EvelynChatte přečtené 43

Koruna z kostí a zlata 2022, Jennifer L. Armentrout

Do třetího dílu se mi moc nechtělo. Odkládala jsem ho, co to šlo. Po druhém dílu, jsem byla dost znechucená. Nicméně beru zpět. Třetí díl je konečně zase zajímavější. Bohové, povznesení, atlanťané, schopnosti, které má Poppy. Byť mi přijde, že kdyby spisovatelka věnovala rozepsani všech zákonitostí světa a historie všech místo opakujících se sexuálních aktů mezi Poppy a Cassem, udělala by lépe. Poppy vyrostla, trochu zmoudředla, je odvážnější. Cass zůstává pořád stejný, upřímně až je to trochu otravné. Kde je konec skvělého Hawka, do kterého se zamiluje každá? Oba si sebe navzájem zaslouží, jsou si hodni, miluji se... Když se to zopakuje po 5 už to začne lézt na nervy. Každopádně kniha alespoň obsahuje více akčních scén. A děj se někam posouvá. Celkově bych řekla, že spisovatelka měla dobrý nápad. Bohužel tento nápad nebyl 100% využit. Nebyl využit jeho celkový potenciál. Nejsem puritán a třeba Mass mě baví. Myslím, že Armentroutová sází na sexuální stránku knihy víc, než na cokoliv jiného. Za mě je to škoda. Nicméně další díl si přečtu. Protože mě samozřejmě zajímá, jak to bude dál.... celý text

Skleněný trůn 2015, Sarah J. Maas

Přečteno podruhé. A stále mám smíšené pocity. Maasovou mám ráda a každý nějak začínal. Zkrátka asi nejvíc oceňuji, jak je každou knihou lepší a lepší. Celaena jako hlavní hrdinka mi k srdci moc nepřirostla, ani předtím, ani teď. Každopádně to mám s většinou hlavních hrdinek. Abych jen nekritizovala, kniha je čtivá, má dost stránek a na konci vím, že chci další díl. S Celaenou se v této knize seznamujeme (to odhalování minulosti hlavní postavy se mi líbí), její zatím krátký život, nebyl jednoduchý, je nájemnou vražedkyní. Vychována k tomu, aby byla nejlepší. A ona samozřejmě je. Zajímavý je fakt, že se tváří jako charakterní osoba, ale přitom v minulosti zabíjela a nestaví se k tomu kajícně. Tohle je za mě super, není dokonalá a ani její charakter není bez poskvrnky. Rádoby milostný trojúhelník mi trochu vrásek přidal. Oba jsou "ten hodný, správný, skvělý", ale víme, že jeden půjde z kola ven. A já teda vím, že jsem tým Chaol. Vždy mě na Maasové zaujme, že jak nesnáším hlavní hrdinky, o to víc miluju její hlavní mužské postavy. V této knize, jde Celaeně o to, vykoupit se a získat svobodu, ať to stojí cokoliv. Stane-li se bojovnicí obávaného krále, bude mu sloužit 4 roky, bude volná. A rozbíhá se maraton lidských vztahů, přátelství, magie, krve a dojemných chvilek. Za mě jo, to by šlo...... celý text

Holubice a had 2020, Shelby Mahurin

Lou je čarodějnice. Lou utekla od nehezké budoucnosti. Vlastně žádné budoucnosti. Reid zaslíbil svůj život církvi. A stal se lovcem čarodějnic. Zdánlivě nesourodá dvojice, po pár peripetiích, spojí svůj život v manželství. A tím to vlastně všechno začíná. Příběh se mi líbil. Kniha byla čtivá. Trochu mi vadilo střídání rolí vypravěče, ale nebylo to nic zásadního. Opět se jedná o milostný příběh dvojice, která se z počátku moc nemusí. Námět není úplně inovativní, ale bavil mě. Všechno fungovalo, oba hlavní hrdinové byli sympatičtí. Styl psaní mi sednul. Knihu mohu doporučit jako příjemnou oddychovku.... celý text

