Gweny přečtené 475

Spací vady 2012, Radka Denemarková

Z mého pohledu absurdní drama o třech ženách, z nichž tu prostřední jsem neznala vůbec, zatímco Virginii Wolf velmi dobře díky vysokoškolskému studiu. Ve své době to alespoň svými díly byla velká žena, která to neměla vůbec jednoduché. Nemůžu říci, že by mě tohle dílo nějak zvlášť oslnilo. Střídání témat rozhovoru, mnohdy velmi krátké výstupy bez nějakého smyslu... Na druhou stranu má tohle drama něco, co jsem v jiných zatím nenašla a nesmírně ráda bych viděla jeho divadelní inscenaci. Snad jednou. Tentokrát si neodpustím vložení dvou citací: Sylvie: "Narodila jsem se, chytili mě pod krkem, nohy zalili do betonu a ještě k spánku přiložili revolver. A řekli: a teď běž, jsi svobodná." Virginie "Ženy se chtějí zahnízdit v momentě, kdy cit vrcholí. Mnohem častěji, když odumírá."... celý text

Cesta beze jména 2016, Howard Linskey

"Většina lidí má v sobě v mládí světlo, které ale brzy pohasne." (s. 238) Kdyby v tomhle příběhu nebyla krev a pár vražd, řekla bych, že jsem vlastně četla román s relativně šťastným koncem... I když šťastným... No, jak pro koho. Knize se v žádném případě nedá upřít čtivost, i když je pravda, že první polovina tak záživná nebyla. To až ve druhé polovině stoupalo tempo vyprávění a já se zase přistihla být naprosto ponořená do děje. V příběhu se objevilo i pár momentů, které by se daly označit jako filosofování o životě, rady starší generace té mladší. Jednou z nich je i úvodní citát, který započal zajímavé odstavce o tom, jak v mládí sníme a kolik našich snů opravdu dojde k naplnění... V některých takto hlubších chvílích jsem spatřovala jakousi paralelu se svým současným životem, a vlastně nejen svým. Tím vším chci říci, že ač jsem se v první polovině stavěla ke čtení spíše odtažitě, ta druhá polovina vše vyvážila a misky vah naklonila k naprosto jiným pocitům a dojmům.... celý text

Zhroucený čas 2020, Blake Crouch

No páni, já nemám slov. Tak za prvé jsem se asi ocitla v úplně jiném časoprostoru - naposledy jsem se dívala na hodinky v půl 10 večer a pak se pohroužila do knihy (nebyla jsem ani v půlce)... A teď je skoro půlnoc a já knihu dočetla. Nemůžu uvěřit, že jsem dokázala na tak dlouhou dobu vypnout své vnímání okolí, ignorovat, jak u čtení sedím zkroucená a jen být zcela ponořená do děje. Teprve teď začínám cítit bolest zad i kyčlí ze špatného sezení. A za druhé - ksakru já se snad začnu více zajímat o kvantovou fyziku. Sice jsem některé z těch vědecky znějících částí nepochopila napoprvé a musela si tu větu, či odstavec přečíst několikrát, ale ani tak nemůžu říct, že bych dokázala smysluplně někomu dalšímu interpretovat, o čem kniha pojednávala. Ze začátku dění i v jeho průběhu se mi často vracel na mysl film s názvem "Zdrojový kód" - dokonce si myslím, že tohle spojení se jednou objevilo i v samotné knize. Nicméně téma cestování časoprostorem je v posledních letech oblíbeným jak u filmařů, tak i spisovatelů, ovšem musím říci, že spisovatelské práce si stále cením více. Musím uznat, Blakeu Crouchovi se povedlo neskutečně poutavé dílo, které dokáže své čtenáře přenést do naprosto jiné dimenze. Je to stále ještě trochu sci-fi, ale kdo z nás přesně ví, jaké pokusy se už provádějí ve zmiňovaném švýcarském výzkumném centru Cern?! Ne, nechci tu rozebírat konspirační teorie, ale víme už, že čas je jen relativní pojem, a jak řekl Orwell, "Ten, kdo ovládá minulost, ovládá budoucnost. Ten, kdo ovládá současnost, ovládá minulost." Po tom, co vše jsem si už o kvantové fyzice zjistila, měl Orwell pravdu... Už je dokázáno, že pokud se částice změní v přítomnosti, změní se tím zároveň její minulost...... celý text

