FraGyver přečtené 230
Aga
2022,
František Kotleta (p)
Jak to už u této série bývá dobrým zvykem, jediným problémem je, že je moc krátká. :) František zde každopádně překročil ten jediný most, o kterém jsem myslel - nebo spíš doufal - že jej nikdy nepřekročí. Asi jsem to měl čekat. Jinak se jedná o snad už standardizovanou dávku akce, napětí, zvratů, vtipů a prohloubení lore. Proč měnit recept, který tak dobře funguje. Opět nám přibývá několik věcí, které by měly hrát velkou roli v dalších dílech. Jelikož ne ihned v tom dalším, Kristýniným, který se odehrává simultánně s tímto, dá se předpokládat, že si Franta opět připravuje půdu pro sebe. Úplně poslední věta pak vyznívá vyloženě zlověstně. :)... celý text
Invaze
2022,
Roman Bureš
Strašně se mi líbí ta evoluce nápadu. Malá povídka vedla k plnotučnému románu a nyní jsme se dostali k téměř sedmi set stránkové bichli, krutě atakující limity brožovaného formátu. Možná je tu nakonec méně akce, než by naznačoval název a synopse, ale rozhodně si nemohu stěžovat. Roman Bureš se většinu knihy věnuje rozšiřování universa, zabalenému do hávu politické lobby. Často tak mistrně, až jsem přemýšlel, jestli jsme ještě ve fantastice, nebo tu máme čistou kritiku systému a fungování současného světa. Nemyslím si ani, že by až na výjimky měly být uvedené skutečnosti mířené nějak konkrétně, neboť mnoho z toho je poplatné obecně, ne jen na našem politickém písečku. Škoda tedy, že když dojde na slíbenou invazi, knize trochu dojde dech. Je to spíš taková větší šarvátka. :) Ale pokud přistoupíme na fakt, že o tu invazi jako takovou vlastně nikdy nešlo, tak není proč truchlit. Máme tu perfektní mix politického pletichaření, akce a nábožensky založené fantastiky s občasným přesahem do klasické odlehčené fantasy, známé z rozvětvených sérií typu Warcraft, Midkemie atd - dračí souboj v jiné dimenzi jako by z Knaakova pera vypadl... Paráda. :) Máme tu ten nejrouhačtěji nastavený Ráj, jaký jsem kdy na stránkách či obrazovkách viděl. Byla naprostá radost objevovat jeho zákonitosti. Myslím, že z druhého Inferia musí každého náboženského fanatika svrbět kámen v ruce. Upřímně doufám, že se v budoucnosti do tohoto universa ještě vrátíme, jak naznačuje jeden nevinný pidiodstaveček vložený do zmíněného dračího souboje. Roman Bureš v této knize ukázal, že jeho fantazie je bezbřehá a vážně se těším, co přinese příště. :)... celý text
Nepřítel živých
2022,
Pavel Korněv
Kniha samotná stále baví. Budu se opakovat, ale Korněv nejlépe naplňuje tu litRPG definici žánru. Jen jeho knihy mi zatím vrací vzpomínky na desítky hodin v druhém Diablu a prvních dílech Torchlight. :) Problém mám až s tím, jak knihu uchopit v kontextu série. Pokračovat odlišným příběhem v rámci jedné série lze brát jako jednotlivé herní akty, OK, dejme tomu. Kniha ale končí uzavřeně-neuzavřeně, s masivním cliffhangerem a stejně tak nějak... meh. Pokud by toto měl být konec druhého aktu, tak bych byl asi zklamaný. A ono se to tak - vzhledem k tomu, že autor dle svých slov momentálně nic v plánu s touto sérií nemá - jinak než jako konec vlastně brát nedá. Je to konec uspěchaný a nudný a proto jdu s hvězdou dolů, i když je v rámci žánru kniha vysoký nadprůměr. Pokud někdy vyjde uzavírající díl, vrátím se sem a vše kromě prvního odstavce smažu a dodám pátou hvězdu.... celý text
Seržant
2004,
Miroslav Žamboch
