Gweny přečtené 475

Spisovatel jako povolání 2017, Haruki Murakami

"Víte, pro spisovatele je nejdůležitější, aby to dokázal - promiňte mi ten výraz - šlehnout čtenářům vždycky rovnou do žíly." (s. 194, řečeno Johnem Irvingem) Mým snem bylo vždycky stát se spisovatelkou. Ovšem po přečtení téhle knihy mě mé nadšení částečně opouští. :-) Každopádně musím říci, že od knihy jsem čekala více méně návod na to, jak se spisovatelem stát. Ovšem dostalo se mi spíše autobiografické zpovědi o Murakamiho životě. Nejsem ale vůbec zklamaná. Čtení mi trvalo déle. Není to román ani detektivka, aby se člověk bál, že když si dá pauzu, zapomene napětí z předchozích kapitol. Tady na sebe kapitoly nenavazují a tak je jedno, jestli knihu přečtěte na jeden zátah nebo si ji nadávkujete podle nálady. Za mě tedy originální počin, který ale právě kvůli tomu, jak je napsán, nemusí mnoha lidem sednout.... celý text

Birthday Girl 2017, Haruki Murakami

Podivná pobídka z pera mého oblíbeného asijského spisovatele. Jak už je jeho zvykem, během líčení příběhu vyvstává více otázek než odpovědí, což je v případu Murakamiho tvorby to, co tak náruživě hltám. :)... celý text

Labyrint duchů 2019, Carlos Ruiz Zafón

Je půl osmé večer. Uléhám do postele a nejsem ještě ani v polovině knihy. Jsem ale napjatá, kam mě Alicia vezme s sebou tentokrát. A nejen ona... Leandro, Hendaya, Lomano, Rovira... Jsem zcela fascinována a už více než týden se ztrácím a znovu objevuji v Barcelonských uličkách, kde pronásleduji na každém kroku Daniela i Fermína a tajně doufám ve znovu-shledání s Julianem Caraxem. Láska, která ve mně k němu zahořela ve Stínu větru se nedá nijak utišit. Čekám na jeho objevení jako ztroskotanec na pustém ostrově na první loď, která propluje kolem. Protože "Vzpomínky, které pohřbíme do ticha, nás totiž později nikdy nepřestanou pronásledovat." (s. 15) Jenže co Barcelona jednou uchvátí, nerada navrací. Obzvláště pokud jde o tajemství, která zavánějí vysokou politikou, střelným prachem a špinavými penězi. A stejné je to i s Pohřebištěm zapomenutých knih. Kdo do jeho útrob vstoupí jedenkrát, nikdy nezapomene. Málokomu se ale poštěstí ocitnout se v jeho labyrintu vícekrát a najít tam své štěstí i spásu. Ovšem nevítaným návštěvníkům Pohřebiště přinese záhubu duše a později i těla. Nemůžu ani říci, jak moc mi některé z postav přirostly k srdci. Především Fermín se svou grandiózní vyřídilkou a peprnými vtípky na adresu kohokoliv a v jakékoliv situaci. Také Daniel svou tvrdohlavostí ale také hlubokou láskou k Bee i Juliánovi. A v neposlední řadě Alicia svým nezdolným šarmem a půvabem, který se dokázal během mrknutí oka změnit v chladnou vypočítavost. Alicia byla cokoliv, jen ne normální ženuška starající se o domácnost. Na svých bedrech nesla s grácií tíhu velké části světa a přesto s hlavou nahoru dokázala zdolat za pomoci svých nejbližších i ta největší příkoří až na... O pár hodin později je půl čtvrté ráno. To, co jsem si nedokázala představit, se stalo skutečností. Druhá polovina Labyrintu duchů je najednou pryč. Více stránek kniha nemá. Má duše zůstala sedět po boku Fermína na mole, když k ní ještě z dálky doznívala Juliánova slova. Necítím únavu, děsí mě jen, že za 3 hodiny vstávám do práce. Má cenu ještě vůbec uléhat ke spánku? Zkusím to. Nápad to byl sice dobrý, ale spánek byl velmi zvláštní. Propadla jsem se o 60 let zpět do španělské Barcelony a nechávala se provázet po jejích krásách od Fermína i Daniela. Za každým rohem jsem očekávala setkání s Caraxem. Místo toho mě ti dva zavedli na tajné místo v srdci Barcelony. A co jsem tam viděla i zažila už je zapovězeno vyprávět. Děkuji panu Zafónovi za nejkrásnější sérii příběhů, jaký jsem dosud četla. Se slzami v očích se skláním nad takovým talentem a fantasií. Děkuji.... celý text

