Gweny přečtené 475

Rande naslepo 2017, Saliya Kahawatte

Neskutečně silný příběh, jehož název je ale zavádějící. Není to žádná trapná nebo nudná lovestory, ale je to příběh jednoho neobyčejného člověka ze západní společnosti, který se navzdory všemu dokázal dostat do kruhů, o kterých si většina z nás může nechat jen zdát - jde jen o to, zda člověk ambice k dosahování cílů má, či nemá. Stoprocentně si už zítra nebudu pamatovat autorovo jméno, ale určitě jen tak nezapomenu na to, o čem jsem četla v jeho knize. Chtěla bych toho napsat moc, jenže myslím, že vše, co bych napsala, by bylo zbytečné. Poselství si ponesu ve svém nitru a tuhle knihu s radostí doporučím každému, kdo si snad jen pomyslí, že je životním looserem. "Kromě rovnováhy musíte v životě zvládnout ještě pár dalších výzev. Zaprvé: Nikoho nesmíte nechat, aby vám vnucoval cíle, musíte o nich rozhodovat sami. Zadruhé: Důvěřujte svým pocitům a intenzivně využívejte ty smysly, které máte k dispozici. Zatřetí: Sežeňte si kvalifikované a důvěryhodné pomocníky. Začtvrté: Investujte energii. Věřím, že poslední bod mého seznamu je ze všeho nejsnadnější. Lidi mají tolik síly! Škoda, že ji jen málokdy využívají." (s. 9)... celý text

Neohrožený Mikeš: výběr pohádek Boženy Němcové 1991, Božena Němcová

Další krásná pohádka, při jejímž čtení se mi v hlavě zároveň odehrávala pohádka režírovaná Petrem Švédou a v hlavní roli s Pavlem Křížem.

Očima informačního vědce , Petr Škyřík

Tak já nevím, k čemu je tahle kniha dobrá. Jako sebereflexe pro autora určitě ano, ale pro čtenáře? Nechápu...

Obrázky z Holandska 2018, Karel Čapek

Krásný, řekněme, cestopis, při kterém autor čtenářům zprostředkoval svůj pohled na Holandsko. Nechybí popis města, venkova, architektury, umění i běžného holandského občana. Co se mi ale líbilo nejvíc, byla část s kanály a květinami. Obrázky byly jednoduché, ale přitom krásně dotvářely text. Moc příjemné počteníčko, které mě okamžite uvrhlo do nálady, kdy bych si nejraději do Holandska sama vyjela a na kole prozkoumala tamní venkov. :-)... celý text

O zlatém kolovrátku a jiné pohádky a povesti 1929, Božena Němcová

Pohádka, kterou bych kvůli těm zrůdnostem, které napáchaly zlá matka s dcerou, viděla spíš jako základ pro baladu v Erbenově Kytici. Autorka si tentokrát nedala moc práce s vymýšlením křestních jmen - Dobrunka a Zlobuha jako sestry - kdy jejich jméno určovalo jejich charakter a pak Dobromil - kníže. Koho si vybral za manželku? Zloboha to asi nebyla. :-)... celý text

O Slunečníku, Měsíčníku a Větrníku 1979, Božena Němcová

Krásná pohádka, při jejímž čtení jsem vzpomínala na filmové provedení Václava Vorlíčka. Sama nad sebou kroutím hlavou, že jsem se jako malá holka nedostala k pohádkám Boženy Němcové a čtu je až teď v dospělosti.... celý text

Parta od Mississippi 2019, Davide Morosinotto

Dobrodružný příběh, který je velmi propracovaný. Není to žádná literatura faktu, nemá smysl hledat v příběhu hlubší podtext, i když dvě krásné myšlenky jsem tam našla. Co mě ale naprosto uchvátilo, bylo grafické zpracování knihy, to se opravdu povedlo. Samotný příběh je jednoduchý a svižně plyne kupředu jako voda v Mississippi. Byla to pro mě příjemná oddechovka a vřele ji doporučím každému nejen dospělému s dobrodružnou duší dítěte ale i všem dospívajícím, kteří by se chtěli podívat do Ameriky na začátku 20. století.... celý text