Království těla a ohně 2022, Jennifer L. Armentrout

Tak jo po prvním díle obrovské zklamání. Třičtvrtě knihy je jen o: Smím? Můžu? Chci? Nechci? Nedovolím? Neměla bych? Začátek dejme tomu. Ale poté se v knize vlastně nic nestane. Poppy stále váha a neví. Cas není o moc lepší. Hrají spolu hru na kočku a myš a pořád nejsou schopni se rozhodnout. Já chápu, že autorka chtěla jejich rozpolcenost popsat detailně, ale čeho je moc, toho je příliš. Nicméně i tak byla kniha čtivá, styl psaní je příjemný. Závěr knihy byl opět super, akce, překvapení a konečně, konečně se dozvídáme víc. Kdybych to měla shrnout, tak jsem čekala lepší jízdu. Hodně pasáží by bylo možné vynechat a příběhu by to neuškodilo, naopak by to neznudilo čtenáře. I tak se těším na další díl, protože jsem zvědavá :-)... celý text

Z krve a popela 2021, Jennifer L. Armentrout

Podle ostatních recenzí tuto knihu buď miluješ a nebo nesnášíš. Protože se chystám na druhý díl, přečetla jsem si ji znovu. Za mě jo. Opět jsem ji přečetla jakoby měla jen 150 stránek. Poppy je postava, která je dobře vykreslená, její jednání je uvěřitelné vzhlem k tomu, co zažila. Její naivita pramení pouze z toho, že ji nebylo umožněno normálně žít. I přes to, se žít snaží a celou knihu boří zdi, které ji svazují. Její jednání je pochopitelné. Na závěr bych ji možná občas praštila, aby se jí rozsvítilo, protože některé scény jsou už trochu moc. Ale jinak je Poppy fajn. Hawke... No co si budem... Valnou část knihy musí okouzlit všechny, vypadá jak má, říká přesně, co říkat má a i tak jedná. Je smělý a živočišný. Dělá vše, aby mohl Poppy dostat tam, kam potřebuje. Kdo Hawke je, asi úplným překvapením nakonec nebylo. Cas bude v dalším díle jistě opět velkým lákadlem, protože je zkažený a ve vší dokonalosti, nedokonalý. Ano, jeho postava je klišé, vždycky jsou takoví, ale my je takové prostě chceme. Na knize se mi líbí chemie a fyzika mezi hlavními postavami. Přijde mi to tak nenucené, zkrátka fungují bez velkých zadrhelů a proto je to velice čtivé. Až tedy na závěr knihy, když jsem si říkala: Jako vážně?! Svět vlkodlaků a upírů je vcelku ohraný. Tady ale zprvu vůbec netušíme. Povznesené nemáte rádi a to ani nevíte, co všechno o nich nevíte. Svět jako takový je dobře uchopitelný a všechny důležité věci se rozmotávají až na závěr knihy, kdy jsou prozrazeny Poppy, se kterou celý svět teprve objevujeme. Jo za mě je to jako celek velmi funkční, příjemné, čtivé a zábavné... celý text

Studie ohně 2021, Maria V. Snyder

Trilogie dotčena. Nedokážu určit přesně proč, ale třetí díl byl asi nejslabší. Dějová linka se pořád točila kolem toho samého. Ale vždyť je to vlastně dobře ne? Bohužel vývoj postav, tak dobře rozehraný v první knize se zastavil a poslední díl už moc nepřekvapil. Vlastně mě ničím nepřekvapil. Pokus bát se o Valeka, nezabral, bylo jasné, že bude v pořádku. Z Valeka, zajímavé postavy v prvním díle, se stala naprosto plochá postava, která mě už nebavila. Jelena je pořád dokonalá a všechno ji vychází. Vymyslí plán a bum ono to vyjde. Postavy byly buď dobré nebo špatné. Žádné překvápko, které mám ráda. Tak a konec stěžování si. Série byla i tak čtivá a rozhodně mě nezklamala. Brala bych to jako takový střed. K přečtení nicméně klidně doporučím.... celý text

