Elisa.Day
přečtené 624
Zahradní slavnost
1964,
Václav Havel
Kdyby se mě někdo zeptal, o čem že ta Zahradní slavnost je, musela bych i po přečtení přiznat, že vlastně nevím. Možná o ničem. Bylo tam pár vtipných hlášek, úsměvné situace, ale jako celek mě to příliš neoslovilo... Ale vlastně jsem to tak trochu čekala :-)... celý text
Povídání o pejskovi a kočičce
1956,
Josef Čapek
Klasika nad klasiky... První knížka, co dcerka vydržela poslouchat a nepřerušovat. Mně osobně z dospěláckého pohledu trochu vadil ten zvláštní jazyk a některé povídačky byly prostě trochu uhozené, ale jinak pro ty malé špunty super čtení a notná dávka poučení k tomu :-D Jak jinak dětem nenásilně předat to, aby nejedly věci, které neznají, uklízely si svoje hračky a netahaly zvířátka za ocas a za uši? :-)... celý text
Koho vypijou lišky
2013,
Lidmila Kábrtová
Vitacit, pracovní soboty, branná cvičení, modrý trenky na tělocvik, prvomájové průvody, kousavé pletené svetry a fronty na banány... Co příběh, to vzpomínka a scénka vystřižená z doby, která je naštěstí pryč. Ke knížce jsem se dostala úplně náhodou a moc mile mě překvapila. Vrátila jsem se do dětství a báječně jsem se bavila. Navíc oceňuju velmi originální nápad - co kapitola, to 50 slov. Tenhle minimalistický styl mi naprosto vyhovoval a byla to po několika přečtených pětisetstránkových knihách zase příjemná změna. Možná se k ní ještě někdy vrátím a určitě budu doporučovat dál.... celý text
Návrat
2010,
Victoria Hislop
Váhám mezi třema a čtyřma hvězdičkama... Kniha jako taková mě nijak zvlášť nenadchla, postavy mi přišly málo propracované a celé to bylo takové plytké, nehledě na tu OBROVSKOU náhodu, že Sonia byla zrovna v Granadě, zabloudila zrovna do TÉ kavárny atd. To prostě fakt není uvěřitelné. Na druhou stranu se mi líbil příběh ze španělské občanské války, respektive spíš její vylíčení. Člověk se aspoň ledacos dozví. A četlo se mi to dobře, takže nakonec 4 hvězdičky. Neubráním se srovnání s knihou Čas mezi šitím, kterou jsem četla nedávno - ta se mi líbila víc, ale o španělské válce se tam toho čtenář zase tolik nedozvěděl.... celý text
Katedrála moře
2008,
Ildefonso Falcones
Knížka si možná zaslouží o něco víc než tři hvězdičky, ale čtyři se mi dávat nechce - maximálně tři a půl... Po spoustě kladných hodnocení tady, jsem se na knížku fakt těšila a očekávání byla asi až moc velká, je to takový průměr, neurazí - nenadchne. Svým způsobem je to trochu podobné jako Folletovy Pilíře země, a tak se neubráním srovnání - děj zasazený do středověku, síla církve, velké lásky, vzestupy i pády, stavba katedrály... Ale zatímco od Pilířů jsem se nemohla odtrhnout, u Katedrály jsem se za celou dobu nedokázala pořádně začíst. Některé popisy byly trochu zdlouhavé a hlavně mi to celé přišlo takové roztříštěné, neprolínalo se to nebo jen málo. V jednu chvíli se řešila jedna věc, jeden problém a vše ostatní šlo stranou, když se to vyřešilo, objevil se další problém, který se musel řešit a tak dále. Některé postavy šly úplně stranou a objevily se nové a tak pořád dokola. Když pominu fakt, že děj je celkem předvídatelný a vcelku mě nic moc nepřekvapilo, vadil mi i nedotažený konec, kdy se čtenář vůbec nedozví, co se stalo s některými celkem důležitými postavami. Autor jen naznačí, že prostě zmizely, ale to tedy snad čtenářům nemůže stačit... Celkově tedy spíš zklamání než nadšení, ačkoliv přečtení určitě nelituju a pro milovníky historických románů, kteří nemají přehnaná očekávání to může být určitě dobrá volba. Kdo chce víc, ať si radši přečte toho Folletta.... celý text
Ten konec mi přišel už strašně překombinovaný, ale jinak pěkné čtení. Podezření jsem sice měla, ale stejně jsem se vždycky nechala zmást, a pokaždé když měl Harry novou stopu, tak jsem si myslela, že už vraha má :-)... celý text
Čas mezi šitím
2014,
María Dueñas
