fvalek přečtené 1187

Byl jednou jeden život – kosti 2021, Jean-Charles Gaudin

Jak píšu i u všech předchozích dílů... Kanonický seriál téhle série jsem miloval, ctím ho a sice se na něj asi nepodívám dlouho znovu, ale byl skvělý. Tyhle komiksy nejsou. Je to bráno jen jako příběh, chybí tam některé reálie, více informací, nákresy, schémata, aspoň mapa kostry nebo průřez kostí, prostě cokoliv. Takhle je to velmi suché. Navíc už nevím, jak tohle téma bylo zpracované v seriálu, ale tady se mi nelíbilo, že celá stavba kostí je popsaná nejdřív jako vyvraždění chrupavky, posléze jiné buňky, co vraždí kosti, aby nepřerůstaly apod. Stavba kosti jako válka na život a na smrt a červené krvinky s úsměvem přihlížejí vyvražďování a uculují se u toho. :D Bohužel tahle komiksová série není to, co jsem od ní čekal. Možná ještě doshromáždím zbylé díly, ale není to něco, z čeho bych po letech samou nostalgií spadl na zadek... :D... celý text

Blízko 2024, Kevin Panetta

Nemůžu se vyhnout srovnání se Srdcerváči, protože co si budeme povídat, hlavní postavy tady jsou typově naprosté kopie Charlieho a Nicka, navíc pak to téma mladistvé gay romance k tomu prostě svádí. Nicméně celkově je Blízko trošku méně osobní a nedotýká se mě tolik jako Srdcerváči. Možná jde o ten uzavřený děj na jednu knihu, možná jde o ne úplně srdceryvný děj, těžko říct... Ari je postava s velkým potenciálem. Má kapelu, chce se stěhovat, je to Řek, má pekárnu... Ale vlastně to všechno propadlo a je v podstatě jen tuctový náctiletý kluk, co dělá a říká, co jeho kamarádi chtějí a neváží si pořádně toho, co má. Naopak Hector je jeho pravý opak a má radost ze života a rád dělá, co ho baví, má to v hlavě hodně srovnané. A právě kontrast tohohle páru mě spíš štval a říkal jsem si, že si Ari vůbec nic nezaslouží... A byl mi tak protivný, že to pokazilo celou knihu. Navíc je to taková pseudo-romance, protože poměrně velkou část knihy se míjejí, teprve ke konci spolu lehce něco mají a pak se zase rozdělí, takže... Nevím, neměl jsem ani ze závěru uspokojení. Fakt mám tenhle žánr rád a hodně u něj snesu, ale postavy musí vždycky fungovat a být sympatické. Tady je skvělé prostředí, skvělé zázemí postav, ale samotné osobnosti se nepovedly tak jak měly. Navíc kresba to taky moc nepodporuje. Je moderní, mladistvá, ale nic okouzlujícího. :(... celý text

Severská mytologie. Svazky II.-III. 2024, Neil Gaiman

Rozhodně kvituju rozhodnutí vydat druhý a třetí díl dohromady a pěkně důstojně a objemně tuhle mytologii zakončit. A je to nádhera, Gaiman zpracovává severskou mytologii osobitě, ale věrně. Množství ilustrátorů je taky znát a kresba je taková... No, možná bych řekl klasicky Gaimanovská, ale také v sobě má různé a různé prvky, které ji dělají velmi bohatou a originální, jako je ostatně i celá mytologie. První část má čtyři velmi zajímavé povídky, které asi nejsou nic neznámého pro lidi, co už četli Gaimanovu psanou verzi. Druhá část už se nebezpečně blíží k závěru a ragnaroku, kterým samozřejmě vše končí i začíná. Pro mě osobně možná byla sympatičtější první kniha, kde byl začátek a první příběhy, ale tento díl skvěle navazuje a je stejně zajímavý. Neznalce reálií (či znalce Marvelu?) možná překvapí Thorova trošku nadutá osobnost, Lokiho bratraství s Odinem a opravdu zlá osobnost a další věci lišící se od superhrdinského kánonu. Četl jsem ale i Eddu, která je takovým severským kánonem a musím podotknout, že velké znalce by ale tahle verze taky nemusela úplně potěšit, ale mně stačí a líbí se mi. Opravdu mám rád kosmologii a mytologii, takže podobné knihy jsou pro mě poklad, navíc ve formě komiksu, který umožňuje kreativní vyobrazení a vychutnání si celé té nádhery. Možná mě víc bavila psaná verze, kam jsem si mohl dosazovat a domýšlet sám, ale tohle zpracování rozhodně nezahálí. :)... celý text