Studie kouzel 2021, Maria V. Snyder

Jelena se dostává domů. Potkává se se svou rodinou a zjišťuje, kdo vlastně je. Nebo ne? Vzpomínky na dětství nemá a celá její rodina je pro ni cizí. Navíc ji její bratr z nějakého důvodu nesnáší. Jelena se nevzdává, i když je nařčena ze špionáže a má v plánu se učit o svém kouzelnickém daru. Do toho někdo začne bestiálně vraždit mladé dívky. Druhý díl byl docela napínavý, stále se něco děje a kniha je čtivá. Jelena je stále tvrdohlavá a před ničím se nezastaví. Svým chováním mi nevadila, držela jsem jí palce. Ano, téměř vše ji vycházelo, má trochu auru dokonalosti. Její konverzace s koňmi byla osvěžující. Líbilo se mi, že autorka nezapomněla, že zvíře je stále zvíře a pohání ho jednoduché touhy - "Jablíčko?" Ale na druhou stranu jsou v jednoduchosti velká moudra. Ohromné zklamání je ovšem postava Valeka. Ze sympatického drsného hrdiny se z něj vyklubal podpantoflák? Jeho věcné "Ano, lásko." "Jak chceš, miláčku." Jako cože?! Ano, miluje ji, ale najednou mu autorka vyrvala vlastní názor. No Pffff. Vztah Jeleny a jejího bratra mi přišel nedotažený. V závěru knihy se celé rozuzlení jejich minulosti vzalo tak hopem, že jsem to asi nějak nezvládla vstřebat. Respektive stále nechápu Leifa a jeho motivy. Budiž tedy. Kniha má své mouchy. Svá nedotažená místa, ale i tak, se mi četla dobře. Námět je dobrý, tak jsem schopná pár věcí odpustit. Hurá na třetí díl. Doufám, že mi zůstane Kiki.... celý text

Studie jedu 2020, Maria V. Snyder

Jelena je vrah a jako taková je odsouzená k trestu smrti. Setkáváme se s ní, když má být trest vykonán. Nicméně nechvalně proslulý vrah, špión a hlavně osoba nejbližší Veliteli má o jejím trestu jiné představy... Jelena je v celku sympatická hrdinka. Je standardně odvážná, chytrá a tvrdohlavá. Také standardně projde peklem, které ji formovalo a které má stále pod kůží. Samozřejmě, že všechny úkoly zvládá téměř s přehledem a vlastně ji vše vychází. Jelena asi nebude patřit k mým top postavám, ale zachovávám si k ní neutrální postoj. Postava Valeka naproti tomu je pro mě příjemná. Klasicky neurvalý, zamračený, nebezpečný, dokonalý a charismatický chlap. Autorka se nevěnuje přílišným popisů, takže vlastně ani nevíme, jak jednotlivé postavy vypadají, což nahrává k zapojení čtenářovo fantazie. Svět by byl zajímavým místem, se zajímavou historií a zákonitostmi magie. Ale toto všechno se dozvídáme docela poskrovnu. Rozvinout víc postavu Velitele by nebylo na škodu. Stále nevím, co si o něm mám myslet. Děj nicméně plyne skoro sám, kniha je čtivá. Vztah Jeleny a Valeka mě občas trochu drásal. Chlap, který má v rukou její život a ona mu rozkazuje, odsekává a dohaduje se. No... Celkově mi jejich vztah přišel trochu umělý. Zvraty jsou bohužel dost očekávané, například jed podávaný Jeleně. Fakt jsem to věděla už od začátku. Kniha je taková jednohubka, odpočinkové, nenáročné čtení, které ale neurazí. Určitě přečtu i další díly... celý text

