gumkacik
přečtené 377
Hotýlek
2015,
Alena Mornštajnová
Jsou autoři, u kterých mám pocit, že jejich jednotlivé knihy jsou si sice velmi podobné, ale přesto mě baví. U Mornštajnové tomu tak bohužel není. Schéma, které autorka využívá v knize Slepá mapa už na mě v Hotýlku nezafungovalo. Opět se zaměřuje na jednu rodinu, kterou zachycuje v průřezu generacemi. S každou generací zároveň nasajeme určitou atmosféru, která dané časové období provází. Postav je mnoho, ale žádné z nich se nedostaneme pořádně pod kůži. Vyprávění tak klouže po povrchu a stává se výčtem životních situací, kterými si jednotlivé postavy prošly. Možná by se vyplatilo, zúžit záběr.... celý text
Páté roční období
2014,
Mons Kallentoft
Od autora jsem přečetla dvě knihy - Páté roční období a Vodní andělé. U obou knih mám stejné výhrady. Malin mi k srdci nepřirostla a nezdá se mi, že by byla nějak výjimečně schopná vyšetřovatelka. Hlasy ze záhrobí mi vadily. Když je někdo mrtvý, tak by vyšetřování své vlastní vraždy neměl komentovat. Autor se na příliš mnoha místech vyžívá v teoretizování nad zlem a lidskou lhostejností, místo aby trochu popohnal děj. Další knihy od autora mě nelákají, jeho styl psaní mi příliš nesedí.... celý text
Okamžiky štěstí
2016,
Patrik Hartl
Díru do literárního světa tímto počinem Hartl neudělá, ale jako odlehčené čtení na léto k vodě to ujde. V ději je velké množství "náhod", čímž se vytrácí uvěřitelnost. Rozdělení knihy na různé pohledy dvou sourozenců je celkem fajn. Doporučuji začít Veronikou, z pohledu Jáchyma totiž její postava vyzní dost nesympaticky, zatímco v její části vyprávění najdeme k jejímu chování i nějaké ty důvody. Co se Jáchyma týče, jeho část knihy má větší spád. Jeho zážitky mi ale příjdou, jakoby si tady Hartl plnil své chlapecké sny - ať už cestovatelské či erotické.... celý text
Důvěrnosti z kuchyně
2005,
Anthony Bourdain
Zpočátku mě kniha bavila, ale pak už mi vyprávění splývalo - střídání restaurací, drogy, neustálé zdůrazňování drsného žargonu kuchařů (nechápu, proč je z něj Bourdain tak nadšený). Celkově popsaný "macho svět" kuchařů mě nijak neoslovil. Naopak mě nadchnul v závěru knihy zmíněný styl Scotta Bryana - ona výjimka ve světě kuchyní, ostrov rozumu a klidu, "kde se všechno netočí kolem péra, péra a zase péra" (autorova slova str. 257). Co se týče grafického zpracování, obálka knihy je matoucí. Bourdaina jsem neznala a překvapilo mě, že knihu napsal Američan, který vařil v New Yorku. Podle zběžného pohledu na obálku jsem čekala spíš důvěrnosti z domácí kuchyně obyvatel Středního východu. Vzhledem k tomu, jak zvědavě po knize pokukovali spolucestující ve vlaku, jsem asi nebyla jediná :D... celý text