Afterpunk 2024, Jonáš Ledecký

Na Afterpunk jsem se velice těšil a dlouho nevěděl, o čem vlastně bude. Nakonec z toho byla milá jednohubka a překrásná autogramiáda. Věnování autoři zaměřili sami na sebe, a to na svá mladistvá léta, ale myslím, že tahle kniha potěší i starší ročníky a není třeba se za to stydět. Ale je evidentní, že si na tomto komiksu Ledecký se Suchánkem splnili nejeden dětský sen a fantazii. :) Co se týče žánru postapo, ve světě je sice možná už profláklý a mainstreamový, ale v Česku, obzvláště pak v českém komiksu, je to téma poměrně neprobádané. Zajímalo mě tedy, jestli to autoři pojmou spíše pro českého čtenáře a pokusí se mu téma apokalypsy nějak důmyslně vykreslit, nebo pojedou spíše na takové vlně, aby obstáli ve světově nastaveném standardu. Ledecký a Suchánek jsou oba mladí autoři, jejichž tvorba není nijak izolovaná, ale naopak má možnost koexistovat v globální literatuře, stejně tak oba autoři mají zkušenosti i se zahraničním komiksem a tvořili pod různými společnostmi. Samozřejmě neznám všechny postapo komiksy na světě, ale máme tu různé Živé mrtvé, DC a Marvel apokalypsy, různé jednohubky u větší universa... Takže otázkou bylo, jak bude uchopený právě Afterpunk. Vcelku krátká povídková kniha je po stránce kompozice moc hezky seskládaná. Některé povídky na sebe navazují, některé jsou kratší, jiné delší, otázkou je, nakolik jsou využívané motivy propojitelné. Setkáme se se zombie apokalypsou, mimozemskou invazí nebo i jadernou pustinou, přesně jak anotace slibuje. Musím uznat, že většina povídek je velmi originálních a netradičně pojatých. Namátkově Červená a její pokračování Vzteklí psi - opravdu zajímavě a možná trošku vtipně a ironicky pojaté podobenství s pohádkou. Samozřejmě spousta prvků, které jako by připomínaly jiné filmy a komiksy, tady konkrétně něco jako Mad Max, ale přesto řada osobitých a originálních prvků a hodně překvapivý konec s vlkem a babičkou. Pak třeba Zombie povídky, které byly vcelku tradiční, ale autoři zaujali dost omezený pohled jednoho muže a následně jedné ženy, kterým to celé ozvláštnili a udělali osobnější. Povídka s polomimozemskou rodinou, která se střetne s lidskou rodinou a dopadne to katastrofálně, protože nikdo přece nezaručuje šťastné konce, ne při konci světa... Nebo třeba povídka s krabičkou od sušenek a šitíčkem, který skončí hořkosladkým vzpomínáním... To šitíčko v plechovce mě dost pobavilo, protože jsem podobný obrázek viděl v nějakém memu, jako že tohle má každá babička doma a ono to je vážně pravda, takže celkem umně využitá narážka, kterou jsem ještě nikde jinde neviděl. A toho je tam celkově všude spousta. Některé povídky jsou velmi drsné, smutné, tragické, ale zároveň je tam všudypřítomná ironie. Celkově pak Afterpunk ukazuje, nakolik dokáže pracovat se známým tématem a ozvláštnit ho tak, aby vznikla zábavná a neokoukaná podívaná v jinak dobře známém prostoru. Knihu jsem přečetl asi do hodiny, byla to vážně rychlovka, ve které je ale zajímavý a kvalitní scénář kombinovaný s perfektní kresbou. Líbily se mi rozdílné kresby Ledeckého i Suchánka, kdy se každá hodila k něčemu jinému, ale obě byly svým způsobem vhodné. Důležitost kresby dokreslují i bonusy, které mapují celý proces od návrhu postav až po finální kresbu a všechny ty vrstvy, obtahování, lettering, vybarvení apod. Je tam hezky ukázáno, kolik práce i jedna jediná taková jednohubka. A toho je potřeba si vážit. :)... celý text

Zaklínač: Zrnko pravdy / Menší zlo (modrá obálka) 2024, Jacek Rembiś

Jako obří fanoušek Zaklínače samozřejmě beru všechno z jeho universa, i to nekanonické, jako něco naprosto úžasného, ale zase se nikdo nesmí nikdy nechat opít rohlíkem. Původní autorské komiksy velmi často pendlují od skvělých a kvalitních příběhů až po totální kraviny, ale tohle má jednu prostou výhodu, a to je psaná předloha, která je pevná a neochvějná. A to by chtělo hodně velkou špatnou náhodu, aby se pokazilo něco, co má tak kvalitní scénář. Kniha se skládá ze dvou povídek, a to Zrnko přání a Menší zlo. Já osobně jsem nikdy nebyl přílišný fanda Zrnka přání. Povídka je to skvělá, ale jsou podle mě i lepší povídky, hlavně pak takové, co Zaklínače dokážou představit mnohem lépe, takže mě trošku překvapuje, že jako první z celého tohohle cyklu komiksových povídej dali právě tuhle... Ale proti gustu. Nicméně doufám, že vyjdou i další díly s těmi základnějšími povídkami jako Zaklínač, Poslední přání, Otázka ceny, Konec světa apod. S povídkou Menší zlo pak problém nemám, to je jedna z těch startovních, takže to je fajn. Co se týče kresby a nějakého znázornění světa, je tam docela dobře vyrovnaná nějaká osobitá autorská kresba a knižní a herní prvky. Komiks jede modernější linku, takže Geralt často používá znamení a tak, což ale v kontrastu klasického příběhu není nijak rušivé. Ohledně samotného příběhu cítím lehké nedostatky. Nějaká ta základní forma je dost vhodně přepracovaná a povídka funguje jak má, má v sobě nějakou tu základní esenci Sapkowského, ale vlastně tam jsou různé drobné a někdy i větší detaily vynechané, což asi prvočtenáře nebo nenáročného čtenáře neznepokojí, ale náročnější znalci díla už můžou přicházet o své milované zápletky a linky. U Zrnka pravdy už nevím konkrétně, ale u menšího zla je to znát více, když tam není ani postava Marilky apod. Chápu nutnost komiksové redukce, ale zase nikoho by nezabilo mít o dvacet stran více a zpracovat příběh kompletně. Navíc na konci Menšího zla není ani zmínka o pojmenování "Řezník z Blavikenu, což je teda extrémní škoda, protože tohle označení je řečené v jiné povídce, ale tohle je příběh, jak ho dostal. Mohli to tam vysvětlit alespoň jednou větou. Jinak to jsou ale fajn povídky a i vizuálně hezké. Doufám, že vyjde více, ne-li všechny, ale to se teprve uvidí. U mě v srdci a na poličce bude mít Zaklínač místo rozhodně v jakékoliv podobě a jakékoliv kvalitě, ale samozřejmě všichni doufáme jen v to nejlepší. A to tyhle povídky poměrně jsou! :)... celý text

