Ei.leen
přečtené 203
Tajemství přirozené výchovy: Co nás tradiční kultury učí o výchově šťastných dětí
2022,
Michaeleen Doucleff
Asi se rozepíšu, protože k této knize mám velmi ambivalentní postoj. Základní myšlenka je fajn. Jsem vděčná za každou knížku, která se snaží předat myšlenku, že rodičovství jde dělat i jinak, než jak ho dělá většina lidí. Dá se vlastně i říct, že se spoustou myšlenek souhlasím. Ale jsou tam pro mě dva zásadní zadrhely. Prvním z nich je způsob, jakým je to napsané. Je to šíleně tendenční - vše v západní výchově je špatně a vše z tradičních kultur je správně. Místy mi to přijde i podané jako pro blbce - jako kdyby snad žádný západní rodič nikdy nejednal s dítětem jako se sobě rovným anebo s respektem a jakoby tohle byl úplně nový převratný koncept. Knihy o rodičovství mám docela načtené a tahle myšlenka opravdu není nic nového. No a ten druhý problém je ten, že v některých technikách vnímám velký rozpor, respektu v nich nevidím ani za nehet a nedávají mi smysl - výchova strachem (když si dítě neuklízí hračky, vyhodím je; aby dítě nechodilo blízko k vodě, řeknu mu, že tam žije příšera, která ho odnese; pokud dítě kňourá, ignoruju ho apod). Někde jako by autorka úplně ignorovala současný výzkum o vývoji dětského mozku. A přitom jindy se na něj odvolává. Asi jak jí to zrovna pasuje. Celé mi to přijde jako kdyby úplně nekriticky přejala vše, co v daných kmenech viděla jako posvátné a zázračné techniky. Ještě na okraj, nedostatek, který ale vnímám snad u všech knih o rodičovství, kniha se nevěnuje tématu, jak má rodič pracovat sám se sebou a se svým vztekem. Je to tam sice nakousnuté, ale tak zjednodušeně, že to je spíš na škodu. Ve výsledku pak takové knížky vytváří spíš tlak na rodiče, že by měli být furt v klidu a nikdy nekřičet, jenže to bez práce na sobě není možné (a ani tak to nejde vždy). Abych ale nebyla jen negativní, je moc dobře, že je v knize vysvětleno, že pro člověka není přirozené, aby dítě vychovával jeden nebo dva lidi. Ta absence "vesnice" je opravdu problém západního světa a je dobré si uvědomit, že když to občas nezvládáme, je to vlastně legitimní. Oceňuji i vhledy z toho, jak žijí jednotlivé kmeny.... celý text
Jestli to řekneš...
2022,
Gregg Olsen
Nevěděla jsem, jaký příběh vlastně čtu. Knížka mě zaujala podle hodnocení a anotace. Podle skutečné události jsem brala s rezervou. Nevěděla jsem, kdo je vlastně matka těch tří sester. Že je to nějaký strašlivý příběh psycho vražd mi došlo, až když na scénu přišla Kate, tak jsem googlila a zjistila, kdo je Michelle Knotek. Ale knížka samotná mě zklamala. Způsob popisu událostí byl zdlouhavý a opakující se. Oceňuji, že v příběhu bylo zahrnuté i dětství Michelle, ale bylo to pro mě nedostatečné. V podstatě jsme s ní byli seznámeni až od cca 13 let. Ranější dětství a jaká byla její biologická matka, by podle mě vysvětlilo víc. Uvítala bych i pohled odborníka, jestli měla nějakou psychickou poruchu. Musím ale i tak uznat, že se to četlo rychle a snadno. Jednak díky krátkým kapitolám, ale taky, co si budeme nalhávat, ten obsah prostě člověka šokuje s chce vědět, jak to bude dál. Chování dcer a i dalších lidí, kteří tolerovali její chování je z hlediska psychologie oběti domácího násilí úplně běžné a normální. Je to typická spirála domácího násilí a syndrom vařené žáby, jak i autor vysvětluje. Taktéž v doslovu je popsáno, že děti, které vyrůstají v násilí, neví, že to není norma. Násilník natolik srazí sebevědomí oběti, až si oběť může myslet, že si to zaslouží anebo si to zavinila sama. Může se to zdát nepochopitelné, ale je to celkem typické. Děti své rodiče obhajují, nepřestanou je milovat, to už spíš přestanou milovat sami sebe.... celý text
Rituály šťastné rodiny
2021,
Ester Bezděk
Knížku jsem si pořídila, abych do naší rodiny vnesla víc tradic, rituálů, spojení s přírodou a ročními obdobími. Autorku sleduju na Instagramu už delší dobu, vždy mě inspirovala v hledání každodenních malých radostí, respektive jejich uvědomování a prožívání na plno. Knihy moc nekupuju a už vůbec je nehromadím. Tuhle jsem chtěla mít v knihovně jako jednu z těch, ke kterým se budu vracet. Splnila má očekávání, jen jednu věc chci podotknout. Občas na mě některé povídání působilo trochu naivním dojmem a jakoby nabarvené na růžovo. Třeba nějaké těžší období s dětmi se vždy rázem změnilo jen změnou úhlu pohledu. Což se určitě může dít, jen tady jakoby to bylo úplně snadné a samozřejmé. Ale tím nechci říct, že to tak autorka nemůže mít. Je pravda, že na mě působí takovým snovým dojmem víly. Tak proč vlastně ne. ... celý text
Neděle odpoledne
2022,
Viktorie Hanišová
Knihy skoro nikdy nekupuju, čekám, až budou v knihovně. Ale u téhle to nešlo, tu jsem musela mít. Hanišová mě ani tentokrát nezklamala, ba naopak mi přijde, že se překonala, jestli to vůbec ještě jde. Knížku jsem přečetla za dvě odpoledne a nemohla jsem se odtrhnout. Jako vždy, téma velmi drásavé, temné, vlezlo mi pod kůži. Myslím, že mě nikdy nepřestane bavit, jak realisticky je vykreslená psychologie postav. Díky té přesnosti a barvitosti se dají pochopit i úplně nepochopitelné činy lidí. Myslím, že Hanišová svými knihami může přispívat k rozvoji empatie a tolerance u lidí. No ale co teď? Já chci další její knížku. :-)... celý text
Anežka
2015,
Viktorie Hanišová
Hanišová mě ještě nikdy nezklamala. Nedávno jsem si přečetla rozhovor s ní, kde promluvila o těžkém období na mateřské, kdy také vznikala tato kniha. Už trochu víc rozumím tomu, proč je to vše tak temné. Ale ke knize... Obyčejně mi otevřené konce nevadí, ale tady mě to mrzelo, hodně jsem se vžila do Agnes a zajímalo mě, jak to s ní dopadne. Julie se skutečně chovala jako kráva, jak tady v komentářích zaznělo, avšak mám pro ni velké pochopení. Myslím, že si nedokážeme představit, jaké to je, vychovávat adoptované dítě, natož odlišné. A stejně tak, co adoptované dítě prožívá. Věřím, že za Juliinou lží byl dobrý úmysl, ale samozřejmě se to zvrtlo. Říct zpětně pravdu už by asi bylo dost těžké, i když ne nemožné, ale rozhodně správné. Oceňuji autenticitu všech postav, včetně policistů, kurátorky apod. To je ostatně něco, co u autorky velmi obdivuji - jak realisticky a autenticky dokáže vykreslit, jak se lidé chovají, co prožívají. Pro mě ne lepší než Houbařka, ale je to první kniha, wow.... celý text
