Gweny přečtené 475

Druhé město 2005, Michal Ajvaz

Pro mě asi nejvíce rozporuplná kniha, kterou jsem kdy četla. Každou druhou stránku jsem přemýšlela, jestli číst dál nebo tuhle knihu zaklapnout a s čtením přestat. Zvědavost byla ale silnější a hranice druhého města mnou postupně prorůstaly natolik, že jsem se pak už nemohla odtrhnout od čtení. Nesmírně těžké pro mě bylo nějak racionálně uchopit všechny ty metafory a ve většině případů se mi to ani nepodařilo. I přesto si myslím, že jsem knihu, nebo spíš její děj jakž takž pochopila, i když smysl jako takový mi stále uniká. Když ale vytrhnu z kontextu některé výroky autora, našla jsem v nich hlubokou životní pravdu. "Je to jen tvé hledání středu, co tě od středu vzdaluje. V okamžiku, kdy jej přestaneš hledat, kdy na něj zapomeneš, zjistíš, že jsi jej nikdy neopustil. ... Není množství středů, je jen jeden střed, jeden počátek, ten je však celý ve všem, co z něho vyrostlo. Návrat je jen metafora, ve skutečnosti je návrat vždy jen rozpomenutím se na to, že jsme vlastně doma, že jsme domov nikdy neopustili. ... Bytí je plamen, který vyšlehl a který jednou zhasne - jak chceš v plameni oddělit, co je původní a co je odvozené, jak chceš hledat střed plamene? Plamen je celý středem..." (s. 71) Ať už je to o hledání pravdy, Boha, štěstí, lásky atd. Dosaďte si za slovo "střed" cokoliv jiného a jste tam - uvnitř i vně. Vše totiž vychází z nás samých. Nic nelze najít někde jinde, někde mimo, někde za nějakou hranicí, kterou musíme překročit. Kdepak - to vše je v nás. Hledáme TO a přitom nevíme, že TO máme stále, že jsme TO nikdy neztratili ani neopustili. Jen zapomněli. A tak je třeba se rozpomenout...... celý text

Hrana pokušení 2013, Eve Berlin

Jak tohle dílo ohodnotit a být objektivní?! To snad ani není možné. Je to asi první kniha svého druhu, kterou jsem v životě četla a měla jsem ze začátku problém, opravdu problém zůstat klidná (však víte, jak to myslím). Představivost pracovala na plné obrátky a první polovinu knihy jsem si, obrazně řečeno, opravdu užila. Ten drajv a nekonečné orgasmy ale vystřídaly ve druhé půlce emoce, rozervaná duše Mishy i Connora a jejich konflikt, který nakonec vyústil v konec jako z klasického románu, což mě trochu zklamalo. Rozhodně ale knihu nezatracuji, spíše naopak. A to, že byla volným pokračováním jiných knih mi vlastně ani v nejmenším nevadilo.... celý text

Tajemné pouto mezi člověkem a přírodou 2019, Peter Wohlleben

Každá další kniha Petera Wohllebena je pro mě čím dál tím větším úžasem. Nejinak tomu bylo i s touhle. Byla čtivá a přitom plná nejen zajímavostí ale i vědecky podložených informací z říše stromů, bylin, zvířat i člověka. Naprosto mě dostal fakt o tom, jak čmeláci rozpoznávají podle elektrického napětí květů, zda tam na ně ještě čeká nějaký ten nektar, nebo ne. Stejně tak pro mě byl překvapující fakt o nočním spánku bříz i jiných stromů. A co teprve vědomí, zrak nebo sluch stromů? I ty už jsou několika výzkumy dokázány. Vždycky jsem snila o tom, žít ve světě, který nám ukázal film Avatar. Teď nejen díky Wohllebenově knize vidím, že můj sen se splnil. A stačilo jen používat smysly, kterými mě Matka příroda obdařila.... celý text

Pohádky pro veliké děti 2016, Martin Fahrner

Je to svižné, neotřelé, nápadité i vedoucí k zamyšlení. Vlastně v každé pohádce se skrývá část lidové moudrosti. Přišla jsem si, jak kdybych četla bajky, jejichž hlavními hrdiny nebyli lidé, ale zvířata. Nebudu tu psát o tom, který příběh s emi líbil více a který méně, každý měl "něco do sebe". :-)... celý text