Nebeský vězeň 2018, Carlos Ruiz Zafón

Jeden další večer strávený ve společnosti klanu rodiny Sempere a také temperamentního Fermína, jehož výřečnost a neustálá energie je poněkud na ústupu. Minulost je zvláštní a nikdy nevíme, kdy se na světlo dostane něco, na co nejsme hrdí a co bychom před světem i sami před sebou už chtěli nadobro utajit. V tomto díle Pohřebiště zapomenutých knih se znovu setkáváme s těmi, které už známe a ke kterým přibývá dalších pár nových tváří. Dozvídáme se, jaké rány osudu museli přestát naši hrdinové a jak se z nich dokázaly dostat ven. Temnota je stále přítomná, i když ji sem tam do kouta zaženou sluneční paprsky, které přináší naději. Jenže v pozadí je někdo, kdo na své odhalení ještě pořád čeká a já jsem nesmírně napjatá a zároveň mám strach pustit se čtení poslední knihy této ságy. Mám strach především z Danielových špatných rozhodnutí. Kéž bych se ale pletla a vše skončilo dobře (i když co je dobré a co zlé?!) Pravdou je, že ač nechtěně, přeci musím trochu srovnat Nebeského vězně s předešlými dvěma knihami. Pořád jsem přemýšlela, co mi v tomhle příběhu chybělo a konečně to vím. Jsou to prvky magického realismu, které mě udržovaly v napětí především při čtení Andělské hry. A ještě jedna věc je tu jinak... Na polovičním počtu stránek je příběh napsaný jaksi napřímo, bez jakýchkoliv odboček. Ani jedna z těchto výtek ale nedokáže ovlivnit mé hodnocení. Jsem touhle sérií opravdu uchvácena a s nedočkavostí mně vlastní se už třesu, až otevřu Labyrint duchů (i když, jak jsem už napsala výše, mám jisté obavy, jak vše dopadne).... celý text

Andělská hra 2018, Carlos Ruiz Zafón

„Prvním krokem k tomu, aby člověk něčemu zaníceně uvěřil, je strach. Strach, že přijdeme o vlastní identitu, o život, o své postavení, o to, čemu věříme. Strach je střelný prach a nenávist zápalná šňůra.“ (s. 315) Dnes odpoledne jsem se nevydala ven, jako tomu bývá každý víkend. Místo toho jsem zasedla do křesla s knihou. Zbývalo mi cca 100 stránek do konce příběhu a můj hlad po rozzuzlení byl enormní. A tak stejně jako v případě Stínu větru, i zde jsem naprosto zapomněla na své okolí a propadla se do Barcelony první poloviny 20. století. Barcelonské uličky, jakoby se přede mnou vynořovaly z knihy, David Martín jakoby mluvil i přemýšlel v mé vlastní hlavě a já viděla svět jeho očima. Cítila jsem jeho strach, odhodlání ale i dávno zapomenutá příkoří a hlavně lásku. Lidská duše je bezedná a dokáže snést sebevětší rány osudu. Avšak každá rána může člověka posunout dál, do vyšších sfér. Mnohokrát jsem už téměř nevěřila, že se náš hlavní hrdina dožije svítání nového dne. Mnohokrát jsem si říkala, kam dál lze ještě děj vystupňovat a posunout. A mnohokrát jsem doufala, že mezi všemi zloduchy a padouchy se najde alespoň jeden, který bude mít srdce na správném místě. Ještě mám před sebou dva díly Pohřebiště zapomenutých knih, ale už teď se děsím chvíle, kdy ten poslední dočtu a přede mnou se rozvine pustina. Přijdu si Zafónovými knihami naprosto posedlá. Jen na chvilku mě napadlo, že bych si teď na odlehčení vybrala jinou knihu, ale ta myšlenka jak rychle přišla, tak rychle byla odehnána. Teď už se jen těším, až otevřu Nebeského vězně a má duše se s příběhem přenese daleko od mého domova i doby, ve které žiji.... celý text

Staré pověsti české 2003, Alois Jirásek

Nelze hodnotit jinak. Četla jsem ji za život vícekrát. Poprvé už někdy z kraje druhého stupně na základní škole. Potom na střední a teď jsem se k ní dostala v její audio podobě a znovu jsem příběhům propadla. Některé bych mohla poslouchat pořád dokola a dokonce si je pouštím před spaním, když mám náladu. Je to klasika, kterou jsem šťastná, že znám. Některé příběhy jsou poutavé více, některé méně. Všechny dohromady ale tvoří báječný celek. Říká se, že každá báje i pověst mají pravdivé jádro a mě se chce věřit, že některé milníky v našich dějinách opravdu proběhly tak, jak je autor popisuje.... celý text