Četl jsem až po Veteránské trilogii. Je tam vidět ten fakt, že jde o knihu z Žambochových začátků, ale stejně tak je tam mnoho z toho, co se mi na Bronštejnovu dobrodružství tak líbilo. Byť jsem tedy čekal, že příběh bude o něčem jiném, když se v hodnoceních trilogie tak často na Seržanta odkazovalo. Krom zmíněných hlavních hrdinů si vybavuji snad jen ty sopky s vědomím a samozřejmě tanky. Čte se to každopádně fajn, záležitost na dvě tři odpoledne. Přidávám se ke čtenářům, kteří si víc užili první polovinu knihy, ale i ta druhá nezklamala. Přirovnání tvorby knihy autorem k pejskovi a kočičce vařící dort mi přijde zbytečně kruté, tady výsledek chutná. Je to ale spíš takový předkrm. Rád bych někdy ochutnal i hlavní chod v podobě Lancelotovy výpravy do Pustin. :)... celý text
Válečník
2022,
Miroslav Žamboch
Na začátku jsem se trochu začal bát, když to vypadalo, že si v trojce zopakujeme druhý díl, jen v opačném směru. Naštěstí se to brzy zlomilo a většinu knihy provázelo stejné nadšení, jako předchozí dva díly. Bohužel až do konce ten pocit nevydržel. Obecně nemám rád ty případy, kdy se kniha rapidně chýlí ke konci, ale příběh je stále v polovině předpokládaného putování. Většinou to totiž znamená, že autor pravděpodobně neměl vymyšlený konec a kniha bude utnuta jen kvůli již většímu rozsahu a nutnému zakončení. Případně, že příběh skončí naprosto nepředvídaným - a většinou poměrně špatným - koncem. Zde to při vší úctě k panu Žambochovi vypadá jako ten první případ. Připadám si tak "okradený" o čtvrtý díl. :) Nejen, že je to takto zakončeno velmi neuspokojivě, ale zůstaly nám tu i nějaké neukončené věci, které krátký epilog nepokryl. Většinu času je to super kniha, subjektivně však tu hvězdu srazit musím.... celý text
Kapitán
2021,
Miroslav Žamboch
Pustina táhne. Pro mě ještě o chlup lepší než první díl. A to z důvodu zaměření se čistě na vojenskou část a vypuštění civilu. Byť některé rozjeté věci z civilních linek hrají velkou roli i na vojenském tažení. Oceňuji každé setkání s magií v tomto světě. Jedinečnost jejich projevů mě nutí těšit se na každé další kouzlo nebo další magickou bouři. Nehledě na to, jak smrtící může být pro našeho hrdinu a jeho svěřence a i když si zde lidi stěžují, že není ohledně toho nic vysvětleno, osobně doufám, že tomu tak i zůstane. Do příběhu se nám začala motat armádní politika a taky ještě něco jiného - nebudu spoilerovat - což dodává nutné koření a člověku tak dojde až zpětně, že se vlastně celou knihu prakticky jen cestovalo z bodu A do bodu B. Cesta je to však zábavná, stejně jako u jedničky byl občas problém se odtrhnout a zřejmě se tím připravila půda pro rozjetý poslední díl. :)... celý text
Veterán
2021,
Miroslav Žamboch
Naprostá bomba. Tady mi naprosto každá stránka věci náramně sedla. Z nějakého důvodu přes nepřílišnou podobnost jsem při čtení často vzpomínal na Cookovu famózní Černou legii - budiž jeho vydávání u nás země lehká :C :) . Asi to bude tou absencí jakéhokoliv optimismu, vše je buď vojensky pragmatické nebo na ho*no. A teda podobným nadšením ze čtení. Což dokazuje už jen to, že na tohle krátký nicneříkající hodnocení jsem si našel čas až skoro na konci Kapitána. :)... celý text
Tanec papírových draků
2022,
Petr Brožovský