Chladná jako led 2020, Teresa Driscoll

Působivý příběh, jehož úplný konec mě dostal do kolen. To, že s Emmou není něco v pořádku, mi v hlavě vrtalo od začátku, ale že se vše nakonec tak zvrtne, jsem tedy vůbec nečekala! Už z první knihy od Teresy Driscoll vím, že děj si relativně v klidu plyne, a gradace nastává postupně a ten konec je nejvíce překvapivý. Nicméně nutno říci, že děj plyne klidně jen v kapitolách vyprávěných retrospektivně. V těch chronologických je to pěkný fičák. I přes to mi ale některé kapitoly přišly zcela zbytečné (třeba ta o Matthewovi nebo Melanii - i když zase chápu, že nám je autorka chtěla trošku přiblížit i z jiné, než profesionální stránky). I přes to téma pro mě kniha byla spíše oddychová a rozhodně ji nehodlám srovnávat s nějakými thrillery nebo detektivkami. Neměla jsem od ní žádná očekávání a tudíž mohu s čistým srdcem říci, že se mi líbí tak, jak je napsána.... celý text

Cizí královna 2020, Rebecca Gablé

"Jistota je milost určená jen několika vyvoleným." (s. 280) Možná ano, možná ne. Jisté pro mne ale bylo pomyšlení, že Cizí královnou budu ohromená stejně, ne-li více, než Hlavou světa. Přistupovala jsem k druhé knize Rebeccy Gablé s určitým odstupem, který mi ale vydržel jen pár prvních stran. Potom už jsem se zcela ponořila do temného středověku. Cizí královna si mě naprosto získala, i když její představitelka mi byla ne vždy svými činy sympatická. Jenže kdo jsem já, abych soudila skutky a rozmary nejvyšší dobové šlechty? Věřím, že většina z nás si nedovede představit, jak by se zachovala v mezních situacích, kterými prošla nejen Adelheid, ale také Gaidemar, Ota a další. Z těchto tří zmíněných si mne svým charakterem nejvíce získal Gaidemar, i proto jsem pro něho hned dvakrát ke konci knihy ronila slzy (nebudu ale prozrazovat proč). Ale nebyly to jediné slzy. V průběhu čtení mnou opět cloumaly emoce - semtam lehký smích, častěji jsem ale zapomínala kontrolovat svůj dech a mívala husí kůži i vnímala zvýšený tlukot svého srdce. Snad ani není možné vyjádřit se tu ke všem postavám - bylo jich příliš mnoho. Co ale musím uznat, je, že jejich charakter, i to, co ho utvářelo, popsala autorka opravdu mistrně. Nemám, stejně jako v případě Hlavy světa, snad jedinou výtku, krom toho, že by kniha mohla klidně dál pokračovat. Kéž bychom se jednoho dne dočkali pokračování. Styl, jakým Rebecca Gablé píše, je pro mne nesmírně atraktivní. Dopředu neprozradí mnohé a přitom je čtenář v napětí, když dočte jednu kapitolu a začíná číst další - i když by třeba neměl, protože večerní hodina už opravdu pokročila. Pravdou ale je, že nejen práce autorky je perfektní, ale je na místě zmínit i úžasnou práci překladatelky Blanky Pscheidtové a stejně tak autora ilustrací dobové mapy Evropy a také rodokmenu na vnitřní obálce knihy. Jsem vděčná za tak hluboký čtenářský požitek, který mě nejen zaujal, ale zároveň mi dal do života dalších pár poznání nejen o historii slovanských zemí, ale také o morálce a důležitých osobnostech - tedy i ženách v 10. století.... celý text