Stín větru 2018, Carlos Ruiz Zafón

„… jen málo věcí dokáže poznamenat čtenáře tak jako první kniha, která si opravdu najde cestu k jeho srdci.“ (s. 12) Nevím, která kniha takto poznamenala mne, i když jedna mi neustále vyvstává v mysli. Vím ale, že Stín větru si cestu k mému srdci našel. Několikrát jsem během čtení prolévala slzy a oči mi ještě nestačily oschnout do téhle chvíle, kdy jsem se jala psát svůj komentář. Do knihy jsem se zamilovala díky její obálce – rovnou jsem si pořídila všechny 4 díly Pohřebiště zapomenutých knih. Pár měsíců mi knihy dělaly radost v knihovně a včera ráno jsem uslyšela jakýsi tenký hlásek, který mě volal ke čtení prvního dílu. Knihy ke čtení si vybírám intuitivně a musím říci, že ani tentokrát mě intuice nezklamala a já se do čtení ponořila celým svým srdcem, které se teď bude nějaký čas léčit z ran, které osud uštědřil Juliánovi a Danielovi. Autor napsal nesmírně působivý román, který je vše, jen ne nudný – jen v něm napětí, láska, přátelství, něha, ale i zrada, násilí, krev a dokonce i trošku mystiky. To vše dodává knize po špetkách velkou dávku atraktivity. A od té chvíle, kdy si přečtete větu, kde je hlavním poselstvím číslice „7“, už nejste schopni přestat číst (teda alespoň já nebyla). Na závěr si dovolím jednu citaci, díky které jsem mnohé pochopila a tak znovu děkuji své intuici za to, že mi v pravou chvíli dala do rukou knihu, která mi zase obohatila život a otevřela oči… „Kniha je zrcadlem, v němž spatříme pouze to, co v sobě nosíme.“ (s. 520)... celý text

Sedm smrtí Evelyn Hardcastlové 2019, Stuart Turton

Jsem omráčená. Naprosto. Pokud byla tohle autorova prvotina, pak bych se v blízké budoucnosti ráda dostala i k dalším jeho knihám. Stejně, jako opěvuji práci Agathy Christie, budu nejspíš opěvovat spisovatelský talent Stuarta Turtona. Kniha neměla jediné hluché místo. Po dlouhé době jsem byla zaujatá od první stránky až do té poslední. Nejde mi do hlavy, jak mohl stvořit tak zamotaný příběh, který se čtenáři postupně rozplétá a stejně se člověku pořád zdá, že toho ví zatraceně málo. Každý krok má své ideální načasování, každé neštěstí, které se stane, je nevyhnutelné, protože neštěstí jednoho znamená štěstí druhého. Přijde mi až téměř nemožné, že jsem se za celou dobu čtení v ději neztratila. Možná to bylo ale jen tím, že jsem celý příběh přečetla v podstatě v kuse, když nepočítám svůj noční spánek. Ano, zhltla jsem celou knihu jako malinu a teď jsem zvláštním způsobem smutná, že už je všemu konec a že nás autor ještě delší dobu nenapínal a nerozvíjel další nitky z té celé pavučiny. Na druhou stranu musím uznat, že ten úplný konec už byl takový trochu hluchý, možná by se příběh bez posledních několika stránek obešel, ale to ani v nejmenším nemůže ovlivnit můj pohled na příběh jako celek, který si rozhodně plný počet hvězd zaslouží.... celý text

Mysterium tremendum 2015, Sebastian Rainer

O pár minut později... Přijdu si kapku podvedeně. Každopádně pokud bylo marketingovým tahem oznámit, že autor zemřel za záhadných okolností a svůj román obalil do vlastní kůže, podařilo se na výbornou... Nicméně jednou za čas čtenář projeví trochu zájmu a zkusí vysledovat o záhadném autorovi něco víc... A dopadne to tak, že záhada vůbec záhadná není. Autor není tím, za koho se vydává. A vše je jinak a já zase se svou důvěřivostí skočila na lep druhým. Ale aspoň se mi bude lépe usínat.... celý text