Blůdička aneb Mystická detektivka z Českého lesa 2014, Radek Coufal

Přijdu si tak nějak okradeně, nebo snad zneužitě. Konec, takový, jaký se mi nabídl, jsem tedy nečekala. Absolutně netuším, jak jsem se ke knize před týdnem dostala, ale vím jistě, že mě zaujala hned svou první stránkou. Při tajemných okamžicích jsem měla husí kůži, dokázala jsem se ztotožnit se jak s Andreasem, tak i s Lunou, Hynkem, Beatrix a konečně i s Percussorem. Hynek mi byl vlastně sympatický z těch všech nejvíc. Ne proto, že žil "v mé realitě", ale pro jeho pocity ohledně současného stavu společnosti. Pocity, že nemůže už dál zůstávat v tomhle lidském mumraji a musí se odebrat někam "mimo civilizaci". Někam, kde bude sám se sebou, nebo kde bude sám sebe hledat. Analogie s Andreasem byla do očí bijící a ten konec mi tak nějak připomněl, že na zem se rodíme opakovaně a že nic není jen náhoda. Příběh měl spád, byla jsem zaujatá každým řádkem, každou kapitolou, má zvědavost neměla mezí a v mé hlavě se začíná rodit plán mé letošní dovolené na Šumavě a v Českém lese. Vlastně mě nikdy, až do těchto dnů, nenapadlo, že by česko-německé pohraničí mohlo skrývat zaniklé vesnice. Neumím si představit, na co všechno člověk v odlehlých kopcích narazí, ale autor vážně vzbudil můj zájem.... celý text

Harry Potter a Ohnivý pohár 2001, J. K. Rowling (p)

Kde jsou ty časy, kdy jsem tuhle knihu četla poprvé. Nemůžu říct, že bych její závěr kdy prožívala tak emotivně, jako nyní. Díky Joanne, už podruhé se Ti povedlo dojmout mě k slzám a tentokrát více než jen jedenkrát. Ve filmovém zpracování je tohle můj nejméně oblíbený díl a vlastně tomu tak bude částečně i v tom knižním (a důvod je jasný a je to zlomová část děje), jenže na druhou stranu je třeba říct, že nás čekají mnohem temnější časy a tohle byl jen začátek konce... Nebo konec začátku?! Musím ale říci, že jsem si nesmírně užívala celé dění kolem soutěže. Jak byl v předchozím díle mistrně popsán poslední zápas ve famfrpálu, stejně mistrně byl nyní popsán průběh každého ze tří náročných úkolů. A ani dění mimo soutěž nebylo nudné, ovšem tleskám a fandím Hermioně v jejím objevu. Stejně jako v úsilí ohledně domácích skřítků, které ke konci záhadně utichlo. Korunu svým emotivním proslovem tomu všemu nasadil kdo jiný, než Brumbál. A ačkoliv je můj názor na něho značně ovlivněn tím, co bude následovat, nemohu mi upřít to, že jeho moudrost je opravdu hluboká. "Rozdíly v řeči a ve zvyklostech neznamenají vůbec nic, budeme-li mít stejné cíle a otevřená srdce." Jen řekněte, existuje něco tak ušlechtilého, jako to, že každou živou bytost dokážeme postavit na stejně vysoký stupínek, aby nikdo nestál výše nebo níže, než jeho soused?! Já vím, Brumbál nám k tomu všemu dal podmínky - otevřená srdce a tah na branku. Nicméně i tak se mi tahle věta dokázala zarýt hodně hluboko pod kůži!... celý text

Mé nepálské trable 2019, Michaela Gautam

Neméně poutavý příběh, než jeho první díl. S Myshou se tentokrát dostaneme i na jiné kontinenty, než jen do Asie a zároveň nám i více než v prvním díle odhalí svůj niterný svět. Stále mám ten nesmírně silný pocit, kdy k Myshe vzhlížím jako k Matce Tereze, za kterou se ona sama nepovažuje. To, že dokázala svým odhodláním změnit život tolika dětem a přitom ještě vést firmu a porodit a vychovávat 3 syny v mých očích opravdu vzbuzuje údiv. Ale je mi naprosto jasné, že za vším jsou měsíce a roky dřiny, potu, zklamání i podrazů. Ale zároveň i měsíce a roky pocitů štěstí a Lásky. Nezávidím jí ani v nejmenším, ale rozhodně Myshe fandím, aby ji ta energie nedošla a ona měla dál síly pomáhat na druhém konci světa.... celý text