Rozetmění 2020, Jay Kristoff

Strhující příběh je u konce. Mia došla svého konce. Mia se konečně dozví, kdo je. Ne jen dcera své matky, dcera svého úhlavního nepřítele, ale především vyvolená. Matka temnoty si ji vyvolila, aby osvobodila jejího padlého syna. Mia svůj osud, nejprve přijmout nechce, stále ji žene touha po pomstě. A pak, kdo by chtěl přijmout osud, kde na konci ztratí i svůj život? Upřímně musím říct, že z celého příběhu jsem opravdu nadšená. Nicméně je to zvláštní, ale poslední díl je z celé série nejslabší. Postava Tricka, který se vrátí, ačkoliv je mrtvý, mi přišla zbytečná. Kdyby tam nebyl, příběhu by to neublížilo. Ano je tam ta síla lásky, ale přišlo mi to trochu navíc. Vypuzení ne-kocoura teda Mie neodpustím. Zkrátka mi tam chyběl. Příběh s piráty byl rychlý a byl tam jen, aby se Mia někam dostala. Naopak se mi líbil trik s knihami a přepadení sídla vrahů. To bylo mistrně napsané a vymyšlené. Autor si umí hrát s postavami a slovíčky. Ale hlavně si hraje se čtenářem. Na začátku příběhu netušíme nic o Měsíci ani temných a autor postupně odtajňuje části příběhu, který spěchá a hučí jako řeka tekoucí z hor. Skvělé, tleskám. Opravdu se mi to líbilo. Konec třetího dílu je možná trochu uspěchaný. Možná málo krvavý ( s ohledem na spousty krve, která poteče příběhem od začátku). Možná moc měkký při zakončení - dvě nemrtvé spolu navždy. Ale děkuji autorovi, že mě seznámil se všemi postavami, které nejde jinak než milovat. Celou sérii mohu jenom doporučit. Oproti ostatním, mě se líbily i poznámky pod čarou. Příběh, který je hoden vyprávění!... celý text

Boží hrob 2019, Jay Kristoff

Mia pokračuje ve své pouti za pomstou. Stává se z ní zápasnice na život a smrt. A před očima má jediné - vítězství, při kterém zabije a tím pomstí svou rodinu. Miina cesta je opět klikatá a pomalu se posouvá blíž k cíli... Setkáváme se s postavami z prvního dílu a opět zjišťujeme, že nic není černobílé. Ti "hodní" možná nejsou tak hodní a ti "zlí"... Zkrátka super. Na knize mě bavily i zvraty, některé byly možná trochu očekávané (Jonnen), ale poprava vzbouřených gladiatii, opravdu, opravdu jsem na moment věřila, že Mia by obětovala pro pomstu i svou duši. Převezl mě autor jeden šibalský. 3x ano ano ano! U této knihy oceňuji hlavně to, že ačkoliv je to druhý díl série (druhé díly mívají ten nešvar, že jsou zkrátka uprostřed, nemají začátek ani konec), obstála by i samostatně, neboť příběh je poměrně svébytný a vše, co potřebujeme z minulého děje, je nám naservírováno. Samozřejmě otevřený konec vás nenechá na pochybách, že nutně potrebujete číst i třetí část. Kniha mě bavila snad ještě víc než první. Svět gladiátorských zápasů byl mistrně popsán. Děj opět neměl chybu. V knize je vidět i Miin posun, dospívá. Pozastvíme se i nad nespravedlností světa - otroci a jejich pánové. Dál s Miou přemýšlíme, co je k sakru vlastně zač a autor opět malinko naznačí, ale ve výsledku zase moc nepokročíme. Říkám, je to šibal a konstrukce příběhu je pro mě top.... celý text

Nikdynoc 2019, Jay Kristoff

Recenzi píšu až po přečtení druhého dílu. Protože... Ouuu prostě jsem potřeboval víc a víc. A víc. Protože jsem knihu četla jako ebook tak musím říct, že zpočátku jsem se trochu ztrácela v poznámkách pod čarou, poněvadž se to míchalo s textem. Musím ale smeknout před vymyšleným světem a jeho funkčností. Včetně poznámek, které jsou zkrátka promyšlené k dokonalosti. Líbí se mi autorův humor a sarkasmus. Navíc mě opět zahřálo, že tato kniha i smrdí - krví, výkaly, blitkami, vyhřezlými orgány. Je to pro mě takové víc opravdové. I to, že nám autor naservíruje postavy, které jsou fajn a pak nám je zase vezme. Proč mám pocit, že když ženskou hrdinku píše chlap je zkrátka o trochu víc sympatická? Mia je skvělá. Ani jednou za knihu neudělala nic, co bych ji vyčítala či co bych jí neodpustila. Mia toho za svůj krátký život zažila hodně. Pohání ji touha se pomstít. Pro pomstu udělá vše a proto se z ní stává učednice u nejlepších zabijáků. V první knize s Miou procházíme její snahou stát se Čepelí. Při této cestě si nachází přátele (ne že bych jich nějak moc přežilo), i když si Mia přátelství zakazuje. Mia nakonec neuspěje, ačkoliv se z ní Čepel ve výsledku stane. Pan Laskavý je další "postava", kterou nelze nemilovat. Sarkastický ne-kocour Miu provází celou knihou. Je její přítel a jako takový se také chová. Správný přítel říká pravdu, i tu ošklivou, je vtipný a sarkastický. A v podstatě dělá Miu tím, čím je - temná. Stejně jako Mia toho moc o Temných nevíme. A postupně jsou nám předkládány střípky toho, co temní umí, co jim vadí, ale ve výsledku je hodně věcí stále tajemstvím. Chytrý autor! Já zkrátka tleskám, kniha je napsaná čtivě. Příběh utíká jako závodní kůň. Postavy nelze nemilovat, i když nejsou jen černobílé a mají také své chyby.... celý text

