Galadwen přečtené 559

Zlodějka knih 2009, Markus Zusak

Samotný příběh není úplně nezajímavý, v druhé polovině knihy i docela silný, ale způsob, jakým je napsaný, mě šíleně dráždil. Nechci vlastně skoro od začátku vědět, jak kniha dopadne (jako tady), a různé vsuvky a komentáře Smrti mě hodně rušily. Text mě víc vtáhl v podstatě až poslední třetině, kde je víc dramatu, předtím jsem neměla problém dva dny knihu ani neotevřít, nebyla jsem vlastně vůbec zvědavá, jak to bude pokračovat. Nemyslím, že bych se ke knize někdy vracela.... celý text

Královi rytíři 2020, Richard Dostál

Vzdor tomu, ze knihu nepokládám za historický román - jde spíše o dobrodružný příběh o historických postavách psaný moderním jazykem - pro mě celkem příjemné překvapení. V podstatě jde o dvě dlouhé povídky (o přivezení princezny Elišky Rejčky do Čech a o obléhání Kutné Hory o několik let později) volně propojené prostřední krátkou povídkou (kde jde o zabití Hermanna Barbyho). Všechno jsou to události založené na historii, leč pojednané volně jako akční dobrodružství pro mládež. To mi ale nevadilo. Dynamika mezi mladým Jindřichem z Lipé a Janem z Vartemberka jako přáteli funguje velmi dobře, akční scény ujdou. Ostatní postavy mě bavily. Otázkou je, zda čtenáře neznámého historického kontextu nezmate jejich množství, podrobností o politických souvislostech příběhu v textu moc není. Protože je psáno primárně jako dobrodružství, ani mě nedráždí moderní slovník (ten je spíš kladem, snaha po užívání archaické řeči často v současných knihách působí křečovitě a nepřirozeně) nebo drobné nelady s dějinami každodennosti nebo obecnými. Pravopisné chyby ovšem závadou jsou! Autore a korektore, stráže jsou rodu ženského a v přísudku tedy má být tvrdé y, i když jsou to chlapi, a město se dobývá, ne dobívá, a to jsou jenom ty nejvíc do očí bijící jevy. Celkově doporučuji na odreagování i pro zlepšení nálady po jiném chmurnějším a vážnějším čtení. Není to žádné veledílo, ale milá oddechovka ano.... celý text

Husí táta - Sedm divokých hus a objevování fascinujícího světa 2018, Michael Quetting

Milá a příjemná kniha, i když nic vyloženě převratného.

Odsouzen na doživotí 1964, Marcus Andrew Hislop Clarke

Dobrodružný román starého typu se všemi klady i neřestmi. Postavy nemají žádnou hlubokou psychologii, většina je dost černobílých a někdy i zaměnitelných, zápletka plná málo pravděpodobných náhod. Na druhou stranu hodně zajímavé a realistiské je vylíčení drsných poměrů v australských trestaneckých koloniích i riskantních útěků vězňů, kteří už nemají co ztratit. Tragický závěr prozradil nějaký chytrák už v anotaci knihy, nicméně takovýhle konec jsem přece jen nečekala.... celý text

Popelka nazaretská 2008, Václav Renč

Překrásné, dojemné. Kdysi jsem pašijovou část slyšela jako opravdu působivý hudebně recitační program v kostele na Karlově náměstí v Praze, teď jsem konečně přečetla celé. Běžně do kostela nechodím ani nečtu poezii, tím méně duchovní, tato mariánská báseň mě ale oslovila svou čistotou a opravdovostí. V jednoduchosti je největší síla.... celý text