Kinsey a já 2014, Sue Grafton

"Žijeme v ponuré době, kde noční můry ožívají a létají i za bílého dne. K násilí dochází nahodile, bezdůvodně a stále častěji. Řidiče jedoucího vedle vás zastřelí kvůli tomu, jakým jede autem; patnáctiletí kluci se zabíjejí kvůli tomu, jaké nosí bundy nebo tenisky. K vraždám dochází ve velkém všude okolo nás, a oběťmi jsou nevinní. Dokonce i americké maloměsto je pošpiněné jejich krví. Pistole není dnes již symbolem primitivního řádu a pořádku; je matkou chaosu. Kulky sviští kolem dnes a denně a zanechávají za sebou cáry masa. Jsme vydaní na milost a nemilost bezpráví. Vraždy v románech nás sice nepřestávají fascinovat, ale jejich skutečné protějšky se zvrhly v nesmyslná jatka. Vražda je krvelačná šelma skučící ve sklepě - puštěná ze řetězu čenichá v temných zákoutích naší duše." (s. 192) Zvláštní povídková kniha. Z části detektivního charakteru, z části autobiografického. Upřímně, ta autobiografická mě nebavila a nakonec jsem ji ani nedočetla. Vzdala jsem to asi 12 stran před koncem. Vyprávění bylo veskrze pesimistické a řekla bych, že pesimismu máme v téhle době až až... Ta první část s detektivkami měla spád, náboj i zajímavá témata. Nutno podotknout, že jsem ale byla nejednou rozladěná tím, že několik stránek nám autorka vypráví o nedůležitých věcech a pak najednou Kinsey z ničeho nic vysloví jméno vraha. Je to taková poloviční Agatha Christie. Ale na odreagování dobré.... celý text

Pár stránek navíc 2020, Lin Rina

"... Kde jsi ty, jsem i já, tvá náruč je domov pro mou duši, tlukot tvého srdce hudba pro mé uši. A moje srdce bije jen pro to tvoje." (s.41) část básně Henryho Crumba Cožpak je možné nemilovat Animant a Thomase!? Pro mě tedy rozhodně ne. Štěstím celá bez sebe jsem si koupila i tuhle outlou knížečku, protože Kroniky prachu si mě více než získaly. Pár stránek navíc mi daly mnohé. Tak zaprvé myšlenky a komentáře autorky k jednotlivým postavám. Pak také dovysvětlení některých příběhových linií, které by se do hlavní knihy prostě nehodily nebo nevešly ale hlavně se odkrylo krátké pokračování vztahu těch dvou, na svou dobu zcela společensky odlišných jedinců, kteří jeden vedle druhého tvořili ideální pár. Děkuji Lin :-)... celý text

Bradavická knihovna (box) 2017, J. K. Rowling (p)

Pro fanoušky HP je tohle něco navíc. Něco extra. Osobně jsem se zamilovala hlavně do Fantastických zvířat (ale zase je to i díky tomu, že znám filmová zpracování a mnohá zvířata jsem si dokázala vybavit díky znalosti filmů). Vyzdvihnout musím jak autorčinu fantazii, tak i ilustrace, které krásně doplňují četbu. Všechny 3 knížky jsem zvládla za necelý víkend a zase jsem se alespoň na pár hodin ponořila do fantastického světa čar a kouzel (a to nejen v Bradavicích). :-)... celý text

Fantastická zvířata a kde je najít 2017, Mlok Scamander (p)

Třetí a poslední kniha z cyklu Bradavické knihovny. Musím říci, že jsem si ji užila asi nejvíce, i když svou poutavostí se může rovnat Pohádkám barda Beedleho. Popisy některých zvířat mě vážně pobavili. Některá znám z filmů HP, jiná z FZ. Ale v kontextu dnešní doby jsem si říkala, že na naše státní činitele bych nejraději vypustila rarachy a pro mě i mé přátele by se určitě hodil lektvar z prášku z rohů Hrombuka. :-) A jelikož máme na zahradě včelí úly, kdyby chtěl někdy kolem letět nějaký Čmelotrysk a zamořit alespoň jeden z těch úlů, výskala bych radostí. :) ovšem mým asi nejoblíbenějším zvířátkem je i díky filmu Okamie a pak samozřejmě Hrabák. :-) A stejně jako u dvou předchozích knih musím ocenit propracované ilustrace i autorčinu fantazii.... celý text

Famfrpál v průběhu věků 2017, Kennilworthy Whisp (p)

Tak nějak se nedokážu představit, že by tahle outlonká knížečka mohla být učebnicí na škole čar a kouzel. Nebo na jakékoliv jiné škole. Možná v první, druhé třídě, ale jinde určitě ne. Je psaná pohádkovým jazykem. Popisná jen opravdu minimálně, zato je plná jmen mužstev, košťat i herní taktiky, že bych na jejich zapamatování potřebovala nemálo času. Je vidět, že si autorka vyhrála s vymýšlením názvů. Ale nemůžu říct, že by mě kniha nějak moc zaujala. Co ale musím opět vyzdvihnout, jsou krásně a detailně tvořené ilustrace.... celý text