Knihomol 1957, Stefan Zweig

Krátká, svižná, ale svým způsobem smutná povídka z pera mého oblíbeného spisovatele. Charakter Jakuba Mohla mi v mnohém připomínal povahové rysy lidí s autismem či Aspergerovým syndromem - měl svůj zaběhnutý řád v životě, než mu jej zkazili druzí, disponoval naprosto odzbrojující pamětí a přehledem v literární oblasti, ale nejen v ní. Kdo ví, zda měl autor předlohu v někom skutečném... Jenze povídka je i plná hlubokých myšlenek o životě... Dovolím si vybrat dvě. "... tajemství, že všechno výjimečné a mohutné v našem žití lze dokázat jen vnitřním soustředěním, vznešenou monomanií, která je ve svatém svazku s šílenstvím." (s. 19) "... nač žijeme, když vítr zavane stopu hned za naším střevícem?' (s. 19)... celý text

Dobývání nebe 2020, Paolo Giordano

Neskutečná knížka s ohromným nejen společensko-psychologicko-náboženským přesahem. Příběh, jehož většina postav vás rozčiluje, ale přitom vás nějaká zvláštní síla nutí číst dál, dlouho do noci a pak i přes těžká víčka posledních dvacet stránek slupnout jako malinu. Tématem, které prostupuje celým příběhem, je láska. Bratrská, rodičovská, milenecká, mnohdy bouřlivá a nepochopená, jindy něžná a tajemná. Láska, která má mnoho podob a jejíž všechny projevy člověk nedokáže za celý život poznat. Stejně jako za celý svůj život nikdy nepoznáme zcela člověka, vedle kterého prožijeme nespočet nejen šťastných chvil. Život je tak trochu záhada, když ho prožíváme, ale o desetiletí později nám naše vzpomínky začnou dávat smysl a my pochopíme, proč se všechno muselo stát tak, jak se to stalo, abychom mohli být tam, kde nyní stojíme. A jsem si jistá, že s tímhle přesvědčením se smířila i po letech Teresa. Od autora byla tohle má prvotina a snad se někdy v budoucnu dostanu k jeho debutu Osamělost prvočísel. Nicméně ne hned. Teď cítím, že navzdory svému zaujetí pro Giordana, bych se mu měla nějakou dobu vyhýbat. Jde o to, že ač se to na první pohled nezdá, příběh Dobývání nebe oplývá hlubokými tématy, která jsou ve většině spíše negativního rázu a můj vnitřní hlas mi říká, že je teď načase přečíst si něco odlehčenějšího, jednoduššího.... celý text

Padělatelé 2016, Bradford Morrow

Někdy si říkám, jak slepá dokážu být, když chci druhým důvěřovat. Nejen v žité realitě, ale také při čtení knih, kde do poslední chvíle věřím něčemu, co je jen dobře zahrané divadlo. Ano, přesně takhle se cítím nyní, pár chvil po dočtení Padělatelů. Sice jsem si říkala, že žádný člověk, který má čisté svědomí, nebude trpět nespavostí a mít myšlenky takového charakteru, jako nás hlavní anti-hrdina, ale i tak jsem chtěla slepě věřit, že se poučil a snaží se chránit sebe a především svou ženu. Těžko říct, kdo byl větší psychopat, jestli Will nebo Henry. Spojovalo je víc, než by se mohlo zdát. Morrow napsal příběh opravdu věrohodně, alespoň pro mě a ač mě ze začátku moc nebavil, druhou polovinu jsem slupla jako malinu a zase kvůli ní ponocuju i když zítra vstávám do práce.... celý text

Prašné víry 2015, Roger Smith

Víc krve, vyhřezlých vnitřností, tekoucích mozků a mrtvých obecně jsem snad ještě v žádné knize neviděla. Z tohohle příběhu by na půdě USA v pohodě vznikl nekolikadílný seriál v podstatě lusknutím prstu. I když ono takových filmů nebo seriálů vzniká pořád dost. Na můj vkus bylo v knize toho násilí opravdu hodně a nemůžu říct, že bych si čtení užila. Jsem ráda, že to mám za sebou a doufám, že na ty detaily brzy zapomenu!... celý text