Nejchladnější dívka ve Městě chladu 2017, Holly Black

Holly Black. Od autorky jsem četla sérii Krutý princ. A věděla jsem, že od ní přečtu každou další knihu. Holly je takový svěží vítr z fantaskna, její imaginace je úžasná. Nejsem úplný vyhledávač upírů. Přiznávám, že kromě Stokera jsem nic jiného nečetla. Vyhly se mi i sladké filmy a seriály. Teda až na Buffy :-) Tana je normální puberťačka, no možná úplně normální není. Řekněme, že ji poznamenalo to, co se stalo s její matkou a svět, ve kterém žije. Tana je chytrá, odvážná, sarkastická, tvrdohlavá, obětavá možná i trochu bláznivá. Normálně by mě tohle u 17ti leté hlavní hrdinky odradilo. Ale Tana je skvěle napsaná. Je sympatická, se vším, co se jí přihodí, se pere s grácií a my víme, co se jí honí v hlavě a proč to dělá, přizpůsobuje se každé situaci, která se jí připlete pod nohy. Byla ve špatné chvíli na špatném místě. Ani to ji nezabrání zachraňovat ostatní. Gavriel. Úžasná dekadentní postava, kterou chcete zbožňovat. A taky ho zbožňujete. Rozervaný, trochu šílený upír. Který není vlastně tak zlý (klišé), není tak strašný predátor jako ti ostatní. To, co oceňuji na knize, je temná atmosféra a vhled do psychiky dnešních lidí. Člověk je ochoten "prodat" svůj život, jenom proto, aby byl slavný, možná nesmrtelný, ale hlavně cool na sociálních sítích. Blacková tím nastavuje zrcadlo dnešnímu zvrácenému světu. Svět funguje, vše se včas dozvídáme, víme, jak se tvoří nový upír, proč existuji Města chladu a co se děje s nakaženými. Příběh běží jako dostihový kůň, kterému chcete stačit, takže Vám kniha moc dlouho nevydrží. Za to v cíli budete mít příjemný pocit z parádního příběhu. Teda až na úplný závěr. Ten mě trochu rozmrzel. Ne proto, že má otevřený konec, tomu naopak tleskám. Ale klišovité "Miluji tě" mi zase nandalo klobouk zpět na hlavu... Je upír nakažený chorobou a nemůže tedy za své činy, protože ho žene nemoc? Nebo se po nakažení člověk stává schránkou, kde žije démon? A nebo jsme to pořád my a naše přirozené JÁ?... celý text

Kráska a zvíře: Zakletá v knize 2017, Jennifer Donnelly

Kráska a Zvíře, krásná pohádka. Její adaptace mám veskrze ráda. Jak jsem byla nadšená předchozími knihami Donnellyové musím říci, že tato je bohužel trochu zklamáním. Není špatná, poselství má krásné, styl psaní příjemný. Ale ačkoliv známe konec pohádky a zde je naznačen (epilog) či se otevírá prostor pro druhý díl? ukončení mi zkrátka chybí. V knize se hned na začátek ocitáme v rozjetém příběhu, který všichni dobře známe. Autorka během příběhu připomene, pro ty, co snad zapomněli či nedejbože děj neznaji, co se stalo a jak k tomu došlo. Také se dozvídáme o smrtonostné hře Lásky a Smrti. Belle je nešťastná, protože je uvězněna. A ačkoliv se jí její "věznitel" snaží potěšit, Belle to nestačí. O to jednoduší je polapit ji do pasti dokonalého nicméně smyšleného světa, který se zdá být vším. Doslova. Některé části jsou ovšem opravdu povedené. ‚Život je křehký. A dříve či později skončí. Ale láska? Láska je věčná,‘... celý text