Královna Eliška Rejčka 2021, František Neužil

Osobnost Elišky Rejčky je mimořádně zajímavá, bohužel ale nemůžu říci, že bych si její příběh v podání pana Neužila dvakrát užila. Začítala jsem se těžko, nějak jsem se do vyprávěcího stylu - archaizované řeči, občas jak pěst na oko prokládané některými moderními výrazy a děje na začátku prokládaného snovými či horečnatými představami - nemohla dostat. Během knihy mi vadila řada přichystaných, ale nakonec nevyužitých motivů a postav (Jelena, Crha, Griffina...) a velká plochost hlavních hrdinů. Do očí jsou bijící některé prvky nesedící do doby, kdy se příběh odehrává - všichni jsou gramotní, neustále si posílají písemné vzkazy a dopisy (to se autor sekl přinejmenším o 150 let), dřevaři a tesaři diskutují o politice a výměnách na trůnu. A vůbec mi nesedla interpretace královny, která, pokud vůbec nějaký charakter má, vychází trochu jako sobecká a pokrytecká mrcha. Románu navíc podle mne schází - a citelně - nějaká prostřední část. Skočíme z doby krátce po Eliščině druhém ovdovění rovnou do panské vzpoury roku 1315, takže úplně chybí kontext druhé části: jak to, že Jindřich z Lipé ztratil přízeň Elišky Přemyslovny zmíněnou v první části a dostal se s ní do konfliktu? Jak se sblížil s Rejčkou? Kde se tam vzal Jan Lucemburský? Úplně do prázdna pak kvůli tomuto zjevně nikdy nenapsanému kusu děje vyšumí nakousnuté příběhy římského krále Albrechta, jeho synů a opakovaně zmiňovaného synovce Jana Habsburského nebo Jindřicha Korutanského a jeho výměny na českém trůně. Neříkám, že kniha nemá svoje kladné stránky. Ale prostě mi nesedla a až do konce jsem se jí prokousala hlavně proto, že nerada odkládám z objektivního hlediska docela slušné knihy nedočtené jen kvůli tomu, že se mi netrefily do vkusu.... celý text

Dracula 2018, Bram Stoker

Možné spoilery. Ačkoliv upírské tématice ani hororům neholduju a Drákulu jsem znala jenom z muzikálu (který je tématem této knihy inspirovaný jenom hodně volně), rozhodla jsem se doplnit si znalost této hororové klasiky v rámci letošní výzvy. Začátek na Draculově hradě mě docela bavil, měl atmosféru. Pak začala být kniha bohužel čím dál rozvleklejší - nepatří k těm románům 19. a počátku 20. století (a takové opravdu existují), které se čtou samy i dneska. Moc napínavý mi děj nepřipadal, spíš svědčí o tom, co mohlo děsivě působit ve viktoriánské době na uvzdychané gentlemany podobné hlavním postavám a dámy myslící v první řadě na vdavky a "svého miláčka", slovy paní Harkerové. Závěr byl zklamáním, ale nikoliv nečekaným - když dvacet stran před koncem Dracula pořád ještě nebyl v dohledu, pochopila jsem, že se žádné grand finale a dechberoucí souboj s upírem asi konat nebude. V ději je také celou dobu příliš mnoho náhod a nelogických myšlenkových pochodů, jimiž postavy dospívají ke značně pochybným závěrům, bez nichž by se ovšem dál neposunuly. Zajímavá je forma (v 19. století poměrně oblíbená) - pohledy různých postav ve formě deníkových záznamů, dopisů apod. Chválím i překladatele, který zachoval ducha doby a vystihl i individualitu projevu některých postav, která je zřejmě v originále - např. Van Helsing, starší než ostatní hrdinové, se vyjadřuje trochu jinak, ještě knižněji než oni. Rovněž se zde objevuje řada motivů, které přebírají autoři fantastiky dodnes, a možná si toho ani nejsou vědomi. Jsem ráda, že jsem se dovzdělala tímto směrem, ale vracet se ke knize skoro určitě nebudu. Hvězda navíc za to, že jde o klasiku a jako takovou ji je třeba brát.... celý text

Smutek poručíka Borůvky 1975, Josef Škvorecký

Příjemné čtení, nic drastického, trocha humoru. Doslova se vnucuje srovnání s Čapkovými detektivními povídkami, a tady na databázi jsem zjistila, že nejsem sama, koho napadlo.... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Na knize nejvíc oceňuji zajímavé prostředí - hornický kraj, který znám leda z Bezruče a z televize, jeho jazyk a dobu, kdy se starý způsob života nenávratně mění v něco nového. Na vyprávění v přítomném čase jsem musela přivyknout, úplně mi nesedí. Co se týče příběhu a postav, přiznávám, že mě vtáhla spíš první polovina do Barčiny svatby, část kolem války a poválečných změn mi přišla nějak nedotažená, jenom nakousnutá a konec. Celkově hodně zajímavý román, i když k dokonalosti mu ještě kousek chybí.... celý text