Osm miliard přání 2023, Charles Soule

Tenhle komiks mi doslova vyrazil dech. A to nejen úžasným příběhem, ale naprosto oslnivou kresbou, která je dost autorská, ale zároveň tak nějak obligátně realistická, aby z toho nebyl paskvil. A že osm miliard přání dokáže paskvil nadělat, ale myslím, že si to autoři užili a využili všechnu svou fantazii a volnost k tomu nakreslit takový svět, jaký je jen v těch nejdivočejších představách. No a navíc tam jsou ti malí roztomilí džinové, kteří jsou naprosto úchvatní a líbí se mi, jak do jisté míry parodují své přiřazené lidi. Nicméně i z hlediska příběhu je kniha velkolepá. Osm miliard přání by šlo pojmout jako hezký přehled všech šíleností, co si kdo může přát... Ale tenhle komiks jde dál. Od spontánních a prvoplánových přání se dostává k tomu, jak by to ale vlastně mohlo všechno dohromady fungovat. Následně co se dá dělat, aby člověk vůbec přežil, jaké přání by bylo nejlepší a užitečné? No a pomalu se dostává až k tomu, co se stane, až se všechna tahle přání střetnou, a co ti, co zbudou? A nakonec se dostáváme až do daleké budoucnosti, což za mě bylo už příliš abstraktní, ale vlastně proč ne. Celkem pěkně to simuluje i fáze přemýšlení u čtenáře, kdy si nejdřív asi každý vymyslí, co by si přál, jaké přání by se mu nejvíc líbilo, co by chtěl hned, co si vždycky přál... Ale pak se dostane do interakce s ostatními a začne přemýšlet, jestli je logické si přát hned nějakou blbost, a není lepší si přání raději ponechat. A pak najednou člověk myslí na to, jak se ochránit před tím, co se děje venku, a jestli zároveň není škoda si přát něco na ochranu a přijít tím o možnost přát si něco, co chceme. No a pak se člověk musí zamyslet, jak by svět fungoval po tom všem a jak bychom my fungovali v takovém světě... A nakonec komiks přináší ještě otázku po TOM přání, po tom posledním, které by tedy mělo všechny spasit... Je to reálně dost náročný a filozofický komiks, který nutí člověka vyjít ze svého komfortu sladkého přemýšlení o svém přání, a dostat se až k záchraně světa. Během čtení jsem se dostával do všech těch fází a skutečně jsem musel pečlivě přemýšlet, co si přát, jak by se to mohlo zvrtnout, jak udělat skutečně neprůstřelné přání, které udělá přesně to, co je potřeba... A to je celkem náročné katarzní čtení. :D Postavy jsou také velmi dobré. Dlouhou dobu fungují spolu a máme možnost poznat je pod tlakem. Některé to dotáhnou až do doby, kdy už nic není jaké bylo, a poznáváme i jejich zkušené, životem ošlehané a zmoudřelé osobnosti. Od veteránů se dostáváme dokonce až k dětem, které se narodily krátce před, během nebo lehce po objevení džinů, takže i to je zajímavý pohled. Setkáváme se s dobráky, záporáky nebo prostě jen blázny. Do toho všeho malí rozkošní džinové, kteří jsou prostě dokonalí. Líbí se mi, že mají nějakou představu o tom, co je dobré, co ne, a sice se nevměšují, ale mají své lidi rádi, a když si to zaslouží, tak jim pomohou. S Mighty Boys nemám úplně zkušenost, protože ceny jejich komiksů jsou někdy více než moc, ale tohle opravdu stojí za to. Knihu jsem četl jedním dechem a potěšily mě i bonusy z tvorby a alternativní obálky z jiných projektů. Určitě si Osm miliard přání někdy přečtu znovu, protože se to z polohy prvoplánového přání dostává skutečně až do filozofické velice hluboké podívané! :)... celý text

Octobriana 2023, Ondřej Kavalír

Jelikož neznám ten kánon a předlohu, tak jsem to úplně nepochopil... Je těžké číst o vzniku Octobriany, když originál je nějaká socialistická záležitost, ale člověk se tak nějak chytne. Ale ve výsledku z toho není nic jiného než jen jeden velký prequel, který se převrhne téměř až do absolutního závěru lidstva. Délka knihy je úžasná a sice zpočátku trošku zmatený přechod mezi prequelem a závěrem jejího příběhu je velkolepý. Abych pravdu řekl, Octobriana mě zaujala, ale není to ten typ hrdinky nebo příběhu, který bych vyhledával. Nemůžu ji zařadit, hrdinka to asi tak úplně nebude, antihrdinka taky ne... Je to spíš taková mocná žena, co si dělá, co se jí zamane. Není pro mě snadno pochopitelné, co je vlastně zač... Mísí se tam nějaký podivný původ, mimozemský, kdy pokrevní linií patří k nějakým těm prvním návštěvníkům, pak nějaký kouzelný had z lebky a další schopnosti, do toho nějaká proroctví a příslušnost k té temné bohyni... Je toho prostě moc a asi jsem tedy jednoduchý čtenář, ale nedokážu se v tom zorientovat. Asi o kánonu Octobrianny vím příliš málo a chybí mi to. Do toho tam je ta její nacistická horší kopie... Budu to muset prozkoumat daleko hlouběji, až někdy budu mít čas nebo bude nějaké pokračování. Nicméně takhle izolovaně je to i tak dobrá kniha. Příběh je až na všechny ty odkazy a nutnost znalosti předlohy svižný, zajímavý, akční a dynamický. Zaujala mě už počáteční mise ve službách Sovětů, následně dobrodružství v pralesem, to bylo hodně zajímavé. Octobriana jako pirátka trošku strnulejší, ale celé finále absolutní bomba. Jen zkrátka složitější k pochopení. Uvidíme, snad se k tomu někdy dostanu...... celý text