Mé nepálské lásky 2018, Michaela Gautam

Nikoli za stylistiku, slovosled nebo spisovatelský um, ale za odvahu, odhodlání, tvrdou dřinu i cíl. Ne nadarmo se říká, že cesta je cíl. V Myshině případě to platí dvojnásob. Vždyť díky svému záměru dokázala obrátit život vzhůru nohama nejen sobě, svým blízkým ale i zcela vzdáleným lidem na druhém konci planety. Po tom, co na mě v loňském roce vyskočila reklama právě na Myshin e-shop, jsem si objednala jedny šaty. Na zpracování, látku, vzor atd. nedám dopustit. Až pak jsem se dozvěděla, že vydala dvě autobiografie. Neváhala jsem a koupila si je. A v žádném případě nelituji. Nevím, kolikrát jsem zamačkávala slzy smutku i štěstí v očích. Mysha svůj příběh vypráví opravdu poutavě a není těžké se do její role vžít a prožívat s ní všechny strasti i slasti na její cestě s Thaem a Nepálčaty. Ta žena má můj nesmírný obdiv. Jsem jen o něco mladší než ona a co jsem dokázala já?! Oproti ní opravdu nic. Ale zase... Ne všichni jsme zrozeni k tomu, abychom dokazovali velké věci. :-) Už začínám číst druhý díl a jsem opravdu zvědavá, jak příběh Myshy, Thea, Thaa i Nepálčat pokračuje.... celý text

Manžela jsem nezabila 2016, Liou Čen-jün

Tak tohle byla asi nejkontroverznější kniha, jakou jsem kdy četla. Musím přiznat, že často jsem měla chuť ji odložit a skoncovat se čtením. Všechno se tu x-krát opakuje, a když už třetí kapitola po sobě začíná stejnými slovy, přemýšlela jsem, co je to za blbost. Ale nakonec jsem se do příběhu Lotos tak vžila, že jsem byla zvědavá, jak vše skončí. Ovšem konec takový, jaký se mi naskytl, jsem vlastně vůbec nečekala a teď netuším, co si o tom všem myslet. Jsem rozhodně ráda za doslov Zuzany Li, kde nám přiblížila reálie z Čínských, ne tak dávných dějin a objasnila nám Lotos Pchanovou i Zelíčku. Musím ale přiznat, že mi Lotos Liová svou letitou umíněností už chvílemi lezla na nervy. Takových let v sobě držet zášť, divím se, že ze zdravotního hlediska to vše přežila. Chtěla udělat peklo ze života druhým a nakonec ho zničila jen a jen sama sobě. A to je možná výstraha pro nás - čtenáře. Kdo věří na karmické zákony, ten ví, že vše, co nám druzí provedou (ať už v dobrém či špatném slova smyslu), to se jim jednoho dne vrátí i s úroky. Na druhou stranu pro mě bylo nesmírně zajímavé, podívat se, jak funguje komunistický režim v Číně co se politiky a korupce týká a v konečném důsledku je styl psaní odlišný od toho evropského či amerického, který normálně čtu. Už jen ta přímá řeč vedená hovorovým jazykem byla takovým kořením příběhu. Je pravda, že prokousat se začátkem a zvyknout si na tenhle styl nebylo jednoduché, ale pak mě to čtení vlastně i bavilo. :-)... celý text

Obchodník 2018, John Grisham

Zajímavá, ale nijak extra akční zápletka se mi vcelku líbila, i když jsem měla ze začátku pocit, co je to za divnou slátaninu. Když už začínala třetí kapitola a zase se začal odvíjet osud jiné postavy, přemýšlela jsem, proč... Vždyť příběh se mohl zajímavě odmotávat na tom, na čem započal, ale místo toho z knihy, která začínala opravdu akčně, udělal Grisham román. Nemám nic proti. Nakonec mám z příběhu celkem dobrý pocit, který bude jisto jistě zapříčiněn tím, že jsme hodně času strávili v knihkupectví mezi knihami. To je prostředí, které mám ráda a jen díky tomu je mé hodnocení knihy tak vysoké. Mrzel mě ale zbytečně uspěchaný konec. Jakoby autor měl zápletku za sebou a už chtěl mít od Mercer i Bruce svatý pokoj.... celý text

