HakuTheDeadBoi
přečtené 294
Pýcha a předsudek
2021,
Jane Austen
Pýcha a předsudek mi učarovala. Intriky a faleš, glosované s trochou zdravého cynismu a ironie, složité charaktery, mívající "veřejnou" a "soukromou" tvář. Vlastně se nic moc neděje, protagonisté se jen schází, intrikaří, lžou, plánují, manipulují, svádějí a všelicos namluví. Naprosto dokonale čtivé a strhující, inteligentní, se zajímavými protagonisty (zejména těmi ženskými, poutavých ženských postav je, zejména teda v převažující muži psané literatuře, nedostatek), i když nakonec asi trochu předvídatelné. Rozhodně jedna z nejčtivějších klasik vůbec.... celý text
Dívka jménem Sus
2017,
Jonas T. Bengtsson
Těžko říct, co si o téhle knize myslet. Přečtená skoro na jeden zátah, taky je dost krátká, ale stejně mi něco chybělo. Kniha o naprosté beznaději, o předurčenosti lidí z ghetta k životu v ghettu. Největší zklamání je asi nerozehraný vztah mezi Sus a tajemným muzikantem, ale hádám, že to tak bylo schválně. Já sám bych něco nadějného na konci uvítal, možná jen nerozumím severské realitě.... celý text
Peklo
2009,
Jasutaka Cucui
Cynické a velmi vtipné, ale strašně nepřehledné. Nakonec ani nemůžu říct, že jsem to pochopil, a je to má nejméně oblíbená kniha od Cucuiho, každopádně přečtení nelituju.... celý text
Dny v knihkupectví Morisaki
2024,
Satoši Jagisawa (p)
Hrozně milé a odpočinkové, i když snad trochu ploché. Možná jsem čekal trochu víc, každopádně druhá část mě dost (ale až tak zase ne) citově pochroumala. Obálka je absolutně boží, proto jsem se ujal vlastnictví jednoho výtisku hned, jak kniha vyšla.... celý text
Superpozice
2017,
Kat Kaufmann
Zajímavé, trochu depresivní, se spoustou protivných postav, které se k životu staví prostě a priori odmítavě a dekadentně. Sem tam i docela čtivé, místy jsem se musel prokousávat.... celý text
Tajný život knížete z Musaši
2016,
Džuničiró Tanizaki
Doporučeno blízkou kamarádkou. Samotný děj se táhne velmi pomalu a nikam nespěchá, naproti tomu na čtenáře prší detaily, všechno si může osahat, prohlédnout. Čte se samo, kniha sice nebuduje moc napětí, ale umí poškádlit trochu jiný druh zvědavosti, takže než se člověk naděje, je na konci, který se ale zdá poněkud uspěchaný, jako kdyby autora už nebavilo pokračovat dál, či dospěl do místa, na kterém mu už nezáleželo, protože to, co chtěl, již pověděl. Svým způsobem ale fascinující.... celý text
Čáry
2009,
Rjú Murakami
Můj druhý Rjú Murakami, znovu prasárna, znovu je mi zle. Řetězec příběhů, které ukazují druhou a velmi nesympatickou tvář Japonska, sem tam okořeněné trochou absurdního a cynického humoru. Čte se ale jedním dechem, stejně jako V polévce miso.... celý text