Srdcerváči. Kniha 5 2024, Alice Oseman

Pátý díl se celkem uklidnil po všech těch útrapách předchozího dílu a zase je to taková sladká idylka. Nicméně přikrádá se další problém, a to je odchod na vysokou a možný vztah na dálku. Nicméně se to v podstatě neukazuje jako problém, ale spíš taková věc, co se ještě bude řešit v budoucnu... No a jelikož víme, že Srdcerváči skončí šestým dílem, tak víme, v jakém budoucnu to bude. :D Nicméně děj takový klasický, možná skutečně více odpočinkový než v minulých dílech. Charlie je sice teď takový křehký, ale všechno tak nějak funguje. S kamarády si zajdou na pláž, ve škole si plánují všechno možné, rande, učitelé, výběr vysoké... A konečně jedna velká věc, na kterou samozřejmě nijak nečekám, protože nejsem perverzák, ale přikrádá se i téma společného sexu, které je stejně jako vše ostatní řešení s maximální roztomilostí, idylkou a teen friendly. Jelikož jsem knihu četl už nějaký ten týden zpátky, nejsem si úplně vědom, jestli autorka řeší nějaké ochranné pomůcky apod., ale myslím, že ne a chybí mi to tam, bylo by to potřeba a sedlo by to k tématu i celkovému ladění komiksu, který tak nějak podporuje LGBT mládež. Ale pokud to tam zaznělo, tak fajn, jen to možná můžou řešit i víc. Je to důležitější téma, stejně jako už jakž takž řešení stravovací poruchy. Opravdu se těším na poslední díl a už teď je mi líto, že série bude končit, ale mám v plánu ještě ty ostatní knihy autorky a všechny projekty okolo Srdcerváčů, takže to je alespoň nějaká útěcha. Jen doufám, že poslední díl nesklouzne do klišé neustálého řešení a depkaření ohledně vztahu na dálku, ale myslím, že to autorka nějak pěkně zvládne. :)... celý text

Srdcerváči. Kniha 4 2021, Alice Oseman

Jak je řečeno, je to pořád takové miloučké a sladké, ale čtvrtý díl už začíná být vcelku vážný a ukazuje se, že ani naprosto ukázkový funkční vztah není zárukou šťastného života na věky věků. Začíná to být dost smutné, protože Charlie je vcelku milá a nevinná postava, která si toho už vyžrala dost, a bohužel se to jako každé reálné i fiktivní trauma objevuje až později. A docela se to podepisuje i na celém příběhu, protože jednak poprvé dochází k poměrně velkým časovým skokům, zároveň je tímhle problémem ovlivněná velká část knihy. Ale je to z hlediska příběhu zajímavé zpestření a konečně i nějaká jiná akce než jen bezelstná romantika... Na druhou stranu tu jsou i další příběhy, ať dějové linky kolem kamarádů, z nichž mě bohužel až na Taru a Darcy asi nikdo příliš nezajímá, tak Nick a jeho vlastní problémy, což je v podstatě sice jen coming out a starší bratr. Nicméně coming out minimálně před rodinou byl celkem zajímavý. Sice pak nejsem přívrženec Tori, ale jak se za kluky postavila, to bylo pěkné. Jinak mě asi nejvíc zaujal příběh učitelů, ten se mi fakt líbí. Srdcerváči jsou stále taková nenápadná série, která ukazuje, že gay vztahy nejsou jen o problémech a sexu a divočině, ale že to může být taky hezké, klapat a vlastně dost roztomilé. Čemuž napomáhá i věk postav, ale zase na druhou stranu, kdo by nechtěl něco takového prožít v jakémkoliv věku... Je to aktuálně jedna z mých nejoblíbenějších a nejmilejších sérií, co v tomhle žánru jsou. :)... celý text

Smrt: Vysoká cena za život 2007, Neil Gaiman

Velmi příjemné překvapení... Hodně jsem se bál, co z toho vyleze, protože kresba mi přišla taková jen "jako Sandmanovská" a co taky s příběhem bez Morfea, ale realita byla úplně jiná. Smrt to nejenže utáhla, ale ještě se vytasila s velice zajímavým příběhem, který mě bavil a přišel mi vcelku hluboký a zajímavý. Nápad smrti, která jednou za sto let sestoupí na zemi coby smrtelník není asi úplně novinka, nebo tedy hodně to navazuje na takové ty duchy, co smí jeden den v roce chodit po zemi apod., takže to je docela zakořeněná premisa příběhu. Nicméně Didi je něco jiného, není klasickou Věčnou, ale má v sobě nějakou radost, nevinnost a taky trošku na ni sestupuje omezenost běžného světa, i když je různými způsoby chráněná a vždycky tak nějak ví, co dělat. Pobavila mě nejen její schopnost získávat vše zadarmo, ale hlavně její povaha, která zapůsobila nejen na všechny postavy, ale i na mě. A do tohohle krásného zobrazení někoho, kdo skutečně jako by na svět koukal poprvé, se dostává Sexton, frustrovaný mladík unavený životem. Vytváří se tak pěkný kontrast. Samotný děj poznávání nočního New Yorku a setkávání se s různými známými postavami, od té nesmrtelné bezdomovkyně až po zlé čaroděje asi není tak zajímavý, ale je tam spousta precizních dialogů, informací a obratů. Je to v podstatě do jisté míry až filozofické. Vypíchnul bych asi mé dvě nejoblíbenější části ke konci... Jedna je fakt, že smrt není tvořena medailony a symboly, ale sama je tím, co jim poskytuje moc. Druhá je konec Didina příběhu a návrat k věčnosti, což bylo vážně srdceryvné. Možná na mě zapůsobila absence Sandmana a stesk po jeho sérii natolik, že jsem Smrt bral až příliš pozitivně, ale opravdu mě to bavilo a naplnilo, po dlouhé době. Bohužel se obávám, že i když jsou ostatní Věční zajímaví, tak jediná Smrt měla potenciál k vlastnímu komiksu a už se s nějakým takovýmhle sequelem nesetkáme, ale ještě je druhý díl. Nicméně je to důkaz toho, že Sandmanovské universum je bohaté a může být stále plodné... :)... celý text