Mladý mesiáš 2016, Anne Rice (p)

Mám pocit, že se vnitřně celá klepu. Knihu včetně jejího doslovu jsem přečetla v podstatě za den. Ano, za den, ještě zbývá pár minut do půlnoci. Ale to, co jsem v knize našla a zažila při jejím čtení, se jen těžko nechá vyjádřit slovy. Příběh o narození Ježíše Krista zná snad každé malé dítě a přesto, nebo snad právě proto jsem hltala každý řádek příběhu, každé slovíčko, každou další zmínku o tom, o čem Josef s Marií odmítali tak dlouho před Ježíšem mluvit. Zcela mne odzbrojil způsob, jakým nám tu autorka podala obrázek doby i prostředí Egypta a později Judey - Palestiny. Při plavbě lodí jakobych sama cítila neklidný žaludek, mořskou nemoc. Při cestě do Jeruzaléma a útěku do Nazaretu jakoby mě pálily oči od všudypřítomného kouře ze spálených měst. Žaludek se mi svíral nervozitou při každém setkání s vojáky a později i při setkání s rabíny. Cítila jsem počáteční Jakubovu nenávist i Mariinu lásku. Anna Rice nám podala překrásný příběh z Kristova mládí, který nezanechal mé tváře suché - ano, nejen Kristus, i já při čtení ronila slzy. A slzy jsem ronila i při čtení autorčina doslovu. "... temnota nemůže vystát světlo, ale nemůže ani uhasit jeho plamen. Temnota se vždy snaží světlo pohltit. Světlo ale svítí dál." (s. 250) Řekl Josef. Ve dnech, jako jsou tyto, ve mne tahle věta nesmírně rezonuje. Cítím tu potřebu být světlem pro ostatní, pro které je těžké v dnešní době spatřovat paprsky slunce. Být pro druhé jako maják, který Ježíš spolu s ostatními sledoval, když odplouvali z Alexandrie.... celý text

Nedostižní 2016, Alyson Noël

Vcelku tematicky originální románek z prostředí Hollywoodských klubů. Čtení jsem si užila, i když mi většina postav lezla na nervy - nejvíc asi Aster, už jen tím svým vznešeným jménem a povýšenými myšlenkovými pochody. Je ale moc dobře vidět, že autorka od začátku počítala s tím, že touhle knihou se příběh neuzavře. Naopak. Jakési rozzuzlení nám nabídla, ale bez patřičného vysvětlení. Takže jsem teď zvědavá, jestli se dostanu k pokračování. Není to sice kniha století, ale jako oddychová literatura funguje na výbornou. Jen mě sem tam rušily chyby v textu, ale to je věc překladu a tisku a nikoli chyba autorky. Taky úplně přesně nechápu stylizaci obálky k příběhu, ale musím uznat, že mě jednoduchost provedení zaujala. Suma sumárum, na plný počet hvězdiček to není, ale já si čtení užila.... celý text

Pařížské rekviem 2016, Emma Riedová

Romantická detektivka nebo román s prvky detektivního příběhu? Ze začátku trochu krkolomný děj se změnil v citově zajímavý román, jehož konec se sice dal odhadnout, ale i tak jsem četla napjatě až do posledního řádku a byla překvapená, čeho všeho je Nathalie schopná. Na mladou ženu žijící na konci 19. století měla kuráž i odvahu i za několik chlapů najednou a já si její trable i šťastné chvilky užívala. Ne, že bych měla radost z časových skoků v ději, u téhle knihy mě dost rušily a já se tak lehko ztrácela, ale na druhou stranu oceňuji, že nás autorka nechávala chvílemi tápat. I když je pravda, že s časovými rovinami by se jistě dalo naložit i jinak - lépe. Pravdou ale je, že děj měl spád. Nikde se nezadrhoval. Bylo to napínavé, chvílemi trošičku erotické (což mi do téhle doby a tohohle typu literatury úplně nesedělo), chvílemi romantické a čtivé. A i když to nebyla nejlepší kniha mého života, líbila se mi a proto to hodnocení.... celý text