Muž, který sázel stromy 2006, Jean Giono

Tohle není jen tak ledajaká povídka. Tohle je příběh jakoby z jiného světa, který se ale odehrává v tom našem světě, v naší historii. Je o nezdolné práci člověka, jejíž přínos pocítí o několik desetiletí později část lidstva. Muž, který sázel stromy je pro nás všechny určitým vzorem. Každý můžeme svět kolem sebe měnit tak, aby z toho měly naše děti a vnoučata prospěch. Jde jen o to mít dostatek trpělivosti a nečekat vděk, uznání nebo snad slávu. Dělat to, co umíme nejlépe, svědomitě, vědomě a s plným nasazením. Sama sebe jsem si představila jako člověka, který odejde z práce, z domu někam do ústraní, do hor a započne tam s podobným způsobem života. Ta představa mi nedala vůbec tolik práce, abych ji jednoho dne třeba nedokázala uskutečnit.... celý text

Hedvábný strom 2016, Julian Stockwin

Tak trochu jiný historický román, než na jaký jsem byla doposud zvyklá. A i když jsem se na Hedvábné stezce cítila jako doma, nemůžu říci, že by mě kniha naprosto pohltila. Celý děj se tak nějak pohyboval po povrchu a pomalu přesípal jako písek na poušti při mírném vetříku. Charaktery postav mi přišly takové jednoduché, nevykreslené do hloubky. U každé, byť jen sebemenší zápletky, kdy už jsem očekávala nějaké hlubší napětí, najednou kapitola skončila nebo měli hlavní hrdinové najednou nesmírné štěstí. Dokonce i závěr příběhu pro mne byl tentokrát už předem předvídatelný a musím se přiznat, že už jsem se opravdu těšila, až se dokoušu k poslední stránce. Mám ráda knihy o stovkách stran ale v tomhle případě si skoro říkám, že kdyby byla kniha o něco kratší, vlastně by se nic nestalo a mnohé z kapitol o putování by mohly být vypuštěny. Na druhou stranu ale musím uznat, že námět na román si autor zvolil opravdu atraktivní. Byzantská říše a Hedvábná stezka jsou mými oblíbenými historickými tématy. Autor se pustil do hodně náročných vod, co se týče tématu, vždyť jen ta geografická vzdálenost člověka nutí mnohé si nastudovat. V tomhle bodě tak má autor mé uznání.... celý text

Pohledávka 2019, John Grisham

Moje první ale rozhodně ne poslední kniha od Grishama. Nemám jí téměř co vytknout. Bezvadná zápletka, napínavý děj, právnické prostředí, které je mi naprosto cizí a kor za oceánem, kde je vše jinak než u nás. Jako obvykle jsem si nepřečetla ani anotace ani komentáře, takže jsem netušila, do čeho jdu a jsem opravdu nadšená. Semtam mi sice úplně neseděla větná stavba nebo smysl některých vět ale to je spíše problém překladu. Nedovedu si sama sebe představit v kůži Marka, Todda nebo Zoly, strachy bych se asi pomátla. Neumím totiž vůbec lhát, takže bych to daleko nedotáhla. Kdepak. Na podvody nemám žaludek. Ani taháky jsem si ve škole nepsala (nejsem na tuhle dobu nějak moc staromódní) :-) No, to už bych zase zabíhala jinam. Knížku doporučuji jako oddechovku pro kohokoliv, jen ne právníky. Jak říká autor v doslovu, nelze vše brát jako pravdivé informace o skutečném systému. On si vytvořil svůj vlastní a podle mě se mu to podařilo.... celý text

Ďábel lásky 2018, Eduard Martin (p)