I přesto, že má necelých 700 stránek, je to jedna z těch celkem nenápadných knížek, která by si klidně zasloužila více pozornosti. Děj je skvěle propracovaný, nechybí mu napětí, pořádné zvraty a sem tam nějaká ta náhoda. Dozvěděla jsem se spoustu zajímavostí a ráda si někdy zase přečtu něco podobného. Jen toho uspěchaného konce je prostě fakt škoda...... celý text
Analfabetka, která uměla počítat
2014,
Jonas Jonasson
A víte co? Mně se to líbilo... Jasně, je to uhozené, jedna náhoda za druhou, děj krajně nepravděpodobný, ale já se u toho docela bavila. Analfabetka nesahá stoletému staříkovi ani po kotníky (a ani z toho jsem si nesedla na zadek), ale vážně je nutný pořád srovnávat? Nenudila mě a strávila jsem s ní několik fajn večerů, kterých nelituju. Čtyři hvězdičky si podle mě klidně zaslouží.... celý text
Vango
2013,
Timothée de Fombelle
To bylo ale milé překvapení! Úžasná knížka, která by si určitě zasloužila více pozornosti. Zaujala mě už v obchodě díky svojí obálce (prostě mám ráda zelenou, no...). Jenže pak jsem tady viděla, že je zařazená v žánru "pro děti a mládež", tak jsem si řekla, že už to asi nebude úplně pro mě a skoro na ni zapomněla. Ona si tu cestu ke mě ale stejně našla - půjčil mi ji nadšený kamarád. Je to jedna z těch knížek, která se čte skoro sama... Kapitoly rychle ubíhají a stejně tak i čas. Zas mě neminulo několik nocí, kdy jsem zhasínala opravdu hodně pozdě :-) Chce to asi trochu nadhled (možná právě ten nám dospělákům mnohdy chybí...), protože o náhody a prolínání osudů tady vážně není nouze. Jinak ale nemám co vytknout. Vangovi i všem dalším sympatickým postavám jsem nadšeně držela palce od začátku do konce. Zároveň oceňuju zajímavý náhled do jedné etapy 20. století. Myslím, že nebudu jediná, kdo během četby zatoužil proletět se vzducholodí...... celý text
Neuvěřitelný a tklivý příběh o bezelstné Eréndiře a její ukrutné babičce
2008,
Gabriel García Márquez
Ačkoliv mám Márqueze moc ráda, tahle knížka byla zatím asi nejslabší, jakou jsem od něj četla. Nejspíš proto, že se jedná o samostatné povídky - chyběl mi tam nějaký ucelený příběh, povídka začala...skončila...a nějak nic mezi tím. Po pár týdnech si vybavím jen povídku o Eréndiře a i ta mi přišla postavená na hlavu. Příště zase radši zpátky k jeho báječným románům ;-)... celý text
Rok vdovou
2007,
John Irving
Četla jsem ji hodně dlouho, Irving pro mě prostě není ten typ autora, jehož knížku začnu číst a nepřestanu, dokud nejsem u konce, ale i přesto mají jeho knížky jakési kouzlo. Tahle mě bavila moc a nebála bych se jí zařadit společně s Garpem na třetí místo (za Pravidla moštárny a Owena Meanyho). Irvingův smysl pro ironii a tragikomiku se prostě nezapře.... celý text
Šťastná kniha
2013,
Barbora Šťastná
Knížka jak stvořená pro maminy na mateřské i ty, které ji už mají za sebou, ale děti ještě dostatečně neodrostly... Jednou takovou jsem i já a mnohokrát jsem si (jako určitě všechny ostatní) říkala, že mi autorka mluví přímo z duše. Málokdy se při čtení směju nahlas, ale tady to bylo skoro u každé kapitoly. A když mě nějaká část zrovna nerozesmála, tak mě donutila k zamyšlení. Každý hledáme ten svůj kousek štěstí a je fajn hledat ho s nadhledem. Ráda sleduju autorčin blog a vůbec by mi nevadilo, kdyby se tahle knížka dočkala pokračování. ;-)... celý text
Před několika měsíci jsem četla Sněhuláka. Pak jsem se rozhodla, že si přečtu celýho Harryho, ale pěkně od začátku, a tak jsem začala... Když pominu to, že jméno vraha z Netopýra bylo ve Sněhulákovi zmíněno několikrát (takže žádné překvapení se nekonalo), nebylo to špatné. Ale teda vadilo mi, že nechal poumírat tolik blízkých lidí, hlavně v závěru. Přiznám se, to jsem nečekala (i když možná i tohle už bylo ve Sněhulákovi?) a celkem mě to naprdlo, takže posledních pár stránek jsem dočetla více méně z povinnosti, ani jsem neměla radost z toho, že vraha dopadli. Co mi ale udělalo radost, bylo těch několik zmínek o "divokých růžích" Nicka Cavea, ze kterých jsem si vypůjčila svojí zdejší přezdívku ;-)... celý text