EmBiii
přečtené 67
Neviditelný život Addie LaRue
2021,
Victoria Schwab
Nechci tuto knihu hodnotit jako odpad - ne, tak přísné hodnocení si asi vážně nezaslouží, ALE… Ačkoli se kniha skvěle četla - děj hladce plynul, byla jsem nucena jí přečíst téměř jedním dechem, neměla vysloveně hluché pasáže a ačkoli jsem narazila na několik zajímavých myšlenek, nad kterými jsem se musela pozastavit, v končeném výsledku převažuje negativní pocit z knihy. Hlavní hrdinka? Holka, která vymění svojí duši za svobodu, volnost, nevázanost na nikoho a na nic, ale protože si přála poněkud špatně a vlastně moc nevěděla co chce, dostane něco trochu jiného než očekávala. Holka, která se chová jako 16 letá puberťačka, přestože už jí má být přes 300 let. Prožívá útrapy, strasti válek a nemoci lidstva, zažívá vznik moderní občanské společnosti, technický pokrok a celkově rozkvět společnosti - svět se kolem ní mění, ovšem bez možnosti jakéhokoli jejího přičinění - je odkázána proplouvat světem bez zanechání stopy. A zde přichází kámen úrazu, bohužel mi přijde, že ani ona se prakticky nemění… Nesetkáváme se s hrdinkou, která by byla něčím inspirativní, s hrdinkou, která by byla laskavá, pomáhala lidem, byť už jen vykouzlením úsměvu na tváři dítěte (ne místo toho straší děti, že je zlý duch a čarodějnice..velmi osobité, ovšem v čem je pointa?). Roky plynou a jediné co je vykresleno, je vlastně její spokojení se s příležitostným sexem s možností přespání a vychutnat si dobré jídlo. Ano dá se to pochopit, je to její způsob vypořádání se s kletbou, když nic jiného nezbývá, ale číst prakticky dokola to samé, to za celých 300 let nedělala i něco zajímavějšího? Místy mi vlastně skutečnosti kolem její kletby a jak funguje přišly od autorky trochu nedomyšlené. V kostce to pak působí, že se prosouložila stoletími při čekání na to až se zjeví její milovaný i nenáviděný Temný - bůh či démon, temnota sama. Dokola opakující se motiv velmi naivní dívky, stále opakující předchozí chyby. Každý musí hned tušit, že ona “kolosální chyba Temného” v podobě Henryho Strausse, který Addie překříží cestu, je vlastně další kolosální chybou Adeline. Zde v jeden moment přichází její uvědomění, že stojí za zničením života někoho jiného - jeden světlý moment, kdy se zachová nesobecky. Kdyby se na konci neukázalo, že onen démon po ní celou dobu touží, jinak, než jen jako po duši, že jeho hry a nástrahy neslouží jen k polapení její duše, byl by docela zajímavou postavou, rozhodně asi nejzajímavější z celé knihy. Leč bohužel. Ďábel, nehmotný stín, černá tma s touhami člověka, které jde celou dobu o to dostat jí na záda a mít jí jen pro sebe? Jeho plán mu nakonec vlastně vychází, ačkoli naivní Adeline si myslí, jak s ním vyběhla. Takže bude hrát ještě dalších třicet sto dvě stě let jeho hru a pak? Pak bude volná. A pak…A pak co? Na závěr ještě drobnost: v knize se několikrát objevuje motiv LGBT tématiky a celkově sexuality člověka - na samotném tématu není nic špatného a určitě je vídanou součástí moderní literatury pro mládež, ale pokud je tím zatížena prakticky každá postava, přijde mi, že autorka trochu moc tlačí na pilu a je z toho zbytečně až moc cítit tendenčnost.... celý text