Je otázkou, zda bych si knihu koupil, kdyby nevyšla v období knižního sucha, které provází první měsíce každého nového roku. Zřejmě ne. Ale že bych koupě litoval, to se říci nedá. V průběhu čtení jsem si několikrát říkal, že tohle by šlo udělat jinak. Například smysl prvního intermezza jsem nepochopil ale vůbec, celá ta linka šla vypustit a ušetřit pár stránek. Stejně tak, když konečně začalo slibované nadpřirozeno, jsem si posteskl, že to klidně mohl být rozpracovaný druhý díl. Holt by první nekončil pompézně, ale obyčejným cliffhangerem. Narozdíl od onoho intermezza jsem ale na toto během čtení postupně změnil názor. Pravda je taková, že i když je na knize leckdy vidět, že se jedná o ještě nevypsaného autora, tak děj příjemně odsýpá, styl psaní je fajn a i když je občas vidět nějaká ta inspirace velikány žánru, tak je dostatečně osobitý, aby se pohodlně od ostatních odlišil. Přijde mi, že čím dále se v příběhu posouváme, tím víc si je autor jistý v kramflecích. Přeci jen stěží mohu něčí prvotinu srovnávat třeba se simultánně čteným Žambochem. Tomu přizpůsobím i hodnocení. U čehokoliv jiného než prvotiny bych šel zřejmě na 3/5. S přihlédnutím k okolnostem a k faktu, že i přes nějaké výtky jsem si knihu užil, půjdu o stupínek výš. Něco mi říká, že o panu Brožovském ještě uslyšíme. Nechám si tedy rezervu na příště.... celý text
101 minut
2022,
Štěpán Kopřiva
Štěpán Kopřiva je chameleon. Po Kulhánkovsky laděné fantastice a kriminálních románech opět mění barvy a přináší atmosfericky hutný thriller. 101 minut potvrzuje některé známé pravdy. Například, že jakýkoliv, byť sebelepší plán, většinou vezme za své v prvních minutách akce. Že pokud se něco podělat může, tak se to zákonitě podělá a v neposlední řadě i to, že největším nepřítelem člověka je opět člověk. Ze začátku jsem měl problém se začíst. Jakmile se však začnou věci v příběhu kazit a jakmile jsem pro plynulejší zážitek přestal každou chvíli listovat ve slovníčku pojmů, tak čtenářský komfort stoupl o vysoké desítky procent. Kopřiva na malou plochu dvou set stránek vměstnal nejen vysoce realistický náhled na fungování IZS během krize, ale i několik osobních tragédií. Mezi nejsilnější momenty knihy patří především náhledy do myšlenek jednotlivých hasičů, kteří se leckdy v drtivém časovém presu a v prostředí, kde se chladné přemýšlení provádí jen velmi ztěžka, musí na ploše několika vteřin rozhodnout mezi dvěma či více řešeními, přičemž není jasné, jestli je v nabídce vůbec nějaké správné. SPOILEROIDNÍ ZÁVĚR. Při tomto zásahu nešlo dle mustru téměř nic. Technika zrazuje, lidské zdroje je potřeba několikrát přerozdělit až do bodu, kdy ani v jednom místě není dostatek kvalifikovaných osob pro účinné řešení všech nastalých trablů a dokonce se potýkáme s lidskou přirozeností kašlat na pracovní rutinu, což se může později někomu jinému šeredně vymstít. Toto vše je tak dle mého názoru vysoce podobné tomu, jak se asi podobné zásahy ve velice komplikovaných podmínkách odehrávají. Co mé přirozeně pesimistické dušičce přišlo trochu mimo realitu, bylo chování evakuovaných cestujících. Až moc ovcí a prakticky žádní berani, jestli rozumíte. Jedno zpanikařené dítě a jedna rádoby hrdinka, toť vše. Z více než stovky cestujících. Jedno z geniálnějších Kopřivových rozhodnutí bylo pasování čtenáře právě do osoby oné "hrdinky". Vzhledem k tomu, že se jedná o jednu ze dvou příběhových mrtvol, si člověk lépe uvědomí, že během krize je nutné poslouchat rozkazy lidí lépe vybavených ke zvládnutí oné krize a nevyvíjet vlastní aktivitu. Jelikož ta může nakonec stát víc než jen náš vlastní život.... celý text