Prozření 2017, Jessica Shattuck

Nesmírně silná kniha s velmi překvapivým příběhem, u kterého mi často smáčely tváře slzy jako hrachy. Příběhů z období šoa je nespočet. V posledních letech jich vychází čím dál tím víc a scénář v mnoha z nich se opakuje. Jenže Prozření bylo o něčem jiném, než o utrpení v koncentračním táboře. Bylo o životech žen, které... Které... Které co?! Žily životy svých mužů, místo aby žily své vlastní - minimálně v případě Marianny to tak jistě bylo. Každá z těch tří žen, o kterých kniha primárně vypráví, byla ve své době možná jedinečná, možná taky ne. Vlastně nevím, jak tenhle bolavý příběh popsat. Musíte si ho přečíst, abyste pochopili. A taky musíte mít už zažité nějaké události, abyste pochopili smysl knihy (totiž Prozření, jak název napovídá). Ze začátku jsem měla trochu problém se začíst, ale to bych viděla jako otázku překladu. Ty věty se mi zdály dost kostrbaté a chvíli mi trvalo si na způsob pojetí textu zvyknout. A pak jsem se začetla na celé odpoledne - fyziologické potřeby šly stranou a já jen četla, otírala slzy a zase dál četla. Nelze jinak než doporučit ke čtení všem, které zajímá život za druhé světové války mimo koncentrační tábory.... celý text

Palladium 2015, Boris Razon

Nedokážu ano vyjádřit, jakým způsobem mi tahle kniha vzala dech. A to jen proto, že mi před pár dny bylo diagnostikováno nepříjemné neurologické onemocnění, které nemá nijak valné vyhlídky. S Borisem se tu setkáváme s coby mladým, sebejistým a život užívajícím člověkem, kterému se během pár dnů, které se později překulí v měsíce, změní život o 360 stupňů. Ocitáme se v jeho hlavě v jeho nejhlubším podvědomí, kde spolu s ním díky barvitému vyprávění zažíváme nejrůznější situace, které mnohdy znějí až absurdně. Nicméně lidská fantazie i podvědomí jsou schopny jakýchkoliv obrazů (vždyť stačí, jak si námi někdy hrají v našich snech). Ne vše lze vysvětlit vědecky a tak ani Borisovu proměnu charakteru zcela neurčuje boj s jeho onemocněním, které by se dalo v jistém smyslu pohledu nazvat darem (vždyť, jak jinak by poznal sám sebe z tohohle úhlu pohledu?!). Nemůžu říct, že by mě čtení bavilo po celou dobu. Byly chvíle, kdy jsem si říkala, že je to vše už trochu moc přitažené za vlasy, ale nakonec si to všechno sedlo, jak mělo a dílky skládačky do sebe zapadly. I tak mě ale překvapila informace na konci knihy, že na doporučení francouzského nakladatelství byly některé části zkráceny. Jinak ale je tohle pro mě nesmírně důležitá kniha - nejen proto, že ukazuje, že naděje umírá jako poslední, ale také proto, že mě zavedla do míst, která mi jsou zatím zcela cizí (i když jednu hospitalizaci na neurologickém oddělení mám už za sebou také). Jsem každopádně vděčná za to, že se mi dostala do rukou.... celý text

Superpozice 2017, Kat Kaufmann

Nechápu ani se nesnažím pochopit. Smysl téhle knihy je pro mě záhadou i po přečtení doslovu. Divím se, že jsem ji vůbec zvládla přečíst. Ovšem kdybyste se mě zeptali, o čem byla, absolutně netuším... O tom, jak hlavní postava hledá sama sebe? O prolínání různých realit, vzpomínek, snů atd.? O vykořenění Židů, Rusů a kdoví koho ještě? Ne, tenhle druh literatury není nic pro mě. Navíc střídání jazyků, několika fontů písma... Nesedlo mi to.... celý text