Medicejští: Muž u moci 2018, Matteo Strukul

Pro mě bohužel zklamání, nedokázala jsem se až do konce začíst. Postavy mi připadaly neživotné, dialogy papírové, jednotlivé epizody málo provázané a spiklenci navrch totálně neschopní. A upřímně, od autora muže bych čekala, že bude mít spíš propracovanou politickou a vojenskou linku příběhu, než že se bude donekonečna babrat v nudném tokání mezi Lorenzem a Lucretiou jako v červené knihovně. Bylo to přesně opačně, plus jako "bonus" nechutný incestní vztah a dopodrobna popsané sexuální praktiky postav v táboře spiklenců. O medicejské Florencii, jejích umělcích a spiknutí Pazziů doporučuji spíše romány Mše pro Medicejské, Kámen a bolest nebo Leonardo da Vinci: Úsměv Mony Lisy z dětské série paní Válkové, případně povídky s prvky fantastiky ve sborníku Memento mori.... celý text

Spolek přátel krásné literatury a bramborových koláčů 2009, Mary Ann Shaffer

Nečetla jsem předem komentáře tady na databázi, takže mě celkem překvapilo, že kniha nevypráví ani tak o literárním spolku, jako spíš o válce. Není to ale na škodu, prožitky obyvatel Normanských ostrovů za okupace jsou skoro zajímavější než příběh hlavní hrdinky, která je poznává. Ta mi přišla trochu málo uvěřitelná. Dopisová forma myslím vnáší do v podstatě dost krutého a smutného příběhu humor a nadhled, takže bych knihu jedním slovem označila jako milou. Má svoje slabá místa, ale jako celek se mi líbila.... celý text

Prašina 2018, Vojtěch Matocha

Knihu jsem si koupila ze zvědavosti poté, co jsem náhodou viděla v nějakém TV pořadu rozhovor s autorem. Cílová skupina nejsem. Porovnání s foglarovkami z reportáže i propagace knihy trochu pokulhává - ano, je tu městská čtvrť řídící se vlastními pravidly a rovněž předčasně zemřelý geniální vynálezce, ale to je víceméně vše. Na rozdíl od Foglara je důraz kladen na jednu akci za druhou a protivníky ústřední dvojice jsou dospělí - i Prašina sama. Spíš bych příběh zařadila do městské fantasy. Romantická linka mě trochu rušila, myslím, že ve dvanácti letech hrdinů je trochu předčasná. Občas kulhá logika a část krizí řeší deus ex machina. Naopak musím vyzdvihnout temnou atmosféru Prašiny, čtivost a rozřešení, které část nesrovnalostí v ději osvětluje, takže do sebe jednotlivé indicie nakonec zapadnou. Pochválit musím i krásné ilustrace - v dětských knihách se rozmáhá nešvar rádoby "dětských", obvykle dost ohavných malůvek, jaké bych svedla i já lépe, tady mají obrázky opravdu atmosféru a zjevně je jejich autorem nadaný výtvarník. Dětem staršího školního věku v každém případě doporučuji.... celý text

Jozova Hanule 2002, Květa Legátová (p)

Tento druh literatury není úplně můj šálek čaje, ale novela Květy Legátové se mi dost líbila. Je psaná osobitě, místy jen v náznacích, syrově a bez sentimentality, hodně věcí je potřeba si domyslet. Dovedu si představit, že jiný autor by stejný příběh rozepsal na pětkrát delší rozsah - ovšem otázka je, zda lépe. Působí překvapivě autenticky a věrohodně.... celý text

Sloužím Tajnému ohni: Duchovní zdroje literární tvorby J. R. R. Tolkiena 2020, Pavel Hošek

Jedna z nejzajímavějších tolkienovských studií, které jsem četla. Psáno kultivovaným jazykem, čtivě, přitom nezůstává jenom na povrchu a je vidět, jak hodně má autor sám nastudováno. Opakovaně se mu povedlo výstižně formulovat myšlenky a pocity, které člověka při čtení Tolkiena napadají. Kniha rozhodně není určena těm, kdo jenom viděli film, a i čtenáři, kteří jsou obeznámeni pouze s Hobitem a Pánem prstenů, mohou tápat nebo jim část kontextu unikne.... celý text