Šikmý kostel 2020, Karin Lednická

Tuhle všemi opěvovanou knihu jsem si schovávala pro dlouhé podzimní a zimní večery, ale nevydržela mi ani týden. Tak moc jsem se sžila s vyprávěním, že jsem často zapomínala na čas a četla do pozdních nočních hodin. Čekala jsem jednoduchý román ze Slezského prostředí, ale dostala jsem mnohem více. Nebyla jsem líná a dohledala si některé osobnosti, které vystupují v knize (Fridolína Šlachtu, Antonína Pernicu apod.). Příběhu se nedá upřít čtivost. Dobro i zlo jsou jaksi vyváženy i když záleží na úhlu pohledu. Tenhle kraj naší republiky je pro mě zatím záhadou. Nikdy jsem tak daleko od domova nebyla a o Šikmém kostelu jsem nikdy neslyšela. Není snad nic, co bych autorce vytkla. Má u mě nesmírnou porci uznání za to, jak nám předložila dobové události a dokázala je zakomponovat do osobních příběhů Barbory, Barky, Ludwika, Moniky, Tomka, Fanky a ostatních. Nesmírně se cením i toho, jak nás autorka dostala do hlavy a myšlení některých postav. Co je vlastně správné - slepě věřit v Boha (jako Barbora) nebo jít naproti svému štěstí sama (jako Julka)? A kdo je v právu - Čechoslováci nebo Poláci? Nejhorší je, že opravdu každý z nich měl z části pravdu. Autorce se povedlo neskutečné dílo. Držela mě celou dobu v napětí nejen tím, jak na konci některých kapitol prozradila, co naše hrdiny a hrdinky potká v budoucnu. Jsem nesmírně zvědavá na druhý díl a už teď vím, že ho přečtu jedním dechem, stejně jako tenhle.... celý text

Mimi z Nového Bohumína, Československo: Mladá žena, která přežila holokaust. Příběh Mimi Rubin 1938-1945 2015, Fred Glueckstein

Krátký ale přitom silný příběh ženy, která prošla několika koncentračními tábory. Jenže ani život po válce nebyl jednoduchý. Mimi Rubin, později Glueckstein, nám ústy svého syna líčí událostí tak, jak šly po sobě, nic nepřibarvuje, a přece jsem měla párkrát v očích slzy. Každý příběh z války je emotivní, ať už je napsaný jakkoliv. Autorka českého vydání nám nabídla mnohem víc, než jen překlad původního příběhu. Přidala do něho i mnohé další informace, dokumenty apod., čímž zároveň obohatila sama sebe.... celý text

Úsměvy smutných mužů 2014, Josef Formánek

Neskutečná kniha, která vás k sobě připoutá svou surovostí a otevřeností. Autor si na nic nehraje. Podává nám obrázek z jedné životní etapy, která člověku buď něco dá, nebo ne. Záleží čistě na přístupu. Je zvláštní dostat se formou deníkových zápisků do hlavy někomu takovému. Nemyslím si, že by takoví lidé byli slabí, sebelítostiví a egocentričtí. V určité fázi možná ano, ale o to větší musí vyvinout sílu, když chtějí svou závislost překonat. A že závislých lidí máme kolem sebe spoustu (jen ne každý pije jako duha a kouří jako továrna). Jsem autorovi za tuhle zpověď vážně vděčná. Ale výjimečné jsem se rozhodla nehodnotit knihu hvězdičkami. Prostě to tak cítím.... celý text

Alchymista 2005, Paulo Coelho

Není to tak dlouho, možná rok, dva, kdy jsem se poprvé setkala s Alchymistou, tehdy v audio podobě. Už tehdy mě nesmírně zaujal. Včera jsem na knihu narazila při čekání na zpožděný vlak na pražském nádraží a okamžitě jsem věděla, že se mnou pojede domů. Dnes v podvečer jsem ji otevřela a během pár hodin ji i přečetla. V jednu chvíli, kdy jsem ji zavřela, abych dala klidu očím, se mi samy od sebe začaly koulet slzy jak hrachy po tvářích. A jak samy přišly, tak i odešly. Byl to ale příjemný pocit očištění. Já vím, že je kniha svým způsobem zvláštní, ale já v ní vidím tu hloubku myšlenek mezi řádky. Vždyť co je důležité, vidíme jen srdcem, říkal Malý Princ. Já si dnes z knihy odnáším znovu nabyté přesvědčení, že vše, co mne v životě potká, na svůj smysl. I hluboká bolest, která zapříčiní vděčnost za budoucí pocit štěstí. Věřím, že pokud si něco opravdu přeji, celý vesmír se spojí, abych to mohla uskutečnit. Jenže nesmím sedět a čekat, ale jít svému štěstí naproti.... celý text