Ticho a vřava 2014, Nihad Sirees

Ode všech románů, sci-fi, fantasy a thrillerů byl tohle krok do neznáma. Hodně knih se mi do rukou dostává ani nevím jak a pak se jen nestačím divit, co všechno má knihovna obsahuje. Tenhle příběh mi průběžně naháněl husí kůži. O politické situaci v asijských zemích nevím vůbec nic, krom okrajových znalostí dění v Číně a Severní Koreji. Tahle kniha je názornou ukázkou, jak může vypadat jeden den v životě člověka, který jde vědomě proti proudu. Často sám, navenek nikým nepodporován, který má ale mnohé sympatizanty, kteří se však strachují projevit svůj vlastní názor a proto se raději, aby jim nehrozilo nebezpečí, skrývají za názory (a tím pádem pravdu) většiny. Nihad Sirees se opravdu zhurta a zcela otevřeně pustil do kritiky politického systému své rodné vlasti, odkud emigroval. Bere si na paškál jak prezidenta, tak i všechny ostatní státní pohlaváry a odkrývá čtenáři psychologické nástroje, kterými stát ovlivňuje své občany. "V zásadě každý, kdo by trval na tom, že existuje sám o sobě, ohrožuje autoritu Vůdce; proto jsou utvářeny davy, aby se v nich takový troufalec rozpustil." (s. 16) "A tak, protože ticho a klid vedou lidí k přemýšlení, je nezbytné periodicky zatahovat masy do hlučných průvodů, aby se lidem vymyly mozky a zabránilo se tomu, že by se zvrhli a dopustili se zločinu myšlenky." (s. 17) Co se týče knihy jako takové, četla se mi dobře. Děj má spád, je svižný a člověk nenajde chvíli, kdy by se při čtení nudil. Zdánlivě neukončený děj mi vůbec nevadil. Spíše naopak. Řekla bych, že toliko k diktaturám naprosto stačí i pro ty, kteří ji nikdy nezažili a snad ani nezažijí.... celý text

Maryša 2004, Vilém Mrštík

Působivé drama z pera českých spisovatelů. Mělo to šťávu, mělo to spád, a i když člověk jakž takž zápletku a pak hlavně ten konec zná, stejně je tím, jak se děj odvíjí, nemálo překvapen. Je to svižné drama na jeden večer ale s přesahem, který má co do sebe. Krásně tu bratři Mrštíkové pracují s psychologií postav - stále tvrdohlavá Maryša, procitnuvší Lízal a hlavně darebák Vávra. Tohle čtení jsem si vážně užila. Nesmírně mě bavil jazyk, jakým je dílo psané. Moravský slang se mě líbil vždy, je měkký, zvonivý a rytmický.... celý text

Medeia 1929, Eurípidés ze Salamíny

Tragedie neskutečného rozsahu - aneb, čeho je schopná žena, kterou opustí její vyvolený. Na pár stránkách se čtenáři otevírá působivé a emotivní drama, které končí vskutku morbidně. Je těžké vžít se do Medeiiny situace, je těžké pochopit, jak může být matka schopna zabít své děti jen proto, aby se pomstila jejich otci. To je naprosto šílená představa (ač sama děti nemám, přijde mi to jako čiré bláznovství). A to je možná ten důvod, proč Medeia udělala to, co udělala - pozbyla rozumu.... celý text

Nejvíc plivanců je na střídačce hokejistů 2011, Filip Špecián

Tomuhle se nedá říkat poezie. Netuším, kde autor anotace vzal tak hluboký popis sbírky. Asi jsem nakonec četla něco jiného, než on. Každopádně mi těch pár stran přijde naprosto zbytečných. Básnická sbírka, ve které člověk těžko hledá rýmy, interpunkci, natož pak nějaký smysl. Za mě jedno velké NE!... celý text

Markéta Lazarová 1997, Vladislav Vančura

Těžce se mi četl tento příběh. Důvodem nebyl jen použitý jazyk a větná skladba, ale také plynutí příběhu samotného. Od začátku na mě působil vskutku negativně a naivně jsem doufala, že během čtení přijde určitě nějaký obrat, nějaký pozitivní moment. Ano, přišel... Ale nutno dodat, že nedokázal vyvážit všechny ty zlé chvíle, kterými si ti, o nichž příběh vypráví, od začátku do konce procházejí.... celý text