Dvůr stříbrných plamenů 2022, Sarah J. Maas

Maasová... Maasová umí. Alespoň pro mě, čtení je záživné, bez hluchých míst, navozuje emoce, nutí k dočtení. Všichni jsou dokonalí a krásní :-) to je také Maasová. Uvnitř tak dokonalí nejsou, ale k překročení sama sebe i svých stínů se dostanou. Maasová je i to, že se dost často musím podívat na obálku knížky, jestli stále čtu to, co jsem číst začala a nepřenesla jsem se do nějakého košilatého románu, které tak zbožňuje Nesta. Ale u Maas to člověk tak nějak čeká. Co se týče této knihy, nezklamala. Rozpracování osudů ostatních postav, katapultuje tuto sérii do úplně jiných rozměrů. Nesta není nejoblíbenější postava ze série. Asi právě proto byl výběr její postavy o velkém očekávání. V jejím příběhu vidím snahu o vnitřní poslání. O lásce, vnitřních démonech, nedostatku sebeúcty, přátelství. O rodině, kterou si vytvoříte, ne té, do které se narodíte. Co se příběhu týče, přišel mi lehce upozadněn právě popsáním a předáním vnitřního poselství. Za mě je kniha velice silná a možná jsem člověk, který také chtěl slyšet, že ne všechny dny jsou krásné a šťastné. Ale ty je chceš prožít, aby mohly přijít ty šťastné protkané láskou.... celý text

Nevlastní sestra 2019, Jennifer Donnelly

Přečetla jsem opět skoro jedním dechem. Kniha se mi líbila, byla čtivá. Smekám pomyslný klobouk před promyšleností příběhu, všechna kolečka zapadají a fungují, jako hodinky od Švýcara. Oproti Otrávené, je tento příběh mnohem víc dospělý, méně pohádkový, více praktický, metafory a přesah zůstává. Krása jako definice ženy, je úžasným motivem. Kor když se podíváme očima, které žijí v současném světě. Isabelle je zlomená žena, která naprosto podlehla tlaku veřejného mínění. I když nechce, zohyzdi se, i když to nepotřebuje, chce být krásná. Protože jen krásné ženy, mají krásný život. A nebo ne? S Isabelle tak nějak soucítíte, i když víte, že to není taková ta pravá top postava. Její vývoj je krkolomný, protože je ponořená víc do představ, jaká by měla být, než aby poslouchala své srdce. Ale jsme přece jen v pohádkovém příběhu, vše dopadne dobře. Postava Sudičky a Šance. Do jaké míry nás ovládají definované věci a do jaké míry si utváříme životní cestu sami? Tyto metafory byly skvělé. Čím víc nad knihou přemýšlím, tím víc vidím pravdy a přesahů do naší společnosti. Tleskám autorce, neboť uměla dát život příběhu, který nikdy nikoho nezajímal a dokázala mu dát křídla plná pravdy. Každý z nás může být "nevlastní sestra", která buď žije v souladu se svým osudem a nebo se chytí šance a něco změní. Co nás vlastně definuje? To co si o sobě myslíme my? Nebo to, co o nás říkají druzí a my jim to věříme? Povedená kniha. Doporučuji.... celý text

