HakuTheDeadBoi přečtené 294

Svět, který stvořil Jones 2003, Philip K. Dick

Strašně se mi líbí to zoufalé nepochopení, kdy Jonesovi přisuzují božské schopnosti, přičemž on je jen otrokem sebe samého. A nemůže to nikomu říct, protože to nikomu neřekne, a oni nevědí, že by se ho na to měli zeptat. Jinak trochu střídmější Dick, opět zajímavá hra s realitou, ale ne tak ujetá jako jiné, i charaktery jsou zde vykresleny poněkud slaběji, asi by chtěly víc prostoru. Každopádně mě to bavilo a Dick je z toho stále cítit. Jestli si na Dickovi něčeho cením, není to ani tak společenský komentář (zmiňované reflektování nacismu, které podle mě spíš sloužilo jako materiál, protože tu válku nějak zažil, než že by mu šlo o studii Hitlerovi podobných), ale jak decentně boří zažité opory v podobě reality, kterou bez výhrad přijímáme. Nejednoho čtenáře, jako i postavy v knize, určitě napadalo, jak by s tím asi Jones mohl vyčůrat, či na čem by ho mohli doběhnout, a přesto musejí všichni dojít k pocitu beznaděje a absolutně NEkontroly čehokoliv. Anebo si stačí užít nápaditý dystopický příběh. :-)... celý text

Piercing 2012, Rjú Murakami

Mám asi štěstí, že jsem nečetl anotaci, narozdíl od komentující pode mnou, takže jsem očekávání neměl, kromě toho, že je to Murakami. Takže: třetí Rjú Murakami, potřetí je mi zle. Detaily naturalistické, japonsky fetišistické, strašně napínavé, i když jsem spíš doufal, že se v něm něco zlomí a na celý plán se vytento, než že by se mu to snad podařilo. Ve výsledku rychlá jízda přečtená na jeden zátah, přestože děj připomíná zpomalený záběr na facku, kdy čekáte, až konečně přijde, a sto stran čtete o myšlenkách zúčastněných, od motivace k facce, přes nachystání k facce až po emoce, zatímco oba čekají, až rána dopadne. A nakonec to dopadne všelijak. Nakonec se mi to ale zdá jaksi neukončené. Chtěl bych o trochu víc. I tak silné čtyři hvězdy.... celý text

Král Krysa 2003, James Clavell

Tak tahle kniha bude patřit k těm ikonickým v mém životě. Naprosto podmanivé prostředí, Clavell je navíc mistr vypravěč a udrží pozornost čtenáře i na sedmi stech stran (Tchaj-pane, myslím na tebe), charaktery trochu zamotané (i když protagonista je absolutní Mirek Dušín :-D), King nejvíc rozporuplný, který lže všem, lže čtenáři a lže i sám sobě, takže se o něm dozvídáme, i z jeho vnitřních myšlenek, dost věcí vzájemně v rozporu a absolutně nekonzistentních - zde to ale jde na vrub komplikovanosti postavy, ne autorovu řemeslu. Napínavé až do konce. :-)... celý text

Hledám přítelkyni pro konec světa 2015, Tiffanie DeBartolo

Neuvěřitelné podmanivá. Literárním stylem bůhvíjak nevyčnívá, i když je napsaná inteligentně, čtivě, oba protagonisté jsou prostě takoví, že každý by si je zamiloval... Ale ten konec, o kterém víte, že nastane, a přece vás to ukolébá, abyste doufali, že třeba ne... Inteligentní love story, která člověku připomene jeho vlastní díry v duši. Bohem vyhloubené díry v duši.... celý text

Událost 2019, Jaroslav Boček

Blázni z Hepteridy 2000, Ludvík Souček

Doručovací služba čarodějky Kiki 2024, Eiko Kadono

Trochu jiné než film, ale zábavné. Je to kniha pro děti, takže je přímočará a nezáludná. Mně se ilustrace velmi zamlouvají, naopak jsem rád, že se to moc nepodobá skvělému filmu od Studia Ghibli, protože ta kniha stojí sama o sobě, není to doplněk filmu, a jako taková by na filmovou adaptaci ideálně vůbec odkazovat neměla.... celý text