"I ďábel touží po lásce, napadlo mě, a možná ďábel je ďáblem jen proto, že ho nikdo nemiluje." Zajímavé povídky, které ale končí ve chvíli, kdy bych nejraději četla dál a dostala se až k tomu, co je pod pokličkou. Autorovi se do textu povedlo zakomponovat zajímavé filosofické myšlenky, které působí tak, že tam patří, což vnímám jako velké plus. Podle názvu knihy jsem sice čekala něco úplně jiného, stejně jako od obálky, která je směsicí odkazů různých kultur. Nemůžu ale říct, že bych byla zklamaná. Čtení bylo napínavé a částečně zábavné. Na oddechové víkendové odpoledne naprosto ideální.... celý text

Mramor a plátno 2017, Stephanie Storey

"Lásku si nemůžete držet na délku paže." "Láska neobstojí při zkoumání z dálky, ale rozkvétá z blízkosti a bezpodmínečné víry. Kvete v hloubi srdce, v tichu, kam není myšlenkám povoleno vstoupit. Jediný způsob, jak být doopravdy zamilován, je cele se tomu poddat." To jsou Leonardova slova, která mu do úst vložila Stephanie Storey. Tahle kniha byla opravdu o lásce. O lásce k umění, která je skrytá pod mramorovým prachem a v každém tahu štětcem na malířově plátně. Nikdy jsem se o umění nezajímala. Netušila jsem, že Michelangelo a Leonardo žili v jednom století, ani že to mohli být velcí rivalové. Pietu i sochu Davida jsem před mnoha lety viděla na vlastní oči, ale tehdy pro mě byl David jen sochou s obnaženým mužským přirozením. Nic víc. Stejně tak jsem věděla, že Mona Lisa je záhadný obraz, že každý v něm vidí naprosto odlišný výraz tváře. "A jediný způsob, jak cítit tajemství Mony Lisy, je oddat se jí celým srdcem." Já vím, že kniha je románem a že ne vše vyřčené se zakládá na pravdě, ale přesto jsem nyní těmi dvěma umělci tak fascinována, že mám chuť si o jejich tvorbě a především o Leonardových vynálezech zjistit něco víc. A myslím, že právě tohle je ten přínos historických románů a novel. Část je pravdivá a pokud je zpracování poutavé a atraktivní, čtenář zatouží zjistit, jak to bylo doopravdy a co se skrývalo za oponou.... celý text

Hluboká modř moře 2020, Marie Lamballe (p)

Krásný román o 2 dějových linkách, který Vás nenechá chladnými a udrží Vás bdělé i uprostřed noci. Historická linka je pro mě v každé knize ta zajímavější, ale nemůžu neříct, že bych z této byla kdovíjak nadšená. Přijde mi, že v posledních letech mnozí spisovatelé sází na to, že pokud do svého námětu zakomponují období šoa, atraktivita knihy ihned stoupne. Ano, může být, ale přesto jsem se těšila na odpočinkový román, což dějová linka ze současnosti s přehledem splnila, ale ta historická - opět jsem se dokázala vžít do situace Margot a prožila s ní všechny její vzestupy i pády. Nicméně mě potěšilo, že zámeček Kerbourgh (ve skutečnosti Cherbourg) je skutečný, i když romantickému popisu z knihy se realita kapánek vymyká. Pokud v minulosti byl zámek opuštěný a zpustošený, nyní je z něho přepychové sídlo s tenisovým kurtem, bazénem apod. Nicméně jsem byla nesmírně překvapená dějem v té současné dějové lince. Jako kdyby někdo potají sledoval můj život a pak některé jeho fáze zakomponoval do příběhu (věk Catherine, rozchod po 8 letech s partnerem, se kterým bydlela, typ auta apod.). A ještě k tomu se začátek příběhu odehrával v období Velikonoc – a já knihu rozečetla teď v sobotu o velikonočním víkendu.  Nemůžu říct, že bych z knihy byla kdovíjak zklamaná, jak by mohlo vyznít. Ne, autorka dokázala udržet mé napětí do úplného konce, ale přesto se raději začtu do knih Susanny Kearsley, která píše knihy na podobná témata.... celý text