Otrávená 2021, Jennifer Donnelly

Po této knize jsem sáhla, protože jsem čekala na jinou knihu, měla sloužit jako výplň. Protože měla slušně recenze. A protože mám ráda pohádky... Dobře, přečteno během 2 dnů, ve standardním režimu, vstávám, práce, vařím, měla bych jít brzy spát... Tím, chci říct, ano, líbila se mi. Během čtení nefungoval úplně WOW efekt (přece víme, jak to dopadne), nicméně zpracování bylo opravdu neotřelé a nápadité. Motiv lásky a strachu jako hnacích motorů života, byl super. Láska nebyla podstrkována lascivním způsobem a ačkoliv je celá kniha o lásce, velké románky mezi hrdiny nehledejme. Prostředí příběhu bylo velice milé a Sophia byla sympatická hrdinka, (uff konečně zase někdy). Čtení odsýpalo rychle. Autorka striktně nekopíruje známou "Sněhurku", ale přidává své prvky a nápady, což na mě opravdu zapůsobilo. Hodinky? Jako vážně? Jo, zcela vážně. A proč vlastně ne? V pohádkové příběhu? Král vran... Skvělý prvek. Opravdu tleskám přesahu, který autorka vnesla. Celkově je příběh potkán krásnými a výstižnými metaforami. Za mě ano :-)... celý text

Královna plamenů 2020, Laura Sebastian

Tak třetí díl.. Nedočíst sérii.. to se nedělá. Po předchozích dílech žádné překvapení. Theo je nemastná neslaná. Žádné sympatie. Možná, kdyby byl příběh psaný jinak, oslovil by mě víc. Kniha postrádá jakékoliv zvraty či napnuté situace. Čtenář prostě přesně ví, jak to bude. Kromě občasného pomyslného obrácení očí v sloup, ve mě kniha nevyvolala jedinou emoci. Těšila jsem se alespoň na závěrečný boj mezi Cress a Theo. A ono nic. Jako ukončení bylo na celé sérii úplně nejhorší. Když jsem viděla, kolik stránek mi zbývá a že nebude prostor na nějaký WOW konec, začala jsem být značně rozmrzelá. Bohužel i Cress v tomto díle nejednala jako správná mrcha, ale spíš jako bláznivá holka, která neví, co se sebou. Velká škoda, že nedostala pořádně promyšlený prostor. Potenciál této postavy byl zřejmý už v prvním díle, byl nicméně naprosto zadupán do země. Pořád měla ale Cress moje větší sympatie než Theo. Velkým srdceryvným zvratem, mělo zřejmě být sebeobětování Blaise. No nebylo to, ani srdceryvné a logické ani epické. Pokaždé zjistili, jak Blaise "odstavit" bez nutnosti ho zabít. Ale teď bylo nutno oběti a schytal to on. No věděli jsem přece od začátku, že bude mučedníkem... Ze všech mi nakonec připadá neumělá jen postava Artemisie. A i při tom malém prostoru ji člověk měl opravdu rád. I včetně její matky. Zkrátka mi přijde, že je vše nedotažené. Příběh, postavy, styl vyprávění. I když si dovedu představit, že by bylo možné z nápadu vykřesat mnohem víc. Vím, že i když bude nouze, tuto sérii už zřejmě znovu neotevřu.... celý text

Vládkyně kouře 2019, Laura Sebastian

Dotčeno. Trochu to trvalo, mohla bych říct, že jsem měla hektické období (ano měla), ale když potřebuji knihu přečíst, většinou mi to nezabrání. Theodosie. Theo. Stále se sní nemohu ztotožnit. Občas je malá holka s velkým úkolem, občas je královna ničeho a všeho. Oproti prvnímu dílu je dospělejší. Víc rozhodná i tvrdohlavá. Taky je to větší rozmachaná holka, která svými činy ovlivňuje ostatní, ale následky jsou jí jedno. I když posléze pláče, když zjistí, co se stalo. Chápu, že ji to má posouvat dál a utvářet její osobnost, odhodlání i cíle. Ale... Milostný trojúhelník mezi Sórenem, Blaisem a Theo mě akorát tak štve. Oba chvíli miluje, obou se víceméně boji a nevěří jim. Oba ji milují až za hrob, zdá se. Oba se tolerují ačkoliv se nemusí a Theo jim na střídačku říká, že je miluje. Je to nepropracované a chování postav i trochu pitomé... Na druhou stranu ano i osud s Theo mává, neboť ji všichni chtějí využít pro vlastní prospěch. Ráda bych s ní soucítila, ale styl podání a věrohodnost mi to zkrátka nedovolují. *spoiler* Největší zrůda a uzurpátor v první i druhé knize skončí rychle. Pomalu bych i řekla nedůstojně na to, že autorka chce, aby ho čtenář opravdu nenáviděl. Císař je mrtvý během pár vteřin, lusk. Zato moje nejoblíbenější postava se zatím klube na povrch. Cress, u ní opravdu vidím vývoj. Má plán a jde si za ním. Nemůže mít Sórena? Vezme si rovnou císaře. Nemůže už okouzlovat svou krásnou tváří? Bude nejobávanější ženou. Je zničená a zhrzená. A přesto povstane a uchopí svůj osud, svou moc pevně do rukou. Ooo ano hlavně kvůli Cress se těším na třetí díl.... celý text