Sputnik, má láska 2015, Haruki Murakami

Neuvěřitelně tajemné v každém ohledu. Tajemství a za rohem další tajemství. Lovestory o neopětovaném citu v podobě magického realismu, kde občas platí jiná pravidla, ale nikomu to neva. Od chvíle, kdy K. odletí do Řecka, kniha prakticky neodložitelná. Vypadá to, že Murakami bude další můj velmi oblíbený autor.... celý text

Věc Makropulos 2018, Karel Čapek

Ještě jsem neměl tu čest vidět Čapka hraného. Někdy to musím zkusit. Každopádně Věc Makropulos je velmi deprimující, ale vlastně optimistická. Žít déle než ostatní je naprd, žít tři sta let je taky naprd, takže jsme vlastně šťastní, že se dožíváme tolika, kolika se lidé dožívají přirozeně. Jako vždy vytříbený styl jazyka, Čapek je stále mým velmi oblíbeným autorem.... celý text

Manželka 22 2013, Melanie Gideon

Tohle je tak rozporuplná kniha. Velmi čtivá, autorka zvolila celkem zajímavou formu střídání běžného vyprávění – její fyzické reality – a online korespondence – to je život virtuální. Přestože se v podstatě moc neděje a sledujeme jen běžnou rodinu očima matky, její citová eskapáda je velmi strhující a člověk v očekávání strašného nárazu skoro ani nedýchá. Další silnou stránkou jsou drobné detaily. Některé věci z jejich rodinného života působí velmi lidsky a velmi reálně, to pomáhá čtenáři ztotožnit se s protagonisty. Jenže ten závěr. Zkusím to bez spoileru. Prostě what the fuck? Celé rozuzlení je extrémně psycho, a ještě větší psycho je reakce jejího okolí na to, co se vlastně stalo, protože se stalo něco, co rozhodně není v pohodě, ale místo zděšení se lidé prostě jen rozplývají nad tím, jak je to úžasné, že se takto překračují hranice. Konec je násilně nepřirozený, nelogický, nevysvětlitelný.... celý text

Spánek 2013, Haruki Murakami

Já Murakamiho kratší díla prostě nechápu. Jako kdyby všechno utnul v nejlepším, a dokončení nechal na čtenáři. Tohle už se skoro ani nedá nazvat otevřeným koncem, jako spíš koncem interaktivním: nejen, že to nedopadne, ale stále nerozumíme, co se vlastně děje. Jinak na první pohled kniha o velmi nudném životě, s dotěrnou otázkou "a to je jako všechno?", přičemž únik z rutiny, ať je jakýkoliv, skýtá jistá nebezpečí. Na druhý pohled – kdo ví?... celý text

Hordubal 2009, Karel Čapek

Já osobně znám Čapka jako autora science fiction a s jeho jinými díly nemám tolik zkušeností. Hordubal mě ale absolutně porazil. Čapek jako vždy naprosto vládne jazykem a po právu obhajuje titul nejtalentovanějšího a nejgeniálnějšího spisovatele, jaký tento národ kdy měl. Hordubal ale, navzdory jiným jeho knihám, vyznívá dost depresivně. Od začátku se, kromě protagonistova vysněného idylického návratu, topíme v naprosté marnosti a zoufalém počínání, cítíme, že se schyluje k něčemu hroznému, a ono to nakonec přijde. A nejhorší na tom je, že ve finále není ani koho vinit. Všichni jsou trochu špatní, ale nikdo natolik, aby ostatní měli právo se od něj nějak "očistit". PS: původně za 4*, při psaní komentáře si ale uvědomují, že nemůžu než 5*.... celý text

Zazi v metru 1996, Raymond Queneau

Zábavné, absurdní, bizarní, místy trochu perverzní, balancující na hraně toho, co se dá ještě unést. Příběh v podstatě skoro o ničem, jen takový skoro nahodilý sled extrémně praštěných náhod na malé pouti Paříží, ale nejednou vyloudila (skoro pohoršený) úsměv na tváři.... celý text

