grillica
přečtené 684
Nejlepší pro všechny
2017,
Petra Soukupová
Prostě Soukupová. Zase jsem všemi stránkami proletěla snad nadzvukovou rychlostí. A stejně tak rychle se mi to všechno zažralo pod kůži a nenechalo ani vydechnout. A pořád se mi nějak blbě dejchá, z toho příběhu, z těch rodinných sraček, bolístek, ukřivděností, všechno-je-v-pohodování, nic-mi-nedění. A přitom se toho dělo a děje dost. No jasně že už zase myslím a skoro se zajíkám nad smrteností rodičů a jejich brzkým stěhování z rodného domu.. Život. Soukupová je vážně skvělá, i kvůli ní potřebuju čím dál tím víc knih, které mě nenechají chladnou. Které mě prostě rozsekají na kousíčky.... celý text
Jeden kopeček šmoulový
2018,
Marie Doležalová
Musím se přiznat, že jsem po knize sáhla náhodou, a to kvůli Elišce Podzimkové, na jejíž pražskou výstavu o Malém princi jsem se v tu dobu chystala (mimochodem do 31.1. Vnitroblok, běžte, běžte! Díky ní a mistrovské audioknize Viktora Preisse jsem toho blonďatýho prcka znovu objevila). Je to moc milá kniha, veskrze (někdy až příliš) pozitivní, příjemná, vtipná a opravdu nostalgická. Plná rodinných detailů, postaviček s jejich typickými řečmi, oblečením, zlozvyky a kvalitami... Každá rodina má svoje pohnuté osudy, zábavné historky, předávaná moudra i mýty o seznámení babičky s dědečkem. Kniha se mi líbila natolik, že jsem si po měsících přemítání a váhání začala nahrubo sepisovat všechno, co vím o naší rodině, co mi kdo vyprávěl, jsou to ucelené části i výkřiky, matné vzpomínky.. Třeba taky jednou něco podobného napíšu!... celý text
To je metro, čéče!
2019,
Milada Rezková
To je kniha, čéče! O pražském metru pro kluky, holky a dospělé (nejen šotouše), které baví nápadité dětské knihy plné krásných, pečlivých a originálních ilustrací. Baví mě vyprávěcí linka a setkávání Karla s dědečkem, čéče, zkrátka všechny detaily. Těší mě prohlížet si knihu jen tak, snažím se šetřit každou stránkou co to jde, ale asi mi to moc dlouho nevydrží. Hezký dárek (jsem si nadělila)!... celý text
Eleanor se má vážně skvěle
2017,
Gail Honeyman
Také jsem se k Eleanor dostala náhodou, v "dnes vrácených knihách". Královsky mě bavila svou svérázností, inteligencí, prostotou. A osamělost, braní věcí tak jak jsou, odevzdanost a nezvyklost na péči, něhu, starost, to bylo místy velmi dojemné. Ještě že se potkala s Raymondem. PATETICKÉ INTERMEZZO. Kolik věcí bereme jako samozřejmost a běžnost - své lidi, rodinu, kamarády, starostlivost rodičů a tak. Vděčnost je to slovo, které se snažím připomínat si každý den.. KONEC PATETICKÉHO INTERMEZZA. Tuhle čtivou, milou knihu můžu určitě doporučit. Pomohla mi se uklidnit po neskutečném dni blbci. Ráda bych znala víc takových "svých" a "praštěných" Eleanor (ale nikomu nepřeju její historii).... celý text
Pozor, kočky!
1996,
Stanislav Rudolf
Přečetla jsem dost devadesátkového dívčího braku a něco z toho jsou dodnes mé oblíbené knihy, protože mě nějakým způsobem zasáhly, byla jsem v tom správném rozpoložení či věku (namátkou Říkal jsi mi pampeliško, Za bílými mřížemi, Kristýna od řeky Moravy - všechno shodou okolností napsala Věra Řeháčková), ale tohle je opravdu odpad.. Knihu bohužel nelze omluvit ani dobou vzniku, ani tím, že autorem je muž. Metráček I i II ještě dobrý, ale stačilo. Děj neděj, strašný jazyk, pitomé slovní obraty, které by nikdo nikdy neřekl. Oproti tomu například Vojtěch Steklač a jeho série o Ďáblicích - úplně jiná liga.... celý text