Živí mrtví: Cizinec a další příběhy 2024, Brian K. Vaughan

Živé mrtvé nemám dočtené komplet, ale sleduju je a vím v podstatě o všem tam. Tyhle příběhy mi přišly... do jisté míry velmi krátké a tak nějak maličko o ničem (záleží jak který), ale na druhou stranu to byly takové milé jednohubky, které šly buď trošku za běžnou sérii (třeba Neganovo pokračování, epidemie v Evropě apod.), nebo přiblížily nějaký výrazný aspekt standardních postav. Cizinec se mi celkem líbil svým prostředím a zajímavým akčním příběhem. Rickův bratr byl nakonec celkem překvapením, které mě sice donutilo přemýšlet o tom, jestli tenhle příběh jen tak trošku neparazituje na někom známém, ale asi nemám nic proti. Hezký byl příběh i Michonne a tak nějak i Negana (možná až moc mainstreamový Negan a příběh trošku naivní). Morgan a Tyrese mi nějak neutkvěly a Guvernér byl bohužel jenom povídání, které sice navázalo na komiks, ale v téhle knize to bylo vážně strohé a nicneříkající. Asi mě tahle kniha nijak neurazila, ale ani nenadchla. Podobné krátké příběhy se vždy hodí, ale kdyby je člověk nečetl, tak se mu taky nic nestane. Potenciál v tom je a rozhodně je to milý návrat do ukončené série. Třeba vyjdou nějaké další. :)... celý text

Sbohem 2024, Bill Willingham

Cítím na jednu stranu povinnost sentimentálně oslavit finále téhle úžasné série, kterou jsem si zamiloval a stala se jednou z mých nejoblíbenějších, ale zároveň to zase nebyla taková sláva, jak potenciálně být mohla. Hned na začátek řeknu, že jsem trošku rád, že jsem začal číst až později, protože mi to umožnilo číst víceméně plynule a finále jsem se dočkal po relativně krátkém čase. Tím chci v podstatě naznačit, že čtenáře nemusí odrazovat počet dílů, ale lze to brát i jako výhodu, protože se to krásně čte jako maraton. Ostatně po pár prvních ochutnávkových dílech jsem už četl jedině tahem třeba i 5 dílů za víkend. No a teď k samotnému finále... Po neuvěřitelných 21 dílech přichází finální a má naprosto nádhernou obálku a i kvalita je lepší než běžně. Vydání s chlopněmi sice nesedí k ostatním, ale co už, alespoň je něčím speciální a dává nám krásný souhrnný obrázek postav. Čtyřstránka, která nám o měsíc prodloužila vydání, je taky dost zajímavý prvek. Speciální část na konci je pěkná a představení většiny autorů a různé doslovy apod. jsou tečkou za celou sérií. V tomhle by problém nebyl a vše je to hezké zpracování posledního dílu i rozloučení, nicméně ten děj... Celá zápletka budovaná 21 dílů se v podstatě vyřeší jedním krátkým rozhovorem, který je ještě udělaný stylem: "Jsem mrcha, ups, tak už nejsem." Opravdu by to bylo tak snadné? Bohužel je tak nutné říct, že po panu Temném už se žádný pořádný padouch neobjevil. Celá úvodní kapitola se dá shrnout slovy "velké kecy a skutek utek". A ještě ten rádoby epický souboj mimo záběr, který se tak ukázal být naprosto zbytečným, to je pomalu hanebnost. Ne že bych chtěl nějaké drama a epické finále ve stylu Pána prstenů, na to u Mýtů zvyklí nejsme, ale přece jen. Některé části byly tak hluboké a promyšlené, originální a nečekané. A finále nám dá prostě "JEN" tohle. Nejhorší je, že by se to ještě dalo vymluvit na sentimentálnost posledního dílu, kde prostě autoři chtějí mít čisté ruce a vše dokončit velkým sladkým objetím, ale i když zapojím všechnu sentimentalitu světa, tak mi tohle nestačí. No a zbytek knihy už je jen takový skečovitý soubor konců různých postav, z nichž ty lepší proběhly už v minulých dílech (Šípková Růženka a spol.), takže vzniká taková nepovedená přehlídka osudů, z nichž některé jsou vtipné nebo tak nějak hořkosladce nezakončené a naznačující, jiné jsou snad jen vtip a jen minimum je nějak pěkných a srdceryvných (no, dobře, přímo srdceryvný asi žádný). Navíc na dost postav zapomněli, škoda. Absolutní finále z daleké budoucnosti je jen takový štěk, ale asi pěkné. Během celé série se objevilo tolik úžasných postav, které se vypracovávaly každým dílem. Jejich životy byly obsáhlé v mnohaletém časovém rozsahu, ať už příběhem a jeho časem vyprávění, tak i vydáváním v reálu. Pro mě byly Mýty otázka roku 2023, ale pro prvotní čtenáře to je série, kterou sledovali několik let... Postavy přicházely a odcházely, stávaly se hlavními a pak se zase stáhly k vedlejším a naopak. Z takových nejvýraznějších samozřejmě musím přiřadit Růžu a Sněhu, Wolfiho, Modráka, Mucholapa a Frau... Ale těch postav bylo takové množství, že to jedno finále asi nedokáže nikdy utáhnout. Řekl bych, že mohli přidat třeba sto stran navíc, ale asi ani to by nestačilo. A těch příběhů... Škoda, že finále bylo opravdu jen tečka za tím dosavadním a netrouflo se ještě otevřít nějaký malý příběh do závěru. Hrozně mě to mrzí, protože jsem si finále chtěl opravdu užít jako nemyslící fanatický zombie fanda, který samou sentimentalitou brečí z každého řečeného sbohem, ale po přečtení jsem úplně necítil nějaké zadostiučinění. Smutek z konce Mýtů rozhodně, ale uspokojení z finále vážně ne. Člověk se pak ani nediví, že to loni opět oživili a v příběhu pokračovali, protože tenhle konec jsou hodně otevřená zadní vrata. A teď ještě můžeme doufat, že by v ČR jednou mohly vyjít všechny ty sequely. :3... celý text