Bílý tesák 2014, Jack London

Můj velký hřích, že jsem nic od Londona nečetl do mých osmadvaceti let. Takových hříchů mám ale podstatně víc. Bílý Tesák je neuvěřitelně čtivý příběh plný napětí, krutosti, bolesti, dobrodružství a přírody. Rozhodně to nebyl ztracený čas.... celý text

Tehanu 2004, Ursula K. Le Guin

Relativně pomalé, v rámci světa Zeměmoří relativně lokální (žádné převratné události ani křižování napříč Archipelem), o to tísnivější. Co mám na Le Guinové rád, to je ta neokázalá hloubka. Není ani epicky rozmáchlá (jak činí jiné fantasy série, zejména o boji proti Temným pánům), ani nějak přebujele pseudointelektuální, její hloubka leží v tom, že se dostává postavám až na dřeň, a že věci, kterým protagonisté čelí, často zrcadlí jejich vlastní slabosti, takže nejvíce bojují víc sami se sebou, než s okolím. Dosud jsem nečetl žádný její román, o kterém by tohle neplatilo.... celý text

Písečná žena 2005, Kóbó Abe

Zprvu trochu obtížné se začíst, potom příjemně kafkovské. Strašně tíživé, plné bezmoci, zoufalství a hlodající naděje, která nedochází naplnění, ale co kdyby přece jen... Konec je pak plivancem do tváře, ale tak se to možná zdá nám, lidem žijícím v relativně neomezené svobodě možností, které nesvazuje režim, ekonomika a ani kultura, protože Češi na sebe nekladou příliš závazků a povinností a nejsou otroky kultury, v níž se narodili. Japonci to nejspíš mají velmi odlišné.... celý text

Vetešnictví pana Nakana 2018, Hiromi Kawakami

Bavilo. Malé epizody, zdánlivě banální, podané skoro až lyricky. Na autorku jsem narazil úplně náhodou, když jsem hledal knihy od jiné Kawakami jménem Mieko. Určitě mám v plánu prozkoumat další knihy této Kawakami.... celý text

Nebe 2023, Mieko Kawakami

Mieko Kawakami se čte doslova jedním dechem. Téma je ale hrozné, na čtenáře dýchne hloubka zoufalství. Nejhorší je střet dvou odlišných pohledů: Kodžimové, která vidí v šikaně mystický smysl, a jednoho z agresorů, který nevnímá oběti ani jako lidi s nějakou identitou, doslova z nich dělá jen boxovací pytle, které prostě zrovna byly po ruce. Nedokážu si rozhodnout, co je horší: jestli si to zasloužit něčím, čím jsem, nebo se stát obětí jen proto, že svou neschopností se ubránit jsem příležitostí, jako čouhající peněženka náhle udělá v člověka kapsáře. Neměl bych takové knihy číst, jsem poněkud citlivý na bezmoc a utrpení lidí, a prožít tenhle úděsný příběh mě stálo dost sil, přesto nelituju.... celý text

Exit West 2018, Mohsin Hamid

Exkurze do jiného prostředí. Dokud jsme byli na Blízkém východě, bylo to celkem zábavné, jakmile protagonisté migrovali, kniha se stala chaosem, který nic moc nevysvětlil, postavám ani tomu, co se děje, jsme příliš neporozuměli. Možná je to záměr, možná jsem si z toho měl odnést právě ten pocit cizosti a nepochopení, ale literárně to moc nefunguje.... celý text

Egyptologové 1993, Kingsley Amis

Velmi vtipné a hravé. Autoři rozehráli skvělou hru party týpků, která pro své zálety vymyslela dokonalý systém alibi – zoufale nudných egyptologických přednášek – a nachází zálibu nejen o onom zanášení, ale zejména v samotných intrikách a tajnůstkářství. Poslední třetina knihy (televizní rozhovor pro BBC) je velmi dlouhý sebepoškozující pocit známý jako secondhand embarassment.... celý text