Umřel jsem v sobotu 2011, Josef Formánek

Kniha ukrývající hluboký příběh, který ale ve čtenáři probouzí touhu po odpovědích na otázky, které během čtení vyvstávají v hlavě. Vlastně je to vícero příběhů v jednom. Dozvídáme se tu část životního příběhu Waldemara Solara, kterému je věnována celá předchozí Formánkova kniha. Zároveň máme možnost nahlédnout do nitra autorovy duše. A konečně se tu dozvídáme mnohé o zvláštním osudu rodiny Josefa Marana. Nevím, co víc napsat. Snad jen, že ve mě kniha probudila zájem o návštěvu Třebíče, kde jsem byla jen jednou v životě. Ne, že bych se snažila najít dům, který nesl na své fasádě větu "Z osudu rukou a vůle Boží"... Ale vlastně nedovedu vysvětlit, proč... Tak třeba na to přijdu, až mě tam toulavé botky zavedou.... celý text

Deset malých černoušků 1988, Agatha Christie

Lahůdka a mistrovská práce královny detektivek. Už i já jsem se konečně dostala k tomuhle slavnému dílu a musím smeknout klobouk. Napětí by se dalo krájet, dech je sotva slyšitelný a vše kolem mě je v mlze. Jsou jen písmenka v knize a strhující příběh. Tady nám Agatha nedala absolutně žádnou šanci odhalit vraha dříve než... Ale to už si přečtěte sami.... celý text

Hobit aneb Cesta tam a zase zpátky 1991, J. R. R. Tolkien

Krásný dobrodružný příběh, který mám velmi ráda ve filmovém zpracování a byla jsem až překvapená, že některé dialogy byly stejné ve filmu i v knize. Je pravda, že filmoví scénáristé si toho do příběhu hodně přidali, ale kniha sama o sobě, i kdybych neznala film, se mi líbila moc. Dokonce se tam našly momenty, které některé filmové scény dovysvětlily. Nemůžu se ale zbavit dojmu, že ač na první pohled autor stvořil nádherný fantastický svět, při hlubším vhledu popsal budoucí (pro nás už historické) události. Ano, pomýšlím na druhou světovou válku. Už jen to vyhlazování jednoho nebo více druhů bytostí z povrchu zemského, zdánlivou prohru a nakonec výhru jedněch na druhými apod. Kniha je psaná tak, aby zaujala především mladší čtenáře. Domnívám se ale, že před pár lety bych sama nebyla schopná vidět v některých momentech ty významy, které tam vidím nyní. Ale je nutno říci, že každá válka je svým způsobem stejná - jeden národ se považuje za nadřazený druhému... A ať už to bylo s autorovým záměrem jakkoliv, příběh má spád, na tváři čtenáře probouzí různé emoce a myslím, že na něj jen tak leckdo nezapomene. Stejně jako já jen tak nezapomenu na malebnost Hobití vesničky, dusno v Temném hvozdu a slzy tekoucí po mé tváři při smrti Thorina. A nezapomenu ani na tyhle nádherné verše, při jejichž čtení se mi vybavil Máchův Máj. "Dali jsme stříbru hvězdný třpyt, korunám zlatým slunce svit, pro krásu kras a hvězdný jas, jsme nechali své harfy znít."... celý text

Císařovy nové šaty 1957, Hans Christian Andersen

Můj první životní Andersen. Vždycky jsem si přála mít knížku jeho pohádek, ale asi ji jednoho dne budu kupovat až svým dětem , protože mě se přání nesplnilo. Každopádně nutno říci, že tahle pohádka má neskutečný přesah. Kdo chce číst jen pohádku, čte pohádku, ale kdo chce číst i mezi řádky, najde tu stále opakující se vzorec sociálního chování a psychologie člověka. Kdo chce mít na druhými moc, musí něčím - čímkoliv vynikat - i kdyby to bylo vynikání ve lhaní, jako v téhle pohádce!... celý text