Bretaňské tajemství 2020, Jean-Luc Bannalec (p)

Bretaňské tajemství je stejně čtivé jako zbytek série a opět zavádí čtenáře na nové magické místo, kde se ještě žádný předchozí díl neodehrával. Nicméně samotná detektivní zápletka mi tentokrát přišla trochu překombinovaná, podezřelí jsou banda dokonalých cvoků, jakých se moc nenajde ani mezi akademiky, a důkazů pomálu. Pachatele jsem sama podezřívala, spíš ale ze zkušenosti s tímto typem detektivky než kvůli vodítkům, která by na něj ukazovala.... celý text

Bretaňské světlo 2019, Jean-Luc Bannalec (p)

Další z řady bretaňských detektivek, které mají hodně společného s turistickými průvodci. Změna lokality o dovolené a společnosti komisaři Dupinovi rozhodně neuškodila.... celý text

Ve stínu kláštera 2008, Richard Dübell

Po trochu rozpačitém představování postav na začátku mě kniha opravdu chytila. Čte se dobře, postavy mě bavily, dej má spád i logiku. A oceňuji, jak autor v podstatě beze zbytku použil všechny nahozené udičky a spletl motivy do logického vyústění.... celý text

Příliš krásná dívka 2013, Jan Seghers

Začátkem jsem se těžce prokousávala, pak jsem přišla stylu vyprávění na chuť. Co se tedy týče čtivosti, byla jsem spokojená. Ale detektivka to moc není. V podstatě od začátku mi bylo jasné, kdo vraždil a proč. Chvilku to vypadalo, že mě autor přece jenom překvapí, ale nakonec stejně nic. A některé motivy zůstaly neobjasněné (např. chování a přesná příčina sebevraždy jedné z postav).... celý text

Jed pro kralevice 2019, Jaromír Jindra

Na rozdíl od většiny komentátorů se mi kniha nelíbila. Z formálního hlediska je naprosto nepochopitelné, proč se autor rozhodl sestavit ji ze dvou absolutně nesouvisejících a téměř se neprotínajících dějových linií (samostatných novel?). V části týkající se kralevice Karla jsem nenašla jediný moment, který by stál za pozornost nebo mi přinesl něco nového, působí jako výpisky z učebnice. Rozoumkova linie je zajímavější, ale nepropracovaná, jednotlivým epizodám chybí propojení, postavám hlubší charakter, všechno se děje divně nakvap. Očividně škodí, že si Rozoumek nemohl zabrat víc prostoru, ideálně celý rozsah knihy. V knihovně bohužel nebyl Jed pro kralevice označen jako třetí díl, přičemž evidentně hodně navazuje na předchozí svazky. Kdybych četla i ty, nejspíš by mi to zařadilo některé epizody více do kontextu, ale pochybuju, že by to změnilo mé celkové hodnocení.... celý text

Tajemství skotské krve 2018, Jan R. Hrdina (p)

Slaboučký pokus o... nevím, příběh ve stylu gotického románu? Bohužel se moc nepovedlo. Čte se rychle, zápletka je ale předvídatelná a vyprávění nesoudržné (začátek nebo epizoda ve vlaku vůbec nejsou pořádně provázané s hlavní linií příběhu, což by se v románu dalo tolerovat, ale formát novely to zbytečně přetěžuje, hodně postav se jen tak mihne). Jsou tu samozřejmě všechny povinné prvky viktoriánského dobrodružství: mlha, tma, starý hrad, tajná chodba, kráska v ohrožení, monstrum... ale to prostě na zajímavou a dobrou knihu nestačí. A redaktor by zasluhoval za uši, takovéto množství neodchycených začátečnických stylistických chyb (hlavně opakování slov) a věcných přehlédnutí se hned tak nevidí (všiml si někdo, že hraběnka se synem sice odjela na začátku k příbuzným na pevninu, ale pak se objeví jakoby nic u snídaně?).... celý text