Bajky barda Beedleho 2017, J. K. Rowling (p)

Krásné krátké pohádky. Díky čtení HP jsem znala jen tu poslední, ale dojem na mě udělaly všechny. Jedna z nich, ta o chlupatém srdci a krutém mágovi, ve mě probudila myšlenky na Erbenovu Kytici nebo na Pohádky bratří Grimmů. :) Co ale musím vyzdvihnout, jsou neskutečně propracované, i když černobílé, ilustrace. Už dlouho jsem žádnou ilustrovanou knihu nečetla a tahle mě alespoň na chvíli vrátila do dětských let.... celý text

Sejf 2018, Ryan Gattis

"...bolest je to, co nutí lidi jednat tak, jak jednaj. Bojíme se, že jí bude víc, že přijde další. Nebo se snažíme na chvilku zapomenout na tu, kterou prožíváme. Každopádně bolest je hnací motor. Nemá žádný brzdy. Jenom občas se na malou chvilku povede ubrat plyn." (s. 135-6) Příběh o tom, že i mezi těmi, jež nazýváme zločinci, se najde jeden, nebo snad i dva tací, kteří se navzdory světu kolem snaží konat dobro. Příběh o lásce, která je věčná. O lásce, která je silnější, než smrt. "Ve smrti je síla. A o smrti, co má přijít brzo, to platí tuplem. Úplně mění pravidla. Vytváří zkratky a průlezy tam, kde předtím žádný nebyly. Je jako nůž, kterej můžete použít na svět kolem. Proříznout si průchod. Prosmýknout se skrz. Zkrátit si cestu, když nemáte čas jít oklikou. Zvlášť když na vás každej vidí, že je to pravda." (s.62) Měla jsem strach, že v knize bude hodně násilí, krve, zbraní... Ale místo toho se mi dostalo vhledu do myšlenek i vzpomínek Ducha i Brejlouna. Přenést jejich osobnost, temperament, silné i slabé stránky na papír se autorovi z mého pohledu povedlo dokonale.... celý text

Šílené výčitky 2017, Liane Moriarty

Vyčítám si, že jsem od knihy měla vysoká očekávání. Bylo to mé první dílo od Liane Moriarty a já jsem z něj nesmírně zklamaná. Ani jedna z postav mi nepřirostla k srdci, děj byl víceméně předvídatelný, některé kapitoly mě více než rozčilovaly. Nejspíš poprvé v životě jsem u knihy toho názoru, že by klidně pár desítek stránek mohlo chybět a vůbec nic by se nestalo. Vážně mě to mrzí, doufala jsem v jiný příběh.... celý text

Kábulské vlaštovky 2006, Yasmina Khadra (p)

Smutný příběh z místa, které by se dalo nazvat peklem na zemi. Nechce se mi knihu hodnotit hvězdičkami. Tohle je téma, které se na škále oblíbenosti hodnotit snad ani nedá. Nicméně čtení pro mě nebylo úplně jednoduché. Semtam nějaký překlep v textu, semtam trošku složitější větná skladba. Nicméně i tak jsem ráda, že jsem si knihu přečetla. Ovšem zase si dám chvíli pauzu od takovýchto těžkých témat.... celý text

Mariana 2016, Susanna Kearsley

Duše, které se mají v životě setkat, se setkají a nic jim v tom nedokáže zabránit. A i když si myslíme, že naplno chápeme cesty osudu, nakonec se ukáže být vše úplně odlišné. Mariana byla jedním z nejněžnějších a nejkrásnějších románů, jaký jsem kdy četla (ovšem až na pár stránek s krutým strýčkem). Celým příběhem se prolínala současnost a minulost, ale přitom jsem se neztrácela v ději ani to nepůsobilo rušivě. Semtam jsem se zasmála, a na konci jsem prolévala potoky slz a ještě pořád mám uslzené oči. Tak moc jsem se vžila do příběhu Mariany i Julie, že jsem zase zapomněla na realitu kolem sebe a teď začínám pociťovat bolavá záda, jak jsem se skoro do půl třetí do rána hrbila nad knihou, kterou jsem přečetla na jeden zátah. Nešlo se odtrhnout, únavu jsem přemohla a stránky ubíhaly tak nějak moc rychle. Tímto mám již přečtené všechny knihy, které u nás od Susanny Kearsley vyšly a budu doufat, že brzy vyjde další, jelikož mám její romány s pasážemi z minulosti opravdu moc ráda.... celý text

Prostitutky 2013, Josef Moník

Relativně jednoduché povídky z různých koutů Země a z různých dob. Jako oddechová četba je uspokojující, ale čtenář by v nich neměl hledat hlubší smysl...