Guarnere
přečtené 235
Nepřítel
2007,
Erich Maria Remarque (p)
Popravdě se mi tento soubor povídek líbí více než Na západní frontě klid. V Na západní frontě klid hlavní hrdina často filosoficky uvažuje nad tím, co s jeho generací válka provedla, ačkoli je vlastně ještě v zákopech - podíváme-li se třeba na Oheň od Barbusse, který byl psán během války, tak tam toto filosofování nenalezneme, protože během bojů na něj nebyl čas. Nepřítel je ale vyprávěn pohledem do minulosti, a tak se k němu tento odstup a možnost zamyšlení se nad smyslem války hodí mnohem více. Moje nejoblíbenější je Mlčení u Verdunu.... celý text
Malý princ
2005,
Antoine de Saint-Exupéry
Musím říct, že jsem tuto knihu milovala. Dá se říct, že stále miluji. Ale můj pohled na ni se značně změnil po přečtení výkladu od Drewermanna (Co je důležité, je očím neviditelné). Brala jsem Malého prince jako knihu plnou nadějí, ale ukázalo se, že jsem ji akorát špatně pochopila. Určitě se najde velká spousta lidí, která tento výklad odsoudí, ale rozhodně stojí za to si ho přečíst. Takže ano, stále tuto knihu miluji, ale její přečtení už ve mně vyvolává jiné pocity - místo povznášející naděje přichází smutná melancholie.... celý text
Laskavé bohyně
2008,
Jonathan Littell
Kniha má více jak osm set stran a z velké části se jedná o suchopárný popis faktů, nicméně odložit ji pouze kvůli těmto okolnostem by rozhodně byla škoda. Nejedná se totiž o žádné válečné hlášení, ale o hlubokou sondu do duše Maxe Aueho – sebestředného psychopata s absencí empatie, který válečné vraždění nevinných chápe jako rozkaz, jenž je nutné splnit. Mezi popisem faktů, který působí jako náhled do faktografických dokumentů, se tu a tam mihne svědectví o válečných zvěrstvech, jež působí ještě zrůdněji, neboť i ono je podáváno dokumentárním popisem bez špetky soucitu či špatného svědomí. Samozřejmě, že zde nechybí ani názory a myšlenky hlavní postavy, seznamujeme se s jeho profesním, ale i intimním životem. Aue se za nic nestydí, nic neskrývá a především se vůbec za nic neomlouvá. Vše dohromady tvoří ucelený obraz o válce, která není ničím jiným než vražděním, o životě samotném, v němž jen náhoda určuje, na které „straně pušky budete stát“, a o člověku, na kterém jen marně budete hledat jednu jedinou dobrou věc. Je to kniha, která na válku nahlíží jinak, než jak je u válečných próz zvykem. Postrádá hrdinství, velké činy či soucit s bližními – naopak, je to syrový popis bez příkras, bez lidskosti. O to naléhavěji však působí, o to větší dává podnět k přemýšlení. Miluju tu knihu!!!... celý text
Hedvábník
2015,
Robert Galbraith (p)
Jestliže jsem Volání kukačky hodnotila plným počtem, tak tady mi chybí další hvězdička. Pokud Rowlingová půjde tímhle stylem, poslední díl bude prostě skvost (snad by jich mělo být sedm, pokud se nepletu). Ještě lepší pointa, ještě lepší příběh, větší prostor pro Robin a Strike opět dokonale nedokonalý. Paráda!... celý text
Hrdina naší doby
1966,
Michail Jurjevič Lermontov
Musím říct, že Pečorin na mě působil trochu jinak, než jak je napsáno níže u ostatních komentářů. Připadal mi jako floutek, který jen využívá ostatní a manipuluje s nimi, není schopen citu a nezná nic jiného, než sebe. I přes tuto "averzi" mi ho však bylo líto, především pro to bloudění světem a hledání čehokoli k zachycení. Knihu jsem přečetla jedním dechem a ačkoli mi byl Pečorin v mnoha ohledech značně nesympatický, v jistém slova smyslu pro něj mám pochopení.... celý text
Volání Kukačky
2014,
Robert Galbraith (p)
Miluju Rowlingovou a její styl psaní. I Prázdné místo na mě zapůsobilo a tady to nemohlo dopadnou jinak. Strike a Robin jsou skvělá dvojka, která se krásně doplňuje. Ačkoli detektivky nečtu, tahle kniha se mi líbí - dokáže vytvořit napětí pouze pomocí dialogů a bez zbytečných krváků.... celý text
Lorenz, zrady
2013,
Anna Zonová
Pro někoho možná nelehké čtení, ale pokud to od začátku pochopíte jako alegorii na naše vlastní životy, na nás samé, je to geniální kniha, která přirozeně plyne, jejíž humor je přirozený a postavy neuvěřitelně barvité a skvěle vykreslené. Konečně zase kniha, která se velmi odlišuje od dnešních Vieweghů a Nesvadbových a pozvedá úroveň české literatury.... celý text
Macocha
2014,
Petra Hůlová
Čtu to povinně do školy, bohužel jsme si to jako skupina vybrali sami, takže nemůžu nadávat. Ale kdybych věděla, jaká je ta kniha, nikdy pro ni nehlasuju. Možná aktuální a zajímavé téma, ale provedení ne zcela šťastné. Text je samé přirovnání, ale je to spíše pouhé střílení do větru, jsou to přirovnání nedotažená. Nejednou se stane, že si při čtení takovýchto přirovnání řeknete Co to je, proč je to tu napsáno, jaký to má mít smysl? Někdy až otřepaná kliše, největším paradoxem mi přijde vypravěčova vlastní charakteristika: Jinak jsem asketický introvert se sklonem ke slovnímu exhibicionismu a darem říci mnoha slovy nic... - Bohužel, ono "s darem říci mnoha slovy nic" platí i o samotné autorce.... celý text
Prázdné místo
2013,
J. K. Rowling (p)
Čtu ji podruhé... A je ještě lepší, než když jsem ji četla poprvé... Vůbec nevadí, že v podstatě nemá děj, bavím se vykreslením postav. Je to tak opravdový, tak reálný a lidský. Chování a přemýšlení všech postav je tak skvěle uvěřitelný - to jsme my, tohle děláme denně. To, jak se Samanta nehodlá smířit s nadcházejícím stářím, to, jak Andrew v autobuse hraje a předstírá před Gaiou a dívá se, protože se dívají i ostatní, a tak na tom není nic divného, to, jak všichni lidé myslí na totéž, když poprvé uvidí Howarda Mollisona. V tomhle je Rowlingová prostě vynikající - vykreslené postavy jsou uvěřitelné, otevírá nám jejich skutečné já, nic před námi neskrývá. A protože jsem z vesnice, dokážu celou atmosféru knihy mnohem lépe ocenit. Smekám, vynikající čtění.... celý text