Tajný život stromů 2016, Peter Wohlleben

Tajný život stromu už úplně tak tajný není, ale stále si některá svá tajemství ponechává. Tato Wohllebenova kniha pro mne byla skoro až nadpřirozenou vycházkou do míst, která jsem absolutně neznala. Jenže slovíčko "nadpřirozenou" je zde nemístné. Autor má většinu svých argumentů podloženou buď vědeckými výzkumy nebo svým dlouholetým pozorováním. Ano, často chodím na procházku do lesa, vždyť ho mám skoro za domem, ale teď teprve si jsem schopná všímat mnoha detailů, kterým jsem dříve nevěnovala pozornost. Už před několika lety jsem zjistila, že mi dělá dobře, když se procházím v listnatém lese, namísto v jehličnatém. Netušila jsem proč. Možná z pohledu celkové energie lesa na mě ten listnatý prostě působil příjemněji. Překvapilo mě ale, že je dokázáno, že procházkami v listnatém lese člověku klesá tlak, zatímco v jehličnatém se tlak zvyšuje. Tohle je kniha, kterou každý, kdo se zajímá o přírodu, měl mít ve své knihovně. A rozhodně to není na jedno přečtení. Je plná různých informací a po jednom přečtení je prostě nemožné je všechny vstřebat. A já už se teď znovu chystám ven, do lesa, vždyť je slunečný den a byla by škoda ho prosedět doma.... celý text

Kronika ptáčka na klíček (I.–III.) 2014, Haruki Murakami

Kde jen začít? Tohle bylo mé druhé setkání s Murakamim. Neměla jsem strach z tak velkého počtu stránek. Murakami píše jednoduše, popisné části nenudí, a když už dochází k nějakému zvratu nebo akci, sotva se mi daří kontrolovat svůj dech. Nemůžu říct, že by mě kniha dostala do kolen stejně, jako Komturova smrt, nicméně i zde, v Kronice ptáčka na klíček, když začala cinkat rolnička, měla jsem pomalu husí kůži. Je pravda, že spíše než o těch vnějších stránkách života je třeba tu číst mezi řádky a proniknout do psychologie osobnosti hlavního hrdiny Tórua Okady. Je těžké někdy rozlišovat mezi snem a realitou v reálném životě. Stejně tak pro mě bylo někdy těžké rozlišit tyto dvě roviny v knize. Nicméně to vidím tak, že s knihou jsem ještě neskončila. Že ji na pár měsíců odložím a pak se do ní začtu znovu. Ten styl psaní se mi vážně líbí a čte se téměř sám. Dialogy plynou naprosto přirozeně a myšlenkový svět hlavního hrdiny je úžasně spletitý a rozvláčný. Bavilo mě se v něm pohybovat. To bych ale nebyla já, abych si z knihy nevypsala myšlenky, které mnou zarezonovaly. Šlo především o nenávist a zvědavost. "Zvědavost a odvaha jsou si dost podobné... Kde je odvaha, je i zvědavost, a kde je zvědavost, tam je taky odvaha. ... Občas zvědavost vyburcuje odvahu. Akorát že zvědavost se pokaždé vzápětí vypaří. To odvaha musí běžet dlouhé tratě. Zvědavost je jako úlisný kamarád, kterému se nedá věřit. Vyhecuje tě, a když přijde na věc, vypaří se. A ty musíš sebrat veškerou odvahu a udělat všechno sám." (s. 75) "Nenávist je jako dlouhý černý stín. Ten, kdo jí propadá, v mnohých případech ani neví, odkud se k němu ten stín natahuje. Je jako dvousečná zbraň. Zraňuje jí soupeře a současně sama sebe. Čím tvrdší ránu zasadí soupeřovi, tím víc sekne sám sebe. Někdy jde o život. Není vůbec jednoduché se nenávisti zbavit." (s. 351) Nutno dodat, že i nenápadná větička "Dobré zprávy se většinou sdělují potichu.", která byla v knize zmíněná několikrát, se mi zaryla pod kůži. Jde totiž o to, že se říká, že zlo je hlasité, ale dobro je tiché, proto ho většina z nás přehlíží. No, ale to už bych zabíhala do filosofie. Rozuzlení děje takové, jaké nám autor nabídl, mě v celku překvapilo. Ať už se jednalo o May nebo Kumiko, nečekala jsem ani jednu z těch situací. Trošku mě mrzelo, že jsme se dozvěděli jen 2 kapitoly z Kroniky ptáčka na klíček. A nebo jich bylo nakonec mnohem víc? No, to je právě ta přidaná hodnota Murakamiho knih. Dočtete a máte v hlavě plno otázek. A to je právě to, co mě na jeho tvorbě tak baví. I kdyby měla kniha dvakrát tolik stran, četla bych pořád dál. :-)... celý text