Václav Havel: ilustrovaný životopis 2023, Jiří Žák

Tohle je celkem těžké sousto... Pro dospělého to je takové jednoduché a příliš stroze pojaté, pro děti je to naprosto nezáživné a divně pojaté. Celkově se ale v knize skrývá více, než možná na první pohled vypadá. Přesto je to kniha plná protikladů... Pro začátek mi vůbec nesedí rozdělení vypravěčů na ty tři - prospěcháře, cenzora a agenta. Chápu, že to tam je přidané pro nějakou dynamiku, aby to nebyl suchý životopis, ale asi jsem to až do konce příliš nepochopil... Na co to je, k čemu to reálně slouží a určitě mi z toho nijak nevyšlo, v čem to dělá životopis nějak lepším. Naopak celkem pozitivní věc jsou "Havlovy" vepsané komentáře vycházející z jeho rozhovorů, knih a dialogů. Kniha pak stručně obsáhne celé období jeho života a naráží na to nejdůležitější z jeho osobního života a kariéry. Během čtení různých úseků jsem vzpomínal na státnice z literatury a otázku týkající se českého disentu. Potěšilo mě, že kromě čisté politiky to šlo i směrem společenského vlivu a literatury. Trošku dilema jsem měl u obrázků, některé mi přišly nelíbivé, neumělecké a dost trapné pro politický životopis, jiné mi přišly fajn a hezké. Působivý je finální rejstřík použitých zdrojů. Skvělý výběr jak primární literatury Havla, tak i děl jeho spřátelených disidentů a jiné velmi vhodné a relevantní literatury. Škoda, že kniha nedostala více profi formu, možná spíše namíchat komiks a fakta, než nějaké prapodivně stylizované povídání...... celý text

Spy x Family 5 2022, Tacuja Endó

Bohužel tenhle díl skutečně trošku ztrácí tempo a nějak se v něm nic neděje. Sice byla hrozně vtipná kapitola ohledně Jořina vaření a schopnosti Yuriho naráz chválit a zvracet, ale situace ve škole trošku ztratila dech a Loid v tomhle díle téměř vůbec nemá prostor. Popravdě to asi ta část se školou a Anyou je tu ta nudná. No a co se týká Loida, tak finální kapitola s novou špionkou je zajímavá a docela pěkný cliffahnger na další díl, ale bohužel v tomhle díle už moc slávy neudělá. Ale je pochopitelné, že po minulém velmi akčním díle, který nás namlsal, je potřeba si taky dát trošku pauzu a zase řešit rodinu. Jenže tady ani v osobní oblasti žádný posun není... :/... celý text

Spy x Family 4 2022, Tacuja Endó

Souhlasím a také se oficiálně prohlačuji za milovníka rodiny Forgerových! Tenhle díl byl skvělý, nechybělo v něm napětí, rodinné záležitosti, školní příhody, ale i drsný (nejen) špionážní thriller. Loidova akce byla fantastická, i když v ní hlavní roli hrála spíš Anya a Jor. Jor konečně ukázala, čeho všeho je jako nájemná vražedkyně schopná a nejenže tak překvapila, ale vlastně i pobavila tím, jak někomu dá do těla, ale vlastně je jen "vdaná žena". Anya v tomhle díle také vtipně exceluje a ukazuje, co v ní je. No a nová postava Bonda je zpočátku podivná, ale nakonec se stává celkem automaticky členem rodiny. I když to už začíná být možná až příliš sci-fi a kouzelné... Ale aspoň se stále něco děje a manga odsýpá příjemně v dynamickém tempu. :)... celý text

Spy x Family 3 2022, Tacuja Endó

Jasně, je to sice taková fiktivně vyhrocená špionská blbůstka, ale docela jsem si tuhle mangu oblíbil. Bratr Jor je takový... trošku švihlý, trošku incestní a hodně náročný, takže je v něčem trošku podobný Loidovi, ale je v podstatě i jeho opakem, ať svou netrpělivostí a neschopností se ovládat, až po druhou stranu vojenské a špionážní barikády. Docela jsem si v tomhle díle oblíbil Jor a těším se, až se taky bude mít šanci předvést. Jinak kromě domácího prostředí nic moc děj, ale bohatě to dorovnává dění ve škole, které mě baví a je vtipné. Snaha získat hvězdičku je docela dobře motivovaná a různé způsoby získávání je fajn. Nakonec i to, jak ji vlastně dostala bylo vtipné... :D... celý text

