budeme sledovat až do poslední strany. V momentě, kdy dojde k oné stěžejní vraždě při jednom z předvánočních koncertů Armády spásy, kdy najatý zabiják zastřelí ale nesprávného člověka, než mu bylo zadáno, začíná teprve onen správný kolotoč vyšetřování, který jak vás jednou pohltí, už knihu neodložíte a pořád budete spřádat jednu teorii za druhou, které budou ovšem povětšinou docela vedle :). Zatímco oněch prvních cca 180 stran jsem četla asi týden, od výstřelu jsem se rozjela a knihu dočetla během jediného dne. Celkový „lov na vraha“ je skutečně napsaný obdivuhodně a kniha mi od rozpoutání honu přijde spíše jako malé umělecké dílo, než klasický detektivní román či thriller. Nesmírně kladně hodnotím, jak Nesbo dokáže zakončit jednotlivé kapitoly tak, že vám oznámí, že se stalo právě něco sakra důležitého, ovšem co konkrétně, to se dozvíte většinou až na stránkách kapitoly následující (ale to kdoví jestli). Je to dokonalý návod k tomu, aby čtenář knihu opravdu nedokázal odložit. Přesto, že nám autor předkládá od začátku i vhled do vrahovy mysli a sledujeme jeho pohledem vše, co se kolem něj děje, kniha tím samozřejmě nijak netrpí, ba právě naopak, je to neuvěřitelné zpestření, protože sice sledujeme, jak často teče zabijákovi do bot, ale kdo si jej objednal a proč, což je pilířem knihy, stejně podle mě žádný z čtenářů prostě zjistit nedokáže a v závěru bude sakra překvapený :). Suma sumárum, kniha je exkluzivní záležitostí ve svém „oboru“ a měl by si jí přečíst každý, kdo tíhne k tomuto žánru. Děj je opravdu hodně zamotaný a samozřejmě se zde objeví i další mrtví a zavraždění (a to dokonce i jeden další klaďas přímo z Oddělení vražd), ale děj na mě přesto nepůsobil překombinovaně, jako jsem nabyla tohoto dojmu při dočítání Pentagramu. Také naprosto nesouhlasím s tvrzením, že kniha není tak poutavě napsaná jako Pentagram. Právě naopak, až na ten rozvláčnělý začátek je dle mého názoru kniha o výrazný stupeň lepší, než autorovy knihy předešlé a jeho spisovatelský um se mi ve Spasitelovi jeví ještě daleko vyzrálejší, než u knih předešlých. 98,3598%!!... celý text
Vizuální teorie. Současné anglo-americké myšlení o výtvarných dílech
1997,
James Elkins
Děsivé! Jestli se tímto směrem ubírají soudobé dějiny umění, tak je možná něco špatně. Samozřejmě nemohu bagatelizovat a všechny texty házet do jednoho pytle - takový Baxandall, Moxey jsou ještě celkem čitelní a místy pochopitelní, ale je tam i pár téměř nečitelných perel, zvláště varuji před Normanem Brysonem. To je opravdu............ no comment! :)... celý text