Princezna popela 2019, Laura Sebastian

Vstřebávám pořád ještě dojmy. Ale jsem nějak rozpolcená. Příběh nebyl špatný. Sice nepřinesl něco úplně nového - utiskovaný lid, přeživší princezna, únik, vzpoura - ale situace kolem hlavní hrdinky, kdy je využívána a soustavně ponižována, ať už fyzicky či psychicky, byl poměrně novým pohledem. S čím se ale nemohu úplně ztotožnit, jsou postavy. Ačkoliv se autorka snaží o vhled do jejich duše, já jim zkrátka nevěřím. Hlavní hrdinka sice "povstane z popela", ale její vnitřní rozpoložení ani fyzické útrapy, mě nedojímají. Prostě mi k srdci nepřirostla (kdyby umřela, asi by mi to bylo fuk a knize by to moc neublížilo). Mužské postavy, ačkoliv jsou to neohrožení válečníci, pořád jen pochybují o svých rozhodnutích a vlastně neví, kdo jsou. Milostný trojúhelník zde nefunguje. Jediná postava, která mě zaujala a vlastně byla od začátku po konec (hurá, alespoň něco, co jsem nečekala!) uvěřitelná, bude jednou z hlavních záporných postav v dalších dilech (už se na tebe těším Crescentie). Svět je popsán jen sporadicky, zákonitosti magie vypadaji uchopitelně, ale zatím jsem neměla možnost je pořádně posoudit. Celkově za mě průměrná kniha. Ke knihám se ráda vracím a čtu je opakovaně, než se ale vrátím k této knize, uteče hodně vody...... celý text

Rod země a krve 2020, Sarah J. Maas

Dobře.. Tuto knihu jsem otevřela celkem 3x a hned zase odložila. Svět mě nenadchnul, vhození do vody bez lana a placej se v tom, taky ne. Postavy a příběh (v té chvíli ještě žádný) nezajímavé.. Když už opravdu nebylo, co číst, otevřela jsem ji po 4 a.. A! Strhující jízda. Knihu jsem posléze zhltla. Žádná hluchá místa, děj odsýpal a chtěla jsem stále víc a víc. Poprvé jsem si zamilovala i hlavní hrdinku. Protože od Mass mi ještě žádná k srdci nepřirostla. Není asi potřeba se vyjadřovat k hlavní mužské postavě (ty naopak Maas opravdu ale opravdu umí) a ne jen ty hlavní. Trochu detektivní zápletka se zajímavými postavami, které měly hloubku a žádná nebyla navíc, mě opravdu ohromila. Svět (k mému překvapení) fungoval bez zádrhelů a neměla jsem potřebu šifrovat zákonitosti. V tomto bodě opravdu smekám. Trochu si povzdechnu nad tím, jak jsou vždy všichni krásní, chytří a úžasní a dokonalí, ale nechme to koňovi, imaginace autorů jsou to, co do knih vkládají. Při čtení ukápla i slza a dokonce jsem se i pořádně zasmála. Mass navíc i přitvrdila v obhroublém vyjadřování postav a ubrala na sexu. Na druhou stranu těch náznaku tam bylo dostatečně. Po přečtení jsem byla plná dojmů a jen nerada jsem knihu zařadila do poličky mezi přečtené. Už se těším, až se k ní zase vrátím. A navíc někdy přijde i další díl...... celý text