Zmařený potenciál 2023, Gege Akutami

Nooo, čekal jsem po minulém skvělém začátku tohohle flashbacku něco víc. Byl jsem naladěný na pořádné finále a nebylo tomu úplně tak. Nicméně první půlka knihy je boží. Neuvěřitelné souboje, dosud neznámé mocné techniky a hlavně důkazy, proč je Godžó tak silný a přeceňovaný zaklínač. Popravdě jeho souboj s Fušigurem, jak ten první smrtelný, tak ten druhý, též smrtelný, byl naprosto famózní a bezkonkurenční. Bohužel zklamání přišlo trošku u postavy Getá. Celou dobu mi vrtalo hlavou, co z něj udělá toho hlavního zlouna. Jaký bude jeho vývoj, že se stane zlým nepřítelem Godžóa. A zpočátku to do sebe zapadalo, dokonce i s osudem hvězdonošky a toho souboje. Nicméně v samotném finále to bylo takové jako: "Co můžeme udělat proto, aby na světě nebylo zlo? Být totální magor a vraždit? Ok, jdu na to." A celá tahle zápletka se stala asi tak na třech stránkách. Takže docela WTF moment... Nicméně jako celek to fungovalo a byl to hezký příběh. Přišel sice do aktuální zápletky jako blesk z čistého nebe, ale proč ne, je potřeba zjistit, jak se začaly věci dít tak, jak fungují v přítomnosti. Navíc na konci je zase trošku ukázáno, kam se bude děj ubírat a vypadá to velmi dobře. :)... celý text

Vzestup draka 2023, George R. R. Martin

Tahle kniha je bezesporu nádherná, velkolepá a skvělý doplněk série a sbírky Písně ledu a ohně... A přesto. Mělo by se jednat o grafickou verzi knihy Oheň a krev, ale zklamaly mě hned dvě věci. (1) Kniha je ne zase tak plná originálních kreseb a je tam i pár původních kreseb z Ohně a krve, které byly černobílé, a nyní jsou barevné, ale nejsou tam všechny (vlastně tam je asi jen jedna), což je velká škoda, byly totiž nádherné a zasloužily by si barevnou verzi. (2) Některé kresby jsou takové... až nehezké, strojové, takové jak z nějaké animace. Hodně mi to připomnělo knihu Zaklínač a jeho svět, kde jde o herní animaci. A tohle bylo dost podobné, takové neosobní, neumělecké, dost chladné a jak vygenerované umělou inteligencí. A to je u verze totožné knihy, jako je psaná, jen v grafické verzi, kterou si navíc dělá největší reklamu, fakt škoda. Navíc u kresby někteří draci vypadají fakt obludně, některé postavy taky, jiné jsou takové zvláštní. Abych ale nebyl jen negativní - líbilo se mi, že někteří autoři kreseb konečně pochopili, že Valyrijci, a hlavně tedy Targaryeni, měli téměř až magickou krásu a byli prostě něco víc než ostatní. Takže se mi třeba líbí, že i takový vyšinutec jako Maegor vypadá fakt jako kus. Stejně tak některé další postavy. Bohužel někteří ilustrátoři to dosud nepochopili... Navíc některé kresby jsou dost nevyužité a vůbec na nich ilustrátoři nedali prostor fantazii. Chtělo by to nějakou sjednotit, možná měli využít jednoho autora s jednotným stylem, ale hlavně jasnou vizí, která může být autorská a umělecká, ale měla by striktně sedět do kánonu od Martina. Co bohužel vnímám jako velký problém je, že v poslední části o vládě Aegona III. chybí kresby v podstatě všech velkých událostí. Ty přitom v Ohni a krvi byly. Naprosto třeba chybí kresba mladé královny Daenery, stejně tak kresba Viseryse a jeho velkolepý návrat. To je škoda. Opravdu měli vzít ty černobílé kresby a přenést je i sem, nebo je aspoň něčím nahradit, měly smysl. Místo toho tam jsou kresby vedlejších postav nebo potápějících se lodí... Co se týče rozsahu, je to obrovská kniha a zaznamenává stejný úsek jako Ohěň a krev, i texty jsou shodné, ale čekal bych možná i trošku větší počet stran a některé texty jsou zkrácené na úkor grafické úpravy. Asi mi to ale nevadí, když jsem četl oboje. Co se pak týče grafické úpravy, je krásná. Stránky připomínají starý papír, mění barvu od pergamenově žluté po zašedlou. Kromě samotného textu se objevují i vpisky na zvláštních pergamenech, které mají nějaký extra encyklopedický charakter. Někdy jsou významné a zajímavé, jako různé soupisy jmen apod., ale jindy je to jen jinak barevně upravená obyčejná informace nebo kus textu vytržený z kontextu. Chybí mi třeba soupis draků, kteří se účastnili Tance apod., to by ulehčilo orientaci. Celkově kniha hodně bojuje s nějakým inklinováním k čistému příběhu, nebo naopak zapojování informací tak, aby působila lehce jako encyklopedie. Nepomáhá, že kniha je výrazně podobná (v podstatě naprosto stejná úprava) jako encyklopedie Svět ledu a ohně, takže se člověk nevyhne srovnání a asi čeká větší naučnost a více extra informací. Sama o sobě je ale kniha dostačující. Podobnost se Světem ledu a ohně vnímám pozitivně, v knihovně to vypadá hezky. Na knihu jsem se hrozně těšil. Když nevychází Vichry, je to v podstatě jediná novota a jediná šance se zase světu Ledu a ohně nějak přiblížit. Bohužel, i když je kniha velkolepá, nádherná a na první pohled vyrazí dech, pro opravdové nadšence a znalce zase tolik neznamená. Navíc jak jsem dlouze rozepsal, ta grafická úprava a ilustrace, na kterých kniha pracuje a honosí se jimi, taky nefungují zrovna bezchybně. Asi bych opravdu doporučil číst jak tu dlouhou psanou verzi, tak si pak i vychutnat tuhle grafickou, ne jedno bez druhého. Nicméně jak se říká, darovanému koni na zuby nehleď. Máme tu další krásné dílo z oblíbeného universa, tak proč ho nepřijmout s nadšením. Ale rohlíkem se taky nemůžeme nechat opít, že... :) Kéž by tak Martin místo nekonečných prací na vedlejších projektech raději dopsal ten základ... Stejně už jen opisuje to samé pořád dokola a nebo to za sebe nechává dělat jiné. Ale na pokračování Ohně a krve a následně pak Vzestupu draka se taky těším, ne že ne. :)... celý text

