Ei.leen
přečtené 203
Odbočka v lesích
2022,
Kateřina Karolová
Dala bych spíš tři a půl. Příběh napínavý, místy jsem se bála. Krátké kapitoly drží příběh svižný. Autorka má podle mě potenciál. To vše fajn, přesto tomu podle mě něco chybělo a místy přebývalo. Sem tam klišé, sem tam až moc přemýšlení. Souhlasím s některými, že slavná odbočka mi nějak úplně unikla a nedošlo mi, že už se to děje. Nemusí to nutně být špatně, aspoň to bylo takové plíživé. Postavy nesympatické, ale to mi nevadilo, naopak dobře to sedlo. Chápu přirovnání některých k Trhlině od Kariky na základě příběhu. Stylem psaní ale ani omylem, pro mě Karika lepší. Možná i proto jsem měla vysoká očekávání. Hlavní pointa/vysvětlení pro mě v pořádku, ale finále celkově takové uspěchané, bum bum a najednou konec, to mi přišlo škoda. Nejsem si jistá, jestli mě cliffhanger na konci skoro každé kapitoly bavil nebo štval. Celkově ale dobrý, hezký strávené dva večery s mrazením v zádech.... celý text
Eleanor se má vážně skvěle
2017,
Gail Honeyman
Eleanor je přesně ta hlavní postava, která mě drží v pozoru. Nemůžu se rozhodnout, jestli je nebo není sympatická. V druhé polovině knihy převážily sympatie. Vzhledem k tomu, že se sama věnuji práci s lidmi, kteří si prošli něčím traumatickým, dívala jsem se na příběh malinko i očima odborníka. Vždy mám radost, když i po této stránce kniha obstojí, i když terapeutka se mi občas zdála trošku hrrr. Terapie je v knihách vždy vykreslena zjednodušeně, to asi jinak nejde, ale nijak mě to neuráželo. Moc se mi líbila cesta, kterou Eleanor ušla. Ráda jsem ji sledovala. Nejednou jsem se i zasmála.... celý text
Je hlína k snědku?
2006,
Jakuba Katalpa (p)
Po přečtení tolika kontroverzních komentářů a i povzdechů, že lidi nechápou, o čem to celé je, jsem si musela knihu přečíst. Protože anotace slibuje, že si člověk bude lebedit. No nevím, přidávám se k těm, kteří to prostě nepochopili. Ač jsem se snažila fakt hodně. Přečetla jsem knihu do konce, přestože jsem ji několikrát chtěla už nechat být. Pořád jsem si slibovala, že to nakonec nějak bude dávát smysl. Uznávám, že tam smysl asi je, ale zůstal mi skryt. Trochu mě štve, že je to má první kniha od Katalpy, mám teď k ní dost ambivalentní vztah, ale šanci jí ještě dám.... celý text
O ztraceném dítěti a cestě do bezpečí. Attachment, poruchy attachmentu a léčení
2010,
Petra Vrtbovská
Vrány
2020,
Petra Dvořáková
Katuška a Baruna, je jasné, kterou dceru má matka raději. A proč? Protože jedna z nich je ta "hodná", jinými slovy chová se přesně dle matčiných představ, zatímco ta druhá si dělá věci víc po svém. Nedá se ale říct, že by dělala něco natolik hrozného, aby musela doma zažívat takové peklo. Jakožto matku mě na příběhu nejvíc zasáhlo, jak zle se v duchu matka o Báře vyjadřovala. Nedokázala jsem si vysvětlit, kde se v ní bere ta zášť k vlastnímu dítěti, za úplné maličkosti. A nedokázala si to vysvětlit ani ona. Opakovaně se sama sebe ptá, co ji na Baruně tolik rozčiluje. Obraz úplně rozbitých vztahů mezi manželi, rodiči a dětmi a dokonce i mezi sestrami. Šokující je naprostá absence sebereflexe u matky. A proč to všechno? Aby měla doma uklizeno? Jak už tady bylo napsáno, k příběhu se dá říct tolik, ale současně je člověk beze slov. Přečetla jsem za dvě hodiny, protože kniha se nedala odložit.... celý text
Pouta
2018,
Delphine de Vigan
Přestože je kniha celkem minimalistické dílo, jak rozsahem, tak i způsobem popisu událostí, nic v ní za mě nechybí. Čtení je to smutné a drásavé. Ukazuje, co ve vztazích dělá nefunkční komunikace. Jak děti chrání své rodiče a co rodiče nakládají na své děti, přestože to nejsou schopny unést. Nečinné přihlížení nesprávného je tady normou, proti tomu zúčastněná starost o druhého je považována za přehánění. Všímejme si, co lidi kolem nás prožívají.... celý text
Z popela
2022,
Alex Schulman
Tohle ve mně muselo dozrát. Píšu komentář po několika dnech od dočtení. Kniha ve mně zůstává dodnes, přestože už mám přečtené další, na tuhle pořád vzpomínám. Za mě jednoznačně zatím nejlepší kniha, kterou jsem četla v tomto roce. Autor umí velmi dobře popsat atmosféru v každé scéně, až jsem měla pocit, že jsem tam taky. Bylo to smutné, bolestné, přesto se nedalo nečíst dál. Nemůžu souhlasit s několika komentáři tady, podle kterých hlavní pointa příběhu byla navíc, nebo že by snad měla pouze šokovat. Je pravda, že příběh fungoval dobře i bez ní, ale o to pro mě vyvrcholení bylo ještě lepší. Moc dobře fungují i dvě časově linky, kdy jedna je chronologicky, kdežto druhá pozpátku.... celý text