Jako v nebi, jenže jinak 2019, Aleš Palán

Další kniha s působivými rozhovory, která mě ale nezaujala natolik, jako její starší sestra "Raději zešílet v divočině". Nemohu se v tomto případě ubránit srovnávání (ano, vím, že to není správné). Při čtení je nesmírně znát, že se autor za tu dobu mezi první a touto knihou nějakým způsobem změnil - pokládání jeho otázek mi přijde takové uzrálejší. Myslím to tak, že ve většině případů se dokázal díky své emoční inteligenci lépe "napojit na člověka", se kterým se právě bavil a zároveň jsme se tu o autorovi mnohé dozvěděli - i když on byl ten kdo kladl otázky. Jenže v prvním díle byly rozhovory trochu jiné, z mého pohledu snad i zajímavější a měly jakýsi společný jmenovatel. V každém z nich jsem našla něco, co korespondovalo s ostatními. Ty rozhovory byly většinou o životě tady a teď, byla v nich hluboká filosofie o životě, lásce, štěstí apod. Zatímco v knize "Jako v nebi, jenže jinak" je předmětem rozhovorů současný, ale často i minulý život jednotlivých solitérů - je o zkušenosti, způsobu žití a přežití. Člověk se sice dozvěděl mnoho praktických informací, ale už měl menší vhled do mysli a vnitřního fungování daného člověka. Neříkám, že mi tenhle vhled chyběl u všech osobností, ale u některých určitě ano. Nicméně i tak mě kniha určitým způsobem obohatila a ráda jsem se dozvěděla, že nejen na Šumavě žijí lidé, kteří žijí stranou od společenského dění. Každý lidský osud je svým způsobem dechberoucí pro toho, kdo o něm slyší/čte. U každé osobnosti i v téhle knize jsem si říkala, jak moc silní musí být, aby dokázaly ustát a hlavně vydržet ten čas toho přechodu od určitého stylu života na jiný. Někteří mi v hlavě zůstávají i po dočtení, na některé mi trvá vzpomínání o něco déle - ale je to jen o tom, že s názory některých souzním více či méně.... celý text

Návrat do divočiny 2019, Aleš Palán

Tohle není kniha o šumavských samotářích, ale spíše o autoru, panu Palánovi, samotném. Cítím z knihy velkou dávku sebereflexe a zároveň i chuť tak trochu hodnotit a porovnávat životy jednotlivých aktérů/ek rozhovorů, které podnikl. Nemůžu ale říci, že by to nějak ochudilo můj čtenářský prožitek/požitek. Slzu, a ne jednu, jsem uronila ve chvíli, kdy jsem se dozvěděla o smrti pana Sedláčka. Mrzí mě, že je teď doba, jaká je, protože bych si někdy ráda poslechla besedu s panem Palánem. Zároveň jsem ale šťastná, že jsem se dostala alespoň k jeho knihám. Za to cítím ohromnou vděčnost!... celý text

Raději zešílet v divočině. Setkání s šumavskými samotáři 2018, Aleš Palán

Tahle knížka je pro mě jakýmsi zjevením. Zachycuje čiré myšlenky lidí, kteří se rozhodli kdysi dávno žít jinak, než 99,9% společnosti. Nevím, jak jsem mohla být tak naivní a myslet si, že takoví novodobí poustevníci/ce, farmáři/ky apod. neexistují. Oni existují a je jich jak vidno opravdu spoustu. Byly rozhovory, které mě zaujaly více, některé méně, ale ač se to na první pohled nezdá, všichni tihle lidé mají něco společného. A já s většinou z nich souzním a tak trochu i závidím, jak a kde žijí. Přestože si sama sebe dokážu představit, že žiju takto na okraji, stále cítím hlubokou provázanost a snad i zodpovědnost za lidi kolem sebe, která mi prozatím nedovoluje odejít z místa, na kterém se momentálně nacházím. Snad jednou přijde den, kdy se to změní. Říká se, že člověku se splní jen to, co si dokáže představit.... celý text