Batman: Vánoce 2023, Lee Bermejo

Tohle je opravdu pěkný, dospělý komiks k zamyšlení. Hned v první řadě má nádhernou kresbu, která je tak nějak realisticky drsná a možná trošku depresivní, ale působivá. Působivé je i stavění na tématu Dickensovy Vánoční koledy, kterou příběh volně kopíruje. Bohužel ale musím říct, že jsem možná čekal trošku víc a samotný příběh byl nakonec docela obyčejný, alespoň v kontrastu toho, jak filozoficky a existenciálně celý komiks působí. Vypadá to, že jsme v universu, kde je Batman trošku stárnoucí morous, který se úplně nedostal ze smrti Robina. Stále se potýká s tím, jestli je obecně přijímán jako hrdina nebo spíš jako zločinec. Je to trošku kontrast, protože už je takový lehce pokročilý, ale přístup k němu je jako na začátku, dokonce i místní policie neví, co si o něm pořádně myslet. A právě tahle unavená negativní verze Batmana se stává naším Škrblíkem. Jako duch minulosti se objevují světlé včerejšky, kdy vše bylo bezstarostnější, lepší, akčnější a zábavnější. Staří známí, ale i stará neštěstí. Ukazuje se, že minulost Batmana nejen tíží, ale už na ni prostě nemá. Je mu jasně naznačeno, že to, kam se ubírá, není úplně dobré. Ale jinak vlastně nic moc příběh dob minulých. Za přítomnost přichází Superman, což je moc hezká linka. Superman se snaží Batmanovi ukázat, že svět není tak černobílý, nebo spíš jen černý, což se Brucovi nejenže moc nelíbí, ale konečně se vykresluje jako ten pravý pověstný Škrblík, který je morous každým coulem a se světem to už vzdal. Nicméně musím uznat, že i v téhle těžké depresivní kresbě Superman přináší opravdu nějaké to teplo, radost a pozitivitu. Jeho cameo jsem si hodně užil, přestože nedává moc smysl, že by neslyšel výbuch Batmobilu, když ještě ani nebyl nijak daleko, ale v pohodě, příběh ho už dál nepotřebuje... No a pak se dostáváme do budoucnosti, která konečně propojuje základní příběhovou linku s Bobem. Bruce si uvědomuje, že pokud takhle bude pokračovat, skončí to nejen jeho koncem, ale bude to mít následný pro celý Gotham ne-li svět. Tohle symbolické vykreslení tak nabírá docela hezký smysl a celkově to bylo povedené. Finální souboj ale už byl dost klasický a absolutní finále, kde tedy Bruce získá trošku nadhled a chce se změnit, už je takové klišé. Do toho tam je vcelku zbytečná linka s nějakým kašlem a zápalem plic, která ani nevím, co by měla zobrazovat... Leda tak to, že Batman v téhle své negativní formě chřadne. Ale to je tam takové nacpané navíc. Celkově tak nevím, jak to pojmout. Umělecky je to úžasné dílo, dokonce i tou symbolikou a návazností na předlohu. Samotné finále a celkové vyznění je ale docela obyčejné a vlastně tak jde o úplně obyčejný příběh Batmana jako každý jiný. Ale celkově to vypadá všechno velmi silně a honosně.... celý text

Velký mrtvý (Integrál), knihy I až IV 2023, Régis Loisel

Velký mrtvý je bezesporu velkolepá kniha, která svým rozsahem přesahuje i běžné integrály, protože bude mít ještě druhý stejně obsáhlý díl. Na ten se mimochodem opravdu moc těším. Jinak samozřejmě svou velikosti, kvalitou a úpravou je kniha jen dalším klenotem z nakladatelství Josef Vybíral (a hodí se do sbírky ostatních integrálů). Do příběhu nás uvádí postava Pauliny, která mně osobně není tolik sympatická, hlavně proto, že jde o kuřačku a takovou jako rádoby jednoduchou holku, co ví, co chce, a je se vším hned hotová. Typická měšťanka, která se přijela štítit venkova. Mnohem lepší vývoj má ve druhé půlce knihy, kde ji Blanche trošku naučí skromnosti, praktickému životu a toho vážit si přátel. Naopak Erwan je zpočátku spíš vedlejší postava, ale rychle se z něj stává jakýsi transcendentální poutník, který už do našeho světa moc nepatří, a funguje jako průvodce, do kterého se můžeme vžít a vnímat svět jeho pohledem. No a nakonec Gaelle, která mi přišla sympatická, ale jakmile začala s brutálním milostným trojúhelníkem, tak jsem ji klidně mohl postrádat. Celkově jde ale o moc hezký svět. Kontrast mezi Francií a kouzelným světem zpočátku není tak znát, protože se s ním spojujeme skrze idylický bretaňský venkov, ale v další části je to hodně znát. Velký mrtvý je záhada, která nejspíš ještě bude mít nějaké vyústění, ale minimálně působí zajímavým dojmem. Zatím jsme se kouzelného světa nedočkali tolik, kolik bych asi chtěl, ale ještě tu bude druhá část. Tajemné je propojení mezi kouzelným světem a tím naším, protože bylo jasně naznačeno, že se světa začaly výrazně a ne zrovna pozitivně ovlivňovat. Popravdě mě docela překvapilo, kam až autoři zašli a jak skončilo to městečko. Takže jsem opravdu nabuzený na pokračování! :)... celý text