Eslem
přečtené 688
Snížkova dobrodružství
2016,
Michaela Burdová
Pořád marně čekám, kdy se M. Burdové podaří aspoň přiblížit ke Křišťálům moci, ale to by nejspíš chtělo další Deltoru, aby se mohla patřičně inspirovat. Snížek se z Paoliniho kočkodlaka vyvinul v jedinou osobitou postavičku série PJ, takže knížka i přes nevelký dějový potenciál působí mile (k tomu přispívá i obálka) a místy i rozesměje.... celý text
Ostrov smrti
2007,
Emily Rodda (p)
Pro mě jednoznačně nejpůsobivější díl celé Deltory, který mi namátkou připomněl Kruh, Bludného Holanďana a maják na Faru.
Děti vánice
2016,
Tereza Matoušková
Takhle nějak si představuju adaptaci černobylské havárie a la fantasy někým, koho inspirovali Neomillnerová a Sapkowski. Obsahově byla kniha přehlednější a učesanější než Vílí kruhy, ale ty retrospektivní nářky okolo zdravotního a duševního stavu hlavních postav mě už přestaly bavit. Posedlost postavami dost ubírá ději; všechny tři Tereziny knihy, které jsem četla, si umím představit jako delší povídky, a tím zkrácením bych o moc nepřišla. Celkově mám její povídky radši než tyhle delší práce. Pořád u mě ale boduje čtivostí a humorem.... celý text
Pomsta
2015,
Michaela Burdová
* za vzkříšení série Stopy hrůzy s opravdu hodně fantasy vyvrcholením - zamilovaná puberťačka nejenže vraždící sokyni nevyškrábe oči, ale velkoryse jí svého tajemného přitažlivého muže přenechá.... celý text
Žoldnéři fantasie: Inteligentní ledovce a jiné zrůdy
2015,
Michael Bronec
Jak už napsal Svářeč - tento ročník byl viditelně slabší, s převahou nevypsaných autorů. Nejsympatičtější mi bylo Deset s ráznou a vtipnou hrdinkou, dobře se četla i Adventní povídka z prostředí pražského nadpřirozena. Svěží závan přinesli myslící ledovec a tajemný křen Osberht, bohužel ten 3D tisk se autorovi trošku zvrhnul a pointa výsledného zmatku mě moc nepřesvědčila. V. Molcarová se tentokrát pokusila o new weird, kterému normálně fandím, zůstalo spíš ale jen u zajímavého nápadu. Ještě pořád viditelně fičí elfové trochu jinak, ale mně teda pointa jejich Soumraku až moc připomněla Mars útočí... Poslední soutěžní povídka Pomoc osudu mi trochu pomohla s představou, co asi leží pod čarou, nebo možná co se děje vskrytu (nešikovně napsané, tematicky podobné Šperku pro princeznu, takže jedno velké proč?).... celý text
Diamantová cesta
2007,
Iva Hlaváčková
Prvních dvacet stran se se mnou táhlo dva týdny, no a úderem 13. kapitoly s krajně nesympatickým oscarovým hochem jsem četbu vzdala. Autorka úplně přeskočila fázi psaní knihy - servíruje nám jen nějaké své poznámky k přepisu řecké mytologie, zprzněné vším, co jí cvrnklo o nos nebo se mihlo v televizi. Bez návaznosti, ladu, skladu, invence, humoru... Než tenhle literární paskvil, to fakt radši břichobol pejska a kočičky. Hra na obálce je jedinou sympatickou částí, kdyby tak místo knížky autorka vyplodila deskovku...... celý text
Arien
2003,
Karolina Francová
Potemnělý fantasy románek (nejen) pro ženy napsaný hodně kvalitním jazykem. Tempo pozvolné - kam se to hrabe na Algar Tarch, myslela jsem si velkou část z těch 440 stran. Ale pak se zrychlilo a ich-forma začala pracovat. Autorka toho dost obětovala pointě, takže s Arienem osobně se vlastně skoro celou knihu nepotkáme, ale výsledek myslím stojí za to. Beztak příběhu vládne - ti rozervaní mágové K. Francové prostě jdou. PS: Obálka opět vnadicí klasika, no tentokrát aspoň víc souvisela s dějem.... celý text