Rozum a cit 2016, Jane Austen

Proslulá Jane Austen. Ach Jane, jak moc jsem se musela s touhle Tvou knihou prát. Vkládala jsem do jejího příběhu velké naděje, čekala jsem více, než jsem měla a jsem zklamána. Ano, vím, že je to jen tím, že jsem si utvořila mylné domněnky ohledně zaměření knihy. Charaktery postav mi přišly nesmírně ploché, jediný, kdo na mě ze začátku udělal opravdu dojem, byl plukovník Brandon, jemuž byla cizí přetvářka. Willoughby mě rozčiloval, Edwardova nerozhodnost a plachost mě nudily, jednání Johna Dashwooda a jeho manželky Fanny jsem shledávala jako velmi povrchní a zaměřené na jednu jedinou věc - peníze a zase jen peníze. A sestry Dashwoodovi? Jedna druhé se povahově ani za mák nepodobají. O Margaret toho sice moc nevíme, ale Elinor je díky své zdrženlivosti a neprojevováním citů naprostým opakem aktivní, milující a poté utrápené Marianne. Je ale třeba si uvědomit, v kontextu jaké doby tahle kniha vznikala - a to je to, co mi došlo až při čtení druhé poloviny knihy. Doba, kdy byly ženy stále ještě považovány za určitý majetek svého otce/bratra a kdy ještě nebylo tak úplně zvykem, aby se mladí lidé brali z čisté lásky. A pokud už toho docílili, jejich rodiče jednali tak, jako paní Ferrarsová - své děti vydědili, vyhnali z domu a zřekli se jich. Je to pro mě, mladou ženu žijící v 21. století naprosto nepochopitelné. Na druhou stranu, dlouhá léta, snad staletí udávala právě církev chod společnosti a její hodnoty, a jak víme, v církvi leží prvotní hřích na bedrech ženy - Evy, která se, ač ovlivněna hadem, provinila tím, že utrhla jablko ze stromu poznání a byli pak s Adamem vyhnáni z ráje. Ale to bych opakovala dávno známý příběh. Ač si to vlastně propouštím jen velmi pomalu, a svůj názor snad ještě postupem času změním k lepšímu. Kniha je krásnou ukázkou doby a počínající ženské emancipace.... celý text

Netrpělivost srdce 1984, Stefan Zweig

Nádherný román, který je v mnohém odlišný od knih, které jsem kdy četla. Předně je v něm velmi detailně rozpracována psychologie hlavní postavy - kterou je v tomto románu muž (ačkoliv běžně je to naopak). Muž, který svádí souboj se sebou samým. Muž, který poznává sám sebe skrze vztahy s druhými a který je schopen si toto poznání uvědomit a poučit se z něho. Nastolené téma soucitu jakožto netrpělivosti srdce je nesmírně hluboké a zároveň skličující. "... je dvojí soucit. Jeden, ten zbabělý a sentimentální, který je vlastně jen netrpělivostí srdce, aby se co nejrychleji zbavilo trapného dojetí cizím neštěstím, soucit, který vůbec není soucítěním, nýbrž jen instinktivním odvrácením cizího utrpení od vlastní duše. A ten druhý, který jediný má smysl - ten nesentimentální, avšak tvořivý soucit, který ví, co chce, a je odhodlán trpělivě a s účastenstvím vydržet až do konce svých sil a ještě za něj. Člověk může člověku pomocí, jen když jde až na konec, až na nejzazší trpký konec, jen když má velikou trpělivost. Jen když se přitom obětuje sám, jen potom." (s. 170) Copak nám všem právě takový, nepravý soucit není všem vlastní?! Možná není... Možná je vlastní jen mně a na tom základě generalizuji tento svůj pocit na všechny... Tohle je kniha k zamyšlení. Kniha, která Vás nenechá v klidu usínat a na kterou budete ještě dlouho po jejím dočtení vzpomínat. Je to kniha vážných myšlenek, které byly vlastní člověku, jež se narodil před první světovou válkou a které jsou zároveň vlastní pro mnohé z nás i dnes, o více než 100 let později. Existují holt nezávisle na lidech i na čase. Jsou tu s námi stále. Jsou univerzální i poplatné každé době.... celý text