Kroniky prachu 2019, Lin Rina

Smích, slzy, radost, smutek, vztek, zrychlený dech nebo naopak žádný dech. Přesně takové emoce ve mně vzbudily Kroniky prachu. Je to román, který když začnete číst, nedokážete se od něho odtrhnout a tak jeho 538 stran doslova zhltnete za víkend. I když už na začátku víte, jak příběh skončí, ještě 5 stran před koncem doufáte, že se tak opravdu stane a snažíte se číst o to rychleji a usilovněji, aby se Vaše ohromné přání šťastného konce opravdu vyplnilo. Kdybych to měla přirovnat k maratónskému běhu, v posledních kilometrech nacházíte zbytky sil a zrychlujete, protože už vidíte cíl. Prostě se můžete přetrhnout, abyste tam už byli a byli šťastní. Musím říci, že jsem se do knihy zamilovala. Koupila jsem si ji proto, protože mne uchvátila její obálka. Ovšem netušila jsem nic o tom, jaký v sobě skrývá příběh a říkala si, že ať už bude jakýkoliv, ta obálka je nejkrásnější, jakou jsem kdy viděla. Jenže já se zamilovala i do samotného příběhu. Do svéhlavé Animant, volnomyšlenkářské Elisy, i nabubřelého Thomase... Často jsem se u knihy smála, viděla v ní chvílemi sama sebe a svůj život. Ten vzdor ke svému okolí, který je mi v posledních měsících vlastní. Příběh byl tak lehce vyprávěn, že mi bylo líto, že už končí. Za těch více než 500 stran jsem se ani na chvilku nenudila. Všechny povinnosti šly stranou. Pro mě má realita vůbec neexistovala. Byla jsem ve staré Anglii s po uši zamilovou Animant a užívala si její dialogy s Thommasem i Elisou. Líbila se mi její sebereflexe, přehodnocení vztahu s matkou i otevřenost tetičky Lilian. Ano, o lásce toho můžeme přečíst spoustu, ale když přijde, zastihne nás nepřipravené a my najednou nevíme, co se to uvnitř nás odehrává. Vše je nové, svět se zbarví do růžova a naše logické uvažování je v naprosto dezolátním stavu. Srdce bije jako o závod, v břiše máme motýli a nerozumíme sami sobě. A přitom je to tak krásný a povznášející pocit. Je těžké zůstat nohama na pevné zemi. Stejně tak je těžké zůstat nohama na zemi, když čtete tenhle krásný román. Nemám, co bych knize vytkla. Snad jen chvilkami mi přišla trošku kostrbatá větná stavba, ale to je spíš problém překladu, který ale v konečném výsledku nepůsobil nijak extra rušivě. Myslím, že tohle bude opravdu jedna z mála knih, kterou si budu chtít přečíst opakovaně.... celý text

Outsider 2019, Anthony Franze

Čím dál tím víc bývám nadšená z toho, když si vezmu k ruce knihu od autora, od kterého jsem ještě nic nečetla a jehož jméno mi nic neříká. Knihu, o níž vůbec nic nevím, nečetla jsem k ní žádné recenze ani anotace. Outsider si mne získal na celé čáře. Prostředí, charaktery postav, zápletka. Všechno bylo parádní. Sem tam nějaká sexuální scénka pro odlehčení, sem tam hektolitry krve. Všechno do sebe tak nějak zapadlo. Až na ten konec. Asi by mě spíš uspokojilo, kdyby autor nechal někoho z hlavních postav opravdu zemřít (já vím, že nechal, ale přeci jen tu byl jeden, který k tomu měl opravdu blízko a s jehož smrtí bych se asi dokázala smířit, protože by zemřel jako hrdina). Ale on z toho všeho udělal román se sladkým happyendem. Já vím, v dnešní době, kdy se kolem nás negativita našeho světa téměř zhmotňuje, je fajn, když cokoliv skončí šťastně. Nicméně u příběhu, jako byl tento, bych to dokázala spíše rozdýchat. I tak ale knihu hodnotím plným počtem.... celý text